Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život po svatbě

Ja nebo matka?

Ahoj,asi se jen potrebuji sverit.Omlouvam se za psani bez hacku a carek,ale pisu z mobilu.Minuly rok jsem mela svatbu,sice mensi,ale s lidmi,ktere jsem tam chtela mit.S manzelem jsme si to uzili.Mela jsem pocit,ze mam toho nejlepsiho chlapa na svete.Jenze jak doba pokrocila,mam pocit,ze se nic nedari.Manzel dojizdi do prace do rodneho mesta a kazdy den se pri te prilezitosti zastavi za matkou.Potrebuje pomoct s tim ci onim... Ma jeste sourozence,ale ten,i kdyz zije u matky,absolutne nic da nedela.Takze manzel travi u matky hodne casu.Mozna je i pricina,ze se mi bohuzel nedari otehotnet,nema potrebu za mnou spechat...Stejne jako to,ze maminka pere lepe,maminka vari lepe,domaci jidlo od ni je nejlepsi.Nejlepsi je,ze sotva dojede z prace,tak mu zvoni telefon,co mu maminka zapomnela rict.Pritom se videli pred pulhodinou...Ja mam tchyni rada,ale zacinam se pomalu utapet v depresi...Ze jsem jako zena zklamala...Taky nepomaha,kdyz veskere pribuzenstvo by rado vnoucata...Neporadite,jak se odpichnout "ze dna?"
Odpovědět
Profilova fotka
@simik02 Máme sice ještě před svatbou, ale jsme v dost podobné situaci, jen nastávající pracuje ve firmě svých rodičů... Přijede z práce a čeká nás za chvíli hned několik dlouhých telefonátů. Už jsem i jednou tchyni řekla, že tímto způsobem se vnoučat nedočká, nepochopila to. :( Hodila jsem několikrát s nastávajícím řeč a až když pochopil, že to vnímám jako vážný problém, dohodli jsme si pravidla, které nastolil u rodičů. Omezili jsme čas, do kdy můžou volat, co nutně nehoří, si řeknou druhý den v práci atd... Třeba by vám to také pomohlo, stanovit si návštěvní dny třeba jen 2x v týdnu pro začátek, pokud manžel bude ochotný si problém připustit. Držím palce, bez toho uvědomění si ze strany chlapa to bohužel nepůjde a dá to práci mu to v klidu a srozumitelně vysvětlit. :(
Odpovědět
Já bych řekla manželovi, co přesně mi vadí, pro jistotu bych mu to i napsala na papír. Taky bych řekla, co mám na tchýni ráda, ať to není jen negativní. No a společně vymyslete nějaké řešení.
Odpovědět
Profilova fotka
Jak již bylo zmíněno výše, musí spolupracovat i chlap... My bydlíme už 5 let u jeho rodičů, ještě nejsme svoji. Když jsem po něm chtěla, aby něco udělal, odpověděl mi: "Jo, hned, jenom dokoukám to video..." nebo něco v tom smyslu. Jenže když něco potřebovala jeho maminka, prostě se bytem rozlehlo: "Jiří, pojď sem!" a hned naklusal. Vyvrcholilo to loni v létě, když jsem věšela na balkoně prádlo a on mi přišel pomoct, jak jsem ho poprosila, abych nemusela být tak dlouho na sluníčku (bylo strašný horko a mně nebylo dobře z předchozího dne, který jsem v tom pařáku prochodila na brigádě s poštou. Jenže do toho se ozval zvonek a "tchyně", která byla dole na dvoře, nic pořádně nedělala a měla to ke dveřím kousek, na něj zavolala, ať jde otevřít. Tak se mi omluvil, že je hned zpět. Jenže přišla návštěva, tak ho ještě poslala uvařit kafe... A taky donést něco k pití atd. Takže když se po dvaceti minutách vrátil, musel si prádlo pověsit sám, protože jsem mu oznámila, ať si najde jinou krávu, která mu bude prát, jinak může chodit s holou prdelí. :-D (Miluju svou PMS upřímnost!) To ho zarazilo natolik, že u mě vydržel další hodinu sedět a zjišťovat, o co jde. Od té doby je to mnohem lepší, ne že by hned přiběhl na moje zavolání, ale už mám přednost