Občas od svých kamarádek a známých slýchám, že můžu být ráda za chlapa, co mám. Vím, že se ke mně chová hezky, že mě miluje a udělal by snad všechno, na co si jen pomyslím. Tak mě napadá, jestli spoustu věcí, co manžel dělá neberu, jako samozřejmost..možná bych si ho za to, co pro mě dělá měla více vážit, dát mu najevo, jak moc si toho cením, ale já jsem prostě taková, že mám o manželovi/životním partnerovi nějakou představu. Představu prince na bílém koni, který se přetrhne, aby se princeznička měla dobře.
Beru, jako samozřejmost, že mi každý víkend nachystá snídani do postele, že kvůli mně vstává o hodinu dřív, než by musel, aby mě mohl zavést do práce, i když to mám jenom 10 minut pěšky, že pro mě přijede do práce ve 2:15 v noci, abych se nemusela trmácet pěšky, i když on za 3 hodiny zase vstává do své práce. Beru, jako samozřejmost, že mi běží nahřívat polštářek, jen se zmíním, že mě bolí břicho, kvůli menstruaci a lítá tak klidně celou noc, že mě v noci přikrývá svojí peřinou, protože moji mám smotanou mezi nohama, aby mi nebyla zima. Beru, jako samozřejmost, že mi čte do noci, abych usnula, i když on vstává brzy ráno a já jdu, až na odpoledne. Beru, jako samozřejmost, že si on sám vezme na snídani do práce 2 dny starou bagetu, ale mně hned běží nachystat na celozrnný chleba, abych ráno měla čerstvý. Beru, jako samozřejmost, když mi řekne, že když nebudu moci usnout (trpím nespavostí), tak ať ho probudím, že si budeme povídat nebo, že mě bude hladit, číst, či cokoli jiného, abych usnula. Beru, jako samozřejmost, že celou svatbu zařídil sám..atd.
Nikdy jsem taková nebyla, nikdy jsem nebyla tak zhýčkaná, možná to je tím, že mě nikdy žádný můj přítel nerozmazloval (chovali se ke mě vždycky hezky, to ano, ale v mezích). Můj manžel je nejúžasnější chlap na světě (aspoň pro mě), ale rozmazlil si mě, až hrůza!..Vím, že cokoli si usmyslím, on se hned chytne toho, aby moji představu realizoval, co nejlíp. Samozřejmě mu za jeho "úžasnost" navařím, napeču, ale víc pro něho nedělám, kromě toho, že ho miluju, jako nikdy nikoho! Jak jen může vydržet s takovou čůzou?! :-D Možná je to tím, že on bere, jako samozřejmost, že si mě bude hýčkat?!
Co všechno berete, jako samozřejmost vy?
Málo kdy se k něčemu takovému vyjadřuji, ale pokud už byla otázka řečena... Řekla bych, že to co píšeš je až až. A docela mě překvapilo, že toto někoho baví. Nechat se takto obskakovat. Myslím, že to co on dělá pro tebe, automaticky ty by si měla dělat pro něj, jedině tak je to pravý a vyvážený vztah. Věřím, že se mu to asi líbí tě obskakovat, ale jak dlouho to ještě vydrží? :D A co až ho to bavit přestane? Bude oheň na střeše? :D Mohu z vlastní zkušenosti říci, že manžel se o mě stará dosti podobně a nikdy jsem toto nezažila. Ale absolutně nemohu říci, že by to byla samozřejmost. Vždy mu to vracím plnými doušky, protože jen jednostranný zajem a starání se,může dosti často vyústit v mnoho problémů. A pak to moc dobře nedopadá. V budování vztahu není nikdy nic samozřejmost, važ si ho za to!!
Ja ti nevim... Tohle je na me takove moc...Sice zjistuju, ze mam taky dost nadstandardniho manzela napr. donacnost je striktne 50 na 50 od uklidu po vareni a kdyz nemam naladu nevarim treba mesic.Taky sni starsi rohlik a me da cerstvy, ale ja mu zase oloupu jablicko jak to ma rad:-D Takze si tak nejak vychazime vstric.Sice taky vic pecuje manzel, ma na to povahu, a bude to tak event. i s detma. Ale je to proto, ze ja jsem zase tak trochu chlap co domacnost ridi, planuje program atd. Je to takove vyvazene. To co popisujes ty moc neni.
@kitinka76 Jo, ale to je něco jiného než přístup "Miláčku chytnu tě za ruku odvedu tě do práce a potom zase z práce. Bolí tě bříško, tatínek se o tebe postará. Seženu ti čerstvé pečivo, protože sama bys to nedokázala." apod. Na mne by to takto působilo. Ano mám ráda, když je chlap pozorný, ale nejsem dítě, dokážu se o sebe postarat sama.
