Tak to by mě teda taky nenapadlo spořit si na dítě.. :-N Myslím, že kde se nají dva,tak ten třetí také a když máte rodinné zázemí-jakožto maminky, babičky-a nehodláte finance utrácet v baby obchodech každý měsíc aby dítě mělo nejkrásnější dupačky a hromadu hraček tak není problém..Pochybuju, že si na mě moje maminka spořila když v 18ti zjistila, že mě čeká :-)
taky si myslim, že se OBECNĚ přehání představa o tom, kolik člověk musí vydělávat, a co jakože zajišťuje to "zázemí", aby mělo dítě dobrej život.
(nebo přehání...někde se spíš podceňuje - radši strčim děcku tablet, než abych s ním každej den chodila do přírody a mluvila s ním a četla mu a rozvíjela ho po jinejch stránkách, než jen čumění do bedny a ježdění prstíkem po barevnejch hejbajících se věcičkách)
ale co se týče peněz, i ne na úkor bezpečí a zdraví se dá hodně ušetřit, pokud lidi chtěj.
čímž neříkám, že je v pořádku si dítě pořídit jaksi nezodpovědně, bez žádnejch rezerv, kdy z platu vyjdu tak tak.
jinak k původnímu tématu... já sem tak nějak vždycky chtěla hlavně ty děti, a svatba byla pro mě relativně nedůležitá, s tím, že sem s ní počítala, ale až třeba po dítěti. nakonec to je ale tak, že vlastně svatba bude první, a je mi to tak nějak jedno:D tak se to nějak už odbyde, no... stejně by to dřív, nebo pozdějc přišlo. ale jesi člověk přivede dítě do manželství nebo ne, si myslim, že už dneska žádnej rozdíl není. takže mě jen trošku mrzí, že těma dětma nemůžu ostatní lidi překvapit, páč po svatbě je to takový jasný:D zatímco bejt "zbouchnutá" jen s partnerem, a takle mladá - to je senzace! :D ne dělám si srandu.
@barter Tak dupačky apod. věci máme všechny z druhé ruky - ty se dají sehnat opravdu levné a přitom pěkné a kvalitní, postýlku taky a spoustu dalších....ale jsou věci, které jsme chtěli nové z již zmíněných důvodů a ty vyšly celkem draho. Rodinné zázemí sice máme,ale ani jeden nejsme ten typ, který by se spoléhal na to, že když nám to nevyjde, prarodiče se postarají. Naopak u svatby nám nevadilo spousta věcí "ošmelit", brali jsme to spíš jako větší rodinnou oslavu - proto z mého pohledu je ditě daleko nákladnější záležitost než svatba. Ale chápu, že každý to má nastaveno trochu jinak.
@fijonceee Přesně s tím překvapením mě to taky štve, už žádné-Ach, vy čekáte miminko? Ale jen-no konečně, už jsme si říkali kdy to přijde :-D
@strelenka Já to myslela tu rodinu hlavně kvůli tomu, že maminka schovává nějaké věci po mě, přítelova zase po něm, hračky také a tak :) Určitě né, že bychom to chtěli v případě problémů hodit na ně..Určitě se nad tím člověk musí zamyslet-jestliže se sám tak tak uživí,bylo by to sobecké..Ale s určitým životním standardem bych o tom nikdy neuvažovala jako jestli si mohu dítě "dovolit" nebo ne :-)
Uprimne me udivuje, jak jsou mnohe nevesty ochotne setrit na svatbu, utracet velke penize jak za saty a fotografa, tak i za dekorace a ruzne blbinky, ale kdyz zminim setreni na dlite, rezervy, tedy opravdu dulezite veci, tak nasleduje udiv.
Nepopiram a ani nechci, ze se to vzdycky "da nejak udelat", ze lze zit s minimem, ale proc to tak delat dobrovolne? Priznavam, ze nechci skoncit v garsonce se dvema detmi a spat na rozkladacim gauci jen proto, ze jsem nemyskela na budoucnost a spolehala na pomoc okoli. Chci detem doprad vic a tim fakt nemyslim znackove boticky do znackoveho kocarku a drahy tablet.
