Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život po svatbě

Jaké máte pocity po svatbě?

jakou jste měli svatbu, taky chaotickou, rychlou a vše nebylo tak dokonalé?Mám zvlášťní pocity, už je to za mnou a nějak mi trvá, než si se s tím smířím.....
Odpovědět
1
2
Profilova fotka
Já se přiznám, že jsem si prošla stádiem euforie i zoufalství, podle toho které detaily jsem si zrovna vybavila, ale teď, díky fotkám, videu a reakcí lidí na ně, převládla absolutní spokojenost (a smíření s nezměnitelným - jsem děsnej detailista :))
Odpovědět
I to, co tady často čtu a četla jsem i před svatbou, mě utvrdilo v tom, že poměrně malá a jednoduchá svatba, kterou jsme se rozhodli mít, byla tou nejlepší volbou :-) Netoužila jsem po tom, aby byla dokonalá, ale hlavně po tom, abychom ten den maximálně prožili a nepřišli o žádný okamžik. To se stoprocentně povedlo a skoro čtyři týdny po svatbě tím pořád žijeme a vzpomínáme, jak to bylo hezké. Dokonce i můj muž, který, narovinu, se svatbě původně hodně bránil :-) Myslím, že problém je v tom, že si lidi vysní a naplánují dokonalou akci, soustředí se na jídlo, výzdobu, zábavu, promyslí všechny detaily od kapesníku po ponožky a zapomenou na to, že je to hlavně o tom, aby se ten den soustředili snoubenci na sebe a prožívali to, jaký krok udělali. To nemyslím nijak zle, spíš to píšu pro ty, kdo mají svatbu před sebou ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
První pocity byly takove,že svatba byla naprosto perfektní a lepši to byt nemohlo,ale jak dny plynou a divam se tady jak to maji holky pred sebou,tak me je to lito a pri tom se mi vybavuje to,co mohlo byt lepši.a to me stve,takze u me prave prevlada smutek,ze je to pryc a nemuzu si to udelat lepsi a dokonalejsi nez to bylo (pritom to bylo uzasny)
Odpovědět
Co se týká technické stránky věci, tam mi nedoknalost nevadí a nevadila. Svatební den jako takový byl fajn i když zádrhely byly. Co mi ale dodatečně leží v hlavě, je skutečnost, že proběhla cca 3 mědíce po smrti manželova otce...bylo to částečně dané okolnostmi (byla jsem těhotná), ale přesto mám pochybnosti - myslím, že jsme měli počkat.
Odpovědět
Profilova fotka
@verap33 ze? 20 lidi stacilo, ve dvou by to mozna bylo uplne dokonaly :-D ja mam pocity,ze ikdyz bych mozna neco malo zmenila/pridala/ubrala, tak to byl koneckoncu jen jeden den a zivot jde dal, den to byl krasnej ale nas zivot a jak jsme spokojeny na tom nestoji a myslim,ze tim by se mely ridit vsechny nevesty a pak tu bude mene tech nespokojenych:-)
Odpovědět
Profilova fotka
Jsem rada, ze je tu tento dotaz. U nas to bylo podobne, cas letel, jako splaseny, nestihalo se, zadrhelu bylo vice nez jsme byli pripraveni a tak do obradu to bylo chaoticke. Ale i presto jsem si uzivala hyckani a chystani nevesty. Po obrade uz bylo lepe, uzili jsme si tombolu, hru rok s prateli, predali jsme darky, tancovali jsme. Co mne mrzi, vzhledem k tomu, ze mame osmimesicni miminko, nebyla moznost nafotit tolik fotek, co jsem zamyslela. Na maleho to bylo moc, lide, jine prostredi, hudba, nase nervozita. A tak jsme treba uplne zapomneli na svatebni dort. :-D Suma sumarum, i ja mam dnes smisene pocity a nevim, zda to byl nejkrasnejsi den v mem zivote. Kazdopadne, to byl den, kdy jsem se stala manzelkou super chlapa a stala se z nas rodina a o to nam slo. Jit spolecne zivotem. ;-)
Odpovědět
V prvních hodinách po svatbě jsem byla tak šíleně plná zážitků, že jsem i přes naprosté vyčerpání nemohla usnout. Úplně mi tepala hlava, nikdy jsem nic takového nezažila. Pak následovalo několik dní vyčerpání a dospávání (úplně jsem se vyšťavila :-D nakombinoval se můj perfekcionismus, touha tvořit, hubnutí a do toho obrovský projekt v práci). Potom drobné lítosti nad věcmi, co bych udělala jinak (třeba že bych pozvala jednu kamarádku navíc...), ale to je mou povahou, nic dramatického. A nakonec, to jsme měli s manželem shodně, pocit, že to bylo úplně boží a že každá vynaložená koruna za to stála (já jsem před svatbou byla docela vyděšená, kam se účet vyšplhal). A náš vztah to, myslím, tak nějak prohloubilo. Ale neměla jsem takový ten smutek, že už je to pryč, naopak.
