Ahoj holky,
mám velké trápení a nemám se komu svěřit, proto píšu sem, aby se mi alespoň trochu ulevilo. Naše manželství spěje pomalu ale jistě ke konci. Mám pocit, že můj manžel někoho má, protože se chová velmi divně. Poslední dobou nemá absolutně zájem o sex, pořád se vymlouvá, že je unavený, že ho bolí hlava atd. atd., začal chodit pozdě z práce, dokonce chodí do práce i v neděli, přestože má běžně pracovní dobu jen od pondělka do pátku, poslední dobou mu pořád někdo volá nebo SMSkuje na mobil. Prostě vůbec o mě neprojevuje zájem-žádné polibky, dotyky, něžné slovo atd. Přitom já se snažím ze všech sil, aby mu nic nechybělo, aby se měl dobře tak, jak byl zvyklý, když byl ještě svobodný - každý den mu vařím, starám se, aby bylo uklizeno, vypráno, vyžehleno atd., ale jak je vidět, pořád je to málo. Promluvit s ním nemá žádnou cenu, už jsem to zkoušela několikrát, ale nikdy to nepomohlo. Pořád jen říká, že si něco namlouvám. Nevím, jak dál. Má někdo podobný problém?
Podobný problém zaplať pánbůh nemám. Ale neděláš tedy pro něj příliš mnoho?
Určo to moc bolí a trápíš se tím, ale zkus si vybrat své aktivity - chodit cvičit, s kámoškama na kafčo, vinárny, prostě se zkus bavit sama. Nedoprošuj se ho ... prostě si každý den zkus najít chvíli i na sebe - zajdi si ke kadeřnici, na masáže, pokoupit nějaké hadříky, na manikúru apod. a uvidíš, časem si začne všímat, že se něco děje a pak se třebas karta obrátí.
Držím pěstičky :-)
Hm, tak to bych taky řekla, že je v tom jiná ženská. Nevím jak jsi se s ním pokoušela mluvit, ale jediným řešením je jít za ním a na férovku se zeptat jestli někoho má. A ten relax jak ti doporučuje Ivča si rozhodně dej, když nic, tak se aspoň zabavíš a nebudeš na to chvilku myslet. Bojuj ;-)
je to blbé, ale opravdu to tak působí, že někoho má. :-| A ten relax také doporučuju, být co nejméně doma a když přijdeš tak být dobře naladěná. Myslím, že iviska má pravdu, je možné, že se karta obrátí, když už nebude středem vesmíru, tak se o tebe začne zajímat.....
Ahojky, tak taky bych ti poradila,aby jsi nebyla ta "puťka",která doma hezky čeká na manžílka.Já bych udělala obrat o 100 % Ať taky příjde domů a ty nejsi doma.Zajdi si na kafe,...nebuď prostě tak lehce dostupná :-N Chápu,že každý jsme jiný,ale začni si žít i svůj život.Asi to bude těžký,ale zkus to ;-)
taky zastávám názor nebýt tak samozřejmá ... chlap potřebuje aspoň občas cejtit, že tu ženskou nemá jistou a zabojovat o ní ... a když vidí že se ženská zajímá o sebe, svou vizáž, svůj vzhled, bude atraktivnější pro okolí - i pro něj a nesedí jen doma na křesle u telky v teplákách a vytahaným tričku, je to taky lepčejší ;-) Přeju hodně štěstí ať se vyřeší ku tvýmu štěstí x-)
no, jestli se někde zabouchl, tak to půjde dát zpátky jen horko těžko, a bohužel to vypadá, že to tak je :-( pokud nemá nějakej super koníček, ale to by pořád mohl dávat ty polibky,že?..
a tady je každá rada drahá..je to blbý, ale asi bych mu vlezla do mobilu, abych měla jistotu, že někoho má, a pak bych to začala řešit..
nejčastěji chlap opustí ženskou, která pro něj dělá první poslední. Možná by jsi měla ubrat a začít si žít svůj život. Nikdy není dobré, když si je partner tím druhý příliš jistý. Udělala bych malý testík, zkusit ho vyprovokovat k tomu, aby taky žačal žárlit. Pokud i to mu bude jedno, raději bych to vzdala.
