Vím, že tady je stejné téma kousek níže ale spíše než radu co dělat (i když ta se taky hodí:-) si chci jen "postěžovat". Už dva měsíce po svatbě se všeci ptali - tak co, už se snažíte. Jééé, ty ještě piješ víno, ještě ti chutná joooo? Když potkám matku své kamarádky (což je tak 1x za týden), pokaždé se ptá - tak coo, co u vás nového a myslí tím dítě neboť když dělám, že nic, zeptá se přílo a co miminko, ještě nic? Další hrůza je má mamka, která neustále každý týden má narážky - např. chtěla, abych schovala do sklepa sáňky pro dceru od ségry a hned - pak je použijete. Nebo jsem jí řekla, že šiju malé neteři něco a ona hned, to jako, že si to pak půjčíš taky jo?
Kamarádka mi v mailu napsala, esi už má cyhstat výbavičku. Jsem z toho vyvředěná a mám pocit, že tlakem okolí nějak začínám ztrácet svůj normální přístup. My děti chceme ale nijak to neřešíme, prostě náš vztah se vyvíjí normálně a budou ale fakt nechápu co to jako je, že každý chodí a ptá se. Ale to je furt min. jednou týdně. Je to normální? Jedině jedna kamarádka, co sama čeká dítě mi řekla, že se o tom nemusíme bavit esi nechci. Já jí řekla, že můžem, že s tím nemám problém. Ok, to beru, prostě chápu, že to téma je ale jen pokud se k tomu přistupuje normálně. Už mám fakt sters se s kýmkoliv bavit nebo setkat, aby mě hned nepozoroval nebo se nevyptával. Co to sakra je? Co kdyby jsme se třebas o dítě pokoušeli a nešlo to...to jako bych každému měla říkat jak to je? Mimochodem moje matka jjednou utrousila, že jsem moc hubená a můžu mít problém otěhotnět a že můj manžel je nějak často chorý a třebas bude neplodný :-D
Peklo ale věřím, že zdravý rozum zvítězí nad posedlostí :-) a nevhodnými dotazy...
Proboha, proč já tyhle diskuze vždycky čtu? Pokaždý se akorát nas*ru. Jsem nepoučitelná 🙈😄
Jinak, mě už se na tohle odváží zeptat málokdo, ale i tak se občas někdo najde. A o to agresivnější ten nátlak potom je. Je to nechutný. Obzvlášť když si představím, že se takhle vyptávají třeba někoho, kdo by děti moc chtěl, ale mít je nemůže.
Já už jsem s tím taky zažila hromadu nepříjemností. Naštěstí ne v nejbližší rodině, ale v práci, mezi širším příbuzenstvem nebo známými. Už se mi stalo i to, že mi cizí ženská sáhla na břicho s otázkou, jestli už jsem těhotná! A i když se na to třeba nikdo přímo nevyptává, stejně úplně cítím, jak mě lidé pozorují, jestli jako už, a jak čekají, kdy to konečně, po všech těch letech, oznámím. Na všech akcích proto musím poctivě pít alkohol, abych neupadla v podezření. :-D
Ono je to asi do očí bijící, protože objektivně máme perfektní podmínky - práci, peníze, bydlení, věk. Takže se vlastně ani nemáme na co vymlouvat. Někteří lidé si myslí, že jsem sobecká kariéristka. A někteří si asi myslí, že nám to zkrátka nejde. A to musím říct, že mi taky není úplně příjemné.
Společnost má zkrátka problém přijmout (dočasně) "bezdůvodně" bezdětné manželství. Přitom je v mém okolí celkem dost párů, ať už sezdaných nebo nesezdaných, které ještě několik let po třicítce děti nemají. A nemyslím, že by to měl kdokoliv jakkoliv ospravedlňovat.
to já sice mam už 10riletou cácorku, ale z předešlého velmi nepovedeného vztahu. svatba byla min.měsíc a už se mě pár známých ptalo a moje odpověď je jasná a stručná - Ne , nechci dítě. kdyz jsou otázky proč, a není to škoda , a manžel nechce... tak odpovím velmi stručně- chtít může , ale nebude, on to ví. Navíc màm tělísko a to tam zůstane tak dlouho jak má za ty peníze. a jak tohle řeknu tak už nikdo ani nepipne. Z těhotenství a mimina mám hrůzu . Děti mám velmi ráda( sama jich mám cca 50 😂 - dělám trenérku) takže děti si já užiju až až....
@stastnevdana To sahání na břicho je příšerný zvyk - já jsem tedy podruhé v očekávání, ale jestli něco bytostně nesnáším, tj drzost s jakou mi lidé, které sotva znám, sahají na pupek 8-( .a Ad @armvdd - to je teprve chuťovka, když se nedaří a lidé vyzvídají...co na to říct "No to víte, manžel má pomalé spermie a já neovuluju"...to by jim možná zavřelo pusu.