Odpovědět
@zorro4 Pod všechno bych se mohla podepsat. A k tomu spaní: my kvůli euforii nemohli spát 4 dny. :-D @boure888 A co se týče spokojenosti/nespokojenosti: souhlasím, co napsaly holky výše. A ani si nemyslím, že je to o počtu hostů (my jich měli 50 a nikdy jsme nelitovali, že jsme to měli udělat ve dvou), ale skutečně jen o tom přístupu. A za ta léta, co se zde zdržuji, jsem vypozorovala, že nejvíc spokojené jsou ty, které o svatbě nesnily od mala a které od toho neočekávaly nejkrásnější den v životě. ;) Takže asi tak. :-) Smíšené pocity jsou však v pořádku, to se časem srovná.
Odpovědět
@simone5 To s tou spokojeností potvrzuji :-D Ještě v 25 jsem byla na 100 % přesvědčená, že se nikdy nevdám.
Odpovědět
Určitě jsem nikdy nebyla perfekcionistka, plánování mě nebavilo, nejsem absolutně tvůrčí typ, nesnáším dekorace a kytky, a odmítla jsem si pořídit klasické svatební šaty. Svatbu jsme měli malou, dost narychlo, a jediný, co jsem chtěla, bylo užít si den s blízkýma lidma, a prožít s manželem ten krok v naše vztahu. Přesto ta svatba dopadla katastrofálně, byla jsem tam jak páté kolo u vozu, kterého si nikdo nevšímal, a když už ano, tak jen aby mě komandoval. Takže jediný pocit, který jsem pak měla, byl ten, že vlastně vůbec nejsem vdaná.
Odpovědět
@stastnevdana nechci se ti nijak šťourat v soukromí, ale zmiňuješ to již v několikáté diskuzi, tak se zeptám. Jak se projevovalo to, že si tě nikdo nevšíma? Můžeš to nějak popsat? Já si to prostě nějak nedovedu představit, tím spíš na malé svatbě...
