Ahoj,
asi trochu depresivní téma na svatební portálu :-) Ale přemýšlela jste některá o tom? Opravdu všechny věříme, že zrovna nám to vyjde? Že se nerozvedeme za rok, dva nebo deset?
Ahoj, obnovím tuhle diskuzi, já v to naše manželství věřím, řečeno slovy našeho faráře " přece do toho nejdete s tím,že to nevyjde". Naprosto s tím souhlasím, kdybychom nevěřily,že je to ten pravý vztah,tak si ty chlapi nebereme,ne?
@stastnanevesta Ahoj, v souvislosti s tvým příspěvkem jsem si vzpomněla na film, který jsem nedávno viděla, je teda bohužel jen s českými titulky, ale fakt si myslím, že stojí za to :) http://www.csfd.cz/film/169894-jak-na... :) jinak...taky v to své budoucí věřím, bez toho bych si svého nastávajícího přece ani nemohla vzít :)
Jenže proč se taky každé druhé manželství rozvádí.. To vidím na kamarádce, při každém sebemenším problému řekne, že už se s ním rozvede.. A to je pokaždé.. Tak pak nemá být tolika rozvodů, když se tak řeší i maličký problém :-( My řešíme problémy s tím, že vždycky to má nějaký řešení a stojíme při sobě a vzájemně se podporujeme.. Takže v naše manželství 100% věřím!!! :-)
Nedivím se, že se každé druhé manželství rozvádí. Moje známá je vdaná 3 roky a nedávno mi řekla, že si chlapa brala jen proto, aby jí udělal děti a nosil domů peníze, že ho nemiluje a vlastně ani jinak nepotřebuje. Mají problémy(měli je už před svatbou), nedivila bych se, že se rozvedou. Pokud někdo nejde do manželství proto, že s tím chlapem chce strávit zbytek života nemá to smysl a nemůže to vydržet.
Taky jsme se o tom doma bavili...a došli jsme ke smutnému zjištění...mladí lidé se dneska zkrátka nesnaží...:-( Přesně - jdou do manželství s myšlenkou "a když to nevyjde, můžeme se přece rozvést"...Společný život je přece o tom, že ti dva spolu chtějí být a pokud nastane nějaký zádrhel, tak se ho snaží společně vyřešit...A ne, že "když jsem se neshodli, na jaký film půjdeme do kina, tak si asi nerozumíme a raději půjdeme od sebe"...My se doma dohadujeme pořád, skoro až po italsku, ale na podstatných věcech jsme se vždycky dohodli a asi spolu prostě chceme být, když už jsme spolu přes to všechno skoro 9 let...
Myslím, že to je hodně taky v tom, že se mladí lidé nechtějí moc omezovat kvůli druhému. V tom vidím kámen úrazu.Přitom manželství je i o určitých kompromisech , slevnění z vlastních predstav , pohodlí.. , někdy dokonce i o oběti. Taky jsou málo ochotní snášet obtížné situace, chtějí se prostě pořád mít dobře i za cenu , že raději utečou.
Já také věřím, že nám manželství vydrží, nebo jsem si tím spíš opravdu jistá. Možnámě má někdo za blázna či snílka, ale vím, že s ním budu do konce života, a že je to konečnš ten pravý. Jsme spolu teprve od konce ledna 2011, ale nabralo to rychlý spád, Znali jsme se od řijna 2010, v prosinci 2010 jsme se spolu začali bavit, v lednu 2011 chodit na procházky, nakonci měsíce spolu chodit a už v půlce února se ke mě přistěhoval (už od začátku jsme měli společné peníze, nikdy jsme to neměli rozdělené to je moje a to tvoje, ale je to naše). V květnu 2010 jsme se rozhodli pro miminko a v prosinci se nám to podařilo a minulý rok v září se nám narodila holčička. Je to ten nejlepší chlap, kterého jsem kdy potkala a i přes to, že je mladý, tak to má v hlavě opravdu srovnaný a hlavně je to ten nejlepší tatínek. Také jsme měli pár problémů, ale vždy jsme je spolu vyřešili, rozumíme si, milujeme se a na svatbu se oba těšíme. Neumím si představit, že bych se vdávala a nevěřila bych, že je to navždy. Martin je první chlap, se kterým jsem si přála miminko (a to mi biologický hodiny tikaly už dlouho, i když jsem relativně mladá) a první chlap, se kterým jsem chtěla spojit život. Měla jsem celkem dost partnerů, ale krom své první lásky a Martina jsem žádného nemilovala ( s Martinem je to jiné, intenzivnější, větší, krásnější, opravdové a dokonalé) a s žádným jsem ani na minutu neuvažovala o svatbě, až s Martinem. Nevěřím ani tomu, že se náš vztah po svatbě změní, nezměnil se ani narozením naší holčičky (možná je ještě krásnější než dřív).
