Ahoj všem,
nedávno jsem tu psala téma, jak se pozná ten pravý.. Chvíli u nás bylo vše ok, tak jsem si opravdu myslela, že si chci vzít správného chlapa.. Jenže zase jsme se pohádali.
Chci se zeptat, zda se se svými partnery a manžely hádáte?.. Jak se potom váš chlap chová? My se pohádáme třeba kvůli blbině, ale partner svou chybu nikdy neuzná.. Vždycky musím vzájemné mluvení rozpohybovat já.. I když je třeba chyba u něj. Nikdy se neomluví. A hlavně mu to vydrží dlouho se mnou nemluvit.. Vlastně ani nevím, jak dlouho by mu to vydrželo, protože já se tak dlouho snažím komunikovat, až komunikovat začne.. Jsem docela horká hlava a výměny názorů mi nevadí, ale myslím, že by se to tím mělo vyřeši nebo o problému komunikovat. Jenže on se stáhne do sebe a prostě mne po každé hádce odstřihne. Tj. např. jsme se před dvěma dny pohádali a on se mnou prostě nemluví. Navíc šel sám do kina, které jsem na tento plánovali..ani se nezeptal, zda půjdeme spolu.. To já bych asi nikdy neudělala. Já jsem ještě tak přiblble zodpovědná, že prostě splnim všechny povinnosti vůči němu i když se hádáme. Takže např. zítra se odevzdává daňové přiznání - DPH (on je OSVČ podnikatel) a já mu dělám účetnictví. A prostě mi to nedá a připravím mu to.. nevyprdla bych se na něj.. A jsou i jiné věci při hádkách třeba stejně uvařím a on mi třeba ještě řekne "co žehlíš tím jídlem.."..a to i v případech, kdy já se opravdu nemám za co omlouvat..
Víte mě to hrozně štve. Ráda bych s ním o těch věcech mluvila, ale když začnu, tak on třeba i odejde z místnosti.. a řekne, že jsem prostě hrozná, tak co chci řešit..
Když jsme v pohodě, tak si myslím, že je to ten nejúžasnější chlap, ale v době hádek se mi hnusí.. Napadl mne odchod, ale vůbec si nedovedu představit vést najednou úplně jiný život...
Omlouvám se za takto dlouhý příspěvek. Opravdu mě hrozně zajímá, jak to chodí jinde.. Jestli jsou takové hádky a komunikační problémy normální :-(
Díky za všechny názory!
Holky, tady je něco špatně...Já když tak čtu ty vaše příspěvky, tak mě se nikdy nestalo, že by mne přítel pozval na usmíření na zmrzlinku..na procházku...na véču.. My tam jdeme, ale spíše si tak oba řekneme, že jdem.. Usmiřujeme se tak, že většinou komunikuji a podlézám tak dlouho, až také začne komunikovat a vše je v normálu...
On mi třeba přinese čokoládu, stará se, jestli mi je zima a jestli má zatopit... Ale ve chvíli, kdy se rozhodne, že je naštvaný a nebude se mnou mluvit tak nemluví, nestará se, jak mi je...prostě nic....a usmiřovací techniky jako je večeře nebo kytka také neovládá
Skus aj tak,ja som manzela nechala sa ukludnit a po dvoch dnoch,ked prisiel za mnou a opytal sa co mi je(jasne,ze zahovaral)odpovedala som mu,ze rozmyslam,ci ma nas vztah este zmysel.
On sa ties zamyslel a na druhy den mi povedal,co ho vo vnutri zoziera,tak sme sa zacali o jeho problemoch rozpravat,preto ho dokazem teraz pochopit ;-)
Skus to tak,nestratis tym nic,mozno to aj pomoze ;-)
Pokus sa ho porazit jeho vlastnou zbranou,ako statocna bojovnicka :-)
Vsak pises,ze on je inokedy velmi dobry clovek,ono ho musi nieco zozierat vo vnutri,myslim,ze zacne hovorit,moj manzel sa ties spociatku uzatvaral,bal sa,ze ho nepochopim....
Teraz ho necham vyzurit sa a potom vyrozpravat :-)
Hele holky, nejdulezitejsi je fakt ta komunikace, snazit se musi obe strany. Casto se stane, ze aspon jeden je neustupny. Sve vlastnosti musite o sobe vedet a byt smireni s tim, ze kdyz vim, ze on nikdy nezacne mluvit, tak se nebudu rozstilvat a proste zacnu mluvit ja. Ale komunikovat, komunikovat, komunikovat. Aby to nedopadlo jak posledni vymena manzelek
no ja taketo veci nepoznam, teraz neviem, ci je to dobre, alebo zle.
my sa moc nehadame a to sme 24 hodin denne spolu, stalo sa, ze sme sa chytili, ale nebolo to pre blbost.
najprv sme sa vykricali jeden na druheho, potom sme sa porozpravali, ale nikdy sa nestalo, ze by sme sa spolu nebavili, alebo jeden niekam odisiel.
my nemame ani nejako moc odlisne nazory, tak ani nie je, sa preco dohadovat a to, ze manzel neodprace tanier, alebo rozhadzuje ponozky, nepovazujem ako dovod na hadku.
ja mu to pripomeniem, tak ich zodvihne a na druhy den su tam znova :-D
No bud v klidu, ja mam kamaradku, ktera je dvana 3 roky a nikdy se nehadali. Sice si vymenuji nazory, ale nikdy to neni hadka, nikdy na sebe nejsou nastvani... ja nevim no, na muj vkus moc idealisticke:) Neni obcas nad dobrou a vyzivnou hadku, ve ktere vlastne o nic nejde a je to jen ze stresu. Pak se na to dobre vzpomina:)
Uprimne bych si take dovedla predstavit zivot bez hadek.. I kdyz je fakt, ze nevim, jestli bych to umela..jsme vznetlivy clovek...
