Tak mě napadlo nové téma k diskuzi-čím vám váš snoubenec-manžel nejvíc dokázal lásku? Nebo spíš po čem jste zjistili,že vás opravdu a vážně miluje,že to nejsou jen plané řeči?
Dokazuje mi to každým dnem, kdy pro mě udělá spoustu "maličkostí", které nepovažuji za samozřejmé :-). Jsme spolu prostě šťastní a nepotřebuju velká gesta, abych se v tom utvrdila :-).
Ještě jsme spolu ani nechodili, byli jsme kolegové, občasné povyražení...a mě odvezla sanitka se slepákem, byla jsem tady ve městě nová, sama..kazdy den za mnou chodil do nemocnice, pak si mě na tři týdny nastěhoval k sobě, vařil mi dietní jídla...když mě přepadla horečka, objimal mě, líbal na čelo a šeptal, že to přejde..minulý týden jsme se vzali...a když je mi zle, stara se o mě pořád pěkně...
Mně manžel taky dokazuje lásku často,ale nejvíc mi to došlo,když jsem nedávno měla ošklivou hnisavou angínu,já čtyřicítky horečky,a manžel se o mě krásně staral,dělal mi kaše a polévky,abych něco snědla,staral se o domácnost a našeho hafana,a ještě mi koupil můj nejoblíbenější časopis (a to jsem si vždycky myslela že nemá ani tušení co nejradši čtu). Po téhle zkušenosti ho miluju ještě víc:-)
Ze presne pozna co kdy potrebuju- kdy povzbudit, kdy pohladit, kdy se vypovidat a kdy jen mlcet v objeti. Ze dokaze, ze se citim milovana. Ze kdyz mi neni dobre, beze slova prevezme vsechny povinnosti a stara se o me. A ze kdyz jsme se poznali - a ja kvuli nemu premyslela zda opustit 8-lety relativne dobre fungujici vztah a rozhodla se, ze musim dat byvalemu jeste sanci- tak rekl, ze to chape a ze presto bude chvili cekat, kdybych se prece jen rozhodla odejit k nemu- tedy ze presto, ze to pro nej bylo neskutecne bolestne pustit me zpet k byvalemu, tak to respektoval, protoze vedel, ze bez toho nebudu schopna udelat dalsi krok a jeste k tomu byl ochoten cekat. Nastesti nemusel dlouho, ale to gesto bylo neuveritelne...
pomůže mi ,ví když nemám náladu nechat mě být ,soucití se mnou když mi není dobre,je pozorný ,říká mi to ;-),respektuje me názory,ví kdy obejmout....;-)
no takové ty klasické věci... udělá mi čajdu když mi není dobře, jede nakoupit ovoce, myje nádobí protože to nemám ráda, vstává dřív do práce, tak mi třeba omete auto od sněhu... ale velký důkaz lásky pro mě byl asi po půl roce chození, když za mnou přijel do Chorvatska, kde jsem byla s rodičema... tvrdil že nepojede, v den odjezdu už byl na vážkách a po 3 dnech přijel stopem 900 km za mnou :) to bylo úžasný...a to úplně největší vyznání bylo požádání o ruku :)
Jsem k chlapům hooooodně nedůvěřivá a málokoho si připustím k tělu. Manžel si mne získal ve chvíli, kdy jsem předloni ulehla na 2 měsíce do postele a on se o mne staral. Možná i u něj ten strach o můj život něco změnil a je z něj mnohem lepší člověk.
Ikdyž asi mi lásku nejvíce dokazuje posledních 5 týdnů. Jsem v 10týdnu těhotenství a 5 týdnů jen zvracím a zvracím, klidně i 20x denně. Manžel se stará o chod domácnosti - prádlo, úklid,... A k tomu všemu je stále pořád pozitivní a snaží se, aby mi bylo lépe.