@petronelka20 to je krásné,moc vám to přeju a moc držím palce! my se brali po 2,5letech, slyšela jsem i reakce,že po tak krátké době se nemůžeme znát a dotyční by do toho prý po tak krátké době nešli,ale my spolu začali bydlet po necelém měsíci, prožili si víc než někdo za deset let a zjistili,že jsme pro sebe ti praví. Takže vám fandím!!!
@stastnanevesta Ono se tím společným bydlením hodně prozradí. My slyšeli taky plno řečí, že jsme spolu začali bydlet po 14 dní chození, a když jsme oznamovali těhotenství, ale nic jsme si z toho nedělali. Hledali jsme se až jsme se našli, jak se říká :D. Takésebudeme brát po necelých dvou letech známosti a kdyby se nám nepodařila malá tak brzy, tak už jsme mohli být svoji, ale nechtěli jsme se brát v těhotenství. TAkhle malé bude přes 9 měsíců a hned fotky ze svatby budou veselejší :), nejspíš už do toho bude chodit, tak to bude suprový :D
@petronelka20 moje mamka vždycky říkala,že na to není univerzální tabulka nebo recept,kdy je na co brzo nebo pozdě,že někdo k tomu dospěje po pár měsících a někdo po několika letech. Je to o člověku a o tom,co spolu zažijete a tak :-) my jsme se taky hledali,až jsme se našli,manžel je úžasně hodný člověk,který se mnou má svatou trpělivost,jiný by ji se mnou v mnoha ohledech asi neměl :-) my se zasnoubili po 4měsících a nelitujeme,první zmínka o svatbě "někdy v budoucnu" přišla mnohem dřív a kdyby se mě zeptal tenkrát,tak mu odpovím stejně jako po těch 4měsících :-) a bez společného bydlení bych do toho nešla,je to základ všeho,dost se divím těm,co spolu bydlí až po svatbě a pak nestačí koukat,jaké to je....
My také o svatbě mluvili po pár měsících, ale vždy jen v teoretické rovině, v těhotenství jsme si řekli, že až malá bude větší a o Vánocích byla oficiální žádost o ruku :D. Martin se mnou má taky svatou trpělivost, hlavně s mými výkyvy nálad :D, já bych se už dávno kopla do zadku a on to bere s klidem :D
Věřila jsem, vzala jsem si svou první lásku, byla a myslím si, že pořád ještě je, mou životní láskou (taková láska nás v životě prostě potká jen jednou), moc jsem si přála, aby to bylo na celý život..přesto mě před měsícem manžel opustil... nechci tím nikoho zrazovat ani děsit, věřím v manžeství a myslím si, že má smysl, ale bohužel i velké lásky občas končí, jsem v těch blbých 50% manžeství, které skončily neúspěchem, prostě jsme to nedokázali a musíme se naučit s tím žít ..a hodně to bolí... každopádně Vám všem přeju, abyste byli v té šťastné polovině...
tak hlavne ono to musi byt o ucte, komunikaci, toleranci. Pak si myslim, ze pokud nejsou vyrazne problemy, tak se to da. Dalsi vec je ale take to, ze treba u nasich rodicu bylo bezne mit deti hned po stredni skole/po vojne, casto se brali ze museli a ono je to taky jine, kdyz do te doby zili s rodici a museli spolu umet vychazet a komunikovat a pak proste presli bud do sveho, nebo k nekterym rodicum... dneska casto lide ziji i 10let sami, nejsou zvykli a ochotni resit kompromisy, oni vi, ze samotnym jim zas tak spatne neni a potom se treba i mnohem hur prizpusobuje, protoze uz maji nejak nastavenou latku...