Já bych řekl, co to je za vola... říkat to ale nebudu, protože každý svého štěstí strůjce...když někdo ze sebe chce nechat dělat princeznu na hrášku... mě by jen ostuda mlátila už to sem jen napsat ...o mě je taky doma nadstandartně postaráno, dle zkušeností z okolí a jsem za to rád... ale na záchod si ještě dovedu dojít po svých :-D
Můj manžel pro mě dělá spoustu úžasných věcí, ale nic z toho, ani to, že mi uvaří kafe, neberu jako samozřejmost. Protože on není samozřejmost. Já nejsem samozřejmost. A nikdy to jako samozřejmost nechci brát.
Jinak douhlasím s @cital, to co popisuješ ty, by mi už asi vadilo....já to mám ráda vyvážené, protože spoustu krásných věcí dělám i já pro něj...navíc jsem vždycky byla hrdá na svou soběstačnost, umím se o sebe postarat a nejsem žádná princeznička, co k tomu potřebuje pomocníčka.
Jsem ráda, když se o mě stará, když jsem nemocná, ale vadila by mi jeho přílišná péče, protože přece jen chci mít doma chlapa se kterým se občas pohádám kvůli fotbalu...a ne maminku nebo pejska, co za mnou běhá abych náhodou neupadla...chci mít někoho ke komu budu vzhlížet a ke komu budu mít respekt a budu vědět, že si nemůžu dovolit úplně všechno a ne někoho, koho mám vycvičeného a totálně omotaného kolem prstu :-)
@yumy ale jinak...i on mi dělá snídani do postele, nosí mi květiny, zve na večeře atd.....ale to jsou všechno taková klišé, kterých si zas až tolik nevážím.....vážím si toho, že pro mě přichystá narozeninové překvapení, kam tajně pozve všechny moje kamarády, že přispívá na charitu a nosí mi domů plyšáky, že mi zavolá jen proto aby mi řekl, že se mu stýská, že je na mě pyšný za to co dělám, že se směje mým vtipům protože mu skutečně přijdu vtipná, že si o mě myslí, že jsem chytrá, že ho na všechno zajímá můj názor a že mi denně dává najevo, že si dobře vybral :-) A já se snažím dělat to samé.
Ale nechat ho vzít si dva dny starou bagetu s tím, že já budu mít čerstvý chleba....to je něco, co já bych prostě nedovolila. To si prostě nezaslouží. Protože jak on je skvělej manžel, já chci být skvělá manželka. Protože já si ho chci taky zasloužit.
@jitulaajuraj Nechápu vztahy, kde se bere všechno jako samozřejmost. K Tvému dotazu já asi neberu nic jako samozřejmost. Neberu tak svého manžela, ani neberu jako samozřejmost jak krásný vztah máme a jak se k sobě chováme. Beru to jako něco úžasného, něco, čeho si nesmírně vážím.
Co se týče toho, nechat ho vstávat aby mě vozil do práce i když to mám kousek, dát mu staré jídlo jen abych já mohla mít čerstvější, nechávat ho vstávat jen proto že já nemůžu spát a podobné věci, to absolutně neexistuje. On by mi to všechno třeba i dopřál, ale já chci zase dopřát jemu.
Takže i přes to, že je milé když se o Tebe manžel stará, já bych tohle nechtěla už jen proto, že já se chci taky starat o něj. Asi to souvisí s tím, že mu chci dopřát to nejlepší (lepší než sobě), stejně tak on mě a proto ani jeden neděláme takovéhle extrémy, protože by mu to ten druhý prostě nedovolil.
Ale každý ať to má, jak mu vyhovuje, takže pokud Vám to vyhovuje (a jsi si jistá že to vyhovuje i manželovi) tak si takhle klidně žijte. ;)
som presvedcena, ze budem zniet neprijemne. mojim umyslom nie je dotknut sa ta, neda mi vsak nezareagovat.
mna skutocne zaujima, ze co je vlastne pointa celeho toho rozvlacneho prispevku? ze je o teba dobre postarane? to gratulujem,uprimne ti to prajem. ale co ocakavas, ze k tomu dodame my?
azda si dovolim poznamenat len tolko, ze je fatalna chyba v zivote hocico brat ako samozrejmost. za vsetko, aj za to, ze si sa rano zobudila a ze sa mozes nadychat cerstveho vzduchu treba byt v prvom rade vdacny. a nie tu vypisovat, s prepacenim, taketo hluposti. nesmierne ma zaraza tvoj pristup k zivotu...prajem pekny den a hlavne vela pokory....
