Ahoj holky,
tak máme po svatbě a já bilancuji. Rozhodně nepatřím k těm, které o svatbě snily už v 10ti a plánovaly svatbu 2 roky dopředu. Ale určitou představu o tom, jaký bych chtěla mít účes, šaty, jak by to mělo vypadat atd. jsem si v čase příprav udělala... Teď když o tom přemýšlím, všechno dopadlo nějak jinak (teď neříkám, že hůře!) a já před oltářem, tedy vlastně pod stromem, stála v naprosto jiných šatech, jiném účesu, s jiným závojem a v ruce držela naprosto jinou kytici... :))) A jak se povedly naplnit představy vám?
radkaja: No těch "znalců" bylo opravdu hodně. Obíhala jsem pak plno dalších salónů, abych se pak nakonec totálně frustrovaná a ubrečená rozhodla pro ty původní... Ale chybami se člověk učí :)
Navíc, nevím, jak jste na tom vy, ale kdybych teď, měsíc po svatbě, dala před mého muže 5tery svatební šaty a chtěla po něm ukázat ty, ve kterých jsem se vdávala, nevěděl by... Myslím, že spousta chlapů stejně vnímá nevěstu jako celek - "buď jí to sluší nebo ne" a detaily prostě nevidí....
westerr: ne, že bych chtěla schválně lichotit a uklidňovat, ale jsi krásně štíhlá a šaty ti sedli perfektně!
Já mám taky určitou představu o tom jaký bude náš velký den :-) ale jsou v té představě bohužel i momenty které se doufám neuskuteční...No uvidíme, za 3 týdny už to bude za náma a doufám, že se to povede a nebudou nějaké velké problémy.
pellullinka: hlavně se nestresuj z maličkostí, ono si toho stejně nikdo nevšimně a jak říká westerr, většina lidí stejně bere nevěstu jako celek, buď jí to sluší nebo ne... výzdobu stolů nikdo moc neocení, stejně je hned stůl zapráskaný vším možným jak se to rozjede (hned po obědě)a lepší méně než moc, není kam pak dát ani skleničky.
u nás ale lidi ocenili naše (moje) samovýrobky - klobouk, meníčka, jmenovky, bryndák, perníková srdíčka, taky nápady a vkus (dort, tombola, šaty, šperky, kytka)....a vše co šlo tak si brali dom na památku :-D :-D
westerr: Ahoj, nedá mi to a musím se zapojit. Mám zamluvené taky Jasmínky, podobný střih jako jsi měla ty. Tak trochu myslím, že mám podobnou figuru jako ty, možná mám širší boky. Strašně se mi líbí, kdyby je měl někdo kritizovat, tak mu asi řeknu, ať radši zmizne, než aby kritizoval :-|
mendie: mě hlavně kritizovali právě ty boky - že mám širší boky než vršek... A že mi nesedí ten srdíčkový výstřih :) No už je to jedno... Já jsem v důsledku byla spokojená - ale vědět, co mě čeká, všechny pošlu už na začátku do háje :)
No, mně naopak říkala paní v salonu, že zvýrazní štíhlý pas. Což si myslím, že má pravdu. No a že má ženská boky? Já se za to nestydím. Jestli ty šaty na mně budou vypadat aspoň z poloviny tak dobře jako na tobě, tak můžou jít všichni kritici rovnou do háje, protože mně se to líbí!
ahoj holky,taky se přidávám do duskuze :-)
westerr a darlingb. šatičky jste měly obě krásný, každá nevěsta má svoje kouzlo ;-)
Od naší svatbičky uběhlo 24 dní a člověku přijde, že to strašně rychle uteklo. I líbánky máme za sebou a já se teď těším na svatbu kamarádky, která má svatbičku 21.8., takže vlastně za pár týdnů
Celkově jsem s naší svatbou spokojená, samozřejmě, že když si to zpětně promítám v hlavě, tak bych nějaké drobnosti udělala jinak. Ale nám do příprav nikdo nemluvil, takže jsme si všechno zařídili podle sebe- tedy spíš podle mě, ikdyž třeba místo hostiny vybíral manžel a hudbu na obřad částečně taky. Já jsem před svatbou byla taky nervozní, bála jsem se, že se to tam na hostině pohádá ale ten hlavní aktér, kterého jsem se obávala, mě nakonec mile překvapil, protože se mi tam staral o zábavu a ostatní se tomu fakt smáli :-) ono to po obědě vypadalo, že nám tam hosté usnou, bylo dost horko- to mi určitě westerr potvrdíš, a jak se najedli, tak si každý sedl a já jsem si v to chvíli říkala, že jsem ty svatební noviny asi měla udělat, ale zachránil to kapelník, ten lidi rozhýbal. Já jsem z toho byla naštvaná, že se nikdo nebaví, ale po chvilce to bylo v pohodě.
