Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život po svatbě

Kdyby nešlo otěhotnět, uvažovali byste o adopci?

Většina z nás určitě po svatbě plánuje děti. Napadlo vás někdy, že by se to třeba nemuselo podařit? Uvažovali byste o adopci? Případně znáte někoho z okolí, kdo má adoptované miminko, nebo to plánuje...
Odpovědět
1
2 3
Ahojky:) Na toto tem jsme se s pritelem bavili nekolikrat.... Ja osobne deti chci kazdopadne, takze kdyz bych at uz ja, nebo pritel mel problem a nemohli bychom mit, adoptovali bychom si.... Dokonce zanm mnoho paru, kteri chteji sve deti a i kdyz mohou mit vlastni, chteji si i adoptovat...
Odpovědět
Profilova fotka
Ahojík, já se s mužem tak na toto téma bavila..kdyby jsme nemohli mít děti já bych určitě adoptovat chtěla ale můj muž ne.. |-| Prý nikdy nemůžeme vědět co z toho dítěte vyroste..co má od rodičů zdědené za "špatnosti" apod. Tudíž on nechce..
Odpovědět
hm, tak to je dost častý názor a ne mo povzbudivý... :-( já myslím, že je to spíš převaha výchovy, vždyť jak našli v 70. letech to dítě, který jedlo ze země, nic neumělo, mluvit, komunikovat... to bylo přece výchovou! A kdby to byla pravda, proč by se vůbec děti adoptovali??
Odpovědět
Profilova fotka
Ahoj holky. Já také tohle téma už před přítelem nakousla, ale on si momentálně nechce vůbec připustit, že by se to mohlo stát, tak že se ani nechce vydřit co by kdyby. Já osobně bych ale určitě do adopce šla, život bez dítěte si neumím představit. Někdo má místo dítěte psa, já ho mám už teď, ale dítě Vám to nevynahradí, nikdy Vám neřekne, mám tě rád(a) mami.
Odpovědět
geny delaji hodne, ale vychova je vychova, jak pise kacenka2004..... zalezi pak nejvice na rodicich ...
Odpovědět
Profilova fotka
ahojte, vlastní zkušenost nemám, ale dříve jsem pracovala s jedním párem, kdy ona nemohla mít děti a domluvili se na adopci. Dokonce mi i říkali, že se na to ptali a že se rozjel nějaký program atd.... nakonec z toho sešlo díky dlouhým birokratickým tahanicím. Jinak když mi o tom vyprávěli, tak mě docela zarazili, co všechno se zkoumalo, dokonce i jak často spolu spěji atpod.opravdu hodně, hodně osobní věci, ale asi to tak má být. Jen by to nemělo trvat tak dlouho, trpí tim hlavně ty děti. sacvi - víš ono je to těžký, ale tvůj muž má pravdu, dokud sem neměla vlastní dítě, tak sem tomu nevěřila, ale opravdu na malym i na sobě zjištúju jak je ta genetika pravdivá. Malej je v některých věcech celej po mužskym a já se čim víc jsem starší začínám podobat své matce. Opravdu vědět to nemůžete, ted´jde jenom o to, jestli to risknete - nemusí mít přece jen špatné vlastnosti. Holky, ale celkově bych to opravdu řešila, až byste nemohli mít svoje děti. Nejprve zkuste zapracovat na svých :-)
Odpovědět
Profilova fotka
Jo jo...vím že v něčem má jistě pravdu. A hodně věcí se opravdu výchovou ovlivnit dá ale i nedá.. No snad nic takového řešit nebudeme muset. Ale těch dětí je mi moc líto..být někde v domě s tetama a nemít maminku a tatínka.. |-| To si člověk myslím neumí ani představit..a ty děti zato přece nemůžou že je někde někdo odhodí nebo že je nechce..nedej bože že mu umřeli... :-(
Odpovědět
to jo - taky je mi jich líto :-( ale naštěstí mám úžasnýho manžela, kterýmu adopce nevadí a to jsem fakt ráda, protože to není obvyklý a chlapi prostě potřebujou "rozsejvat" :-) ta byrokracie je fakt šílená, jak píše brumdinka, zkoumá se prý bydlení, ekonomický prostředí, soužití obou rodičů... m\slím, že by měli být rádi, že někdo takhle děťátko chce - že chce pomoct a měli by to zjednodušit a ne takhle odrazovat. Kolikrát se narodí biologicky dítě do tak šílený rodiny...