Když jsme se seznámili, byla jsem už několik měsíců přijatá na vysokou školu, která byla od jeho i mého bydliště vzdálená 195 km (5 hodin cesty ve ve vlaku a autobusech). 1x za 3 týdny tu cestu absolvoval, tahal těžké krosny, které mu dávala moje mamka, aby mi něco přivezl, věřil mi, že se tam neseznámím s někým lepším a nepodvedu ho, já věřila jemu, že ho žádná jiná neočaruje a vydrželo to. Většinou když přijel, tak měla má spolubydlící přes zeď chlapa, se kterým si to zrovna rozdávala. A přítel tehdy respektoval, že jsem s ním ještě nechtěla hnedka spát a počkal, dokud jsme se pořádně nepoznali. Na tu VŠ jsem chodila 1 rok a pak už jsem to tam nevydržela a odstěhovala se zpátky, protože mi chyběl. Ale brala jsem to pozitivně - zjistila jsem, že když nám vydržel vztah téměř celý rok na dálku, že stojí za to. Za měsíc slavíme páté výročí :)
Tak toho je opravdu hodně, že ani nevím kde začít... Přiletěl za mnou přes půl zeměkoule, každé ráno mám už připravené kafíčko na stole i když jsme zrovna rozhádaní, když prší tak vždycky myslí na to abych měla bundu nebo deštník, udělá pro mě co mi na očích vidí, když jsme oba byli nemocní s hroznou střevní chřipkou, tak nám chodil pro pití a léky, samozřejmě když jsem nemocná jen já tak taky, hezky se o mě staral, když jsem byla v nemocnici týden tak za mnou chodil každý den... Prostě každý den mi dává najevo, jak moc mu na mně záleží a jak mě miluje...
Když jsme se pokoušeli podnikat a měli obchod. Já jsem tam každý den seděla a docela špatně jsem nesla, že se nedaří. Měla jsem psychiku v háji, klidně jsem usnula hned, jak jsem přišla domů, každý den jsem brečela, byla protivná.... A přítel to všechno přes půl roku vydržel, i když jsme spolu nebyli až tak dlouho, aby si nemohl myslet, že se tak chovám normálně. Dodneška se ke mně chová tak hezky, až si to ani nezasloužím, ale tehdy to pro mě znamenalo nejvíc, protože jsem na něm byla psychicky i finančně závislá.
My jsem velmi nepřístupní lidé, tak to byl boj, získat si oboustrannou důvěru, ale když se to zlomilo, tak jsem nepotřebovala žádné dokazování, Ale obrovskou věc pro mě udělal na mé třicátiny. Finančně je zajištěný, tak jsme se bavili o budoucnosti, baráku, svatbě atd. A když přišel den mých narozenin, následovala večeře. Jenže po večeři jsme nejeli k němu domů, ale zastavil před krásným rodinným domem. Když mi oznámil, že je náš, nemohla jsem uvěřit vlastním očím!! Potom mi vše došlo, proč se měl ptal, jaká kuchyň se mi líbí, zkrátka tahal informace. Dům byl připravený zrovna k nastěhování. A to jsem ještě netušila, že uvnitř mě čeká zásnubní prstýnek!!! No a příští rok bude svatba ;-) Nikdy v životě by mě nenapadlo, že by toho byl muž schopen...
I po 9 letech mi zpívá písničky o mně - vždy lichotivé. Zná mě a nedává tak na rady ostatních (například, co mi koupit, jak něco udělat), ale rozhodne se vždy podle toho, co by se mohlo líbit mně. Z 99 % se trefí.
Požádal mě o ruku i přesto, že na romantická gesta a mluvení o lásce moc není. Nikomu o tom neřekl, celé to naplánoval, vybral prstýnek - vše jako překvapení. :)
@lilie01 gratuluji k zasnubam, ale to s tim domem bych ja osobne nerozdychala, o tomhle bychom se meli pobavit spolu jako par a ne ze on koupi dum (mmch byl napsany i na tebe?) a draha, sem se ted stehujem. Takova investice to neni jen takovy darek, hlavne by me, byt na tvem miste, zajimalo, jak to bylo osetreno z hlediska prava....ale tak asi te holt zna dobre, tak vedel, ze se tim domem trefi...