My se ted prestehovali a chystame se hniznid, takze pravdu. Ovsem jsem velmi prima, takze jsem vzdy jasne rekla, ze nehodlam mit dite, pokut mu nemuzeme zajistit slusny stard. A kdo se spoleha na to, ze se to nejak zaridi a nekdo pomuze je nezodpovedny a zpravidla vyzirka.
Zrovna dnes v práci se ptala jedna kolegyně, kdo bude po šéfovi přebírat funkci. Že já to přece nebudu, protože půjdu na mateřskou... Jsme 2 roky po svatbě, třicítka za mnou, takže podobné dotazy a narážky slýchám často. Ano a pozorování, kontrola pití alkoholu či nevolnosti included. Většinou odpovím pravdu, že děti mám od doktorů zakázané, protože jsem nemocná. Ty silnější povahy se vyptávají na podrobnosti a to odpovím, že to JIM teda vykládat nebudu. A je klid.
@herminavons To očekávání v práci je asi nejhorší. Člověk si přijde jako by se z něj třicítkou a svatbou stala časovaná bomba, kterou všichni pozorují. Naštěstí se mi zatím ale nestalo, že by mě v současné nebo v předchozí práci nějak diskriminovali při kariérním postupu a podobně. Nicméně, zažila jsem, že mi kolegyně suverénně oznámila, že příští půjdu na mateřskou, a když jsem oponovala, sdělila mi, že ona to ví líp než já, protože to měla stejně a navíc budu závidět kamarádkám, že vozej kočárek. To fakt člověk neví, jestli se smát nebo brečet.
Jsem vdaná něco přes rok a máme to samé :D V práci se jedna kolegyně ptá snad každej týden, jako by se to za týden mohlo změnit :D A rodina od manžela se také ptá. Říkala jsem, že bych chtěla příští rok na dovolenou k moři. Tak podle nich už buď bubu těhotná nebo na té dovolené to mimčo splodíme :D A ještě mi radili, kdy mám vysadit prášky, aby se to mimčo narodilo na jaře :D :D
Někde jsem četla článek, pro opravdu zvídavý lidi... Pokud se ptají fakt často, tak zatnout zuby a říct jim.... Víš nedávno jsem potratila, tak to nechci rozebírat..nebo... Víš, momentálně děti mít nemůže kvůli ..... Je to hodně drsný, ale ten člověk si aspon uvědomí, že miminko k vám nepříjde ze dne na den a kdybyste něco podobného nedejbože zažil, bude vám to pořád připomínat.. Po prvnotním ošku bych mu narovinu řekla, že je vše v pořádku, ale ať se pořád neptají, je to velmi osobní věc.
@katevonf Víš, co hodně pomáhá? Když se mi zeptala sousedka, jestli už "pracujeme" a já ten výraz sakra nesnáším. Tak jsem se jí ptala: "hele a jak často doma souložíte? A chodíte každý ráno dobře srát? A v pohodě?" baba čuměla jak opařená a věřím, že už se mě v životě nezeptá!
Je to sice drsné, ale na hrubej pytel je hrubá záplata... Ona mi položila vlezlou otázku a já jí rovnou dvě...
@mikinkacs Jo, to je dobry, ale to mame ani tchyni nereknu... Ale jako odpoved fakt dobra, proste to vyjadruje presne to, co je s temahle dotazama spatne, ze se lidi vlastne ptaj, jestli soulozite bez ochrany...
Tak u nás zase tlačili že nejdřív musí být dítě a pak svatba a ať si mě bez toho partner nebere :) Jako asi kdybych nemohla mít děti, aby si našel nějakou kvalitnější :( Sem dost čuměla. A to byl názor babiček a maminek, takže žádná moderní generace nebo názory buranskejch chlapů.... No, blbě se to rozdýchává, ne že ne ale na druhou stranu mi to přišlo jako tak pitomý, až sem se musela smát :D Jako na nás tlačí že nejsme nejmladší (30 nám nebylo), ale pak na na něj tlačili ať si najde nějakou kvalitnější, nebo jak? :D
Ani nechci vědět co přijde, protože mi tyhle kecy silně znepříjemňují život a nemám potřebu se s takovýma lidma stýkat. Což v případě partnerovi rodiny není nejšťastnější postoj, že?
