Ahoj holky, asi jsem v pekne brinde. Mam sotva 5 mesicu po svatbe a uz je mi z manzelstvi zle. Vse bylo tak krasne. Chvili pred svatbou jsme se yacali trochu hadat, premyslela jsem i ze svatbu zrusim, ale pak jsem si rikala, ze jsme oba ve stresu ze svatby. Na svatbe jsem byla moc stastna, protoze to byl nadherny den a ja byla opravdu stastna, ale od te doby se vse zmenilo. Kazdy den se hadame, jemu na me vse vadi a me vse vadi zase na nem. Ma tendence me strapnovat pred kamaradama a kdyz mu jeste reknu at to nedela, tak se divy co udelal. Vymysli si pred nima historky o me, ktere nidky nebyli pravdive.... Ty kamaradi se tomu ani nesmejou a kdyz mu reknu, ze je trapnej, tak jemu to prijde hrozne vtipny. Tohle pred svatbou nedelal.
Ty vecny hadky me vysilujou a unavujou me, vzdy si o tom promluvime, ale je to k nicemu, stejne se zase pohadame. Vcera napr. jsem varila a on u me stal u cumel a radil my jak to mam delat. 100x jsem mu rekla jdi s ty kuchyne do haje, ne on tam stal dal. Ja uz fakt nevim co mam delat, chci utect, citim se jak ve vezeni, takova uz ve vnitr ze vseho prazdna.......
zappa,nejsem ještě vdaná a mám s přítelem dítě,když jsem mu z legrace řekla,že ted mě má jistou,řekl mi,že jistou mě nebude mít nikdy,celý život ne a podle toho se ke mě taky chová,je to báječnej chlap. :-)
naty,nic proti,ale jsi po svatbe pouhe dva mesice...to je dost malo na to hodnotit,je snad jasny a da se predpokladat,ze jsi stastna,jeste abys nebyla,takhle brzy po svatbe...Mabo to nemyslela lze... ;-)
naty - nepochopil jsem ... s mabo jsem myslel (pokud vas rozciluje a opakovane uraci) uplne ignorovat, jeji prispevky necist. pokud jsi nemela na mysli toto, tak mi to pls upresni.
zrzecka...a dočetla sis co sem psala já? nevím, ale nikoho tu nehodnotím, jen sem psala, že to vždycky nemusí dopadnout špatně!! a i kdyby, nechápu, proč by se mělo po svatbě všechno měnit, a to, že sou tu někteří už rozvedení neznamená, že sou zas až o tolik chytřejší, ne? a proto, že sem po svatbě šťastná takyneznamená, že sem naivní kravička..
nizdorja hrozne drzim palecky, vsechno se da vyresit a clovek musi vzdycky zacit sam u sebe, vzdycky si rekni jestli ti to stoji za to a jestli ne radsi mlc, on asi kazdy vetsinou reaguje na chovani toho druheho a je tezke hadat se s nekym kdo je v klidu a usmiva se, to se potom ten duhy zacne chovat stejne. Hlavne klid a nohy v teple a ono to pujde, mozna pomalu ale pujde
hadky kvuli penezum jsme meli taky ale proste holt kazdy mame svoje a mame pravo rozhodnout se co s nima udelame, chcemem byt emancipovane tak holt se vsim vsudy, veci pro sebe si kupuju ze sveho a kdyz jsem se nad tim zamyslela tak ma pravdu, jsem desna a nikdy nic neusetrim( ted mluvim jen o svem pripadu) a tak jsem mu dala za pravdu a ted je to v klidu, je rad ze chpu ze to mysli dobre a snazi se a ja taky vzdycky to nejak rozumne dat dohromady
Nizdorja - držím palečky. Podle toho, co popisuješ, je u Vás skutečně problém pouze v komunikaci, což se dá naučit, jen to chce trošku trpělivosti, uvidíš ;-) Ale první krok už jsi učinila - uvědomila sis, že něco není v pořádku a chceš to řešit...
