Jsme s přítelem přes dva roky, hned po prvním měsíci jsem se k němu a jeho rodičům nastěhovala, vztahy mám s tchýní a tchánem úžasné, ale i přesto jsme se před měsícem přestehovaly do podnájmu. Začala jsem mluvit o tom, že bych ráda měla prstýnek, nejdříve nechápal jak to myslím a když mu to došlo tak řekl at si počkám, že jednou to přijde. Před dvěma dny měl menší problém s kamarády a večer když jsme ležely v postely sem se ho zeptala jestli si mě vezme nakonec se to obrátilo a zeptal se mě on. Nebylo to úplně tak jak bych si to představovala, ale aspon něco. Když jsme se druhý den bavily o prstýnku tak řekl, že až bude mít peníze, že si ho mám zajít vybrat sama, že ny tadyty věci neni, to jsem taky ještě přešla, ale pak z něj vypadlo, že to nechce říkat rodičům, že bych to měla říct já a že svatbu zatim nechce, že na to ani nemám myslet, že nejdříve tak za 6 let. Prý jde jen o obyčejné papíry. Poradí mi někdo?
tak je to jenom na vás, kdy bude svatba. Ale podle popisu to vypadá, že to ani nebyli pořádné zásnuby, přijde mi, jak to popisuješ, že to ani nemyslel vážně, že si prostě řekl, bude mít prstýnek a bude klid... Ono těžko radit, ty ho znáš nejlíp, a jsou chlapy, co tu svatbu fakt nepotřebují a myslí si, že je navíc.
@mousesss A s čím konkrétně chceš poradit? Mám dojem, že se tvůj přítel vyjádřil poměrně jasně... Navíc já osobně nepovažuju za zásnuby to, že si dva řeknou, že se někdy vezmou, ale že se na svatbě dohodnou konkrétně. Nemusí to být klasická žádost o ruku s prstýnkem, podle mě stačí, když si řeknou, že se chtějí vzít, stanoví si pevný časový horizont a začnou k tomu směřovat - tzn. hned organizovat svatbu nebo začít šetřit, pokud je jim jasné, že na svatbu podle svých představ hned tak mít nebudou.
Mě to vyznívá, jako by sis to nepřímo vynutila. Říct, že chceš prstýnek...pak se ho sama zeptat...pak se to obrátilo jakože se tě zeptal on a řikat si ,,takhle jsem si to nepředstavovala, ale alespoň něco,, ....možná, že kdybys to nechala plynout a nechala ho, aby s tim jednou přišel sám, budeš z toho mít větší radost. Nevim tedy, kolik vám je a podobně, ale je to jako by to udělal jen proto, že jsi chtěla Ty...ne on...
Chlapi vetsinou nechapu na co zasnuby, prstynek nebo svatba, chce jim to postupne vysvetlovat a tak nejak je presvedcit, ze nejde jen o kus papiru..
Nepises kolik vam je, jake mate plany do budoucna, atd. Co treba mimco, planujete uz, je pro tebe akceptovatelne mit dite pred svatbou, o takovych vecech by si to chtelo promluvit.
Ja rekla jasne uz na zacatku, ze spolecna hypoteka nebo mimco u mne pred svatbou nepripada v uvahu, na svatbu jsem nijak nepospichala, pres 6 let jsme zili spolecne na hromadce nez jsem dostala prstynek, byly to zasnuby ktere inicioval partner a rok po zasnubach bude svatba.
Promluvte si o vasich predstavach o budoucnosti, vysvetlete si vase predstavy a obavy, je to vzdy o komunikaci a domluve vas dvou, neexistuje zadny univerzalni postup jak by to melo byt.
@mousesss Naprosto souhlasím s @martaveg, důležité je zjistit, jestli máte vůbec stejné představy o společném životě a budoucnosti. Já jsem se s manželem seznámila ve 25 a na toto téma jsme narazili asi po půl roce. Teď už manžel prohlašoval, že svatby neuznává, pro mě naopak byla (a je) velmi důležitá. Vysvětila jsem mu svoje důvody a zároveň jsem mu řekla, že pro mě je trvalý společný život na hromádce nepřijatelný. Pokud je pro něj stejným způsobem nepřijatelná svatba, je mi to líto, ale asi se budeme muset rozejít. Zároveň jsem ho požádala, aby si vše v klidu promyslel, a kdyby opravdu zjistil, že svatba pro něj nepřipadá v úvahu, ať mi dá včas vědět. Nedávala jsem mu žádné ultimátum, prostě jsem to už nechala všechno na něm samozřejmě i s možností, že bychom se kvůli tomu mohli rozejít. Po třech letech jsme spolu začali bydlet, žádost o ruku přišla po dalších třech letech a vzali jsme se do roka :-)
před 7 měsíci jsme si řekly, že si uděláme miminko, tak jsme se snažily, pak jsme měly menší problém s jeho sestrou tak jsme si našly bydlení šlo to ráz na ráz a domluvily jsme se, že miminko zatím tedy ne, vzhledem k tomu, že si budeme chtít zařídit byteček.... chci mít jen nějakou jistotu, že to semnou myslí vážně a chci aby mu to vyšlo ze srdce a ne aby to řekl, jen abych mlčela....... když jsme se stěhovaly tak říkal, že je to zatím jen na zkoušku, což do ted nechápu protože se stěhováním přišel sám proto bych chtěla aspon toto gesto
mohla bych se zeptat jen kolik vam a vasemu priteli je let? nic osobniho, jen ze treba ty chlapi dospivaj nekteri pozdeji, my sme s pritelem tri a pul roku, po trech mesicich sme spolu zacali bydlet, a ne jen na zkousku, protoze jak jako na zkousku, bud preci chce s tebou byt a proste i kdyz jsou nejake problemy, tak se vzdy daji resit, no a pak pritel prisel s tim, ze by se mnou chtel mit miminko a dohodli jsme se na tom spolecne, no a o svatbe jsme moc nemluvili, spis jen nekdy ja, on na to moc nereagoval, tak sem to nechala byt, ted uz mame rocniho chlapecka a letos o vanocich mi pritel prstynek a v srpnu mame svatbu.