My budeme brzo slavit první výročí svatby, je mi 32 a mám dojem, že snad úplně všichni kolem teď čekají nebo mají děti. Takže ten tlak okolí je neuvěřitelný, i od rodičů, přestože ví o naší situaci i jak to cítím. My zatím nemáme ani stabilní zázemí, naopak se nám teď všechno od základu změní včetně země pobytu, práce atd., a fakt to poslední co potřebujeme, je zrovna teď dítě, a navíc i přes můj věk se u mě nezměnilo naprosto nic ohledně toho, že mě vůbec neláká být matkou a mít děti, takže je dost možná nebudeme mít nikdy. Není to ani principielní nechtění dětí, přemýšlím nad tím dnes a denně, ale prostě na celém mateřství a péči o děti nemůžu najít vůbec nic pro mě lákavého, spíš naopak, až někdy do doby, kdy by dítěti bylo aspoň 18 :-D no a tak se sama plácám ve vlastních pocitech, zatímco nikoho absolutně nezajímá, jak se cítím, jediné co je podle okolí relevantní je "kdy už (konečně)??". A samozřejmě na jakýkoli náznak "možná nikdy" okolí reaguje metaforickým či doslovným pokřižováním, či rovnou vymítáním ďábla. Mám už pocit, že pokud se žena nevdá a nemá děti, ideálně přesně v této posloupnosti, tak je naprosto k ničemu a vůbec nezáleží na tom, co jinak dělá a kdo je. Už si díky tomu všemu sama připadám jak monstrum, když se nerozplývám nad kočárky a malé děti mi nic neříkají, a když už, tak mě odpuzují.
@smajiska tenhle názor jsem taky už slyšela, od kamarádky ze Slovenska, že by si chlapi nevzali holku dřív, než se přesvědčí, že může mít děti, protože k čemu by jim jinak byla. Přišla bych si pak fakt jak kus dobytka na trhu s prominutím |-| :-D
@qetinka86 Já sem říkala, že pokud s nima souhlasí, tak ať si nosnici najde jinde. Pokud mě miluje, tak si ho chci vzít a tu případnou situaci řešit společně. Navíc v problému otěhotnění může být stejně tak chyba u něj že jo, takže bych k tomu teoreticky mohla přistupovat stejně :D Ale jako názor jak z pralesa tohle, fakt :D
@qetinka86 Ja to mam uplne stejne. Je mi 32, pritel je o dost starsi, takze teoreticky by cas byl. Nejotravnejsi je jedna znama, ktera sice deti nema, ale asi by strasne chtela. Ta se pri kazdem setkani pta plus to blabla, uvidis za rok atd. Odpoved typu "mam rada svuj zivot takovy, jaky je" pro ni neni odpoved. Ona to vi lepe. Ale uprimne - konecne je realne dohledne, ze budem mit pekne spolecne bydleni, ja dodelanou rekvalifikaci v zahranici, pritel mene stresu v praci a mozna aleson kazdy druhy vikend volny, k tomu se pridava, ze by me tehotenstvi mohlo pridelat velke zdravotni problemy. A ted dite? ne, dekuji...ja odpovidam, ze principelne si to vubec neumim predstavit, ale ze nevylucuju, ze se muj pohled jeste zmeni…nastesti je to u me rodiny oka, ty si naopak kvuli memu zdravi nepreji, abychom meli deti. No budouci tchynka je neco jineho, pritel je jedinacek, a u z pres 40, takze tam se hrozim, co bude po svatbe :D
@qetinka86 Mám to a cítím to stejně. A to opovrhování a blahosklonné nevěřícné pohledy. A ty řeči, "však to přijde", "ale nedělej" a podobně. Spousta lidí vůbec není ochotna vůbec přijmout fakt, že žena nemusí mít mateřské pudy. A hlavně přesně, ja říkáš. Není to bleskové rozhodnutí, je to dlouhodobé přemýšlení a zvažování všech pro a proti.
@gabide86 Taky mám zdravotní problémy, které by ohrozily jak mě, tak i potenciální dítě. Děti jsme s manželem sice neplánovali, ale říkala jsem si, že třeba jednou si to rozmyslíme. Po objevení nemoci jsem si řekla, že tohle může být právě to znamení shůry, že mateřství není pro mě.
Teda, jsem uplne prekvapena, kolik nas tady je, co chceme nebo premyslime zustat dobrovolne bezdetne. Ja jsem vyrostla ve v rodine s hodne sourozenci jako nejstarsi dcera. Podepsalo se to na me tak, ze jsem odmalicka rozhodnuta deti nemit, ja jsem totiz odjakziva takova napul maminka. A nejmladsimu braskovi je teprve deset, takze tenhle stav nejak dobou potrva.
Pred peti lety jsem se odstehovala z domu, nasla si partnera, zijeme spolu sami dva a nemohla bych byt stastnejsi. Letos se prekulila tricitka a deti jsou to posledni, co by me lakalo. A muj partner to nastesti vidi, aspon zatim, stejne. Sam je zdesen tim, jak nasi vrstevnici buduji domy, podepisuji tricetilete hypoteky a plodi deti. My se na to zatim citime moc mladi :-D Jsem moc rada, ze nam ani jednomu nic netika a jsme spolu stastni presne tak, jak to je ted.
Ty pohledy, ty reci, to sedi, pod to bych se vsechno mohla podepsat. A obavam se, ze po svatbe se to jeste zhorsi. Nechapu, proc se vsichni nemuzou starat o sebe, co se tyce tehle veci.
Omlouvam se za prispevek bez interpunkce, mam novy laptop a zatim jsem neprisla na to, jak nainstalovat ceskou klavesnici.