my jsme s přítelem oba rozvedení :-( já jsem se teda vdala naprosto správně a do konce svého života ho budu milovat, jen jsem se blbě rozvedla, prostě jsme nezvládli krizi, kdy jsme nemohli otěhotnět a vzali si hypotéku a pod apod apod...tak jsme si dali chvilku oddych od společného bydlení a osud si rozhodl jinak, ve chvíli, kdy to vypadalo, že už spolu zase budeme moc být, tak se přihlásil o slovo jiný malý človíček, který patřil někomu jinému...
těžko říct... tvrdit, že zrovna já budu se svým mužem stoprocentně až do smrti, když se každé druhé manželství rozvádí, je dost odvážné, ale i kdybysme se měli po nějaké době rozejít, určitě bude to manželství stát zato
@chris_n blbě napsáno, já vim :-D bylo to cca tak, že jsme si prohodili manžele- on byl s manželkou mého přítele. a oba jsme o tom věděli, ona mu pak utekla a mě přítel podvedl dost ošklivým způsobem ( cca 7 jiných během chvilky...) a tak jsme se začli scházet víc s manželem, byli jsme vždy nejlepší kamarádi, tak nejdřív abychom si vzájemně pobrečeli, jak jsme si to posr..li a pak jsme se scházeli zase víc a víc, já mezi tím bydlela stále u toho "přítele", ale nic jsme spolu už neměli, ale nestihla jsem si najít jiné bydlení, byla jsem v tu chvíli bez práce. a ve chvíli, kdy jsme byli s manželem na výletě a řikali jsme si, že bychom to mohli zkusit, tak druhý den jsem měla pozitivní test...
@evelp takže si zůstala s tím, co tě podvedl? A promin, že se tak vyptávám... to si se to dozvěděla tak pozdě, že jsi těhotná, nebo si s tím, co tě podvedl, dál spala?
@chris_n dozvěděla jsem se to na konci 2. měsíce. neomlouvej se, já jsem to blbě napsala :-)
jo, zůstala jsem s ním a nevím, jestli říct bohudík nebo bohužel...důvěra u nás není, spojuje nás především jen syn, navštěvovali jsme poradnu a ted docházíme znovu, je to u nás dost oblačné, ale věřím, že se to musí jednou zlomit- buď nám dojde, že spolu prostě chceme být a nebo se zabijem :-D
@mikayla 3,5 roku... asi jsme si nebyli souzení..pro mě byl osudový, já pro něj ne:(... pro něj byla osudovou ženou jiná... teprv se s tím srovnávám...
Je mi líto všech, které jste se v manželství zklamaly. Já samozřejmě v naše manželství věřím, hodně spolu o problémech mluvíme. Mně se nelíbí to a jemu zas ono. Tak si to zkrátka řekneme a příště si dáváme majzla, abychom neopakovali stejnou chybu. Samozřejmě jsou věci, který ten druhý nemůže nebo nechce změnit. U něj je to třeba neochota vzdát se fotbalu (nemůžeme si kvůli tomu nikam vyjet), u mě třeba zvednuté záchodové prkýnko (můj chlap totiž dává dolů obě, nekecám) :-D Čili nám nezbývá, než to tolerovat ;-) Bereme si přece toho druhého i s jeho chybami ;-)
@codal To me hrozne mrzi:-(((( zivot je nekdy strasne nespravedlivej. ale to si jenom TED myslis, ze on byl ten nejlepsi....ale rozhodne nebyl!!!! Urcite potkas jeste nekoho mnohem lepsiho, dko si te zaslouzi a s kym budes stastna!!! To je tak vdzycky, ze nejvic chceme toho, kdo nas odkopne a myslime si o nem, ze je skvelej....ale casem poznas, ze to jeste dobre dopadlo a budes s nejlepsim chlapem!!!
@evelp být ve vztahu kvůli dětem?? To snad ne. Oni pak stejně časem poznají, že není něco v pořádku... Proč nevezmeš syna a nevrátíš se k bývalému manželovi... Proč jste se vlastně rozvedli???