před maminkou, stejně tak když přijde z práce, nejdřív si povídá se mnou (dříve si sedli ke stolu spolu a vykládal, co všechno bylo v práci, naprosto mě ignoroval – a když jsem se ho zeptala já, odpověděl jen: "Dobrý."). Tím jsem chtěla říct – nevím, jak moc jste se o tomto problému bavili, ale těm chlapům to někdy prostě nedochází. Maminka byla celý jejich dosavadní život generálem, maminka se musí poslouchat... a vůbec jim nedojde, že už dávno nejsou malí a závislí na mamince. (Ano, ten můj se zrovna včera ohradil proti mamince, ať ho nebuzeruje, když ho poslala pro mikinu, ať mu není zima. Ve třiceti, konečně!) :-D Pro připomínku jsem si připíchla na nástěnku citát z Bible: "Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo." (Efezským, 5,31–32)
Odpovědět
Profilova fotka
Souhlasím s holkami, zkusit si narovinu promluvit s oběma - s manželem (doma) i jeho maminkou (třeba na rodinné návštěvě). Nastavit pravidla jako u @romikkeiko A ohledně toho těhotenství to chce čas a hlavně klid. Na nátlaky příbuzenstva se vykašli - u nás se zkoušeli ptát chvíli, tak jsme je odpálkovali že se to jistě včas dozví a tím jsme debatu ukončili. Samozřejmě miminko chceme a intenzivně jej "vyrábíme", jen prostě všechno má svůj čas
Odpovědět
Holky,diky za rady.Mate pravdu v tom,ze chlapi pomalu chapou.Na druhou stranu,nekolikrat jsem naznacila i primo rekla,co mi vadi.A nic.Sam rika,ze matku nepotrebuje.Ale ona potrebuje ho,je uz starsi,nic nezvlada...A nikdo jiny nepomuze.. O vikendu je volno,to jsme spolu,ale vsedni den,rano pred praci u matky,odpoledne po praci u matky,az pak domu...Je pro me takovy zvlastni pocit,kdyz se konci v praci ve 3,ale doma je clovek az o pul 7...
Odpovědět
A ohledne tehotenstvi,uz mi neni 20 a kazdy rika,ze mi tikaji hodiny,gynekolog i manzel...to moc nepomaha...
Odpovědět
Profilova fotka
@simik02 říkala jsem a naznačovala několik let a přišel na to bohužel až ve chvíli, kdy jeho tělo přestalo snášet ten nápor a začal mít zdravotní problémy. :( Ten pocit chápu, znám věty typu: "Seběhnu dolu na deset minut, jen něco domluvit." Přijde za dvě hodiny. Bohužel i o víkendech. Chce to fakt nastolit tvrdý pravidla a stát si na tom (může se to ale obrátit i vůči tvým rodičům - mamka zavolá večer a už to poslouchám). Chápu, že jeho mamka hůře zvládá, ale zas by ji to donutilo kopnout do zadku druhé dítě, aby jí také s něčím pomohlo. Tohle nejde dlouhodobě ustát. Představ si, že budete mít mimčo, zajímalo by mě, komu by manžel pomáhal víc. Tobě s malým, nebo mamince?
Odpovědět
Profilova fotka
@simik02 nemyslím to nijak zle, jen je paradoxně nejtěžší prásknout do toho stolu a uhodit na chlapa, pak už je to jízda...
Odpovědět
Profilova fotka
S připomínkou @romikkeiko souhlasím, až se zadaří, aby pak byl doma s tebou a dítkem, a ne pořád u maminky. Jinak co se týče otěhotnění, chápu, že je to hlavně psychicky náročné. Na druhou stranu – nemůže ten problém být z velké míry i kvůli tomu, že se ti chlap dostatečně nevěnuje? Že máš třeba podvědomě strach z toho, aby tě takhle neodsunoval na druhou kolej i s malým, a proto se tělo těhotenství brání? Jinak bych ti doporučila zkusit symptotermální metodu plánování rodičovství, mám v okolí dvě holky, co díky tomu otěhotněly i po delším čase snažení, protože konečně odhalily, v čem je problém (a pak stačilo brát třeba jen nějaké vitamíny). ;-) Kdybys chtěla, můžu ti k tomu napsat více.