Odpovědět
Profilova fotka
Tak já přídám trochu zkušeností z děcké strany. Né že bych sama byla někdy v ústavu, ale na střední školu jsem chopdila na socku a vdětském domově byla na praxi, sice jen krátce, ale myslím, že mi tostačilo. Byla jsem ve "skupince" kde byly malé, ale i stejně staré děcka jako já v té době. Ty starší mě vůbec nebrali, pro ně jsem prostě neexistovala. S těma malýma to bylo jinší, ale ty děti tam jsou vystaveny vysokým nárokům, zákazům a příkazům...... A nejhorší na tom je, že spousta z nich třeba rodiče má, oni jim pošlou 1 x za rok pohled nebo si je vezmou 1 x za rok na týden o prázdninách domů a kvůli tomu ty děti nemůžou mít normální rodinu, protože nejsou právně volné k adopci. Je to děs, ale nikdo z nás s tím nic nenadělá :-( :-( :-(
Odpovědět
Profilova fotka
Adopce určitě ano. Je to zdlouhavý a bolestný proces, ale výsledek prý stojí za to. Já jen nechápu, proč Bůh někomu děti dá a někomu ne...není v tom spravedlnost...
Odpovědět
tohle jsem taky slyšela - že děti, co rodinu mají, ale nestará se o ně a jsou v dětském domově, nemůžou jít do náhradní péče, protože stačí mininmální zájem - to je ten jeden pitomej pohled ročně - a bere se, že jejich biologický rodiče je chtěj. Tohle je smutný :-( ale teď jsem někde četla nebo mi to někdo vyprávěl, že vědci dokázali na potkanech a aplikovali to na lidi, že malý dítě má být co nejvíc u někoho dalšího člověka, matky, otce, kohokoliv, kdo na něj bude mluvit, ke komu se přivine, ucítí teplo a hlas. Pak se v něm rozvíjejí správný funkce a je snáz vychovatelný, šikovnější a inteligentnější. A že tohle je důležitější než být s biologickými rodiči. Takže by to snad mělo celosvětově (takže doufejme že i u nás!) zrychlit proces adopce a cestu mimi k náhradním rodičům...
Odpovědět
bonavoxa: to teda není :-( :-( :-( ]-(
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
Jo bohužel stačí i jeden pitomej pohled za rok, na kterým bude jejich podpis a už je to zájem a nemůžou jít k adopci. Ale mělo se to zkracovat na půl rok jenom, ale nevím jak to dopadlo. Ale i tak, tak to budou 2 pohledy za rok....
Odpovědět
Profilova fotka
Kacenka 2004: Ono je krásné slyšet příběhy se šťastným koncem, jak se nakonec stal zázrak. Nebo jak si pár adoptoval dítě. Z pohledu ženy, která má mateřské pudy, je to nepředstavitelné utrpení. Chlapi to berou víc věcně..což je vlastně svým způsobem i dobře. často jsou to ale probrečené noci, léta dřiny, snahy, manévrů, jak prostoupit byrokracii, jak nějak vůbec žít. I když jsem věřící a znám teorie o ,, Božím plánu pro každého", skrze utrpení k větším věcem,..tak setkání s milujícím párem, který nemůže mít dítě, je pro mne většinou impulzem k hodně velké pochybnosti o Bohu...
Odpovědět
Profilova fotka
No já bych určitě v takovém případě do adopce šla!i manžel myslím,je faakt,že genetiky bych se taky obávala,ale bez dětí bych bý nemohla! no a chodím do kojeneckého ústavu a když ta vidím ty bobišky malé,kteří chtějí lásku rodičů a potřebují ji,tak tím tuplem!
Odpovědět
Profilova fotka
Denisska: to je jasné, taky chodíme do kojeňáku. Na jedné straně opuštěné děti, na druhé toužící páry. Je to těžké, když je všude kolem tolik úchylů....
Odpovědět
Profilova fotka
rurun: přesně tak, pošlou jednou za rok pohled a ono se to posuzuje jako zájem a to dítě pak nemá šanci najít normální rodinu :-(
Odpovědět
Profilova fotka
brumdi,přesně:-( bonavoxa:a kam chodíte?:-)
Odpovědět
Profilova fotka
Holky já bych nikam nemohla chodit...mně by jich bylo potom tak líto.. :-( a všechny bych je chtěla dom... :-N
Odpovědět
Profilova fotka
to,jo,ale když tak aspoň trochu pomůžeš...
