Ahoj všem,
nedávno jsem tu psala téma, jak se pozná ten pravý.. Chvíli u nás bylo vše ok, tak jsem si opravdu myslela, že si chci vzít správného chlapa.. Jenže zase jsme se pohádali.
Chci se zeptat, zda se se svými partnery a manžely hádáte?.. Jak se potom váš chlap chová? My se pohádáme třeba kvůli blbině, ale partner svou chybu nikdy neuzná.. Vždycky musím vzájemné mluvení rozpohybovat já.. I když je třeba chyba u něj. Nikdy se neomluví. A hlavně mu to vydrží dlouho se mnou nemluvit.. Vlastně ani nevím, jak dlouho by mu to vydrželo, protože já se tak dlouho snažím komunikovat, až komunikovat začne.. Jsem docela horká hlava a výměny názorů mi nevadí, ale myslím, že by se to tím mělo vyřeši nebo o problému komunikovat. Jenže on se stáhne do sebe a prostě mne po každé hádce odstřihne. Tj. např. jsme se před dvěma dny pohádali a on se mnou prostě nemluví. Navíc šel sám do kina, které jsem na tento plánovali..ani se nezeptal, zda půjdeme spolu.. To já bych asi nikdy neudělala. Já jsem ještě tak přiblble zodpovědná, že prostě splnim všechny povinnosti vůči němu i když se hádáme. Takže např. zítra se odevzdává daňové přiznání - DPH (on je OSVČ podnikatel) a já mu dělám účetnictví. A prostě mi to nedá a připravím mu to.. nevyprdla bych se na něj.. A jsou i jiné věci při hádkách třeba stejně uvařím a on mi třeba ještě řekne "co žehlíš tím jídlem.."..a to i v případech, kdy já se opravdu nemám za co omlouvat..
Víte mě to hrozně štve. Ráda bych s ním o těch věcech mluvila, ale když začnu, tak on třeba i odejde z místnosti.. a řekne, že jsem prostě hrozná, tak co chci řešit..
Když jsme v pohodě, tak si myslím, že je to ten nejúžasnější chlap, ale v době hádek se mi hnusí.. Napadl mne odchod, ale vůbec si nedovedu představit vést najednou úplně jiný život...
Omlouvám se za takto dlouhý příspěvek. Opravdu mě hrozně zajímá, jak to chodí jinde.. Jestli jsou takové hádky a komunikační problémy normální :-(
Díky za všechny názory!
tit nevím jestli zrovna mlčení je to pravé pro váš vztah, je to spíš to nejhorší co může tvůj přítel udělat, Problémy se mají řešit a co nejdřív a ne mlčet a čekat až to začne řešit ten druhý. My se s přítelem skoro vůbec nehádáme, když už příjde na výměnu názorů, tak to řešíme, hned ne až na druhý den nebo později. Pokud jeden z nás udělá chybu tak to přiznáme. Na tohle si fakt stěžovat nemůžu, je to opravdu jen o tom mluvit mluvit mluvit.
Co se týče odchodu, není to nikdy jednoduché, najednou máš pocit, že jsi ztratila kus svého života, ale čas ty rány vyhojí. Přeju ti hodně štěstí. :-)
My se moc nehádáme, takovou nějakou větší hádku jsme za celých 8 let měli jednou. Jinak jsou to takové drobnosti, kdy většinou jeden uzná chybu a je klídek. Nikdy jsme spolu nepřestali mluvit, nebo byli uražení dýl jako 5 minut. Snažíme se všechno řešit hned a s rozumem. ALe asi hodně záleží na povaze. Partner je docela kliďas. Taky má rád svůj klid, takže drobné výměny názorů můžou vzniknout, když ho třeba vyruším od jeho práce. Jenže to jsou věci, který za ta léta znám, takže se ho snažím respektovat, stejně tak on mě...
ahojky tit, janinka má pravdu, mlčení nic nevyřeší, mám za sebou jedno nepovedené manželství a to hlavně díky tomu že se manžel odvracel a nechtěl vidět natož řešit problémy. Ten kdo měl problémy jsem byla já a nikdo jiný. A když jsem řekla že odcházím, tak myslím nikdy nepochopil proč. Odchod byl opravdu těžký, ale mě bylo jasné pokud né teď tak nikdy, jsou chvíle kdy člověk má někde trochu sil odejít. A zpětně když se podívám obdivuji že jsem vůbec odešla. Rozvod není nic jednoduchého, takže pokud si nejsi jistá před svatbou tak si to ještě projdi jaké to bude po ní.