Odpovědět
Profilova fotka
Ahoj holky, když jsem sem přišla, viděla, jak se to mnohdy řeší každý detail, každý ubrousek, byla jsem z toho hodně nadšená, ale taky jsem časem dospěla k tomu, že na těchto detailech asi vlastně vůbec nezáleží... díky tomu jsem je ani neřešila... Důležité věci jsem vyřešila a zbytek neřešila... Proč taky si kazit den něčím, co neovlivníš? A podle toho to i dopadlo, netrápily mě nepodstatné a maličké detaily, tu a tam se na něco zapomnělo, něco neudělalo, ale co... To se stává a i chybičky byly tak nepodstatné, že mi to nezkazilo celý dojem... Už na začátku jsem počítala s tím, že to uteče a že si to musím užít dřív, než to bude pryč a to jsem taky udělala :-) Suma sumárum? Nejkrásnější den v mém životě :-) Prostě drobnosti hoďte za hlavu a užívejte to, co je tak, jak to jde, vždycky se něco nepovede, ale proč to řešit více, než je nutné :-)
Odpovědět
Článek se načítá
@zorro4 Tak já jsem si to taky nedokázala představit, asi by mě to ani nenapadlo, že je to vůbec možný. Ale moc se mi tady nechce zacházet do detailů. A bohužel ani se ženichem jsem ten den nestrávila žádný čas, kromě rychlých deseti minut na obřadu. Je fakt, že já nejsem člověk, kterého by bylo všude plno, a který by se dokázal nějak prosazovat ve společnosti. Když už jsem se o to pokusila, většinou mě někdo poslal něco zařídit, přinýst, nebo mi sdělil, co všechno je na tý svatbě špatně. Takže jsem dost času strávila sama u stolu. Ale nejhorší to bylo asi po příjezdu na obřad, kde si mě fakt nikdo nevšímal, dokonce v jeden moment všichni odešli do obřadní síně a mě nechali stát venku samotnou.
Odpovědět
@stastnevdana to me mrzi. Bohuzel ale z vlastni zkusenosti muzu rict, ze si vetsinou za ten pocit odstrceni muzu sama a okoli to moc neovlivni. Kdyz si to uvedomim, proste jdu za ostatnimi, kdyz by nekdo neco chtel, tak mu treba reknu, kde to je a at si to donese sam. Tim nechci rict, ze si za to muzes sama nebo tak, ale ze to sama casto muzes vyznamne ovlivnit svou naladou a tim, co vyzarujes ☺
Odpovědět
@kacenkakaca No jako sorry, ale pokud svatebcane nevestu ignoruji, tak je to jejich nevychovanost :-p Jeste aby nevesta chodila za hosty a neprimo je tak nabadala, aby se ji venovali. To by se ji na jeji svatbe meli venovat snad automaticky, ne? Kdybych zazila to, co @stastnevdana , tak bych to asi rozdychavala hodne dlouho a dala to tem ignorantum po svatbe poradne sezrat! ]-( Ale je fakt, ze kdyby me jako nevestu nekdo nekam a pro neco porad posilal, tak bych proste nesla a hned na miste bych se ohradila, ze dnes jsem nevesta a ne neci poslicek, at si pro to dojdou sami.
Odpovědět
@zanett ja s tebou souhlasim, ze bych urcite hosty nepobizela, aby se mi venovali. To jsem ani nepsala. Ale je to podle me otazka vlastniho nastaveni, toho, co clovek vyrazuje do okoli. Samozrejme se muze stat, ze byli dotycni takovi ignoranti, ze by zazdili kohokoli, ale casto to nebyva.
Odpovědět
Profilova fotka
@stastnevdana Tak to je docela masakr, moc si to neumim predstavit, jak bych to vstrebala ja, kdyby se mi to stalo... Ale je fakt, ze ja zaukolovala sestru a jeste jednu kamaradku a pak kdyz bylo neco potreba, tak spise ukolovala, protoze jsem nemohla litat po hotelu a zarizovat... A kdyz nekdo neco potreboval, rekla jsem mu, kde to najde/komu ma rict... A to taky nejsem nijak zvlast osobnost, kterou by vsichni poslusne nasledovali, jen respektovali aktualni situaci... Toto bohuzel ale neumi vsichni a mnohdy jim to bohuzel ani nedochazi :-(
Odpovědět
Ono těch faktorů bylo víc, a určitě to nebylo o tom, že by hosti byli ignoranti. Víc než 2/3 hostů byli ze strany ženicha a já jsem se s nima moc neznala, takže je jasné, že se věnovali víc jemu a on zase jim. Spousta z nich přijela z daleka, dlouho se neviděli, takže tam před obřadem probíhalo dlouhé vítání, a pak si zase měli hodně co říct. Já jsem se i pokusila se nějak vmísit, třeba když si povídali někde mimo, tak jsem je zvala do sálu, kde jsem zrovna připravovala program. Nicméně bylo vidět, že je tím obtěžuju, jen se na mě otráveně podívali, co tam chci, a dál seděli a povídali si. Navíc tím, jak jsem svatbu chystala úplně sama, dost narychlo a neměla ani nikoho, koho bych mohla požádat o pomoct (kromě dvou přátel, kteří mi v den svatby opravdu hodně pomohli), tak to bylo takové zmatené, špatně zorganizované, a oba jsme museli na poslední chvíli řešit spoustu věcí, do kterých nám ještě kafrali příbuzní, a organizovali je úplně obráceně za našimi zády.