takze ja bych proste nechala vse plynout, mozna proste potrebuje ten chlap jen dospet do toho stadia aby te pozadal o ruku, musi to taky citit sam a potrebuje cas a jestli o tom porad mluvis, tak on si mozna predstavuje jak bude v chomoutu
chce to cas a pokud jste mladi, tak neni kam spechat
@mousesss No tak určitého "gesta" ses dočkala... Opravdu nevím, co vlastně chceš. Ono je rozdíl bydlet u rodičů a ve vlastním / v podnájmu. Nevím, jestli a kolik jste přítelovým rodičům přispívali, ale zřejmě vám teď stouply náklady. A ačkoliv bych sama dítě před svatbou nechtěla, to, že chlap s tebou dítě chce, mi přijde větší důkaz toho, že to s tebou myslí vážně, než že ti odkýve, že si tě vezme :-| Musíš si o tom promluvit s ním, a ne tady na fóru, tady opravdu nic nevyřešíš.
Souhlasím s holkama.Mě přítel požádal po roce známosti,s prstýnkem večer na pláži u moře na dovolené ve Španělsku,měl to promyšlené do posledního detailu,vč. sangrie a skleniček,nádhera. :-) Bereme se ale až teď,tři roky po zasnoubení,protože nebyly peníze.Investovali jsme do našeho baráčku a narodila se nám dcera,takže to byl taky "výdaj" :-) Nicméně si myslím,že takhle si zásnuby "vynucovat" neni moc dobrý.Pokud by sám chtěl,byl na to připravený,pevně rozhodnutý a jistý vaším vztahem(tím neřikám,že třeba není,)tak tě požádá sám.Moje sestřenice takto "požádala" tehdejšího přítele o ruku jen proto,že jí došlo,že od nác všichni z rodiny jsou manželé nebo mají děti a ona je nejstarší a neměla ani jedno..no,skončilo to tak,že se dva měsíce před svatbou rozešli.... :-|
@mousesss A ty bereš svatbu jako gesto?! Já jí teda beru jako symbol lásky a vztahu,který se zakládá na lásce atd.,na tom,že jsou oba rozhodnuti,že spolu chtějí strávit zbytek života,milovat se a být spolu.Jako takové druhé největší vyvrcholení vztahu-na prvním mám dítě, protože ten papír se dá kdykoliv zrušit,dítě ale bude už napořád a vy dva jeho rodiče...ale gesto?!A jistotu nebudeš mít ani když ten papír podepíšete... =-) ]-(
@mousesss Nějak nechápu, na co vlastně spěcháš, nebo co se tady vlastně řeší. Také bych to nebrala jako zasnoubení, když sám řekl, že svatbu zatím nechce a ani rodičům to říkat nechce, a to pak nějaký prstýnek postrádá smysl. Nebo ti o ten prstýnek tolik jde? Omlouvám se, ale tomu šílenství ohledně prstýnků moc nerozumím. Vždyť důležité je, že se máte rádi. Když do něj budeš hučet, že se chceš vdávat, tak ho akorát otrávíš.
Teď budu psát obecně, tak se prosím neuraž. Mě z mnoha příspěvků tady na beremku přijde, že holky víc řeší prstýnek a svatbu jen kvůli tomu, aby se na den oblékly do šatů a byly za princeznu a prstýnkem se pak mohly chlubit kamarádkám, než o ten samotný akt toho, že je přítel hezky požádá o ruku, nebo že si berou nejskvělejšího chlapa pod sluncem. Upřímně, já jsem nikdy o svatbě nepřemýšlela, protože už jsme spolu bydleli a věděli jsme, že spolu chceme strávit mnoho dalších let, ne-li zbytek života, a proto jsem tu svatbu tolik nepotřebovala. Ani jsem nikdy nebyla ten typ holky, co sní o pohádkových šatech a svatbě. ALE kdybychom spolu byli např. 10 let a on by se stále nevyslovil, asi bych se s ním společně domluvila na svatbě (kvůli budoucím dětem, protože děti bez papíru bych asi nechtěla), ale to, abych mu jako kolovrátek mlela o prstýncích a svatbách a naznačovala a naznačovala a doufala, že takhle mu to dojde a dorazí s prstenem, to teda ne. O ten prsten mi fakt nejde. Prostě jsem měla to štěstí, že se po třech letech vyslovil sám, ale o to to pro mě bylo krásnější, když jsem věděla, že to je z jeho hlavy a že mě požádal proto, že chtěl. Ale i kdyby to neudělal a my se prostě jen domluvili na svatbě, by mi nevadilo a myslím, že v tomto případě by zásnubní prsten ztratil svůj význam.