Když jsme spolu začínali, jezdil za mnou přes 200km jen aby mě aspoň chvíli viděl a mohl být se mnou. Pamatuje si všechny drobnosti, třeba že mám ráda čínskou polívku nenalámanou a jím jí vidličkou, a dělá mi radost, když mi to tak připraví. Mám spoustu momentálních vrtochů, které občas i špatně dopadnou, ale vždycky mě podpoří i když ví, že to nebude mít dlouhého trvání nebo to dopadne špatně. I když si s dost věcmi poradím technicky sama, vždycky mi pomůže, abych se nenamáhala zbytečně. I když ho ráda rozmazluju svačinkami a teplými obědy do práce, nevyžaduje je striktně a když se nezadaří, třeba se mi nechce nebo není co vařit, holt si poradí sám a nedělá z toho vědu. Vždycky se mě zastane, chválí před ostatními, není mu za těžko mě vzít před ostatním kolem ramen, chytit za ruku, pohladit. Nikdy jsem od něj neslyšela žádnou výtku, i když vím, že jsem lajdák na nošení mobilu u sebe a dost často se mi nedovolá. Nikdy mi to nevyčetl, jen má vždycky strach, jestli se mi něco nestalo. Když mi není dobře, stará se o mě. Když jsem měla kocovinu, nikdy mi ani ze srandy neřekl Nemáš chlastat, když to neumíš, a podobně, prostě mě pohladí, přinese mi pití a všechno, co potřebuju, a soucítí se mnou. Umí mě rozesmát. Přijal mě k sobě včetně psa a přijal ho za svého, můžu se na něj spolehnout, že se o něj postará, když já zrovna nemůžu. Zaplatí mi dovolenou, i když to po něm nežádám. Když chci někam jet, natankuje mi plnou nádrž a vysvětlí mi cestu. Vozí mě do práce, i když nechci a není to třeba, rozmazluje mě, dokáže sám jít, vyluxovat a vytřít a pomoct mi uklidit, vynést koš, zapnout myčku, aniž bych mu to připomínala. A hlavně - nemusí říkat miluju tě, protože všechno, co dělá , mi to dokazuje. A já se snažím směrem k němu o totéž.
Kdyz jsem mela strevni chripku a dceri byli asi 4 tydny, tak se o nas staral jak to slo, pak ze jezdi/l za nami domu kazdy vikend pres 600km a pres veskery hadky jsme stale spolu :-)
@lilie01 Takze tys tedy vedela, ze se nekde stavi dum? Pak to ale asi nebylo moc prekvapeni, ne? At tak nebo tak, mne je to sumak, hlavni, ze ty jsi spokojena, jenom mi to prijde trochu nestandardni.
@hlasimse No tak ja nevim, mam (= vlastnim) dum taky, tak nechapu, proc by to mela byt zavist, ale zase chapu, ze kdyz uz si nekdo neumi vysvetlit nesouhlasnou reakci, lze to vzdycky oduvodnit zavisti, ze 8-( A hned s tebou souhlasi minimalne dve uzivatelky:-D
Já souhlasím se @zanett, taky bych nerozdýchala takové překvápko. A není to závist a @lilie01 to přei, pokud jí to tak vyhovuje. Já bych chtěla o domě rozhodovat společně.
@lilie01 Jasně, ale pedpokládám, že kdybyst ho spolu stavěli klasickou cestou, rozhoduješ o mnohem více detailech než obecně "jaká kuchyň by se ti líbila". Pokud je to dle tvých představ, super, já bych ale chtěla vyřešit každý šuplík, skříň, polici, každou podlahu, okno... prostě bych se cítila ochuzena to detailní budování hnízda.