A jinak - já jsem pro změnu šťastně rozvedená a hrozně moc se těšící na svou druhou (a už určitě poslední) svatbu :-D
Holky pokud budete mabo odpovídat bude psát stále a o to ji hlavně jde . . .
nizdorja: Abych se vrátila k tvému tématu, které už se tady skoro neřeší . . . na věk jsem se ptala proto, že něco podobného se stalo kamarádce, ale jelikož má velmi mladého manžela proti tobě, prostě jen nezvládl být "manželem" a právě se začal chovat jako trdlo ( např. přišel z práce hodil nohy na stůl a čekal teplé jídlo, což by si dřív neodovolil ). Tvůj muž už je dost starej na to, aby nemusel blbnout a měl by se umět chovat jako dospělý člověk.
Není dobré házet flintu do žita a je dobré se nejdříve pořádně zamyslet, abychom neudělali nějakou pitomost.
Z mé zkušenosti, je dobré si uvědomit, proč jsi se vdávala . . . zda opravdu to bylo vše tak báječné, že jste chtěli svatbou zpečetit vaši lásku nebo jaký hlavní důvod byl svatba a přiznat si pravdu. Někdy je to i z důvodu, že nás k tomu dotlačí okolí, rodina atd. Pokud zjistíš, že svatba byla hlavně z jiných důvodů než kvůli Vám dvou můžou Vaše problémy pramenit z toho . . . ona svatba svazující je a někdy díky tomu pocitu, že už nemůžeme jen tak odejít vyvstanou problémy, které jsme dříve neviděli. . . . to udělej jako první a zamysli se hlavně nad sebou. Až ty budeš mít jasno, začni problém řešit v klidu s přítelem. V klidu si sedněte a pověz mu co tě trápí a co tě bude trápit pokud s tím něco neudělá. Taky mu řekni, že jsi dost mladá na to, aby ses trápila, že není nikde psáno, že s ním zůstaneš za každých okolností a zkus ním probrat i to proč se chová jinak než před svatbou . . . V manželství se musí snažit oba . . . můžeš si o svých problémech jít i popovídat za nějakým psychologem, kteří umí velmi dobře strovnat myšlenky a umí velmi dobře poradit. Pokud nic nepomůže, manžel se nezačne chovat jinak a ty budeš s ním stále nešťastná, řekni si, že život je dlouhý a jen náš a ne jiných a nic nestojí za to se trápit. Je ti pouhých 24 let a můžeš klidně začít znovu a s někým jiným . . . Důležitý taky je vše vyřešit dřív než příjdou děti . . .
Jo a ještě jsem chtěla dodat, že ta kamarádka to vyřešila tak, že se prostě odstěhovala pryč a našla si někoho jiného ( spíše kamaráda ). Její muž po roce došel k závěru, že ztratil nejmilejší bytost co znal, zmoudřel, zestárl, začal věci vidět jinak a moc mu to prospělo. Dokonce měl i štěstí, že ta moje kamarádka ho miluje stále a je ochotna začít znovu . . . . ;-)
arietiska - hezky a výstižně řečeno!!! Jen bych chtěla dodat, že Nizdroja má asi zmatek sama v sobě a to té pohodě taky nijak nepřispívá. Bylo by dobré (a bude to těžké) nechat stranou emoce a uražení a bolest a vyjít vstříc rozhovoru, bez urážení a výčitek mu říct, v čem tě zklamal a ujistit ho, že odejít můžeš vždycky, i jako manželka. Copak svatba nám propůjčuje právo k tomu, přestat dbát o vztah? Nebo o sebe? Copak ty chodíš doma oblečená jako bezdomáč, krkáš a sprostě mu nadáváš? Je třeba jít do sebe a vzpomenout si na to, co jste si ve svatební den slíbili. Pro mě je to velmi závazné. teď mám na mysli hlavně úctu.
Nizdorja, chlapi občas mají takové divné období, možná jenom nezvládl tu změnu, třeba mu hráblo, chce to fakt komunikaci. Držím Ti moc palečky abyste to zvládli, my taky měli takový těžký období hádek, skoro jsem zrušila svatbu, ale po svatbě se to urovnalo a teď je dobře. Zatím.