Odpovědět
@romikkeiko Ono se to snaz rekne nez udela.Nehlede na to,ze sourozenec si po sobe neumyje ani hrnicek,tam uz je to vylozene mamahotel.. Vim,doufam,ze by manzel pomahal me,je prorodinny typ,to se mi na nem vzdy libilo,jenze "nic" ho za mnou netahne z prace,kdyz neni mimi...
Odpovědět
@majulinkaaa Ja uz nicemu neverim,kazdy mi rika,ze tehotenstvi je o psychice...A jez vitaminy,mer si teplotu,pocitej plodne dny...ja uz vse vzdala....Uz si zacinam rikat,ze ani mimi nechci...
Odpovědět
@majulinkaaa Obdivuji te,ja bych u rodicu bydlet nechtela ani za milion.Jeste ti to neleze na nervy?Vsak kdyz jsme hledali neco vlastniho,chtela jsem kousek dal nez jen do protejsiho domu,i kdyz jsem si musela vyslechnout,ze pri takove vzdalenosti babicka tezko bude kazdodenne hlidat vnoucata... :-S
Odpovědět
Článek se načítá
@simik02 Přijít do jiného stavu je dneska docela pekelná záležitost. A chápu tě víc, než by sis myslela. my se snažili bez úspěchu tři roky (zkusili jsme všechno!). Potom přišla životní změna, odstěhování do zahraničí, nová práce a dítě jsme odložili na později. Nevím, jestli to pak vyjde, ale to vědomí, že se teď nestresujeme je tak uvolňující. Nic ti neradim. Každá rada drahá a všechno jsou stejně jen protivné kecy, jak jsi sama napsala (jež vitamíny, nemyslí na to...). Jen ti chci vyjádřit podporu a říct, že někdy je fajn se na to aspoň na chvíli vykašlat a odpočinout si. Držím ti pěsti. Se vším ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
@simik02 Dovolím si být upřímná - nebude za tebou pospíchat, ani až budete mít dítě. Ty jsi jeho žena a měl by usilovat o to, trávit co nejvíce času s tebou jen z podstaty. Bude to chtít přenastavit vaše soužití a roli, kterou v něm maminka hraje. Pokud není nemohoucí, není důvod, aby tam muž trávil denně čas.
Odpovědět
Profilova fotka
@simik02 a tobe se zda v poradku, ze ted ho domu “nic” netahne? A az bude mimi, tak to bude jezdit domu a az mimi vyroste, tak bude co? Jeden z predpokladu uspesneho zalozeni rodiny je podle me predevsim fungujici vztah dvou rodicu...nekde jsem cetla, ze nic nerozdeli dva lidi tolik jako dite, jak chcete byt spokojena rodina, kdyz uz ste rozdeleni ted? Nebylo by lepsi nejdriv vyresit problemy mezi sebou nez mezi ne privedete dite a doufat, ze se to tim vyresi? Ono pak mozna i to dite prijde samo bez uporneho snazeni...
Odpovědět
Profilova fotka
@simik02 Všechny ty vitamíny, teplota, dny... to naopak psychice moc nepomáhá. :D Vím, že je dnes strašná móda mít vše naplánováno snad až do smrti. Svatba tehdy a takhle, pak do roka syn, za tři roky dcera, syn bude hrát hokej a bude z něj právník a dcera bude dělat balet a jednou z ní bude lékařka... Ale život dělá rád čáry přes rozpočet. Asi by to chtělo spíš začít znovu trochu poslouchat vlastní tělo a přírodu, ne se o něco pořád mermomocí snažit.
