Dobrý den,
chtěla bych Vás požádat o radu. Jsem vdaná 7let, s manželem jsme spolu přes 8let.Manžel začal pracovat jako OSVČ - tedy sám. Byl zvyklý na kolektiv a nyní začal být otrávený, že si nemá s kým povídat. Poté se mi před 2 měsíci přiznal, že už mě tolik nemiluje, ale má mě moc rád a záleží mu na mě. Začal mít příznaky depresí a šel k psychiatrovi a bere antidepresiva. Našel si práci v kolektivu, takže už není sám. Vždy jsme platili za vzorové manželství, které nám každý záviděl, oba jsme spolu byli strašně šťastni. Plánovali jsme si 2. dítě, ale manžel najednou nechce, protože se bojí, že se to nespraví. Jsem z toho nešťastná a když začnu brečet, brečí také, protože mu je líto, že mi ublížil. Chová se ke mě stále hezky, v sexu také není problém, ale už mi neříká, že mě miluje a vlastně to ani sám neví. Když se ho ptám, zda se mnou chce být do konce života, tak říká, že mu nic nechybí, ale neví, co chce. Neví přesně, co cítí atd. Cítím, že mu je moje vyptávání nepříjemné a pořád mi na vše říká, ať toho nechám.Antidepresiva bere měsíc, ale zatím nezabrala. Myslíte si, že to ochladnutí může být způsobeno depresí? A jak bych se k němu měla chovat?Mám naději, že se vše spraví a bude i chtít 2.dítě?
Moc děkuji za každou radu.
Dobrý den.
Je moc dobré, že si o tom jste schopni promluvit. Já jsem prožíval před lety stejnou situaci. Dostala mne z toho dcera, která díky své upřímnosti ze mne vytáhla co se děje a následně moje milovaná manželka, když se dozvěděla co se děje od dcery. Primární je najít pravdivé jádro problému. Většinou se udává zástupný důvod a ne ten opravdový. Myslím si, že jeho depka nemá nic společného s kolektivem, ale jeho podnikáním. Většina chlapů má v sobě geneticky danou přirozenou odpovědnost za uživení rodiny a dominanci. I když to vždy nefunguje, ale je to tak. Pokud se chlapovi nedaří v práci, nebo se nedaří v podnikání, tak to nese velmi těžce a stydí se za svůj neúspěch. Antidepresiva jsou ve finále zničujicí a pokud není opravdu v hluboké depresi, tak je to kontraproduktivní. Jedině je vhodný Cipralex, který je spíše životabudič. Proberte s ním to jeho podnikání. Uvidíte co se z toho narodí. Důležité je si určit pohodový čas, sednout si spolu tam, kde je to manželovi nejpříjemnější, ale před tím mu sdělit, že manželství je o dvou a dostat se z nesnází je možné jen společně a že spolu rozeberete jeho problém. Není to o výslechu, je to o hleání jádra problému. Jinak antidepresiva zabírají většinou do 14 dnů a i ty agresivní, ale u těch by manžel jen spal.
Dobrý den,
To, že říká, že už Vás tolik nemiluje, je překvapivě jenom další příznak deprese - když je nervový systém vyčerpaný, není schopný vytvářet příjemné pocity, k nímž patří i láska. Pokud to člověk neví, může ho vyděsit, že najednou není schopný ke svým blízkým cítit totéž, co cítil dřív, ale není to důvod ke strachu a už vůbec ne důvod k rozchodu..věřte mi, že až tohle období přejde, všechny příjemné pocity včetně lásky se vráti.
Když se člověk dostane do takovéto situace, má tendenci se snažit tvoji situace vyřešit tak, že nad ní hluboce přemýšlí a snaží se ji nějak ""spravit"", a pokud hned nenalezne odpovědi, tak se akorát udržuje v tom stavu vyčerpanosti, a začíná začarovaný kruh.
Pokud už manžel kroky ke spravení situace podnikl, tzn. dostal se zpátky do kolektivu, doporučila bych mu říci, ať se drží v přítomnosti, nepokládá si otázky, a v podstatě nechá svuj nervový systém, aby si odpočal. Ať se v práci věnuje práci a kolektivu, ať se ve volném čase věnuje něčemu, co ho rozptýlí - sportu, nebo i třeba skládání puzzle.. takovéhle činnosti člověka vytáhnou z toho začarovaného kruhu ""přemýšlení"".