Hodně štěstí, držím palečky 8-)
tit: a zkoušela jsi mu to říct přesně takhle, jak to tady píšeš? My se tedy samozřejmě taky občas pohádáme, ale stejně jako říká janinka - řešíme to hned. Nikdy na sebe nevydržíme být naštvaní delší dobu a já hlavně tuhle atmosféru nesnáším a přijde mi to zbytečné, takže většinou jsem to já, kdo první přizná, že udělal chybu nebo řekl něco, co říkat neměl. Přítel je prostě tvrdohlavější, ale když si o všem promluvíme taky dokáže přiznat svoji chybu. A hlavně, už dávno jsem se naučila, že vše, co mi nějak vadí nebo je nepříjemné, tak mu okamžitě říkám... ať už se to týká jeho chování nebo obecně našeho vztahu. Prostě mu řeknu, co se mi nezdá a vysvětlím mu proč. To samé chci od něj a funguje nám to. Když to dusíš v sobě, je to jenom čím dál tím horší a pak to třeba dospěje do stadia, kdy už se to řešit nedá... Takže všechno říkat na rovinu a hned - nestačí naznačovat, protože je důležité to opravdu vysvětlit, abyste se navzájem pochopili. My to takhle praktikujeme už 7 let a je to fajn :-)
tit trošku Ťa chápem. ja mám tiež podľa mňa najúžasnejšieho chlapa. my sa ani často nehádame. ale ak na to príde, tak keď si myslí, že má pravdu, tak sa vie zaťať aj na niekoľko dní (našťastie medzi nami to nikdy tak dlho nebolo, videla som to, ale po veľkej hádke s jeho matkou, rok sa s ňou potom nerozprával, kým sa ona neospravedlnila a to žili v spoločnej domácnosti).
obidvaja razíme názor, že v partnerstve je dôležitá hlavne komunikácia a vedieť si problémy a nezhody vyrozprávať, aj keď je to veľakrát veľmi ťažké.
ja som typ človeka, ktorý ľahko vzbĺkne, ale aj rýchlo dohorí. takže u mňa po chvíľke mračno prehrmí a je všetko ok. tiež sa veľakrát stáva, že musím po hádke začať ja komunikáciu, pretože on to akosi nedokáže, ale keď vie, že spravil chybu, tak ju nakoniec uzná, niekedy to trvá aj pár dní, ale raz to príde.
môj otec ma vždy učil, že treba komunikovať. dával mi za príklad moju mamu. hovoril mi, že keď spolu začali žiť, mama sa ľahko urazila a oddula, ale spoločnými silami to zvládli a naučili sa spolu rozprávať a podľa mňa majú super manželstvo. dokonca môj drahý pred pár rokmi vyhlásil, že také manželstvo by chcel mať aj on.
len to chce, aby pracovali na komunikácii obidvaja. držím palce, aby vám to spolu vyšlo. mračná sa objavujú v každom vzťahu.
dúfam, že som to nenapísala moc zmätočne. ;-)
Moc díky za názory!