Odpovědět
Opravdu si to chce s manželem sednout a promluvit. Nastavit hranice. A klidně se do pomoci jeho mamce i zapojit sama - ať jí pomáháte vy oba společně jako jednotka a není to ultimátum ona versus já. Třeba to domluvit tak, že v pondělí manžel nakoupí mamce velký nákup na týden a ve čtvrtek tam oba dva zajdete na večeři, popovídate si (a event doma vypomůžu manžel s nějakou drobnou prací). To ber jen jako příklad, ale nějak tak bych to směřovala já. A s tím dítětem, rozhodně si nemyslím, že by dítě něco nefungujícího stmelilo, možná tak prvních pár týdnů, pak ta propast bude ještě horší a bude od rvouciho dítěte a "pomoc očekávajíci" manželky o to radši po práci vyhledávat klid a opecování u matky... takže bych se rozhodně tenhle pokriveny model snažila vyřešit před založením rodiny. Držím palce. :-)
Odpovědět
@simik02 A ví vůbec manžel, jak moc to vadí? Protože je dost možné, že mu na tom nepřijde nic špatného. Zkrátka se po cestě z práce zastaví za matkou, protože to má kousek a je zvyklý jí pomáhat, zvlášť, když vidí, že tu pomoc už potřebuje. V první řadě bys mu měla říct, proč ti to vadí a navrhnout řešení. Zkusit se dohodnout na tom, že se tam zastaví třeba dvakrát týdně. Ovšem z toho, co píšeš, mi připadá, že problém je úplně někde jinde. Vypadá to, jako že sedíš celé dny doma a jen se užíráš tím, že se ti nedaří otěhotnět, a že manžel nedřepí u tebe doma hned o půl čtvrté, když skončí v práci. Myslím, že by pomohlo, kdyby sis našla nějaké aktivity nebo zájmy, kterýma bys vyplnila svůj čas a zaměstnala svou mysl. Co třeba cvičení, jazykové kurzy, ruční práce? Navíc tvůj postoj, že jsi selhala jako žena, a že když není dítě, tak manžel nemá důvod spěchat domů, je dost nezdravý. Není žádnou povinností ženy přivést na svět dítě, a udržet tím muže doma. Pokud spolu manželé netráví čas rádi, přirozeně a samozřejmě, pak to dítě určitě nezlepší, právě naopak. A navíc si myslím, že nejde o to, kolik času spolu lidé stráví, ale spíš jakou má kvalitu. Mně třeba přijde naprosto normální sejít se doma v sedm večer, a to i když někdo z nás skončí v práci už ve tři. Takže kromě nastavení pravidel by ses měla zaměřit i na to, aby když se manžel vrátí z práce domů, tam našel ženu, na kterou se těší, která je vyrovnaná a spokojená se svým životem, a se kterou si má co říct. A pak bude vám oběma jedno, jestli je to ve čtyři odpoledne nebo v osm večer, a jestli jeden z vás strávil odpoledne u matky, ve fitku nebo třeba v knihovně.
Odpovědět
@simik02 u tehu se na pocitani dnu,mereni teploty vyprdni... bude to znit blbe, ale poridte si štěně,začněte chodit na cvicak atd. Myslenky na dite pujdou stranou,a nakonec nebudete "vedet" ani jak se mimi podarilo :-p ;-)
Odpovědět
@simik02 Musim se pridat k tomu, co napsala shigella a stastnevdana. Opraseny nebo uplne novy konicek ci obor zajmu ti udela strasne - na poli manzelskem, rodinnem a ve snazeni o dite. I kdyz se do nej treba ze zacatku musis nutit. Ja osobne mam strasne rada takovy ten pocit, kdy se davas do neceho noveho, travis cas studovanim veci okolo, co je na to potreba apod. :) Napada te neco, co jsi rada delavala nebo pripadne neco, co jsi vzdycky chtela zkusit, ale nikdy na to nebyl cas, penize apod? :) Co se tyce porizovani deti, tak se pridavam do zastupu holek, ktere uz psaly vyse. Rodina je obcas... no, treba to mysli dobre, chteji ti predat svoji zkusenost, ale proste zvoli nevhodnou formulaci. V tu chvili si vzdycky rikam, ze toho cloveka musim brat jako male dite, protoze proste nepremysli a vubec je nenapadne, ze ty se treba snazis a trapi te, ze to nejde. Vidi jenom sebe a to, ze chteji vnoucata. Snazim se tedy odpovidat klidne a proste jako malemu decku. To vis, ze mi je to pak lito, ale holt nekteri lide se proste koukaji jenom na sebe a do bot druheho si neumi a nechteji vlezt a s tim nic nenadelame.