Máme to stejně jak @yumi . Taky pro mě dělá až moc, ale rozhodně to neberu jako samozřejmost a vážím si toho a snažím se mu to oplatit zase jinak. Taky když byl doma, tak mě vozil do práce autem a mám to 15minut, ale byl spokojenej, že věděl, že se mi po cestě nic nestalo. Začal kvůli mě chodit do práce o hodinu a půl dřív, ale taky pak díky tomu mohl chodit dřív dom. Taky dělá o víkendu snídaně zásadně on, ale je to kvůli tomu, že on je ptáče a já jsem spáč a je rád když se vyspím a jsem usměvavá a vtipná už od rána :D
S domácností pomáhá hodně, když lítám s hadrem, tak hned má potřebu mi pomáhat a ptá se co má udělat. Nebo když uvařím a chutná mu, tak pak třeba sám od sebe uklidí a umyje nádobí, ale není to pro mě samozřejmost. Asi to bude i tím, že jsem z mužské domácnosti (táta a brácha, mamku nemám od mých 11 let) a vím, jak to s chlapama je a jak to mám doma já. Ocením i takovou věc, že si sám všimne, že je potřeba vynést koš.
Taky má občas tendenci podstrkovat mi čerstvé a sám si vzít včerejší, a myslím, že to dělá z toho důvodu, že já bych to udělala taky. Ale naštěstí už nějak pochopil, že to nesnáším.
Ale budit se navzájem, když jeden nemůže spát (nemyslím bolest, nemoc... ale jen tak) tak to mi příjde už divné (a připomíná mi to švagrovou a její 3leté dítě).
Jinak si taky myslím, že jsem trochu rozmazlená, ale snažím se stejně rozmazlovat i já jeho. A jsem na sebe "pyšná" když on může říct stěžujícím si kolegům v práci, že on to má doma jinak. Stejně jako já...
Docela by mě zajímal výraz manžela, kdyby si přečetl, co jsi tu napsala...že jeho veškerá snaha je vlastně samozřejmost. Mě by to teda docela ranilo...
Asi není hlavně moc dobrý, že bereš jako samozřejmost jeho jako takovýho i když už to je tvůj manžel...mě taky manžel rozmazluje, ale já jeho taky...zrovna mu peču margotkovou bábovku, protože margotky miluje :-) Ale myslim že ve vztahu by měl člověk jak brát, tak dávat stejnou měrou....
První co mě napadlo když jsem si to přečetla bylo - chudák chlap...jednak očividně trpí nějakou úzkostí, a jednak to, že mu za tohle neoplácíš stejnou měrou je pro mě nepochopitelná hrůza! A ještě říct, že to bereš jako samozřejmost. Jestli chceš odpověď tak ano, měla by ses nad sebou rozhodně zamyslet, zpytovat svědomí a všechno mu to vrátit. Možná máš hodně submisivního chlapa, nevím, ale mně by tohle teda nevyhovovalo.
Můj je zlatíčko, dělá pro mě první poslední, ale opácím mu to jak můžu. A chtít po něm něco jako samozřejmost a pak po něm chtít, aby tě opěvoval za to, žes uvařila, to zní spíš tak, že jsi docela neschopná. (Mně by to tak teda vyznělo.)
Já se jenom divím, že takový vztah může dlouhodobě fungovat, když je takhle strašně moc nevyvážený. Připadá mi, že tvůj manžel má nějaký komplex a má strach, abys ho neopustila. A tebe nechápu, jak můžeš brát takové věci jako samozřejmost.
Tak me to prislo spis jako takove stouchnuti..."holky kouknete a zavidte" :) pri cteni, ze manzel nosi teple polstarky, kdyz ma dotycna menzes... Tak to jsem se tu uz svijela smichy. Pokud je to, co pisete pravda, tak si to uzivejte, nebot to rozhodne nejsou samozrejme veci, ktere muzi delaji(mimojine, ani bych nechtela aby toto muj muz delal). Pokud se nahodou rozejdete, tak vas ceka velmi neprijemne probuzeni ze samozrejmostí, na ktere jste nyni zvykla.
Ja u sveho muze povazuju za samozrejmost, ze se postara o nasi malou, ze me vyslechne, poradi, pomuze, kdyz neco potrebuji a ze jsme na vse 2. Cokoliv dalsiho je bonus, ktery velmi potesi.