Dejte mu najevo, že se o něj nebojíte, že ho podporujete, a že to spolu ustojíte.
Zkuste to oba brát jako přechodný mrak, který časem odpluje.
Tenhle přístup hodně pomohl jednomu mému blízkému člověku, který si tímhle prošel.
Držím palce, zvládnete to :)
Karlajasmine to napsala dobře, velmi pravděpodobně jde o další příznak deprese. Pokud vím, antidepresiva mohou mít i pozdější nástup a přestože mají svoje mouchy, spoustě lidí hodně pomůžou. Deprese je nemoc, ne vždy musí mít nějaký "spouštěč", takže hledat ho může být zbytečně vyčerpávající a třeba to ani nikam nepovede. Na druhou stranu DJ Zdeněk může mít taky pravdu, jen to chce netlačit na pilu. To bych viděla jako důležité i celkově - deprese se nedá vyřešit hned teď okamžitě. Z Vaší strany to chce hodně trpělivosti, abyste byla pro manžela oporou. Každopádně naději určitě máte, už proto, že manžel zašel za psychiatrem. To je super, snaží se to totiž aktivně řešit a to je hodně důležité. Možná bych ho ještě zkusila nasměrovat k psychoterapeutovi, ten by taky mohl pomoci.
Určitě to bude nějaký čas trvat, než se z toho nejhoršího dostane. Neberte si moc osobně jeho "neprojevy" lásky, to je z té deprese. V ničem na něho netlačte a jen ho povzbuzujte, že to bude zas dobré. Sama se trochu připravte na to, že to může trvat i dost dlouho i několik měsíců. Držím Vám oběma palce.
On to zvládne. :) Taky jsem si něčím takovým prošla - po šokovém zážitku, kdy jsem se doslova panicky bála o svůj život, se mi ten můj reálný život převrátil naruby, nervové cesty, které vedou serotonin se přerušily a já upadla do deprese, a agorafobie (jen velice těžko jsem mohla někam "ven" - obchoďák, výlety apod.) asi 4 měsíce jsem se s tím prala bezúspěšně sama a pak mi pomohla má obvodní dr., která mi předepsala AD Elicea. Velice je můžu doporučit, jsou nenávykové a tělo je velice dobře zvládá. Zabraly zhruba po měsíci, ale největší nástup mají AD zhruba okolo 2. měsíce a jakmile naplno zabraly, měla jsem pocit, že můžu najednou skály lámat a že mi patří svět a prostě najednou mmůžu vše. :) Výborný pocit, až mi bylo líto, že je musím vysadit. Po vysazení samozřejmě přijde vystízlivění a naučení se žít bez AD a mít radost "jen tak", bez léků, které hodně pomáhají. :) Chce to trpělivost a nelitovat, snažit se s ním jednat stejně jako dřív, žít co možná nejvíc podobně jako dřív. :) A možná by mu to druhé dítko pomohlo. :)
Než zaberou antidepresiva, vždycky to trvá, měsíc není tak dlouhá doba... to ochladnutí citů bych asi přičítala depresi, člověka to hodně změní. Držte se, určitě bude líp, a až bude psychicky líp jemu, tak se rázem změní i problémy ve vztahu! S miminkem bych zatím počkala, snad se vám podaří dát se brzy dokupy! Držím pěsti!
Ahoj kočko. Deprese je vážné onemocnění duše, kterému se bohužel přikládá malý význam.. Není to lehké ani pro toho, kdo jí trpí..ani pro jeho blízké okolí. Člověk jakoby najednou ztratil smysl Života..svět mu potemněl..vše, co bylo krásné najednou radost nedělá..nejraděj by se zahrabal a byl někde sám. Blízcí ho svou starostí obtěžují. Vlastně jakákoli komunikace je na obtíž. Vzhledem k tomu, že na vlastní kůži vím, o čem píšu.. Nemyslím, že by to na Tvého muže přišlo jen díky tomu, že změnil prac.prostředí. Musí v tom být něco hlubšího.. třeba něco bolestného z minulosti.. Rozhodně na něj ted s ničím netlač. Snaž se mu být spíš oporou. A vřele doporučuji, at začne navštěvovat kvalitní psychoterapeuta. Jen léky ten problém neřeší..
Ať je brzy líp! taková situace většinou prověří pevnost vztahu. Nás to s mužem nakonec ještě víc stmelilo.