Když jsme pak šli v těch pět hodin ráno spát, tak jsem usínala s pocitem, že se to fakt povedlo a ten dobrý pocit mě neopustil. Navíc, když pak člověk slyší od lidí, co tam byli, že nám děkují, že si to užili, tak to člověka zahřeje :-)
auduka: jo jo... měla jsem ten samý problém - 10. bylo fakt vedro :) S tím děkováním máš naprostou pravdu - když za mnou pak přišli chlapi (do kterých bych to nikdy neřekla) a nadšeně mi sdělovali, jak se jim líbilo místo, jídlo, zábava.... fakt jsem se tetelila blahem :)) Hezký pocit...
Holky, dík za útěchu :-)
westerr: Ty jsi měla šaty krásné a podle mě Ti seděly, tam se vůbec divím, že někdo kritizoval :-o
Ono asi každý najde po svatbě pár drobností, které by udělal jinak, ale pokud se někomu svatba nezměnila celkově v tragedii, tak je lepší nepřemýšlet, co se dalo udělat lépe, ale vzpomínat na to, co se povedlo, na všechny krásné okamžiky :-)
Mně se třeba líbilo, jak jsem byla celý den středem pozornosti, jak lidé mávali na svatební průvod, jakoby vítali nějakou slavnou celebritu, jak manžel zůstal ohromeně stát, když mě poprvé uviděl a pak mi řekl, že jsem nádherná, jak jsme odcházeli od oltáře v záplavě bublinek nebo na tu krásnou chvíli, kdy jsme se ocitli poprvé sami jako manželé v našem apartmá a přituleni k sobě si rozbalovali dary a četli přáníčka ... to jsou chvíle, na které budu celý život vzpomínat a svatební fotky jsem si dala jako spořič obrazovky, takže si ten nádherný den pořád připomínám :-)
Má to jen jednu zásadní chybu - že ten den tak rychle utekl a už se víckrát nebude opakovat :-(
Docela závidím holkám, které to mají teprve před sebou ;-)
Ahoj holky, super diskuze, kde si nikdo na nic nehraje. Já bych změnila tři věci. Ta hlavní je, že před svatbou jsem to tak neprožívala, spíš vůbec. Brala jsem to jako událost pro rodinu, přípravám jsme věnovali cca dva týdny. Světe div se-všechno vyšlo tak, že je ze mě! fanynka svateb a po svatbě chodím sem :-) Nad očekávání vyšlo i počasí, všechno. Sice bych nic nezměnila, až na jednu věc, ale víc bych si vyhrála s přípravama a víc bych se těšila. To samé říká manžel. Věc, kterou bych změnila, by byl účes-vlastně jsem žádný neměla. Ale ani dnes nevím, co bych si nechala učesat. No a ta poslední-jak jsme si říkali, že fotky na ten den stačí, tak dneska bychom chtěli mít víc videa, sice natáčel jeden strýček, ale chtěli bychom toho mít víc. Ale celkově to vyšlo nad očekávání, všichni si pochvalovali a mně je líto, že jsem si ty přípravy neužila víc, samotný den ale maximálně.
veli, souhlasím s tebou: taky jsme si mysleli, že vlastně video nepotřebujeme, tak točil strýček a až tak moc to teda nevyšlo a teď je mi to trochu líto, občas by se na to člověk z nostaligie přece jen chtěl kouknout... ale aspoň fotky máme úžasné a vzpomínky taky ;-)
jsem ráda, že jste mě vůbec pochopily, psala jsem jak tatar. Takhle: celkově bych neměnila nic, ale kdyby ty tři věci byly jinak (těšení, vlasy a video), nezlobila bych se ;-)
veli: s tím videem máš taky pravdu, ale to mě nějak nemrzí. Pár videí máme ale žádné z obřadu, já bych ho chtěla vidět hlavně proto, abych viděla tu atmosféru. Já, jak jsem byla nervní, tak jsem ani neslyšela, co nám tam hrají :-)
No jo, on pak člověk tu realitu vidí na tom videu, protože ta atmosféra pohltí, a my to teda podcenili. Nás to teda mrzí. My si říkali: no tak na video z dovolené koukáme jednou, někdy vůbec, důležité je to, co si pamatuješ, tak na video kašlem, jen dobrého fotografa, hlavně, aby se tam rodině líbilo. Fotky máme krásné, ale když jsem viděla aspoň to amatérské video, tak mi došlo, že vlastně vůbec nevím, co se tam dělo a místy je to fakt veselé ;-) Manžel říká to samé.
