My bydlíme v baráku s našima, přistavujeme si u baráku svůj byt, nemůžeme si stěžovat,naši jsou fajn a nikdo se nám do ničeho neplete, vchod budem mít zvlášt,akorát společnou zahradu, ale bez té bych nemohla být. Jsem tam zvyklá, bydlíme na předměstí a jinde bychom žít nechtěli. Hlavně si nechcem brát hypotéku a platit skoro celý život, můžeme si užívat a jezdit na dovolenou.. možná jednou bychom chtěli svojí chatičku, kam bysme mohli odjet na víkend.
Musím říct, že jsem tuhle možnost rezolutně odmítla, ale mám obavu, že mi do budoucna moje rezolutnost možná nepomůže. Zatím bydlíme v bytě od tchánovců přes ulici a to je v pohodě, ale je fakt, že já jsem pořád pryč, takže i kdyby chtěli, tak mě nemají šanci jakkoliv "otravovat". Horší je to s tím, že takhle blízko mají svého synátora neustále k dispozici stejně, jak kdybychom bydleli u nich, a na to jsem do budoucna hodně zvědavá...
Bydlime, na jednu stranu super na druhou stranu neco sileneho. Hledame jiny dum jako chalupu, aby jsme si odpocinuli a meli neco vlastniho. U svych deti, az vyrostou to odmitam :D
Mladí manželé musí být ve svým, mít své soukromí, aby se vztah a jejich nová rodina mohly přirozeně vyvíjet. To je zákon přírody, 2 generace pohromadě, to nejde...
Bydleli jsme dva roky, tri generace v jednom dome, meli jsme s manželem jeden velky pokoj jinak vse spolecne, byli to narocne roky, ale pomohlo to kdyz jsme stavěli
Taky bydlíme v jednom domě s našima a bráchou, máme 2 velké pokoje a stačí nám to, ale zatím! Budeme stavět, takže tohle je pro nás z pohledu financí nejrozumnější řešení. ;-)