jakou jste měli svatbu, taky chaotickou, rychlou a vše nebylo tak dokonalé?Mám zvlášťní pocity, už je to za mnou a nějak mi trvá, než si se s tím smířím.....
@janickaiii tak podle me jde spis o to, ze jste s muzem nebyli jednotni, nedokazali jste se shodnout vy dva a to byl problem. Ne tchyne. Kdybyste se dokazali shodnout, dokazali byste rict i tchyni, aby vas do niceho netlacila.
Jak myslis, ze budete zit dal? Myslis, ze vam tchyne prestane mluvit do zivota?
Nechci se te dotknout, ale vyzyvat tady tchyne k toleranci a pochopeni je sice hezke, ale podle me trochu nesmyslne.,
Měli jsme svatbu včera, na obřadu asi 30-40 lidí a u stolu pak jen kolem patnácti. Chtěli jsme to originální, což jsme měli, kytka z origami, na nohou tenisky a já neměla klasické svatební šaty... Nelpěli jsme na dokonalosti, a stejně byl obřad pěkně emotivní. Byla jsem tak zblbnutá, že po prstýnkách jsem se hned mazala podepsat, můj drahý se mi prostě musel připomenout - "a pusu?" :D odpoledne už to byla pohodička a ten pocit mi zůstal, pohoda, klídeček, a mám dojem, že se máme ještě o něco radši než doposud... Jsem jeho a on je můj, ten pocit je krásný a uklidňující.
Pocity po svatbě byly bezprostředně euforické :-) Euforie z toho, že to vyšlo dle našich představ, euforie z toho, že dodavatelé šlapali na jedničku, euforie z toho, že jsme se vzali, euforie z toho, že vše proběhlo tak nějak vesele, nenuceně a já si připadala maximálně štastná :-) Pár dní na to přišel pocit zklamání, že svatba se nikdy neopakuje, ten pocit už nikdy nezažiju. Uklidňovala jsem sama, že je tento pocit marnosti normální, že to přejde. Stačilo tak tři dny tomu dát a radost ze svatby se vrátila. To už jsem se cítila jen prostoprostě štastná, že jsme manželé a měli jsme tak hezkou svatbu :-)