Máte někdo zkušenosti? Chceme mít svatbu v květnu, s tím, že bychom ještě nějakou dobu potom bydleli odděleně. Cca rok do té doby, než se zrekonstruuje domeček , kam poté půjdeme. Zajímají mě vaše zkušenosti. Děkuju
Ja zkusenost nemam a neznam ani nikoho, kdo by se vdaval/zenil, aniz by spolu nejaky cas bydleli. Myslim, ze az se spolecnym bydlenim se ti dva poznaji a ukaze se, jestli spolu vubec zit dokazou. Uprimne si to neumim predstavit, ale jestli to tak citite a jste si jisti, ze to zvladnete, tak Vam budu fandit, ja osobne bych do toho nesla ani omylem. :-N
My jsme si koupili byt necelý rok po svatbě. Do té doby jsme bydleli u rodičů, byli jsme spolu ale denně a minimálně o víkendech u nás manžel spal. Každý den jsme spolu byli od začátku vztahu a i dělali vše společně - starali se o zvířata, uklízeli, pomáhal mi vařit a péct...
Po nastěhování se do našeho vlastního bytu se v podstatě nic moc nezměnilo, jen u ničeho nebyli moji rodiče ani bratr, babi, děda (velký, vícegenerační dům).... :-D
Bydlíme tu třetí rok, v prosinci se nám narodila dcera :-)
Jeden pár znám (ale jsou to spíš mí vzdálení známí, tak nevím úplně detaily), stěhovali se k sobě až těsně před narozením dítěte, pár let po svatbě. Ale jak jim to fungovalo/funguje netuším a osobně si to neumím představit
Asi fakt záleží, jací jste... My sice spolu už nějakou dobu bydlíme, ale měli jsme to jako lstuchlova. Po sestěhování se u nás v podstatě nic nezměnilo, takže bych se třeba u nás toho nebála, ale jsme oba klidní lidé, kteří i když žijeme spolu, máme každý svůj prostor, kam si zalezeme a děláme si své... :)
@danus13 Je rozdíl mezi "bydlet spolu" a "žít spolu". Znám páry, které spolu bydlí, ale nežijí, stejně jako páry, které spolu žijí, ale nebydlí. To jen tak na úvod.
Jinak, nevidím v tom problém, pokud se dobře znáte, fungujete spolu, a bude to tak dál i po svatbě. Spíš než společná adresa je důležité to, že spolu budete trávit čas i jinak, než "randěním". Tím, že spolu budete rekonstruovat dům, řešit spoustu praktických věcí, společně plánovat budoucnost, a že to bude jen na určitou dobu, spolu žít budete, i když spolu nebudete bydlet.
Párům v mém okolí, které takhle žijou třeba i desítky let, to normálně funguje. A dokonce i s dětmi. :-)
My jsme spolu před svatbou nebydleli a právě proto bylo moc krásné ten společný život tou svatbou "odstartovat", moc se to užíváme :) Nějak moc nedovedu pochopit, proč se do svatby hnát, když pak spolu nebudete. Jsem stará škola a svatbu vnímám jako začátek společného žití. Já bych počkala se svatbou, až spolu budeme moct být.
Každopádně mám jednu kamarádku, která se vdávala před rokem a půl a stále každý bydlí u svých rodičů a společný domeček se jim stále buduje a dokončení stále odkládá. Nevím to přesně, ale věřím, že je to pro jejich vztah pořádná zkouška. Takže bych prostě zvážila, jestli oba víte, do čeho jdete a stojí vám to za to.
Jestli jo, tak vám přeju jen to nejlepší, ať vám všechno klapne a jste šťastní! :)
My jsme spolu začali bydlet až po svatbě a nezaznamenali jsme jediný zásadní problém, takže se nenech rozhodit tím, že ti tu asi budou psát, že svatba bez předchozího společného bydlení je blbost - to tak rozhodně nutně nemusí být :-)
Nejsem si ale jistá, jestli bych se chtěla vdávat s vidinou toho, že ani po svatbě spolu hned nebudeme - to by mi vadilo. My jsme vstup do manželství brali jako začátek společného nového života. To bych asi promyslela, jestli by nestálo za to s tou svatbou o ten rok počkat, rok není tak dlouhá doba. Každopádně hodně štěstí :-)
Muj nazor je ten, ze spolecne bydleni je opravdu dulezite. S byvalym pritelem jsme se sestehovali cca po trech mesicich a nyni s mym snoubencem prakticky ihned a nemenila bych. Podle me az kdyz s nekym zijes tak poznas jaky opravdu je, protoze odpada kdejaka pretvarka a soukromi kdyz to tak reknu, a jsi pred nim opravdu takova jaka ses. Navic resite spolecne ,,starosti" kazdodenniho zivota a to lidi stmeluje. Znam spoustu paru co spolu nezili, nikdy se nehadali, vse bylo jak na ruzovem oblacku, pak spolu zacali po roce po dvou bydlet a pri prvnim ,,problemu" sli od sebe, ptze nebyli zvykli spolu problemy resit. Omlouvam se pokud jsem to napsala nejak tvrde, ale takovy je muj nazor. Kazdopadne vyjimka potvrzuje pravidlo a muze to tak byt i nemusi. Preji hodne stesti
Nedokážu si představit vdávat se bez zkoušky společného bydlení. Nejen, že jde o to být spolu v bytě, ale dost zásadní jsou v tomhle rodinné finance, které odděleně neřešíte, spolu už ano. To může být opravdu velký problém. Další problém trávení volného času, domácí práce, uspořádání nábytku, šetření, úspory, plány atd.. Dle mě se toho společným bydlením hodně změní, a mnoho párů, které se k sobě sestěhují se rozpadají, protože vídat se po práci a jít domů, nebo o víkendu přespat je přeci uplně jiné, než spolu bydlet. Je to taková první velká zkouška vztahu, která někoho stmelí, jiného rozdělí.
Po mé zkušenosti bych také už určitě nešla do svatby bez předchozího bydlení. Bohužel jsem měla ,,růžové" brýle..sice jsme se viděli každý den, ale byli jsme u našich rodičů. Tam vše fungovalo roky perfektně...nic po něm nikdo nechtěl a on si užíval pohodu. Po svatbě se mělo řešit bydlení a další věci, ale jakmile se měl postavit k nějaké zodpovědnosti, tak z toho vycouval. Přišla na blbečka krize a krizi zahnal po dvou měcícíh po svatbě o 10 let mladší slečnou. Plno lidí mě varovalo, že máme spolu bydlet...ale on chtěl šetřit na barák a nakonec to dopadlo takto. Člověk se chybami učí ;-)
@vendyss jj,ono zas lepší že se to takhle projevilo brzo.
Já teda znova stejnou chybu neudělám. Sice spolu bydlíme krátce,ale tolik zátěžových věcí už jsme překonali..
Ja muzu dat jen osobni zkusenost dobre kamaradky. Vztah byl krasny, uzasny, kazdy tyden kvetiny, muz pozorny (jiz pres 30, takze ne mlade vemeno). Ale nezili spolu. Po asi 2 letech doslo k sestehovani a po dalsim roce holka s placem utekla (+skoncila na nejalou dobu na antidepresivech), protoze ji dotycny pan uzasnak mlatil :-).
Nedokazu si predstavit jit do svatby bez zkousky spolecneho ziti.