Ahoj holky, asi jsem v pekne brinde. Mam sotva 5 mesicu po svatbe a uz je mi z manzelstvi zle. Vse bylo tak krasne. Chvili pred svatbou jsme se yacali trochu hadat, premyslela jsem i ze svatbu zrusim, ale pak jsem si rikala, ze jsme oba ve stresu ze svatby. Na svatbe jsem byla moc stastna, protoze to byl nadherny den a ja byla opravdu stastna, ale od te doby se vse zmenilo. Kazdy den se hadame, jemu na me vse vadi a me vse vadi zase na nem. Ma tendence me strapnovat pred kamaradama a kdyz mu jeste reknu at to nedela, tak se divy co udelal. Vymysli si pred nima historky o me, ktere nidky nebyli pravdive.... Ty kamaradi se tomu ani nesmejou a kdyz mu reknu, ze je trapnej, tak jemu to prijde hrozne vtipny. Tohle pred svatbou nedelal.
Ty vecny hadky me vysilujou a unavujou me, vzdy si o tom promluvime, ale je to k nicemu, stejne se zase pohadame. Vcera napr. jsem varila a on u me stal u cumel a radil my jak to mam delat. 100x jsem mu rekla jdi s ty kuchyne do haje, ne on tam stal dal. Ja uz fakt nevim co mam delat, chci utect, citim se jak ve vezeni, takova uz ve vnitr ze vseho prazdna.......
Nizdorja: pred tim, nez vse "zabalis" co takhle mu rict, ze jsi v manzelstvi nestastna a jestli by byl pro zkusit manzelskou poradnu..preci jen, mozna se oba dopracujete k tomu proc to nepracuje a bud se vam to podari vyresit nebo se rozhodnete jit od sebe..ale za zkousku by to snad stalo, ne? Jinak je mi lito, ze se takhle citis.. dulezite je si uvedomit, kde, kdy a jak to zacalo..jestli je to dlouhodoby problem, nebo se to tak razantne zmenilo az po svatbe..
U nás byla taky zhruba po půl roce od svatby krize. Prostě si mnou byl manžel najednou moc jistý. Třebas je to i váš případ. Sice se do mě nenavážel před kamarádama, ale i tak. Byl na mě ošklivý, odsekával, už mě nepohladil. Trvalo to asi půl roku - střídavě jasno a zataženo - ale teď už je to dobrý. U nás pomohlo si o tom opravdu promluvit a říct naplno, že jistou mě opravdu nemá...
To se někdy stane po svatbě . . . někdy ( často chlap ) má dojem velké jistoty po svatbě a začne se chovat naprosto jinak a většinou úplně blbě. Můžu se zeptat kolik Vám je let???
rozumim tomu, jak se cítíš a vim, jak dokážou vadit takobé ty jejich poznámky a "srandičky", které ale vlůbec vtipné nejsou. mě tímto taky přítel hodně ubližoval, třeba mě schazoval pře známýma, že mu ani neuvařim, že na co mě má, a že mu ani nedam.... no, , vím jak se cítíš a mě to taky hrozně vadilo. do určité chvíle jsem to kousala, ale pak už trpělivost došla a bylo zle. ale on tohle nikdy nepochopil- jemu to taky nepřišlo nijak špatné, nic špatného přeci neudělal. jemu tohle přišlo normální.
u nás toho bylo potom mimo toto ještě víc a je fakt, že už jsem na něj měla taky averzi a přesně jak popisuješ, cítila jsem se hrozně svázaná, bezradná, připadalo mi, že se dusim, že nemůžu dýchat a pořád jsem v noci brečela trápila se a pořádně jsem nespala...
Tohle ale nikam nevede. Buďto, zabere, když si promluvíte a dáš mu ultimátum, a pokud ne, takje to o ničem. Občas ještě pomůže pauza- když by jsi odela, třeba by si to uvědomil a změnil, se, ale to už je na něm, jestli se chce změnit a dokáže to, nebo ne a taky je otázkou, jestli to bude změna jen na chvíli, nebo na pořád.
u mě ani ten odchod nepomohl a po chvíli se to vrátilo do starých kolejí.
takže já jsem to nakonec skončila a te´d jsem spokojená a šťastná. měla jsem naplánovanou svatbu, objednaný termín, kapelu, vyírala jsem si šaty.. a vidíš to, nakonec si te´d budu sama zařizovat svůj byt a je mi dobře.
a možná , když to vyjde, tak snad budu šťastná vedle někoho jiného.... te´d se na tom pracuje ;-)
nevim, co bych ti mohla poradit, snad jen to, abys mu nedovolila, aby se k tobě takhle choval. dej mu jasně najevo co ano a co už ne a uvidíš, jak se k tomu postaví, ale netrap se. M usíš se sama rozhodnout, co od života chceš a co jsi ochotná snášet. Mě to trvalo hodně dlouho, než jsem se k tomu dopracovala a odhodlala se odejít a je mi dobře. Já jsem to ale stihle ještě před svatbou. Tohle ti teda vážně nezávidim, ale i to se stává a svět se nezboří. Bud ráda, že ještě nemáte děti a snaž se to vyřešit dříve,než ty děti přijdou.