Já právě také nesnáším tu dusnou atmosféru.. Už jsem také ale nějak otupěla. Zrovna při té současné hádce se mi prostě nechce jít za ním.. Nevím, co bych mu měla říkat.. Omlouvat se fakt asi nemám proč.. Hádka vznikla proto, že jsem s ním chtěla řešit, zda mám na svatbu pozvat svoje kamarádky. Jsou v podstatě pouze dvě se svými partnery, které bych tam ráda měla.. Ostatních je hafo, ale nestýkáme se tak často.. A hlavně pro přítele to je již druhá svatba, tak jsme se tak nějak domluvili, že to bude pouze s rodinou. Já jsem také pořád přemýšlela, jestli udělat tradiční oběd nebo oslavu doma a zda pozvat kamarádky či ne.. Změnila jsem i několikrát názor. Ale jeho tím fakt nějak extrémně neotravuji..Teď jsem přišla za přítelem s tím, zda má nějaké kamarády, které tam chce pozvat..prý ne. Tak jsem se s ním chtěla poradit o těch kamarádkách. Navzájem se neznají a nechci, aby se tam nudili ještě s mojí rodinou.. No a on na mě, že se o tom nechce bavit..že neví, proč by to měl řešit...ať si je tam klidně pozvu, když chci,..ale že nebude řešit, jestli se budou bavit či ne..že jsou dospělé.. Tak jsem se mu pokoušela vysvětlit, že se ho ptám proto, že chci, aby byla svatba pro oba dva fajn den...proto mne zajímá jeho názor a že bych chtěla, abycom to rozhodli společně..No a one jel pořád svou..prostě byl fakt nepříjemný.. říkala jsem mu, ať na mě nezvyšuje hlas.. Tak mě to mrzelo a trochu jsem brečela a šla jsem si po svém...a nechápala, proč on nechápe, že bych se na tom chtěla dohodout a on potom šel, že jde spát a naštvaně řekl, že se tedy omlouvá....Říkala jsem si, že se stal zázrak a poprvé v životě uznal svojí chybu.. Jenže on se za pár vteřin vrátil a vzteklý a rudý mi říkal, že jsem hrozná, že se nedokážu nehádat...že vyvolávám hádky..Až jsem se ho skoro bála. Připadalo mi, že je neadekvátně rozzuřen vzhledem k situaci.. On je totiž také kliďas a to spíš já jsem taková náladová..
Od té doby se se mno nebaví.. A já s ním také ne, protože mě to mrzí..a fakt mám pocit, že chyba nebyla u mně....nebo byla? Už se v tom neumím orientovat..
tit u nás to tak dřív také fungovalo, až na to, že tou uraženou jsem vždycky byla já :-D .Ale nikdy jsem se k partnerovi nechovala hnusně a on ke mě také ne.U nás se to vyřešilo tím, že mi teď už manžel tehdy řekl, že pokud se budu dál urážet a neuznám svou chybu, tak je to konec!To mě docela dost probudilo a od té doby se snažím někdy udělat ústupek i já(i když si te´d ani nevzpomínám, kdy jsme se naposledy pohádali :-D ).Takže i v tvém případě to vidím jednoznačně.V klidu mu sděl, že pokud se bude takto chovat dál, budeš muset váš vztah přehodnotit a že pro tebe to bude začátek konce.Je to sice drsné, ale pokud se s tebou odmítá bavit atd., tak toto radikální řešení bude asi nejúspěšnější.Celkově mě jeho chování zaráží, to je jak s malým dítětem.Opravdu chceš s někým takovým(pokud se nebude snažit ovládat) strávit celý život? 8-)
V takových chvílích právě pochybuji, zda s ním chci být celý život. Bojím se, že budeme mít dítě a on se naštve kvůli blbosti a úplně mne odstřihne na pár dnů..
Jenže na druhou stranu si prostě nedovedu představit všechno změnit...přestěhovala jsem se kvůli němu 100 km od své rodiny, změnila práci...jsem tu asi rok...bydlíme v domě, pořídili jsme si psa... Teď budu muset všechno změnit..přestěhovat se do města do malého bytu..se psem..změnit práci.. a být sama a bojím se, že třeba už žádnýho normálního mužskýho nenajdu..
tit to si už musíš rozhodnout ty.Podle mě má občas každá z nás na partnera vztek a může i pochybovat.Zkusila bych tu taktiku domluvou..a pak uvidíš ;-) .Hodně štěstí 8-) .