Odpovědět
@stastnevdana Tak nejdulezitejsi je, jestli je vase manzelstvi stastne, navzdory neprilis vydarene svatbe ;-)
Odpovědět
@zanett Šťastní jsme, ale manželství to není, přestože papír máme.
Odpovědět
Profilova fotka
@stastnevdana Proč to není manželství?
Odpovědět
@hlasimse Na to se těžko odpovídá, a nechce se mi to úplně vysvětlovat ve veřejné diskuzi. Zkrátka manželství pro mě není jen papír.
Odpovědět
Profilova fotka
@stastnevdana OK, no tak hlavně že jsi šťastná...
Odpovědět
Profilova fotka
I když jsem v běžném životě velký detailista, např. co se týče zařizování našeho domu nebo mého šatníku :-D , tak u svatby mi na tom nijak zvlášť nezáleželo... 8-) Ano, měla jsem takový ty detaily - sjednocující prvky....ale nijak mi pak na ty detaily už ani nepřišlo důležitý myslet. Když jsem třeba zjistila, že u svatební tabule moje teta, která dělala květinovou výzdobu, zapomněla obrátit skleničky (byly dnem vzhůru přes noc, aby do nich nenapadl nepořádek - svatba byla celá venku) a že se horkem ty vyťuťaný jmenovky celý zkroutily a březový kolečka pod kytkama popraskaly, tak mi to přišlo spíš vtipný :-) Nijak jsem se tedy nesoustředila na tyhlety maličkosti - přišly mi v rámci toho, že je to jen jednou za život, nepodstatné.... Spíš jsem se zaměřila na to, co pro mě je/bylo důležité - že si po deseti letech beru někoho, koho miluju a on mě - na to, že přijeli všichni ti, které máme rádi a na kterých nám záleží - na to, že se všichni budeme dobře společně bavit, jíst a pít a smát se A to se nám povedlo. Hodně jsme s manželem trávili čas spolu (po délce vztahu, co jsme spolu, už nemáme "mojí" a "jeho" rodinu nebo "moje" a "jeho" kamarády), hodně se smáli, tančili a bavili se. A s námi i všichni naši blízcí - a o to nám šlo ;-)
Odpovědět
@duckie to je opravdu nadherny prispevek! Citila jsem to a citim to hodne podobne ☺
Odpovědět
@stastnevdana Prvně děkuji za odpověď. Pokud je ty sama nehodnotíš jako ignoranty (což podle mě trochu jsou, protože je tak nějak společensky obvyklé všímat si nevěsty, mně si třeba všímali i ti, o které jsem nestála :-D :-D ), tak se asi setkala tvá povaha, neschopnost tvého muže to korigovat a okolnosti, je mi to líto. Ale že důsledkem toho pro tebe je, že to "není manželství", to nikdy nepochopím. Ale to už jsme si ostatně řekly v diskusi o druhé svatbě.