Přeju ti, abys měla hodně síly a odhodlání se s tim vypořádat, ať už zvolíš jakýkoliv způsob. rozhodnutí je jen a jen na tobě. Tak se drž.
tak vidim,ze ta svatba opravdu neni tak dulezita jak nektere tady psaly,vetsinou to pisi cerstve vdane holky,ktere jsou jeste v sedmem nebi,ale pak se vse zmeni a vidim,ze docela kratce po svatbe,to je fakt smutny.No jsem zvedava kolik z vas se najednou bude priznavat z toho,jake to ted po svatbe maji,radim manzelskou poradnu nebo parovou terapii.Hodne sily!
Bydleli jsme spolu pred tim 2 roky a chodili spolu celkem 3. Me je 24 a manzelovi 31.
Taky jsem premyslela o manzelske poradne, ale prislo mi to, ze tam chodej pary, ktery jsou na tom spatne a nakonec jsem si uvedomila, ze i ja jsem na tom spatne. Nejhorsi ale je, ze on si mysli, ze je vse v poradku, ze se nic nedeje. Zkousela jsem jet na par dni {bylo to cca 14 dni} pryc, ale kdyz jsem se vratila, vse zustalo pri starym. Kdyz jsem ale byla od nej pryc, citila jsem, ze se mi styska, ale kdyz jsem prijela, jelo to na novo. On ma i problem to, ze je skrt na prachy a kdyz treba jdeme do hospody, tak si to platim ja a je to mezi nama takovy to: a ja koupil tohle a ja zase tamhle to.... Je to spatna vlastnost, ale zase jsem si rikala, ze nechlasta, nemlati me, vydela prachy, neni linej na praci. Ja vim, ze on me miluje, vzdy kdyz se kvuli tomuhle pohadame, tak je na me hodnej, ale ja jsem tak nastvana, ze chci aby me nechal byt no a jeho to pak uz taky prestane bavit a zacneme se zase hadat. Je to takovy zacarovany kruh, nevim kudy z neho ven....
nizdorja to se nekdy stava, my meli krizi taky ale preslo to a vsechno je ok, ja jsem se prestala rozcilovat a urazet a uklidnila jsem se a prestala jsem vsechno resit a on se najednou taky uklidnil a je to snad lepsi nez pred svatbou, drzim ti moc palecky aby to dobre dopadlo
mabo, to nemyslíš vážně?? kam přijdeš, tam reješ!! je mi opravdu líto, že tobě to nevyšlo, ale to neznamená, že to nevyjde ani nikomu jinýmu, tak se laskavě uklidni!! nizdorja s manželem mají sice nějakej problém, ale když se chce, tak to jde řešit...pokud se někdo vdává jen kvůli tomu, že chce být na jeden den za princeznu, tak to samozřejmě většinou nevyjde, ale ne všichni sou takový a věř tomu nebo ne, někteří dokážou být i po svatbě šťastní!! já sem strašně šťastná, ale není to kvůli svatbě, byla sem i dávno před tím...abys zase neútočila, že sem vdaná teprve půl roku!! ]-( Znám spostu párů, který sou spolu 10, 20, ale 40 let a opravdu SOU šťastní!! asi je to pro tebe zklamání, ale sou...
ježiši, jako bych slyšelasama sebe. taky mě ten mlj nemltil, byl jinak hodne, pracoitej ,ale taky v poslední době všude předhazoval kde a co a zakolik mi koupil a pak mi předhazoval, že klidně můžu jít a že to a tio mam nechat doma, že to platil on !!! a to jsem to dostala jako dárek k narozeninám, nebo k vánocům !!!!
ten můj byl jinak moc hodnej a měl mě moc rád, ale občas to dával dost divně najevo a v některých věcech byl hrozněj sobec a egoista a navíc byl cholerik a tak jsem se kolikrát hádali úplně zbytečně. Mě už pak došla trpělivost.
ten můj se teda hodně snažil ,když jsem odešla a je pravda, že mi tenkrát taky bylo hrozně smutno, ale přesně, jak píšeš, když jsem se vrátila, tak se to taky vrátilo do starých kolejí. a chvíli jsem to vydržela a nakonec jsem odešla.
jsem na tom zhruba stejně, akorá my jsem se nestihli vzít.
mě je 23, tomu mýmu bylo skoro 30 a byly jsme spolu 6 let. teda po 6 a půl roce takřka přesně jsem se definitivně odstěhovala.
ber to takhle, ty jsi ještě mlasdá, stejně jako já a máš dost času a když to nepůjde, tak si určitě najdeš někho jiného a času na to máš spoustu, ale on už ne, a to by si měl uvědomit.
ten můj to do te´d nemůže a nechce pochopit, že jsem odešla, ale t´ěžko mu vysvětlovat, když on tomu nechce rozumět a ty dlůvody se mu nezdají dostatečné. Oni prostě přemýšlějí jinak. Ale já jsem poznala, že to tak není u všech chlapů, i když jinej má zase jiný mouchy.... :-|
pořádně si to rozmysli, co chceš v životě snášet a natvrdo mu řekni, co ti vadí, co chceš aby se změnilo. Jiná možnost není.