@tit
my sa pozname 4 roky a zijeme spolu 2,5 roka.
ja som 840 km od rodiny a zmenila som vsetko, dokonca aj rec.
samoska sme sa par krat pohadali, si myslim, ze aj to patri k zivotu, ale este ani raz zom nerozmyslala nad niecim takym, zbalit si kufre.
ak by som bola uz tak daleko a zacala nad tym rozmyslat, tak by som to aj urobila.
podla mna, nema vyznam byt s niekym, len z obavy, ze zostanem sama.
poznam vela takych, napr. jedna suseda, chodi sa stale vyplakavat, ze aky je to idiot, ako ho ona musi zivit, ako ho ona neznasa, aky je odporny.
vyhodi ho z bytu, padne par nadavok, mozno faciek a za 2 dni je zasa spät.
ma to vyznam?
je s nim len preto, ze ona ma okolo 40 bez deti a boji sa, aby nezostala sama.
tit: v tom pripade si musis sama rozmyslet jestli ten vztah za to opravdu stoji. V tom ti bohuzel nikdo neporadi. Jestli ho opravdu milujes a ted te jen prepadli pochybnosti kvuli tem komunikacnim problemum, tak ty se daji vyresit - tedy pokud budete oba chtit. Vzajemne komunikaci je treba se naucit... Ja bych mu vsechno rekla tak, jak to pises tady a zeptala bych se ho, jak to vidi on. Mozna se dozvis i neco noveho o sobe a budes moct pracovat na tom, jak to zmenit. Ale jestli s nim zustavas z duvodu, ze se bojis zmeny, tak bys v budoucnu mohla litovat... ta zmena se pak stava cim dal tim tezsi.
tit
s tym ti fakt nikto nemoze pomoct, ako dobra rada nad zlato, ale vydiskutovat to musis aj tak len ty sama.
treba si zvazit pre a proti. bud sa naucis s tym zit, alebo nie.
ale ako hovori ripik, aby si to potom nelutovala.
jednemu sa odchadza lahsie, ako keby ste mali mat uz celu rodinu, ktora by sa mala rozpadnut.
ripik, bodka suhlas
pred svadbou prichadza ovela viac pochybnosti a aj napetie a podrazdenost vrcholi - to je normalne....
na rovinu ti poviem, ze tvojho partnera chapem, kedze som asi podobna natura...suhlasim s nim, ze nema vyznam riesit to ci sa tam budu tvoje kamaratky bavit alebo nie a rovnako chapem, ze ak ti raz povedal, ze ak chces tak si ich mas pozvat, ze to viac nepotrebuje rozoberat - sama nemam rada ked mam o jednej veci diskutovat 100krat ak som uz svoj postoj vyjarila (nastastie moj partner je rovnaky takze ma chape :-D )...a k tomu ospravedlneniu - to uz tak byva ze chlapom sa slovko "prepac" hovori dost tazko...nehladaj v nom dokonalost, ak ti vyhovuje po vsetkych ostatnych strankach tak komunikacia sa da vzdycky vylepsit...aj takto sa buduje vztah :-)
dobre si to cele rozmysli, drzim prsty ;-)
Ahoj, u nas ze zacatku byl obcas taky nejaky vetsi problem, nez jsme se zzili atd. Hadky byly kvuli blbostem, jako jeslti mu prinesu kolu nebo ne, jeslti si odnese talir atd. Dulezite veci jsme od zacatku resili v klidku a tak nejak s rozumem, i kdyz to obcas bylo slozity.
A ted,co mame malinkou dceru, tak si rikame, ze vubec neni proc se hadat, pac nejvetsi priorita je tedka ona.
Co nemam na chlapech rada je to, ze neuznaji chybu...ze porad a na vsechno chteji ARGUMENTY, to je fakt na palici, kdyz prijde, neco a rekne a prohlasi: Tak a popri to!!!. to bych vrazdila..a nejhorsi je byt urazenej a nemluvit..to je proste k nicemu.
Zkuste spolu o tom mluvit a nebo se hadkam dopredu vyhybejte..