Odpovědět
Profilova fotka
Ty jo u některých to byla, koukám pekna smršť pocitů. My jsme měli malinkou svatbu, moje jedina obava byla, jak si sednou rodiče, nikdy se předtím neviděli a hnedka při oběde si vzajemne potykali a pak už to bylo super :) s manželem jsme se jasně shodli, co všechno na svatbě nechceme(skoro nic), takže žádný stresy. Všem se to líbilo, pobavili jsme se...první pocit ráno po probuzeni byla myšlenka, už aby všichni vypadli a my mohli mít první manželský...no však víte :) k obědu jsme si dali zbytky od hostiny, pak jsme vyrazili na tři dny na túry do Krkonoš a pak jsme začali žit stavbou domu...že by to byl nějaký nejkrásnější den v mým životě, to asi ne, prostě pohodova oslava, a tak jsme to chtěli :) pro mě byl větší emocionální zážitek, když mě manžel požádal o ruku, ty tři měsíce mezi zasnoubením a svatbou byly nádherný nádherný, každej pohled na zásnubní prstýnek me dojimal :) svatba samotna už to jen zpecetila :)
Odpovědět
Profilova fotka
Pro mě to určitě nebyl "nejkrásnější a nejúžasnější den v životě na kterej vzpomínám xkrat denně a je mi líto že je po"...asi je to tím, že jsem se sice odjakživa vdát chtěla, ale nikdy jsem si nic nevysnila, nekoukala jsem po jinejch svatbách a navíc jsem praktit a skeptik, ale ne romantik :-D byl to prostě takový pěkný den s lidma, co máme rádi...vše nakonec proběhlo v pořádku, nikdo se nepohadal, na nic důležitého se nezapomnělo, všichni se bavili...asi to bylo v poho i proto, že tam těch věcí nebylo moc - neměli jsme žádné hry, darky, tombolu, výslužky a tak. Jediný co me mrzi bylo dopoledne, kdy bohužel dvě holky, kterym jsem dala na starost organizaci hostů pri příjezdu (aby se každý ubytoval, dostal placku a věděl kde je obložená mísa na jídlo) se na to v podstatě vyprdly a delal to muž, kterej byl nervózní. Jinak vše cajk. A pocity"po" byly tak nějak stejně jako před. V úterý jsem šla do práce a kromě jména život plynul stejně dál :-D
Odpovědět
Po svatbě jsem si oddychla, že už je konečně všechno za mnou. Svatbu jsem chtěla malou, ale tchýně a snoubenec mě donutili (ano - doslova donutili), pro velkou svatbu cca 50 lidí (pro mě to bylo najednou dost lidí). Půl roku před svatbou jsem si plánovala co a jak bude, vyrobila jsem dekoraci atd. ale měsíc před svatbou se začala tchýně do všeho vrtat - proč nemáme výslužku, proč nemáme vývazky s myrtou,...samé proč.... a co se jí nelíbilo to zařídila podle svého. Takže i přesto, že mi vždy řekla, že svatba je přeci o nás dvou - byla svatba podle ní. Měla názor, že naší svatbou musí něco vracet příbuzným. Takže pro mě byla svatba jen divadelní představení pro příbuzenstvo a jsem ráda, že už je po ní. Pokud to tady čte nějaká budoucí tchýně - prosím za všechny - neorganizujte mladým jejich den, může se to nakonec otočit proti vám, i když to samozřejmě myslíte dobře.
Odpovědět
Profilova fotka
Tak jeste sem musim dopsat, ctyri dny po svatbe, ze nyni jsou me pocity uplne krasne a spokojene. Stale zijeme svatbou, hodne o ni mluvime, probirame, vzpominame, smejeme se. Hoste nam svatbu velmi chvali, misto, jidlo i zabavu a tak to hreje u srdicka. U nas se hlavne naplnil pocit, ze jsme rodina. Manzel hned v nedeli prepisoval jmenovku na zvonku na nase spolecne prijmeni. ;-) Jsem stastna, ze jsem vdana pani. ;-)
Odpovědět
1
2
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?