Odpovědět
Profilova fotka
V tom máš pravdu ale já pak takové věci moc těžce nesu.. |-|
Odpovědět
Profilova fotka
jj,já takky,ale po 3hodkách s mimčem mám super pocit ;-)
Odpovědět
jak říká sacvi,ja bych chtela všechny..a kam chodite holky?Jakoze dobrovolně pomáhat,nebo je to vaše prace?
Odpovědět
Ja mam zas par pozitivnich zkusenosti, mam dvoje zname, kteri adoptovali a vubec to nebyl tak hruzny byrokraticky proces, jak se vsude lici, ano, samozrejme, ze museli podstoupit psychologicke testy a deklarovat kde co, ale to jinak nejde. Vlastne troje, co povidam. A ti treti maji tri svoje deti a ctvrte adoptovali celkem bez obtizi, takze se toho tolik nebojim. My jsme na adopci pripraveni, ja mam po nejakych smutnych zkusenostech jeden vejcovod a i tak by to bylo hodne obtizne, patrne. Pritel take neni zcela zdravy. Takze mame v planu to sice po svatbe zkusit, ale kdyz to nepujde, tak ne umele oplodneni, ale adopce, nejak mi ty nervy, psychicka i fyzicka zatez a rozhazene hormony nestoji za to, ze je dite biologicky moje...
Odpovědět
Profilova fotka
my se adopci taky nebranime, dokonce bychom i radi dali domov detem, co to stesti nemely, i kdyz vlastni deti mit budeme. a popravde receno jsem stejneho nazoru jako iri: nez zkouset umele oplodneni, tak asi radsi adopci. kdyz mne nebude prano mit vlastni detatko, tak budu rada rodiecm detatku, kteremu se nepostestilo mit vlastni. geny jsou sice jedna vec, ale vychova a zivotni zkusenost jsou podle me mnohem, mnohem podstatnejsi pro to, jake to dite bude. deniss, bonavoxa, taky me zajima, zda chodite dobrovolnicit a jak jste se k tomu dostali a co je k tomu treba?
Odpovědět
Profilova fotka
kaci,zabi:já chodím do kojeneckého ústavu-Dětské centru Domeček,v ostravě,je to kojeňák pro děti od 0 do 3let a chodím tam jako dobrovolník přes organizaci Adra:-)Abych tam mohla pracovat ,musela bych mít zdravku.
Odpovědět
Profilova fotka
zabi,já byla na pohovoru asi ještě s 15lidmi,který trval asi od 8h,do 13,mezitím jsme si povídali,seznamovali se,dělali psychologický test empatie a povídal si s pscholožkou:-¨)
Odpovědět
hmm, deni, tak ostrava je pro mě trošku z ruky :-N ale tohle by mě taky zajímalo, zkusím najít něco tady v Praze.. iri: úplně mi mluvíš z duše!!! už jsi se o adopci nějak víc informovala??
Odpovědět
Profilova fotka
Kaci: ted jsem trochu surfovala a dobrovolnictvim pro deti se zabyva organizace Jahoda - maji spoustu zkusenosti a aktivit pro deti a pak taky vazby primo na ustavy a domovy... zkus si ji vygooglit. dennis, dekuju moc za info, budu to sledovat u nas... zatim nikoho neshaneji, dobrovolniku maji plno! (coz je dobra zprava)
Odpovědět
Kacenka - ne, zatim ne nijak konkretne, porad jeste nechavame volny pruchod tomu prirozenemu pokusu, chceme to aspon zkusit ;-)) Zatim mi stacilo to, co vim od pratel. Bohuzel se muzeme zacit snazit az po svatbe, pritel ted bere leky, pri kterych nesmi dojit k oplodneni, takze pristi rok v cervnu uz to snad pujde. Nechame tomu rok, behem toho se nechci nicim stresovat, ale kdyz to nepujde, tak nastoupime do toho vlaku byrokracie, snad to nebude tak hrozne. Jedni moji pratele maji takovou kombinaci geneticke vady, ze maji 75% sanci, ze jim narozene dite prezije, 25% ze ne, ale myslim, ze pouze pokud je to chlapec, u divky je pomer horsi. (Takhle receno, to zni nadejne, ale...) No a dve deti jim uz zemrely, jedno v 10ti mesicich, druhe v mesici. Ted temer ze zeme vydupali treti, chlapecek se narodil v srpnu, ale uz ma potize a spatne testy. Ac se vubec neodvazuju je soudit, tak ciste osobne mi tohle prijde strasne sobecke, nefer a zbytecne i sebetryznitelske, ja bych na to nemela, sla bych do adopce hned po tom prvnim nestesti... :-(
Odpovědět
1
2 3
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?