auduka: tak to jsem na tom stejně. Vůbec, ale vůbec nic si z obřadu nepamatuju. Když jsem šla totiž na obřad, tak jsem si roztrhla šaty, což mě po těch všech peripetiích, které se nám den předem staly, přišlo už děsně směšné, takže jsem pořád přemýšlela jen nad tím, jak zadržet smích... Když mi pak hned v úvodu oddávající zkomolil příjmení, málem jsem vybouchla smíchy, takže jsem si celý obřad jen v duchu opakovala - "hřbitov, smrt, hřbitov, smrt", abych udržela vážnost. Takže žádné dojetí jako z filmu :))). To, že jsem tam doslova nalítla za zvuku Hallelujah si vůbec nepamatuju :)))
Já zas po navlíknutí prstenů myslela, že mám hotovo, zapomněla jsem úplně na všechno a zevlovala jsem po stropě. Oddávající gestikulovala, já myslela, že to není na mě, že už mám splněno, mažel mě postrkoval a já furt myslela, že mají něco mezi sebou, tak jsem je nevnímala. Až potom manžel šeptal "polibek". Mně to pořád nedocházelo, vůbec jsem nevěděla, co po mně ještě chtějí. Všichni mrtví smíchy. Fotograf se smál tak, že jsme to museli opakovat. A jiné a jiné. No, tohle video máme, škoda, že toho není víc. Družička taky stála za to ;-)
holky, tedy vy máte zážitky :-D
westerr: já jsem byla nejdřív vážná, pak se mi chtělo smát, ale ženich mi vážným hlasem řekl:"nesměj se", tak jsem si jakoby uvědomila vážnost situace a začaly se mi z toho třást nohy, vlastně jsem se ani třásla celá. Takže jsem se to snažila zachránit tím, že jsem se o levu nohu zapřela a tu pravou trochu povolila a doteď nevím, jestli ten třes nebyl vidět na šatech :-)
a místo polibku tak byla líbačka, mamka říkala, že někdo z hostů říkal, že to měl být jen jeden polibek, ale to už byla taková sranda. Podle fotky, co máme od fotografa to vypadá, jako bych si ženicha přitáhla a ještě mu tam držím hlavu ale to mi nevadí.
veli, au :))) to mě pak po obřadu říkali - "hele ty jsi byla pořádně dojatá viď"- cukali mi totiž ramena a všichni si mysleli, že dojetím a já se držela, abych se hlasitě nesmála :)))
westerr: no co, svatba má být veselá :-)
no a když jsem se podepisovala, tak jsem nějak nedokázala ovládnout svojí ruku, doma jsem si to pěkně natrénovala a výsledkem byla taková čmáranice, když jsem se na to podívala, tak jsem jenom obtáhla prvbní písmeno nového příjmení a šla jsem radši od toho :-D
no a pak už to bylo všechno v pohodě. Já jsem ani nečekala, že nám kamarádi něco připraví a ono jo. Když jsem vyšli na nádvoří, tak mi tam u vrat ženicha připoutali želízkama ke klice u vrat a na hlavu mu nasadili chomout, takže jsem si ho musela vykoupit- nejdřív malej pilníček, za další dvě stovky pilka a za klíč jsem dala pětistovku ;-) po příjezdu na hostinu nás tam čekal stůl s pokakaným miminkem, které čekalo na přebalení.
Byla jsem moc ráda, že se na nás nevyprdli.
Potom se mi taky moc líbí, že manžel držel celou dobu kytici, ale jakou :-D U nás není zvykem kytice dávat, ale svědek donesl a vykolejil mě tím. Já nevěděla, co s ní, protože moje byla nádherná a velká a obě jsem nepobrala. Nejblíž stál manžel, tak jsem mu ji vrazila a on jak byl zkoprnělej, tak s ní celou dobu chodil, odpřijímal gratulace, odfotil dost fotek a potom fotograf říká: na ženichovi mi něco nesedí, tak jsme mu květinu odebrali, on by s ní klidně chodil dál. Byla by to moc hezká kytka na hrob. Byla taková štíhlá, dlouhá, ponurá a měla černou mašli. Asi si z nás udělali srandu, musím se jich zeptat. Ale fotka, jak se novomanželé řítí z kaple, manžel jak z pohřbu, ta je pěkná :-D