@lucineni Ale školka, škola, tyhle věci přijdou až později...Já sama bych byla obecně (i bez dítěte) hrozně nervózní, kdybych neměla zadní kolečka, ale zase to podle mě člověk nemůže tak moc řešit. Spousta lidí má prostě nízké platy a ti by pak třeba děti mít vůbec neměli? :-) Zažila jsem spolužáka, který chodil na gymplu po nocích na brigády, aby měl na obědy v jídelně. A byla to velmi spokojená rodina, i když pro někoho ne ideální zázemí. Jasně, nastanou různé situace, z něčeho opravdu nejde ven, ale spousta věcí se dá nějak vyřešit (moji oba rodiče byli jednu dobu dva roky bez práce, tak mám taky osobní zkušenost:) a když není nejlepší materiální zázemí, ale rodina se má ráda, tak ony to ty děti nějak přežijou ;-)
@siima12 ano, taky po svatbě. Bereme se i kvůli tomu, že se chci jmenovat stejně jako moje děti a manžel. Mimi ale až po svatební cestě (asi nebude hned po svatbě a cesta nebude po Evropě), takže proto :) stát se může cokoliv a nechci jet těhotná třeba do Asie apod. zemí..
Patřím spíš k těm asi trochu staromódním, ale příteli jsem jasně řekla, že dokud jsem svobodná, nechci být těhotná :-D . Samozřejmě, že kdyby se stalo, že bych omylem otěhotněla, tak se to nějak zvládne a domluvili jsme se, že bychom se vzali třeba narychlo, prostě bychom chtěli, aby se případně dítě narodilo do plné rodiny. Ale plánovaně bych určitě nechtěla být těhotná před svatbou - už jen kvůli těm řečem, že se bereme proto, že musíme. A taky vím, že co se týká hormonálních záležitostí, jsem zatím ve všem po mojí mamce. A představa, že budu nonstop 5 měsíců zvracet - no v takovém stavu si opravdu svatbu představit neumím :-D Takže ideálně se chceme první vzít a pak teprve řešit dítě :-)
já se vždycky chtěla první vdát,a pak mít mimčo,je to pro mě takový přirozený vývoj,takže hned po svatbě se začínáme snažit:-)...kdybych byla těhotná,tak bych se vdávala,než by se mimčo narodilo...ale já myslím,že ono je to jedno,každý to máme jinak:-)
My se chceme vzít, vytvořit rodinné zázemí, našetřit nějaké korunky a ještě si trochu užít sami sebe :-). Jsme ještě mladí, takže mimi asi tak za 4 roky nejdříve :-). Ale člověk míní, život mění, uvidíme, jak to bude :-). Všem, co si miminko přejí, moc držím palečky, ať se jim poštěstí ;-).
Tak můžu to podat z obou dvou pohledů:)
Taky jsem příteli řekla, že miminko až po svatbě a domluvili jsme se, že mimčo ještě ne. Hlavně jsem nechtěla být na svatbě těhotná, protože si ji chci užít.....no a tak jsem se do plánování svatby ponořila, až jsme nějakým zázrakem otěhotněli a jsem ve třetím měsíci, takže na svatbě budu na začátku šestého měsíce...všechno se prostě nedá naplánovat :)
A teď pocity- když jsem viděla dvě čárky, tak jsem hrozně brečela, ale ne štěstím, byla jsem naštvaná. O miminko jsme se nepokusili, prostě opravdu zázrak. Najednou se vše začalo měnit-musela jsem stopnout šití šatů, museli jsme zrušit jízdu na kolech z obřadu, musela jsem přestat předcvičovat jumping a prostě x dalších "komplikací".
