S přítelem spolu chodíme čtyři a půlroku a jeho rodičum vykám. Přítelova sestra má přítele a tomu nabídli tykání skoro okamžitě. Malinko mě to štve, byla jsem "v rodině" dřívnež on. Ale představa že jim budu říkat maminko a tatínku mě děsí - to radši vykání!!! :-)
Tak ja tchyni a tchanovi vykam. Nikdy mi nikdo nic jineho nenabidl a ani nevim, jestli bych jim po tech 10 letech zacala rikat jinak. Jenom manzelova babicka mi hned pri prvni navsteve rekla, ze jestli ji nebudu tykat, tak ze ani nemam chodit na navstevy :-D No a tak ji rikam babicko, ale asi to bude i tim vztahem, ktery k sobe mame. Mam ji strasne rada, ona je proste skvela. Manzel si tyka s celou moji rodinou, vc. mamky a ta mu rovnou rekla, at ji oslovuje tak jak je mu prijemny. Takze nekdy mu ulitne babicko (i kdyz to neni diky nam), obcas baba protivna :-D ..... Mamka je v pohode, takze to prejde s usmevem. Jediny, kdo mu nenabidl tykani je muj tata a ani to nevypada, ze k tomu nekdy dojde, protoze uz pri zadosti o ruku mu tata rekl, jestli si uvedomuje, ze mu bere to nejlepsi co v baraku ma :-D :-D
Tak já budoucí tchýni teda tykám a myslím, že spolu máme hezký vztah, ona mě bere jako druhou dceru a já jí jako druhou maminku. Když mi nabídla tykání, řekla, že je jí jedno, jestli jí budu říkat mamčo nebo jménem, že to nechá na mně. Zatím jí říkám jménem, ale po svatbě jí asi začnu říkat mamko :)
Tak u nas je to v pohode, ja jim rikam jmenama obema uz od te doby, co jsme se s manzelem poznali :-D A manzel si taky potykal s celou moji rodinou. I kdyz jsem mu babicku predstavila jako pani Florianovou, tak babka hned, jaka Florianova - Babicka su! :-D A to samy s dedou!
Ja mam tchyne dokonce dve. Jeho mati a druhou manzelku pritelova otce- s tou si rozumin jeste lepe nez s jeho mamou. Obecne bych rekla, ze mame dobry vztah a rikame si jmenama.
Tak ja teda svy tchyni s tchanem vykam a tak nak si rikam, ze bych jim ani tykat nechtela.Mam s tim problem i v praci, kde vsichni nasi vedouci, starsi pani tykaj a ja jedina ji tykam.Co mi vadi je to ze jim nemuzu rikat jmenem a vykat...oslovovalo by se mi rozhodne lip...manzelovi nasi tykani taky nenabidli, ale myslim, ze jim by to uprimne bylo uplne jedno, kdyz ja je oslovuju jejich jmeny...:)
Tchýně mi nabídla tykání a oslovování křestním jménem po oznámení zasnoubení, ale protože má věkově blíž spíš k mojí babičce a trvalo to skoro sedm let, nějak mi to nejde přes pusu :-x Přitom si na ni nemůžu ani v nejmenším stěžovat, do ničeho nám nekecá, a kdybychom něco potřebovali, přetrhli by se, aby nám mohli pomoct, ale zatím to příliš nevyužíváme :-) Takže pořád vykám a tchýně mě při tom nechala, kdyby na tykání trvala, tak bych se snažila, abych ji neurazila. Ale na svatbě si prý našim stěžovala, že jí nechci tykat, bohužel si teda stěžovala našim, a ne mně :-) Osobně by mi nejvíc vyhovovalo křestní jméno + vykání, a až budou děti, tak "babičko".
Tak to ja mám celkem vtipné první setkání se svou tchýní, kdy jsem ji omylem řekla "ahoj já jsem ta a ta", když jsem si to uvědomila, tak by se ve mě krve nedořezal, ale tak stalo se stalo.... Ona to vzala sportovně, takže od prvního dne jí tykám :-D
Tak já své skorotchýni a skorotchánovi (neboli tchýni čekatelce a tchánovi čekateli :-D) vykám a ani po svatbě se to nezmění. Ne že bych nechtěla, ale ona nechce, prostě si na tom zakládá, i v práci ji mladé holky vykají a já to respektuji. Takže ji oslovuji "paní Jančová" anebo, jsou-li v přítomnosti synovci (její vnuci), tak se o ní bavíme jako o "babči". Takže když volám na tchána, tak volám "Dědi, kde jste?" a po tchýni radši nepátrám :-D . Jelikož je to tak zavedené už i u švagrové, já v tom budu jen pokračovat :-D. Jinak co se týče vztahu k ní - není nejhorší, akorát mi někdy leze na nervy svou zvědavostí, organizátorstvím a důležitostí. Ovšem švagrová je na tom hůř - vzala si prvorozeného synáčka, na mě zbyl ten druhý syn (a třetí dítě v pořadí, takže taky trochu mazánek), ten se jí dokáže vzepřít a odporovat..