Máte pravdu. Rozhodnout v sobě si to musím sama. Mám pocit, že právě teď tomu dal poslední kapku. Neplánovaně přivedl svoje děti z býv. manželství, i když jsem ho už asi 20x žádala, aby mne o tom dopředu informoval. Určitě o tom věděl již od včerejška. Vidím, že není schopen dodržovat ani základní dohodnutá pravidla..Vím, že jsme se pohádali, ale přesto si myslím, že mi to mohl říct, když se to týká společné domácnosti...
Neříkám poslední slovo, ale budu hodně rozmýšlet..
ahoj u nás taky miminko docela vyřešilo naše malé hádky ,ale je to jen na čas a ted to začíná na novo.ale ted je to spíše rázu toho, že já jsem s malou sama a na dědině a chybí my lidi.mateřská je docela psychicky náročná.my plánujeme svatbu na1.9.2007a už asi tak týden pochybuju o jejím zrušení a mám pořád více a více myšlenek jí fakt zrušit...ahjo..přoč to je s těma chlapama tak těžký....
Ahojte,
my sa tiez obcas pochytime kvoli uplnej hluposti... ale nie moc casto... ja sa nerada hadam. A okrem toho som zaviedla pravidlo, ze nikdy nepojdeme spat pohadani.. hoci spolu nebyvame. Moja skusenost hovori, ze najvacsie hadky vznikaju z najvacsich blbosti.... a je fakt, ze maloktory chlap si prizna chybu... su to taki mali jesitaci :-D
Tit: mě se zdá, že mu moc podléháš. Je vidět, že Tě to trápí a takhle vidíš svou budoucnost? Samo od sebe se to nezmění. Být tebou, dala bych mu trochu nůž na krk (nadsázka;-) ) a promluvila mu do duše. Hezky klidně, srozumitelně, ne moc dlouho :-D. Říct mu, co ti vadí a vymyslet, co s tím budete dělat.
My s přítelem jsme trochu výbušní, takže vlastně nemám co radit, ale jsme si toho oba vědomi, snažíme se a hlavně o tom mluvíme. Mám vlastně ráda usmiřování, probíhaj kytičky, dobré večeře a tak. Zkrátka chybovati je lidské, ale musí taky fungovat nějaká sebereflexe.
Tak mi se moc nehádáme, naštěstí. Ale když to přijde, tak mi nejvíc vadí na mém manželovi, že nedokáže přiznat chybu. Takže já řeknu, že se omlouvám, ale on ne. On prostě nic neudělal. Ach jo, to mě fakt štve!!!
Zrovna dneska mi udělal takovou scénku. Chvilku před tím než přišel, tak jsem dala čistidlo na záchod. On přišel, najedl se a že si skočí na záchod a půjde. Já jsem mu řekla, že je na záchodě čistidlo. No to jste měly vidět co ze sebe dostal za kecy. Jako, že on může jít klidně někam na benzínku! Rychle sbalil věci a než jsem stačila cokoliv říct zavřel za sebou dveře. Nevím co se s ním děje, ale takový nikdy nebyl. Tak tu sedím a bulím, protože mám dnes narozeniny a fakt jsem si je takový nepředstavovala ;-( ;-(
My sa skoro vobec nehadame. Dakedy si myslim, ze by sme sa mali...., lebo som pocula, ze to upevnuje vztah, ale nechcem umelo vyvolavat hadku.....myslim, ze je nam dobre bez takych velkych hadok
ahoj
vsimla som si,ze reakcia tvojho priatela je velmi podobna mojmu manzelovi,ked ho oslovim koli nejakym veciam a on sa nema chut so mnou o tom bavit,povie "mne je to jedno-rob ako chces" a ked sa aj tak dozadujem jeho nazoru tak mi vykrici,ze on ma ine problemy,ktore su dolezitejsie a stara sa egoisticky len o seba,pricom ma takties rad obdari ignoraciou;-)
Toto mi robil hned so zaciatku,ked sme spolu este len chodili,zakazdym sa postavil a buchol dverami,siel kam mu to prave vyhovovalo.