No, já nevím, ale zašla bych se za ním v neděli do práce podívat..............jako že jsem ho chtěla překvapit pozváním na oběde či večeři......ale to je pro silné povahy 8-)
Erin je mi líto, ale myslím, že určo někoho má. Pokud nemá nějakej průser v práci, za kterej se před tebu stydí, což mi připadá málo pravděpodobný, jiná možnost mě nenapadá.
Promluv s ním, ať víš, na čem seš. Jestli má tak brzy po svatbě jinou, řekla bych, že ho to nepustí a já osobně bych mu to stejně neodpustila. Budeš se muset připravit na to, že to možná půjde úplně do háje.
Buď silná, vím, že je to těžký, ale život bohužel přináší i nepříjmený chvilky. :-(
erin, ja bych udelala to co sarinka, vlezla bych mu nejdriv do mobilu :-| Jinak bych se trochu prestala starat, obcas bych neuvarila a rekla bych, ze jsem nemela cas, ze jsem byla venku - posedet s kamoskou, cvicit .... obcas bych ze stejneho duvodu neuklidila a taky bych mu obcas nestihla vyzehlit kosili, prisla bych v novem ucesu, koupila si novou sukynku a boty, zacala bych byt pravidelne pryc ....jestli na to nezareaguje, tak bych radikalne resila.
Já bych udělala to samé, co píše josefka, ukázala bych mu, že nežiju jen pro něj a vystačím si i bez něho po nějakou dobu, že není středem vesmíru, že jsem aktivní, atraktivní, sebevědomá ženská, ne jeho služka ani matka. Ale do mobilu bych mu rozhodně nelezla, pokud se totiž ukáže, že jsi žárlila zbytečně a on zjistí cos udělala, už nikdy ti nebude věřit. To bych neriskovala.
erin, moje "rada" bude trošku delší, ale zkus si to přečíst až do konce - já to našla tady na BRMS mezi vtipy a hrozně moc mi pomohlo, když jsem pochopila, že je to sice nelogický, ale je to tak :-N :
KRÁSNÁ JAKO LEDNIČKA
Pár let po svatbě jsem dosáhla mateřské a manželkovské dokonalosti, mýtu českých žen. Protože jsem se z té Země Dokonalosti vrátila při relativním duševním zdraví, mohu všem, kdož tam míří, poradit, jak se dostat zpět mezi šťastné a nedokonalé.
Vstávala jsem tehdy denně mezi pátou a šestou ráno, kdy se budil syn. Odvedla jsem ho do kuchyně, aby nebudil tatínka. Vyčistili jsme si spolu zuby, a zatímco snídal, stihla jsem i rychlý make-up, takže jsem manžela uchránila pohledu na přirozenou zeleň svého nevyspalého obličeje. Syn dostal kostky nebo pastelky, a protože do půl osmé, kdy vstával můj muž, bývalo dost času, stíhala jsem obvykle připravit pořádnou mužnou snídani s kávou, džusem, vajíčky naměkko a topinkou. Obměnou byly lívance, vrchovatě obložené chleby nebo domácí pomazánky. Budila jsem ho veleněžně, pomohla mu najít košile a ponožky, a když odcházel do práce, mávali jsme mu z okna.
Během dne jsem stihla všechno: uklidit, nakoupit a připravit teplou večeři i s moučníkem Jít s malým na procházku, uplést svetr, natřít poličky, posekat zahradu. Byla jsem hodně pyšná na to, že když se vracel odpoledne domů, bylo všechno hotové, včetně vychlazeného piva v ledničce.
Z té doby si nepamatuji ani jednu manželskou hádku: neutrácela jsem za zbytečnosti, nechodila odnikud pozdě, a pokud chtěl můj muž o něčem mluvit, trpělivě jsem poslouchala. Vždycky bylo vařeno, postaráno, teplo, útulno. Na nic si nemohl stěžovat – a taky si nestěžoval.
„Tak co je dnes nového…“, ptával se a já pyšně oznamovala, že je všechno v nejlepším pořádku. Bylo, až na drobnosti. Jeho někdejší vřelý polibek na přivítanou se nejprve změnil v lehký polibek na tvář, pak jen v symbolický polibek ve vzduchu a nakonec v přátelské poplácání na zádech. Takové, jakým se vítají chlapi, co jdou spolu na fotbal. To už říkával: „nic nového, že…“ a obvykle šel rovnou k ledničce, kde ho s železnou pravidelností čekávala vychlazená desítka.