Já vykám + příjmení. Nic jiného mi nenabídli, ale vím, že je to štve, mají pořád takové narážky. Jednou se mě ptala jak jim budu říkat po svatbě a já řekla že pořád stejně, tak se jí to nelíbilo, ale prostě neotevřeli pusu aby řekli říkej nám mami a tati. Naši nabídli mému manželovi tykání už dávno, ale on se tomu bránil. Až po svatbě začal tykat a říkat jménem. Já nevím, ale prostě sem tak zvyklá, že když mi někdo nenabídne tykání, nebo neřekne jak mám říkat, tak zůstává vše při starém, nic se pro mě nemění 8-)
Tchýni oslovuji jménem a tykám jí. Ze začátku jsem říkala Radko Vy, Radko mohla byste, Radko podívejte.., ale pak jsem jí začala tykat, nic se nezměnilo, vztahy tím pádem ok. Že bych se na ni vysloveně těšila, to zase ne, ale myslím, že to je celkem v pohodě.
Já mám teda ještě před svatbou, ale se snoubencovými rodiči bydlíme v jednom domě, když mluvím přímo s jeho maminkou, tak jí vykám a oslovím ji příjmením, ale když už se spolu bavíme třeba o budoucím tchánovi, tak vždycky řeknu "kde je taťka? :-)"
Máme příjemný a pohodový vztah už od začátku, tak nevidím problém v tom jim říkat po svatbě mami a tati, pokud si to budou přát :-)
jinak je to samozřejmě u každého jinak, záleží na sympatiích, ale nemyslím si, že když rodiče partnera trvají na vykání, že nemají svoji snachu rádi :-)
Moje skorotchýně pochopila až po 7letech, že se s jejím synem opravdu milujeme a není to jen studentská láska..dělala problémy, pomlouvala mě, kde mohla..začala se snažit, došlo jí, že pokud mě nebude respektovat, ztratí syna..komedie jí vychází, dokonce mi nabídla tykání...s tchánem je to horší, nevídáme se vůbec...a vzhledem k tomu, že mu celý město tyká, já mu vykám..
Moje rodina snoubence miluje, tykání bylo bez probémů...
O problémy se ale dělíme se ségrou, chodí s bratrem mého snoubence.. :-D
Zanedlouho by to bylo 33 let co jsme se brali a přestože vše skončilo úplně jinak, než jsme o tom snili a plánovali (rozvodem), tak to pro mne tchýně nikdy tchýně nebyla a dodnes jí říkám maminko...
Byla jsem mladá, když jsme se brali a protože měla samé syny a taky protože jsme si padly do oka, s radostí mi říkala že jsem ta dcera, kterou si přála a neměla.
Naučila jsem se od ní spoustu věcí a ona shovívavě přivírala oči, když se mi podařilo udělat nejakou "hovadinu".
Stála za mnou i v době, kdy už naše manželství neklapalo a to pro ni muselo být určitě dost těžké... Po letech mi nabídla tykání a dodnes to funguje, i když už se vídáme velmi sporadicky... Kdybychom se brali v této době, určitě bych jí mohla tykat dřív a říkat jí Mařenko :)
Tchán byl o 50 let starší ode mne (o 16 let starší od své ženy) a pravda - k tomu jsem zas až tak blízký vztah neměla, ale o tykání požádal taky a když požádá starší, tak se neodmítá... :) Zemřel dřív než bylo naše manželství ve zřejmých problémech a kdyby tomu tak nebylo, nejspíš by se hodně trápil...
Myslím si, že v české nátuře je nějak naprogramováno nesnášet tchánovce a že se to skutečně mnoha lidem dost dobře daří ... kdyby ale šli do "jádra pudla", tak by nejspíš ani nedokázali najít odpověď na to, proč je nesnáší...
Pravda, někteří tchánovci zas mají naprogramováno vše tak, aby ti přiženění a přivdané celý život tápali proč ten vztah takový je...
Stojím si za tím, že si mohu vybrat... celý život si vybírám - buď podlehnu a chovám se tak, že to způsobuje nejistotu a nelásku okolí, že se "snížím" k tomu, že jednám jako okolí nebo si vyberu vstřícnost "navzdory" a nenechám se zmanipulovat k tomu, abych jednala jako ti okolo mně.
Pravda - ve dvaceti se tento postoj těžko chápe (i mně byl celkem cizí) a tím nechci snižovat intelekt mladých lidí... ale jak jde život, tak zjistíte, že vztek a neláska je zbytečně vydaná energie, která mohla být přeměněna na něco příjemnějšího... Navíc - to, co u mně uvidí děti si nesou ony dál a jednají podobně ... a proč bych jim to dělala???
Vedle své úžasné dcery mám už skoro 5 let zetě - kluka přesně takového, jak bych si představovala syna... Říkáme si jménem už zhruba 9 let... neměnila bych.
