Jak si užít manželství, když euforie ze svatby už dávno pominula (pokud byla)? Jaké denní maličkosti vám připomenou, že jste se pro manželství rozhodla správně? Nebo naopak, když manželství není takové, jaké jste si představovala a snažíte se i přesto dělat něco pro to, abyste v něm byla šťastná a fungovalo, co tak činíte? Dejte konkrétní tipy, pomůžou nám všem! ;-)
Doporučuji všem bez výjimky přečíst knihu Pět jazyků lásky. Nejsme ještě manželé ale to, že to někdy neklape se stává i před svatbou. A aby ne, když každý mluví jiným jazykem. Když tohle přečtete nejlépe i s partnerem, překonáte snáze nejen ty špatné události, ale prožijete více těch krásných. Knihu jsem nakoupila už několika lidem a všichni byli nadšení. Takže vřele doporučuji :)
http://knihy.abz.cz/prodej/pet-jazyku...
Jsme spolu 10 let a maličkosti jsou pro mě strašně důležité. Nemám ráda kýč atd., takže často muži říkám, ať toho nechá (bylo mi i mírně nepříjemné, když si klekl při žádosti o ruku), ale v nitru mi to asi dost lichotí. Dnes se mě do telefonu ptal, jestli jsem pořád tak krásná, jako když mě viděl naposledy. Ale není to jen o slovech. Když jsem sama doma a dělám kávu, často se mi stane, že udělám automaticky dvě. A mohla bych pokračovat...jedním z nejdůležitějších "rituálů" je pro mě loučení - musíme se jeden s druhým rozloučit pokaždé, když odcházíme (nikdy nevíme, co se může stát..). Jaké jsou vaše maličkosi? :)
@miccap to je skvělý tip, nějakou takovou knihu hledám, když bez církevního sňatku nemáme ani tu přípravku.:)
@runagebo my sice ještě manželé nejsme, ale vždycky se snažíme si dát pusu na rozloučenou a rozloučit se hezky, napsat si smsku večer, když nejsme spolu (místo pusy na dobrou noc).
Určitě si udělat aspoň občas čas na popovídání si, ať při procházce, v restauraci...
My si dame rano pusu, kdyz odejdeme do prace a po prichodu do prace si stejne posleme jeste jednu virtualni pusu pres facebook nebo sms :-) a po prichodu z prace se mne manzel behem vecera denne nejakym zpusobem zepta, jestli mi uz dnes rekl, ze mne miluje.. takove dve nase "tradice", ktere i kdyz jsme treba rozhadani nebo nastvani i kvuli nekomu/necemu jinemu, tak vzdy potesi nebo aspon pripadne napeti mezi nami pomuzou rozbit..
a pokazde si musime dat pri louceni pusu, kdyz se nahodou stane, ze se nestihneme nebo nemuzeme rozloucit, tak mam takovy divny pocit.. a doufam, ze to se nikdy nezmeni, protoze to ze mi manzel chybi a ze se o nej treba strachuji, tak to citim jako dukaz, ze ho stale miluji :-)
Náš vztah se změnil příchodem dětí. Nneí ani lepší ani horší, je to prostě jiné (to nedokážu vysvětlit, to pochopí člověk, až když děti má). Jinak pusa ráno, pusa po příchodu z práce při loučení..... a častokrát jen tak ;-) toho vááááášnivého líbáni ubylo, ale ty obyčejné pusy jsou takové opravdové, jakože on je fakt ten pravý ;-)
@miccap přesně to jsem chtěla napsat! Partner zatím teda nečetl, ale už ho na to postupně připravuju, že si to přečteme ještě společně :-)
Všude je milion tipů a rad, jak mít hezké manželství/vztah, ale všude se vlastně jen složitě omílají základní pravdy obsažené v této knížce. A je napsána jasně, stručně a srozumitelně! Doporučuji každému! A dokonce to nemusíte aplikovat pouze na partnera, ale i na rodiče/děti/přátele...
Naše největší maličkost akorát roste u mě v břiše :-). Dva dny po svatbě jsme zjistili že čekáme miminko. Takže se vše točí kolem ní. Řešíme byt, manžel je často pracovně mimo ČR, takže jsem 2/3 těhotenství sama, ale vím že to dělá pro nás. Sem tem se štěkneme, teď teda víc (moje hormony) ale víme jak se udobřit a hlavně spolu mluvíme. Třeba o úplných blbostech, ale i ty si říkáme. Prostě spolu sdílíme vše a to je pro mě důležité. A náš rituál? Kromě klasických pusinek a objetí, asi naše usínání, říkáme tomu že jdu do domečku. Prostě usínáme u sebe a manžel hladí břísko a mluví na malou. To je pro mě to nejhezčí co mě kdy mohlo potkat.
Oškrábané auto od námrazy, když jedu se synem plavat; ochota někde něco vyzvednout; když po práci zavolá, jestli nepotřebuji něco koupit; natankovaná plná nádrž - tohle jsou moje důkazy:-)
@miccap Pět jazyků lásky je neuvěřitelná knížka,mám ji moc ráda a musím říct,že jsem v mnoha věcech tam našla náš vztah. Manžel nemá bohužel čas na to si ji přečíst,tak jsem to četla jen já.Jinak maličkosti jsou pro mě strašně důležité,jako objetí a to,že si dáme pusu a pak třeba že mi manžel jen tak pro radost přinese nějakou maličkost,i když nemám ani narozeniny ani nic podobnýho a já to dělám taky. Největší odměnou je společně strávený čas
Tak my sice ještě nejsme manželé ale ty drobný maličkosti, kterýma si vzájemně dokazujeme, že na sebe myslíme sou důležitý i před svatbou. Trochu si mě tím ten můj zhejčkal :-D
@miccap Knihu Pět jazyků lásky jsem běžela koupit hned po práci v den, kdy jsem si přečetla Váš příspěvek. (před dvěma týdny). Přečetla jsem ji a dokonce i můj nastávající, který nikdy knížky nečetl, nečte a číst jistě nebude, tuto knížku se zájmem přečetl. Myslím, že nám hodně pomohla v tom, uvědomit si, že opravdu ne to, co potřebuje jeden, aby se cítil být milován, musí nutně potřebovat i ten druhý. Uvědomili jsme si, že každý máme ten svůj primární jazyk jiný a řídíme se tím a... a ten náš vztah je ještě krásnější než byl doposud. Jsem ráda, že jsme to četli, než jsme se vzali, tohle je úžasný start do manželství :) Také tuto knihu můžu jen a jen doporučit!
@jaenik To jsem moc a moc ráda, že pomohla. Nám také. Je to knížka vhodná pro všechny i pro nezadané. Málo kdo ví co chce sám, natož co chce ten druhý. Mně pomohla pochopit co vlastně já chci a proč jsem nespokojená. Dnes lidi moc neumí pojmenovat svoje pocity :)
Kniha Pět jazyků lásky je skvělá, protože je populárně naučná, tudíž velmi srozumitelná všem. A musím říct, že si ji přečetl i přítel a taky ji chválil. Čím dřív člověk porozumí odlišnému smýšlení a očekávání, tím snáz se nám bude žít:-). Spokojený manželský vztah i jakýkoliv jiný je především o komunikaci a pochopení, tak to vidím já.