Holky už tady asi všechno podstatný napsaly, mimo mabo, ta je úplně mimo.
Ješte bych možná chtěla dodat k závěru, že pokud by ses k rozvodu nakonec stejně dobrala tak to ber v pohodě a s myšlenkou, že bude líp všem. Nebudeš první ani poslední a hlavně se netrápit tím co na to řeknou lidi . . . lidi ať si zametou před vlastním vchodem!
alex - taky si nemyslim, ze je dobre nadhodit historku ... jedine ze by jsi chtela byt jako on, snizit se k pouzivani jeho metod ... a to pochybuji ze by jsi chtela.
nizodorja,
mě při některých hádkách pomáhá si uvědomit, jak se chovají jeho rodiče. prostě někdy reaguje pro mě úplně nepochopitelně, ale pak si vzpomenu, jací jsou rodiče a dost často mi to docvakne. to už je zase krok ke zdárnému konci. seč jsme oba z podobných rodin (myslím zvyky a tradice), tak stejně tam je určitý rozdíl. a pochopila jsem, že on VŮBEC nechápe, co po něm chci, když u nich doma to vůbec nikdy nikdo po nikom nechtěl. :-)
a rozhodně doporučuju si s manželem promluvit i o tvých pocitech - ikdyž vlastně "nevíš" jaký máš pocit. třeba ti jeho pohled pomůže taky. hlavně je dobrý přiznat, že něco se děje, něco ti vadí a třeba ani nevíš co. manžel bude vědět, že něco se děje, ale jinak jsi normální ženská.
taky mě napadlo, jak se chová jeho tatínek k mamince. třeba mu nějakej trumbera kdysi nakukal, že správnej chlap .... blablabla....
máte to na dlouhé popovídání, ale věřím, že oba vymyslíte způsob manželství, který vám bude vyhovovat.
Upřímně - můžu někomu něco vyčítat jen do té doby, pokud se tak nechovám sama. Buď by mu to vůbec nedošlo, a pak by to bylo zlé, neboť by se urazil (a já bych se mu nedivila), nebo by mu to došlo a na jakoukoli připomínku, že jí ubližuje, by měl velice pádný argument - vždyť ty se tak chováš taky! ;-)
Úplně bokem k těm šatům - když se někdo rozhodne chovat se odlišně, tak to musí udělat s vědomím, že se to nebude někomu líbit. Takže když jsem se rozhodla jít v červeném, ujistila jsem se, že se tak budu líbit jedinému v ten den pro mě nejdůležitějšímu člověku - manželovi, a obrnila se trpělivostí na případné poznámky, že je to hrozné. Naštěstí rozumní lidé, když se jim to nelíbí, raději pomlčí a ti, kdo se rozhodnou rýpnout, měli by pochopit, že tohle opravdu není mé citlivé místo, neboť jsem s tím počítala od začátku ;-)
Možná by se to dalo vztáhnout i na Nizdrojin problém - člověk by si měl uvědomit své slabiny, pokud mu na něm vadí, měl by se je snažit odstranit (nepřiměřené reakce na manželovy útoky), pokud se jich zbavovat nechce, měl by se předem připravit na to, že právě tady na něj bude moct protistrana zaútočit :-)
Faktem ale zůstává, že když do mě rýpou lidé, na kterých mi nezáleží, nechává mě to chladnou, kdyby to byl člověk hodně blízký, taky by se mě to moc dotklo a trápilo by mě to :-(
tak si taky prastena,protoze to jsou saty jak pro krocana. :-D k tem vasim komentarum na me,me to vubec nevadi,vy takle pisete,protoze vite ze mam pravdu a nevite co na ni napsat,neboj se,nepracuji v Moste,ale v Praze,do Mostu,takoveho skaredeho kraje by me nikdo nedostal,to se mas cim chlubit,delam na soukrome klinice a mam se perfektne,muj pritel me miluje,uzivame si a svatbu chce,ja nejsem pro,ale radost mu udelam,mam nazor,ze dva lide nebudou stastni jen proto,ze se vezmou.