já jsem se taky trápila když jsem odešla poprvé a te´d ? te´d je mi po dlouhé době opravdu dobře- spim klidně, nenevuju se, uřívam si života a těšim se na to nové, co mě čeká :-)
tak to zamrzí,já bych to rozvodem neřešila,ale spíš bych si s ním pořádně promluvila,řekla mu,co mi na na jeho chování vadí,jak si přeji,aby se náš život dále vyvíjel a uvidíš jak se podle toho zachová,pokud by chtěl,tak bych šla klidně i na terapii,myslím,že to pomáhá,takže hlavu vzhůru,má kámoška měla krizi 3 roky,mluvilo se o rozvodu denně a ted jsou štastní,překonali to a mají se moc rádi,bojovali a oba dva chtěli,pokud Tě miluje,změní se,pokud ne,tak bych ho opustila,kdybych viděla,že to s ním opravdu nejde a nechce se změnit.Hodně síly a štestí!! :-)
mia: me fakt pomohlo cist ty knizky od alan a barbara pease... vazne ve vztahu dost pomuzou, ja se taky naucila zvladat "se" neurazet se, necitit se porad dotcena, ale nadruhou stranu jsem se naucila mluvit o tom co me zere, ne kricet a hadat se, ale mluvit a vysvetlovat si vzajemne pocity..dost to udela...
miamia, tak to je i presne asi taky muj pripad, ze se hned nastvu a urazim se. Jak si to dokazala prestat? Me to nejde.... Ja to zase moc neresim, to chce resit manzel vsechno. Jenze me to vzdy tak rozcili. Sama vim, ze ani on to nema jednoduchy v nekterych vecech semnou, ale ja vidim jen ty jeho chyby. Asi urcite bych se mela snazit i svoje chyby napravovat, ale v tom je cele jadro problemu, my ani poradne nevime jak to resit. Pak jsou z toho problemy a hadky.
nizdorja,jedna dobrá rada,život mě naučil,že když změním nejdřív sebe a budu se sebou spokojená,tak pak můžu řešit problém s jiným člověkem a řešit takové věci,pokud se rychle urazíš a naštveš,pracuj nejdřív na sobě a změn sebe,pak vaše manželství bude jistě lepší.
Mabo,ty mas nicku vic a pises ruzne veci v ruznych diskuzich,jak jsme si uz vsimly.Ze by to nebyly vzdy pravdy?Jsi proti svatbe celkove a porad rejes,tak nevim,proc sem tedy porad chodis.Akorat provokujes a predpovidas spatne konce po svatbe.Nechapu te :-|
majenka,ty knížky jsou fakt super,jak Čtyři dohody tak ty od těch manželů Alan a Barbara,četla jsem všechny jejich díly,je to fakt dobrá věc,hned jsem se na vše dívala jinak.
hele uz me vazne stve to napadani s tema nickama,pokud nemate dukaz,ze jich je vic,tak mlcte!!!mam jen jeden mabo a vic se obhajovat nebudu,taky nerypu,ale jen pisu svuj nazor,na to mam pravo stejne jako vy!!!!tak toho nechte!!!
holky, jak kdy. já jsem se snažila, a stejně to nemělo žádný výsledek, ale to je všude jiné. Chce si to jedříve promluvit a vyjasnit sipravidla a poam uvidíš. dama přemýšlěj a ujasni si co chceš ;-)
mabo, tobě už nepomůže ani psycholog, rovnou by to chtělo svěrací kazajku...ty jsi ukázkový případ nepřejícného člověka...pokud se tu probírají kraviny, proč sem chodíš, nikdo tě k tomu nenutí
Andíku, musím si to pořídit...abych tady v této diskusi také za pár měsíců nebyla úplně vynervovaná a hlavní aktérkou :-D Ale musím se pochválit, že se mé "amoky" pomalu zmenšují... :-)
Já se přiznám, že jednu knihu od A+B mi půjčila tchýně a vůbec mě to nenadchlo, nějak nemám ráda škatulkování a přišlo mi, že jsem asi chlap a vůbec netuším, s kým to vlastně žiju :-D
Možná je to tím, že jsem byla vždycky zvyklá brát svého muže jako jiný živočišný druh, jako člověka, který prostě přemýšlí úplně jinak a já bych se neměla snažit ho předělávat, protože právě v té chvíli to začíná drhnout, když já chci, aby on vnímal svět stejně jako já. A uvědomit si, že i pro něj jsem absolutně nelogická bytost a že on je tak laskav a nesnaží se mě předělat :-D Ono v podstatě něco takového A+B v té knize tvrdili taky, ale ten styl a hrozné zevšeobecňování mě prostě nadzvedávalo ze židle, prostě nejsem člověk, za nějž problémy řeší knihy určené širokým masám :-|
Faktem je, že sice nás na sobě stále překvapuje a občas umí naštvat dost věcí, ale na vzájemné ponižování a ztrapňování nikdy nedošlo a doufám, že nedojde, přijde mi to nějak pod lidskou důstojnost :-S