@jitulaajuraj Omlouvám se za upřímnost, ale takového chlapa bych si ani nedokázala vážit, kdybych věděla, že přiběhne na každé moje zakňourání, kde je nějaká úcta? A co pro něj děláš Ty abys mu to vrátila? Vztah není o tom jen brát, ale také dávat, možná by ses nad tím mohla zamyslet dříve než bude pozdě.
Chudák chlap, dělá ze sebe pěknýho kokota.. Měla jsem něco podobného a bohužel jsem s ním "zametala", po čase jsem se s ním nudila, nedokázal mě ničím překvapit, vše jsem brala opravdu jako samozřejmost a nevážila si toho... Nejhorší je, když si člověk přestane vážit toho druhého a bere vše automaticky, protože si to ani neuvědomí, že by to pro něj nikdo jiný neudělal..
@jitulaajuraj mě to taky přijde, že jsi to napsala, abyses pochlubila...."koukněte holky co doma mám a záviďte"...můžu upřímně říct, že já nezávidím a ani bych s tebou neměnila...něco jiného je mít pozorného manžela, který pro tebe udělá první poslední, ale jiné je, když píšeš, jak je to samozřejmé. Já takhle žít neumím. jsem samostatný dospělý člověk a chci dávat stejně, jako beru. Pokud bych to měla jako ty, připadala bych si trapně a hloupě.....
@kloketka já jsem měla taky takové partnery. A nebyli to žádní blbci, byli to hodní kluci, co mě prostě hrozně milovali a chtěli pro mě dělat první poslední. Jenže rozdíl byl v tom, že já je milovala taky, a chtěla jsem to oplácet stejnou měrou. Myslím, že ve vztahu je něco špatně ve chvíli kdy jeden tomu druhému neumí říct NE. Já bych nikdy nedovolila, aby můj manžel vstával o hodinu a půl dříve, aby mě odvezl do práce, i když chápu, že má strach. jsem proboha přeci dospělá...a budit ho v noci jen proto, že nemůžu usnout? tak si vezmu knížku, nebo si pustím televizi, ale proboha proč bych ho měla budit? nechci být princeznička závislá na full servisu svého manžela, za prvé bych si sama sebe nemohla vážit a nakonec bych si nemohla ani vážit člověka, kterej udělá všechno co chci.
@yumy přesně, jak píšeš, on mě měl taky moc rád, já jeho taky, ale svým způsobem jsem ho měla "jistého", tak jsem si opravdu časem nevážila určitých věcí.. mladá paní je mírně mimo, asi jí moc neříká S A M O S T A T N O S T ... určitě budu budit chlapa, protože JÁ princezna nespím,bude vejrat se mnou do stropu a pak mi usne za volantem..
@kloketka asi tak, jak jsem napsala, nevážila bych si sama sebe, protože já jsem na svou samostatnost byla vždycky hrdá. Navíc, protože svého manžela miluju, připadala bych si trapně a hloupě. Já mám taky poměrně velké nároky na partnera, ale milovat někoho PROTO, že pro mě dělá to a to a to a to mi přijde prostě trochu málo. Já ho miluju za to jaký je a taky si ho vážím za to, že ne všechno mi u něj projde.
Já mám trošku opačný přístup, jsem tak samostatná, že i kdyby přítel chtěl, tak mu spoustu věcí nedovolím, protože já sama :-D Z příspěvku mám spíše pocit, že i tobě to přijde jako nadstandart, který neoceníš. Ale vždycky jde jen o vás dva, pokud vám to tak vyhovuje, resp, manželovi to nevadí, tak proč ne ;-)
Mně to trochu přijde jako provokace.."Holky,podívejte se, jakého mám skvělého chlapa". Já myslím, že by každá holka chtěla být jednou za čas takto obletovaná, ale myslím, že je potřeba všeho s mírou, protože toto je už fakt moc.
@jancip přesně tak - jednou za čas. Pokud budeš mít snídani do postele, bude to taková rutina, že ti to úžasné a báječné vůbec nepřijde, a časem začneš nadávat, že jsi chtěla čaj a ne kafe, a že ti tím akorát dělá bordel v ložnici....
myslím, že člověk nemůže brát nic jako samozřejmost...ať v manželství nebo partnertství. Jakmile dáte něčemu cejch samozřejmosti, ztrácí to tu hodnotu...i věci jako věrnost, péče, tolerance...to přece není nikdy samozřejmostí. Je to výsledek vzájemní lásky, kterou vám ani 3 manželství nemusí zaručit.
@pipa Tím příspěvkem nechci nic vyřešit, jen mě zajímalo, co ostatní ženy berou ve vztahu, jako samozřejmost.