Vubec nemam chut za nim chodit...tedy na jednu stranu mam, ale na druhou me stve, ze dokaze byt najednou tak bezohledny.. Proste nevim, zda je to ten pravy..
no tit to je otazka... musis se zamerit na svuj pocit u srdce, kdyz si na nej vzpomenes - jestli je hrejivy a uklidnujici, nebo lhostejny nebo nastvany...
hadky v umerne mire patri k zivotu, zalezi na povaze
Jsme spolu tři roky.
Když jsme v pohodě, tak se na něj těším.. Např. teď v neděli jsme odpoledne měli každý svůj program a pak večer jsem se těšila, kdy přijde, že spolu posedíme.. pomazlíme se...prostě budeme spolu. On přišel, že jde rovnu spát.. Nakonec poseděl a já spustila s tou svatbou a pohádali jsme se. Od té doby to znáte.. Teď je mi na jednu stranu úzko, že bych se měla rozejít..Hrozně by mi náš společný život chyběl..je to zvyk...bojím se, aby mi nebylo hůř. Na druhou stranu se bojím, abych neudělala blbost a za rok či dva neplakala, že žije se sobcem..
Děkuji moc za všechny názory. Je mi jasné, že nikdo to za mne nerozhodne..musim sama.
Je mi 26 a někdy si říkám, zda je čas ještě hledat někoho jiného..
@tit
kazdy sme iny
ale ja keby som mala tu najmensiu uvahu o tom, ci je to to, co chcem, by som do toho nesla.
vies ja som presvedcena, ze teraz je to to, co chcem na cely zivot, ale nikdy nehovor nikdy, clovek sa meni, ja sa menim, on sa meni, nikdy nevies.
ale aj keby sa cokolvek v buducnosti stalo, viem, preco som si ho zobrala, pretoze to bolo to, co som pokladala za spravne a bolo to to, co som naozaj chcela.
ale keby som si mala brat niekoho, nad kym uz teraz uvazujem?
pokud by ti spolecny zivot chybel jen proto, ze jste na sebe zvykli, tak to neni oukej. Spolecny zivot ti musi chybet proto, ze ten druhy je skvely, obdivujes na nem spoustu vlastnosti. A ne proto, ze uz jste si zvykli zit spolu. To pak neni moc lasky...
tit radím ti udělat to, co jsme ti radila já a i mnohé ostatní.Na této stránce to opět vystihla sonicka, kterámu suše řekla, že rozmýšlí nad tím jestli spolu zůstat.tak bych jednala i já.Podle jeho reakce zjistíš, jetsli i on chce za váš vztah bojovat nebo jestli to vzdá.A pak už nebudeš muset váhat.
Upřímně jsi mladá, takže si nemyslím, že bys nenašla jiného přítele.Na druhou stranu pochybnosti může mít každý, hlavně v předsvatebním stresu. ;-)
my se taky nějak nehádáme. Odnaučila jsem ho to na začátku vztahu. On je introvert a já extrovert...začátky byly krušné, ale teď už je to fain. Jsme oba "horké hlavy", ale nikdy se na sebe nenaštváváme...už půl minuty by pro nás bylo moc... chybu už se taky naučil přiznat... je to fakt o komunikaci.. mluvila jsem na něj a mluvila a on se to prostě naučil, protože chtěl. Můj otec byl v manželství ten, který byl bezchybný a všechny trestal mlčením. Je to to nejhorší, co může člověka v životě potkat. Kdyby mě byl, nebolelo by to tolik, jako přehlížení. Já bych takového přítele mít nemohla, protože mi právě připomíná chování taťky. Pokud má ty tendence se měnit, zkusila bych to. Pokud je to jeho setrvalý stav, odešla bych, život s ním by byl strašně těžký! Já jsem se rozešla po několikaletém vztahu a byla jsem 2 roky sama, pak jsem našla svého současného manžela a jsem přesvědčená, že mi to jedině pomohlo...vše si uvědomit a určit si priority a co od chlapa vlastně chci. Ale můj názor, že komunikace a vážit si partnera, je to nejdůležitější!!! Držím ti pěsti, ať se rozhodneš správně!!!
Tak u nas je to taky o tom, ze se fakt nehadame, obcas mame minimalni vymeny nazoru, ale to je uplne v klidu, nechame vzdycky jeden druheho domluvit a vysvetlit o co jde a pak o tom mluvime, nikdy to nenechame jen tak byt aby bylo pak dusno. A musim rict, ze to tak fakt klape, kdyz me neco stve, ze treba udela v kuchyni desny bordel jen co ja tam doklidim nebo tak neco tak mu to reknu a je to..ale nikdy na sebe nezvysujeme hlas.. Taky jsem se obcas treba nastvala nebo delala urazenou, ale Rob dokazal uznat svou chybu a ja uz to ted umim taky :-D takze vazne vse resime hned a v klidu :-) Asi bych nedokazala zit ve vztahu, kde by se ke me nekdo choval az hnusne, treba ten vyrok "co zehlis jidlem" by me desne vzal.. to bych jen tak nerozdychala... to bych mozna i zkusila italii a ten talir po nem snad hodila :-D Myslim, ze ve vztahu jde predevsim o komunikaci, tichem se nikdy nic neresi..a na hadky a argumenty se nikdy nema jit spat, vzy by se to melo vyresit hned, at je pak klid ;-)
ahojky tit, my se taky hadame furt.... :-p
a jsem to ja kdo se urazí a klidne nekolik dnu nepromluvi a jde sam ven nebo do kina.... |-| a manzel musi prijit a rozkomunikovat mne... :-N takze ja jsem Tvým muzem v zenském podani... ;-) :-)