Odpovědět
@ssmokie stene zni jako skvely napad (ja bych ho brala :P), ale jenom pokud by ho chteli oba a i manzel by byl zapojeny - cvicil by, chodil obcas vencit, na vylety apod. Jinak bych to nedoporucovala, protoze by ji to s manzelem jeste vice rozdelilo - ona by se starala o psa a byla na cvicaku a jeho by domu netahlo uz vubec nic. Bohuzel, mluvim ze zkusenosti z okoli. :( To uz je lepsi najit nove hobby spolecne - novy projekt, ktery je spoji a budou se mit o cem bavit, co resit :) Ale na konkretni radu zatim o pisatelce vime malo.
Odpovědět
@sigrdrifa predpokladam,ze slecne neni 5 a tento krok by s manzelem probrala ;-) byl to jen napad :-) navic to neni zavazek jen do otehotneni,ale na podstatne delsi dobu :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@simik02 Vím, že to není lehké, tchyni s tchánem máme dvě patra pod sebou a nastávající dělá u nich ve firmě... společné koníčky moc nevedeme, protože nikdy nevíme, kdy kdo zavolá a bude něco potřebovat... tím chci jen říct, že bez vlastního odhodlání s tím skutečně začít něco dělat, je tahle diskuze vlastně k ničemu. Všechny holky ti tady píší více méně totéž. Je jedno, jestli práskneš do stolu a najdeš si něco, co tě bude naplńovat, zatímco manžel bude u maminky, nebo jestli s ním hodíš vážnou řeč tak, aby pochopil, že vnímáš jeho chování jako problém (i chování sourozence k matce, pokud mohu podotknout), možností je několik, ale hledat důvody, proč něco nejde, podle mě jen znamená, že se buď bojíš následků, nebo to není tak hrozné, aby bylo nutné s tím něco začít dělat... Fakt rozumím tvé situaci, a proto ti to zde píšu takto narovinu.
Odpovědět
@simik02 řešila jsem toto na začátku vztahu, vyřešila jsem to jednoduše, řekla jsem mu, že druhé housle hrát nebudu a použila jsem všechny ženské zbraně, zdržel se někde, poslala jsem mu fotku spodního prádla, nevěřila bych, jak rychle zdolal vzdálenost 40 km :-D :-D :-D Sedni si s ním, promluv si s ním a řekni mu jak to cítíš, vztah je o Vás dvou, hlavně o Vás dvou. A hlavně, neseď doma na zadku a nesmutni, jdi cvičit, s kámoškama na kafe, vyraz si někam do města po nákupech a klidně i sama, ať vidí, že se bez něj taky nepos... ;-) Není nic horšího než zoufalá čekající manželka doma, ono se ne nadarmo říká, že jsou 4 živly - oheň, voda, vítr a nasraná ženská
Odpovědět
Sama to mám s chlapem podobně. Je to workoholik s hromadou koníčků. Co já bych dala za to, kdyby chodil domů v sedm večer :-| zásadně chodí v devět nebo o půl desáté. K tomu všemu jsem se za ním přestěhovala přes půl republiky a hlavně na začátku, jsem každý den byla sama, nasraná a ubrečená doma. Nakonec mi k duševnímu klidu pomohlo najít si v nové práci přátele a nebýt na něm tak závislá, ale štvát mě to nikdy nepřestalo. Nicméně, díky tomu se to poměrně hodně mezi námi vyčistilo. A aspoň nemám výčitky svědomí, když občas vyrazím bez něj a vracím se nad ránem. :-D Co se týče toho probrat to s mužem, nikam to nevedlo. Vždycky udělá to, že si vezme jedno odpoledne volno a je se mnou, ale další den už je to zase v těch samých kolejích. :-( Nakonec jsem si asi zvykla a naučila se z této situace vytěžit co nejvíc. Je vtipné sledovat jak bystří kam jdu a že ho ani neprosím, aby šel se mnou, protože moc dobře ví, že kdyby se ohradil, tak mu to dám pěkně "sežrat". Takže rada na závěr, jestli ti to stojí za to s ním zůstat, tak se od něho odpoutej a udělej pro sebe něco. Nákupy s kamarádkami, dámská jízda o víkendu nebo tak něco. To že uděláš něco jen a jen pro sebe tvému vztahu pomůže víc, než se takhle užírat. A psychika dělá mnohé :-) třeba budeš těhotná, dřív než se naděješ :-)
Odpovědět
1
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?