kocatko - tak já si nakonec vzala jméno po manželovi a náš syn se taky přejmenoval po něm - ale určitě né proto, že je to nějaká tradice neby bych strkala hlavu do písku, jak se tu dříve uvádělo :-D jinak všem držim palce a je to každého věc jak se rozhodne ;-)
i když je fakt,že vim i o případu, kdy se chlap oženil snad 10 krát a vždy si vzal jméno po manželce :-D :-D :-D
Víc než půl roku po svatbě hlásím, že manžel si vzal moje příjmení. Předem jsme to nikomu neřekli, všichni se to dozvěděli až na svatbě. Pochopitelně se našli i jedinci, kteří s námi přerušili veškerý kontakt, který do té doby byl beztak jenom ze slušnosti, aby se neřeklo že s nějakou částí rodiny nemluví. Jinak (kromě některých členů rodiny) to všichni brali úplně v pohodě a hlavně ženský to hodně ocenily. Nikoho ani nenapadlo ptát se proč, prostě to vzali tak, že je to naše věc a naše rozhodnutí.
je to super, máme moje jméno, je méně komolitelné a hotovo. Proč recyklovat něco, co nikdo ani správně nenapíše. Na svatební cestu jsme jeli se starými pasy, moje jméno všude dobře, bývalé manželovo ze 4 verzí bylo 3x špatně napsané, a to jsme se pobavili, ale je na to zvyklý. A to je na 5 písmen a neměl tam ani háček ani čárku :-)