Naštěstí mi tehdy zbyli kamarádi. „Hele, jaký si myslíš, že je rozdíl mezi tou ledničkou a tebou?“ zeptal se mě jeden z nich. Telefonovala jsem mu v noci, téměř potají. „Lednička stojí každý den tam, kde to čekáš. Vždycky ti nabídne něco k jídlu, je tichá, na spotřebu nenáročná. Čistá, bílá, vkusná, ale těžko tomu říkat krásná. Už jsi viděla chlapa, co by vášnivě miloval ledničku? Všimne si jí, až když mu kompletně vyteče na podlahu. Ale to musí po tý louži uklouznout!“
Ten večer jsem vypila dvě vychlazené desítky a probudila se až v půl osmé. Nade mnou stál manžel v jedné ponožce a zmačkané košili. Zatímco na pravé ruce držel křičící dítě, v levé třímal suchý rohlík. Tvářil se překvapeně. Za pár měsíců mě už zase vřele líbal a ptal se, zdali jsem vařila, nebo má po cestě z práce něco koupit.
Nebuďte vždycky tam, kde to ostatní čekají. Buďte náročná na spotřebu. Nabízejte jen tolik, co vám dávají, a pořádně hlučte, když je to potřeba. A už vůbec se nebojte čas od času vytéct na podlahu. Dodnes sice nevím proč, ale je jisté, že jen tak vás budou ti kolem milovat.
Takový je zákon ledničky.
Moc děkuju všem za podporu. Asi bych se opravdu měla více věnovat sobě a nebýt jen "domácí puťka", která si nechá šlapat na hlavu. Co se týká toho mobilu, tak asi bych do něj raději ještě nelezla, uvidím, co se bude dít, až změním přístup a nebudu pořád jen běhat kolem něj. Moc se mi líbil ten příběh o ledničce - je velmi výstižný a hlavně poučný. Takže dneska nevařím, neuklízím, ... prostě nic dělat nebudu. Budu se věnovat jen a jen sobě. A jsem zvědavá, jaké budou reakce.
No, tyhkle rady jsou všechny dobrý v situaci, kdy třeba jen chlap ochladne. Pokud má jinou v palici a občas i v kalhotách, ani si nevšimne, že navařeno není, nebo mu to bude jedno.
Já bych volila útok. Vyjasnit si to s ním. Ať kápne božskou. Pak se dá řešit...........
Já bych volila nevšímavost...erin: věnuj se sama sobě, jak ses rozhodla, usmívej se, buď happy, buď si toho všimne a hne se to a nebo ne a tím pádem to bude jasné. Útok bych ještě nechala stranou, aby se pak necítil dotčený, že mu třeba nevěříš....třeba má "jenom" blbé období..držím Ti pěsti!!
k tomu mobilu, nemyslím si, že mu pročítat sms je správné. Třeba mu jen křivdíš, pak by mohl ztratit důveru on v tobě, to by se pak těžko dávalo dohromady ;-)
azafata: no já nevím, ale mně doma taky permanentně pípá mobil, volám v koupelně a určitě nejsem nevěrná, manželovi taky pípají sms a volá mimo můj dosah (máme rádi soukromí) a taky ho nepodezřívám....jasně, může to být jinou, ale taky nemusí...to je těžko říct. Ale nic bych nešmírovala, nedej bože, kdyby erin načapal..to by bylo faux pas....
Snad jo. Já bych jen nesnesla nevědět, na čem jsem. Radši blbá zpráva a vědět, než se užírat a vymýšlet fígle. Buď jsou na prd, nebo se naopak nic neděje a ona se zbytečně trápí.
Tak to já bych prvně, na erininým místě, provokovala a až potom jednala :-) Taková je moje povaha...Bez hysterických záchvatů, pěkně pomaloučku, polehoučku :-D Ale je pravda, že je fajn hned vědět, na čem člověk je...ale v tomto bych měla svatou trpělivost :)