Asi to je hodně na vnitřním postoji a žel, ten mají Češi co se týče tchánovců, rodin a vztahů hodně pokřivený.... a to je škoda...
Tchánovcům tykám a asi to ani jinak nebude:) Nevadí mi to a ani by mi to tykání nějak nešlo, přece jen, jsou to už starší lidé. Maminka své tchýni dodnes vyká a byli s taťkou spolu přes 22 let.( mají dobré vztahy, ale babička mamce tykání nikdy nenabídla). Já myslím, že ani tak nezáleží na vykání nebo tykání, tím člověk nepozná, zda ho mají nebo nemají rádi.
Jinak vztahy ujdou, není to nic růžového, ale taky žádné peklo, prostě z domy jsem zvyklá na něco jiného :)
@krizecek " tchánovcům", to říkám taky,hehe :-)
tak já jí vykám a oslovuji ji příjmením,ona mi tyká a já nějak čekám,že mi snad na svatbě nebo tak nabídne tykání,ale uvidíme :-) vycházíme dobře,mám jí ráda a ona mě myslím taky,jen mě mrzelo,že neměla radost,když jsme jí oznamovali svatbu,ale to je život
Tahle otázka mohla být jako téma :-) to by bylo komentářů :-) Já své skorotchýni vykám. Bohužel je rozvedená a syna má jako "manžela" a taky se tak chová,prostě jí "kradu syna"... Občas je v pohodě,většinou je docela chladná. Za těch 7 let jsem k ní moc cestu nenašla... Asi se nás snaží respektovat,ale moc to vidět nejde.. Když je v pohodě,klidně bych jí říkala "mamko",ale rači zůstanu u vykání :-)
U nás je to docela vtipné. Moji rodiče si s přítelem tykají od seznámení před 8 lety, takže žádný problém.
Já jeho rodičům na začátku vykala a v posledních letech se důsledně jakémukoli oslovování nebo vykání/tykání vyhýbám, protože se na vykání začali tvářit divně, ale tykání mi nenabídli. Podle přítele jim mám tykat. Podle něho si jen neuvědomili, že mi to nenabídli, ale berou to jako že ano. Mně to ale přijde divné. :-)
To přítelova super babička si počkala do letošního jara, až bude delší dobu zadaný i přítelův mladší bratr. Když oznámili zasnoubení, tak nám oběma s jeho přítelkyní nabídla tykání a oslovení babičko. Prý mi to nabídla také proto, aby přítele dokopala k tomu, aby se po těch letech konečně vyjádřil... Asi to zabralo :-D
Mě tchýně nabídla tykání 2x (poprvé, když se nám narodil syn a podruhé na svatbě). Bohužel mi to ale nejde, takže jsme stále u vykání a nevidím v tom vůbec nic špatného.... :-)
Tchýně mi nabídla tykání ještě před svatbou, nemám s tím problém, máme spolu dobrý vztah. Stejně tak manžel tyká mým rodičům na základě jejich návrhu. Vyhcázejí spolu velmi dobře. :-)
já vycházím se svojí tchyní super,vždycky když se setkám,tak si podáme ruce a obejmeme se a dáme pusu na uvítanou i s tchánem se tak vítám.Tchyni oslovuju "maminko",ale vykám jí,tykání mi ještě nenabídla.
Tak já své skorotchyni vykám,oslovuji ji paní a příjmení.Jsme s přítelem deset let a jelikož s tchyní již devět let žijem ve společné domácnosti,tak je to čím dál horší.Nemůže překousnout,že její syn už není jen její.Pomlouvá mne a bohužel i svého syna kde se dá.A když jsme řekli o chystané svatbě...kdyby pohled zabíjel,jsem nebožtík.Ještě si užijem.Zato přítel a má maminka,to je jiná písnička.Kolikrát mu moje mamka nabízela tykání,ale on ne,on se stydí.Ale jak se navzájem popichujou,to je legrace.
Tak já mám s přítelovou maminkou super vztah, vzájemně si tykáme, oslovuji ji jménem:)stejně tak jeho tatínka. Přítel si s mýma rodiči taky tyká:) takže máme velmi dobré vztahy:)
tak já nevím .. moje maminka babičce vykala pořád .. já taky vykám manželovým rodičům a on našim taky.. příjde mi to prostě jako přirozenej respekt ;-) nemůžu si pomoct :-D ... maminko bych teda tchýni říkat nemohla ... jednu maminku mám a nevím proč bych tak měla oslovovat někoho jiného .. MAMINKA je jen jedna ;)
S tchánovci si tykám.. Prostě mi vykání nešlo přes pusu.. U nás v rodině, tedy z mé větve, jsme všichni dost familierní.. Takže jsem požádala muže, aby mi to zařídil a tchánovci mě požádali.. 8-) Musím říct, že je to dost jiné, trošku to vztahy vylepšilo.. A jen potvrdilo domněnku, že když už se máme navzájem drbat, tak ať už si i jak ty "mařky" tykáme..:D