@kessa@kakamilca@chris_n@buldok@cital
Ono podle všeho vyznělo, že ho do těch "samozřejmostí" nutím. NENUTÍM! Ani o ně nijak nežádám, prostě je tak pozorný, že to všechno dělá sám od sebe. S tím vstáváním jsem mu, už kolikrát říkala, že to není potřeba a že v noci půjdu z práce s holkama sama, ale když už na mě před prací čeká, tak ho nepošlu samotného domů a já přece nepůjdu pěšky, to by pak vstával zbytečně. Jako dítě se necítím, na záchod si zatím dojdu sama, najím se sama, obleču se taky sama. Asi jsem měla hodně velké štěstí na manžela, protože ženský kolem nejsou ani zvyklé, že jim dá přítel pusu na veřejnosti, že je pohladí po vlasech před tlupou kamarádů a ještě jím zahýbají a jim to vyhovuje. U nás je nadstandart to, že mi ze skleniček od přesnídávky vyrobí lucerničky, zavěsí je nad vanu, vanu mi napustí a zatím, co já se nakládám (on se nerad koupe ve vaně), tak si se mnou povídá a popíjíme u toho víno. Asi všechny ty "samozřejmosti", co jsem vypsala pro vás takhle pohromadě vypadají hrůzostrašně, ale pro vás váš chlap nedělá nic hezkého? Pro mě třeba vážně není tak hrozné, že se postaral o svatbu, já prostě nejsem zařizovací typ a tím, že mívám v práci směny nemám někdy ani možnost pořádně se s někým domluvit na schůzce, takže svatbu domlouval manžel a byla přesně podle mých i jeho představ. Nezdá se mi tak hrozné, že mi jde nahřát polštářek, když ví, že u menstuace první 3 dny trpím a kvůli křečím někdy nejsem skoro ani schopná vstát z postele, bohužel, to nechci řešit tím, že začnu brát antikoncepci, jak navrhl gynekolog, aby mi ulevil. A to, že beru, jako samozřejmost, že mi řekne, ať ho vzbudím, když nebudu moci usnout..beru to, jako samozřejmost, ale nikdy ho nevzbudím, jen mi připadne hezké, že by něco takového byl schopný udělat, když vím, že jiný chlap by se na to vyprdl. Všechny ty samozřejmosti nedělá den, co den, je to jen výčet toho, co mě napadlo, že pro mě dělá a já si toho asi málo vážím. Jediné, co pro něho já můžu udělat je, že mu vážně navařím, napeču a podívám se s ním na jeho oblíbený film nebo seriál, který nesnáším, to je pak nejspokojenější..manžel je prostě nejradši, když můžeme být spolu. Asi je to tím, že se vídáme opravdu málo, když mám na odpoledne, tak vlastně jenom tu chvilku v autě a pak v neděli, protože přítel o víkendech hrává s kapelou.
Vaši chlapi vážně nedělají nic navíc? Prostě se spokojíte s tím, že nechodí do hospody a zvládne dát špinavé prádlo do koše? To se mi nechce věřit a o to víc si vážím toho svého, že nechodí do hospody, zvládne dát prádlo do koše a ještě si najde čas na to, aby mi každý den nějak dal najevo, jak mě miluje. Protože podle mě činy dokazují mnohem víc, než slova, miluju tě, může říct každý, ale konat tak, aby to bylo i poznat, to už je asi dneska podle všeho rarita..:-D
@micipsa Konečně někdo, kdo to pochopil!!! :-D Já vím, že to není všechno samozřejmost, že dělá asi víc, než normální chlapi, jde o to, že já už jsem si na to moc zvykla, že prostě dělá hezké věci a je mi líto, že to asi neumím dostatečně ocenit. Ale, jak to mám ocenit?! To je to..jak, říkám, uvařím mu jeho oblíbené jídlo, napeču buchty, počkám, až dojede z práce a jedu s ním na domek ke kamarádovi a pomáhám mu tam. Ale to se mi zdá prostě pořád málo, za to, co on dělá pro mě.
@jitulaajuraj u nás můj budoucí muž uklízí - luxuje, vytírá a utírá prach (střídáme se v úklidu se sestrou ob víkend). Naopak neuklízí koupelnu, což dělám já. Já peru a vařím. Máme to prostě rozdělené. Jinak pro nás ráno připravuje kafe a občas celou snídani. Jsou to sem tam malé drobné pozornosti. Ale rozhodně to není samozřejmé. Taky se o mě stará, když jsem nemocná. Vaří mi čaj a tak...
Ale abych to brala, jako že to samozřejmě udělá? To ne.