A teď? Jsem hrozně šťastná, najednou má ta svatba i uplně jiný význam a je mi opravdu naprosto jedno, jestli si někdo bude říkat, že se budeme brát, protože musíme, vždyť ať si každý říká co chce :) Těším se na bříško v šatech, těším se na svatební fotky s bříškem...je to prostě zázrak...a jsme se snoubencem moc moc šťastní, teď už ano...:) A byla jsem hloupá, když jsem se neradovala hned. Takže člověk míní, život mění :))
@teri_23 Po svatbě chci mít mimčo ale né hned tu noc. A taky si říkám jsem v práci krátce v červenci to bude rok. A taky jsme se dohodli se snoubencem že po svatbě si uděláme líbánky a chtěli by jsme někam k moři. Někam se podívat než bude mimčo :)
pokud si správně pamatuji, tak doporučení ministerstva financí bylo, aby každá co chce jít na mateřskou, měla našetřeno minimálně 33 násobek svého čistého příjmu. Zdá se mi, že to byl Kalousek, kdo to vyhlásil, ale nechci mu křivdit 8-)
Přijde zvláštní spoléhat na nějaké babičky, i když to v okolí vidím pořád, že mladí si pořídí děcko a dotují ho staří.
33 násobek měsíčního příjmu?? Tak čistě hypoteticky: Průměrná mzda v ČR 25.000 Kč, tzn. 19.000 Kč čistého ( a cca 2/3 lidí na ni nedosáhnou). Hypotéka na malý byt 2+1 v Praze 2.000.000 Kč, tzn. měsíčně 9.000 Kč splátka + 3.500 Kč měs. poplatky za byt. Jíst se musí, takže cca 4.000 Kč. Další výdaje nepočítám.... Zbyde tedy 2.500 Kč/měs. Taková žena by tedy musela na 33 násobek své čisté mzdy šetřit téměř 21 let. Za předpokladu, že začne pracovat v 18 letech, by si mimčo pořídila nejdříve v 39 letech. Při současné plodnosti mužů a žen a pořizování si dětí až kolem čtyřicítky bychom zřejmě brzy vymřeli. Nezbývá než autorovi tohoto výroku gratulovat :-)))) Chápu ale, že někomu se o bydlení postarají rodiče, a nebo nemá bydlení tak nákladné (levnější byty mimo Prahu a jiné velká města), pak má situaci o něco snazší. Všem držím palce, ať už chcete mimčo hned a nebo výhledově :-)
@lahvan Psychogynekoložka je nomální klasická MUDr., která se specializuje na ženy, které jsou dle všech vyšetření naprosto zdravé, ale z nějakého důvodu se tak necítí a mají problémy v reprodukční sféře a nebo třeba s mestruaci.. takže je nejspíš problém v psychice... dávno už se ví, že důležité je být i psychicky v pořádku... Jen si přečtěte knížky od doktora Hnízdila a pochopíte...
@bayt Tento údaj je hodně zkreslený právě tím, že velká část velkých nebo zahraničních společností má sídlo v Praze a tím i své dobře placené manažery. Jinak ano, asi si tu účetní vydělá měsíčně o něco více než třeba na malém městě, ale není to nikterak výrazný rozdíl. Naopak náklady na bydlení jsou tu výrazně vyšší, pokud nebydlíte ve svém a bez hypotéky. Dítě by samozřejmě mělo v ideálním případě mít dva rodiče (nerozvedené) a každému bych je přála.
@antakka 30 tis. v Praze nevydělávají zahraniční manageři, ale běžní VŠ absolventi.
Matky samoživitelky to mají horší, zvláště, když chlap neplatí alimenty. Ale běžná domácnost o dvou členech by ten 33 násobek mít měla, kor když má hypotéku. Takový je můj názor, stát se může cokoliv =-)
@bayt 30t hrubyho nebo cistyho? jako uprimne: v praze tricet hrubyho nema hodne lidi, teda nevim kde zijes (ja mam teda vic, ale vim maji ostatni....) a ani ja 33násobek mit v zivote nebude...prave proto, ze tu hypoteku mam a je to muj byt a platim si ji sama :-D ale i bez toho bych momentalne dite uzivila :-) i sama
@laka_lacenda všechno je to v hrubým
jasně, beru že jsme nadprůměrně opatrní,ale manžel byl vážně nemocnej, přišlo to zčista jasna..a od té doby máme rezervy
@bayt ono to je dobre to kazdopadne...a ja tomu fandim...ale kdyby mel kazdej mit nasetreno tolik a tolik na dite...tolik a tolik na duchod...tolik a tolik jako pripadnou rezervu pri nemoci/ztrate zamestnani/jine blbe udalosti..tak bychom nemohli ani existovat....