Pokusala som sa s nim o vsetkom rozpravat,chcela som od neho po kazdej hadke odist,ale zakazdym sme dosiahli len to,ze sme skoncili tam,kde sme zacinali.Nedokazali sme zit ani spolu,ale ani bez seba :-|
Takto to slo az do nasej svadby,vycestovala som do Nigerie,svadba bola krasna a potom nastal vsedny den...
Jedneho rana mu zase zacalo sibat,ja som hovorila tymto dnom"chlapska menstruacia"-nevedel sa vpratat do koze,zacal do mna koli blbostiam skakat a skoncilo to tak ako vzdy,ja som tresla dverami na spalni s placom a on odisiel ku svojim kamosom.
Nastastie sme byvali u jeho rodicov,vtom vosla manzelova mamina ku mne do spalne a opytala sa preco placem,ja som sa zacala s nou rozpravat o problemoch,ktore mame medzi sebou od zaciatku nasho vztahu,aky je on naladovy a ja neviem co mam robit.
Manzelova mamina bola 30 rokov vydata za kopiu mojho muza,"ako jeho prvorodeny syn je uplna kopia ocka :-) "
V tom som pochopila,ze len ona mi moze poradit,ako zit s clovekom,s ktorym zila ona 30 rokov.
Na to,ze ma ignoruje bola jej odpoved jednoznacna,"ked on teba dva dni,tak ty jeho tri!"
Ked zacne skakat,ukonci rozhovor a oslov ho inokedy,"vsetky veci maju urcite trosku casu"
V Nigerii vychovavaju deti s velkym respektom k starsim a rodine,muzova mamka mi na slova"najradsej by som ho opustila"povedala len tolko,"v kostole si prisahala pred bohom,v dobrom i zlom,kym vas smrt nerozdeli.." "Ked budete mat deti a syn bude po nom,ties ho opustis?"
"Vzdat sa to je to najlahsie co clovek moze urobit,tak sa zbavi problemov najrychlejsie"-ja som sa ale rozhodla bojovat...
Dnes rano mal manzel znova zlu naladu,zacal zaparat,ale pred tym nez odisiel do prace sa ma opytal ako sa citim(mam chripku ;-) ),vidim,ze ma lubi ale ze ma zlu naladu koli stresu v praci a na sefovi si ju vybit nemoze,ties by ma nepotesilo keby ho prepustili :-)
Naucili sme sa spolu zit,a ja som sa naucila ovladat svoje pocity,ked on zapara,ja neodpovedam a on prestane,pred rokom som skakala aj ja do neho a k nicomu to neviedlo.
Prestal aj s tym ignorovanim,buchne dverami a odide,ale po pol hodinke mi zavola a pozve ma na zmrzlinu a snazi sa hlavne zahovorit tu situaciu s hadky,neprizna si chybu,ale neda sa prehliadnut,ze mu to je luto 8-) Ked som ja tri dni mlcala,bal sa,ze od neho odidem ]-(
Som rada,ze sa nam podarilo vyriesit tento problem,a pred jeho maminou mam velky respekt,pretoze jej rady zmenili nas vztah k dobremu ;-)
(Prave mi volal,ci mi chripka trosku presla,vonku je krasne pocasie,ide s prace a ma chut na malu prechadzku s manzelkou 8-) Ver mi-bojovat sa oplati :-)
my sa chvalabohu nehadavame.len sem tam pre malickosti.teda to skor mna nieco riadne vytoci :-D ale moja laska sa mi vzdy ospravedlni, potom sa pomojkame a vsetko je este lepsie ako bolo predtym ;-) a na tie moje obcasne nalady a predmenstruacny syndrom si drahy uz zvykol :-D
my se snad ani nehádáme, řekli jsme si na začátku, že pokud bude dusno, nesmíme přestat komunikovat a toho se i držíme,a když, tak většinou se mi pak manžel omluví a je mu to víc líto než mě, páč je citlivka :-D
myslím, že jak se chlap uzavře do sebe a nemluví a partnerka chce a snaží se komunikovat, a nejde jí to, je to dost blbý i do budoucna..člověk se pořád nemůže omlouvat a navíc za chyby, který neudělal :-(