Zasnoubení - bylo to pro vás překvapení nebo ne?

Zobraz úvodní příspěvek

ixmanka ixmanka

Autor diskuze

03.04.2012

Ahoj holky, chtěla bych se zeptat, jak jste to měli se zasnoubením, tušily jste něco, měly jste naky naznaky, nebo to pro Vás bylo absolutní nečekané překvapení?

ellae ellae

17.07.2012

Musím se přidat k vám holky ... Taky máme u nás někdy téma "svatba" , přítel si mě chce vzít. Nedávno řekl, že letos se to už nestihne, ale že příští rok určitě jo. Ale jako takové klasické požádání o ruku zatím nepřišlo, čeká nás společná dovolená, tak možná tam se vysloví. On je děsný romantik, minulí rok na Silvestra to nevyšlo, ale letos by to snad už přijít mohlo... :-D Taky jsem zastáncem toho, že bez žádosti o ruku t prostě celé není ono.A je jedno, zda si o tom ti dva povídají a pak je žádost, nebo rovnou překvápko v podobě prstýnku v krabičce ...No zkrátka, moc se těším na svatbu, je to pro mě jako něco velmi osobního a mít svatbu víckrát za život mi přijde uhozený. To si raději počkám desítky let na svatbu s milovaným člověkem, než do toho bezhlavě prásknout hned jen skrz splašený hormony ... Ale to je jen můj osobní názor ju ? ;-)

misa3006 misa3006

17.07.2012

tak to já jsem o tom vůbec nevěděla a ani na to nemyslela a už vůbec nečekala :-))) žijeme spol druhým rokem, třetím rokem spolu jsme, cestujeme spolu, zvládli jsme spolu už emilé věci, ale díky tomu,že jsme a to dva, tak vše bylo vždy super. A pak na dovolené na Borneu, kdy jem to nečekala jelikož David nikdy o svatbě nemluvil a když se ěkdo zeptal, tak mu to bylo nepříjemné. :)) a na dovoleé šup, poklekl a zeptal se :) se slazmi v očích... mylím,že oba obulíme i obřad... :-D :-D

kikid kikid

17.07.2012

I já jsem o tom vůbec netušila, ten den měl přítel narozeniny, takže jsme šli na večeři do oblíbený restaurace, objednali jsme si a povídali si a ješte před tím než nám přinesly jidlo se mě zeptal, byla jsem v šoku že jsem nebyla schopná ani odpovědět až po chvíli, a měla jsem tak staženej žaludek, že ani jídlo jsem nemohla sníst... žádná extra romantika, ale pro mě jeden z nej životních okamžiků :-)

raduska736 raduska736

17.07.2012

Tak i u nás je svatba teď docela častým tématem.. Jsme spolu krátce, ale oba cítíme, že spolu chceme být a že to je to pravé.. Nedávno se mě zeptal, co bych mu na tu žádost řekla, tak jsem se smíchem odpověděla, že to se uvidí, tak nevím... Jinak souhlasím s ellae, je to pro mě hodně osobní a vážné téma, nepotřebuji to každý den rozebírat a vdávat se víckrát jak jednou, ale moc se na to těším. A zároveň se bojím, jak to zvládnu :-)

peetulka22 peetulka22

17.07.2012

my jsme se ani nezasnubovaly....... :-D

bluecate bluecate

17.07.2012

Já to také netušila:) byli jsme spolu rok a 2 měsíce, na cestování po Asii a na jednom opuštěném rovníkovém ostrově, při západu slunce a s prstýnkem v kokosu, který mu domorodci usekli, poklekl a zeptal se mě... Prstýnek ale koupil už po 4 měsících vztahu na jiné cestě po Asii, mám v prstýnku jedny z posledních těžených místních safírů...

ajjulle ajjulle

17.07.2012

taky se pridam do dikuze...ja jsem to necekala, hlavne ne v tu chvili... svatbu jsme nejak neplanovali, i kdyz jsme spolu uz pres 5 let.. teda planovali do budoucna, ale ne nijak konkretne... minuly rok jsme si koupili vlastni bydleni a tak se nas porad vsichni ptali, kdy to bude, kdy se konecne vezmene, az to bylo otravne a tak jsme rikali, ze nikam nespechame, ze uz to bydlení je pro nas velky posun a ze vsechno ma svuj cas... no a presne na Novy rok, mesic v novem byte, jsme takhle sedeli vecer v obyvaku, zjistili, ze nam po Silvestru zbyli asi 4 lahve sampusu a tak jsme si jednu uz nekdy odpoledne otevreli a zacali si povidat... potom druhou,.. povidali jsme si o vsem, zadne vazne temata... potom treti...bylo to super, s nim se strasne dobre povida o vsem, v tu chvili si tak nejak clovek uvedomuje, ze je to proste clovek do nepohody, s kterym se da probrat vsechno ... a ke konci treti flasky pritel z niceho nic povida, ze ho tak napadlo, ze bychom se letos vzali ... nasledoval velky vybuch smichu z obou stran, nejake jeho vysvetlovani, ze by to asi nebylo spatny a potom silne posilneni sampanskym jsme zacali plny stesti, euforie a nadseni ze sileneho napadu planovat (samozrejme jsme si na zapiti takove udalosti a k lepsimu planovani otevreli posledni lahev)- seznam hostu, co bude k jidlu, apod. (paradoxne nejaky termin a misto nas v te opilosti vubec nezajimalo).... rano jsme si ani jeden z toho moc nepamatovali a potaceli se po byte jen s velkou bolesti hlavy... matne jsem si pamatovala, co jsme planovali, ale prisoudila jsem to mnozstvi alkoholu a nevenovala tomu nejakou pozornost... asi za 3 dny se drahy u vecere jen mimochodem zeptal, jestli jsem si uz vybrala misto, kde to bude.... tim mi vyrazil dech, protoze 3 dny mlceni me jen ujistili v tom, ze to nebylo az tak vazne... zacali jsme planovat, vybirat, obvolavat,... uz jsem si ani nemyslela, ze prijde nejaka oficialni zadost o ruku, ale prisla...nekdy na zacatku unora udelal romanticke gesto, prisel jednou vecer s kyticí růží, malou krabickou a sampanskym(od te doby u nas nejak oblibene), chudakovi se tak trasli ruce, ze ani tu krabicku neotevrel.. klekl si a zeptal se, ze jestli mu dam svoji ruku? ... nejak me tato veta pobavila a romantika byla ta tam...ale i tak jsem mu rekla, ze pokud si me chce vzit celou a nejen mou rukou, takze souhlasim... myslela jsem, ze timto je romantickym gestum konec, ale tyden na to koupil obrovskou kytici a sel pozadat u ruku mou maminku... kdyz si pred ni klekl a pozadal ji o mou ruku (opet o ruku :D), dojetim onemnela, mela slzicky v ocich... ta to teda necekala ;-) Vtipne je, zekdyz jsme to oznamili jeho rodicum, maminka nevahala a jela bez reci koupit kocarek... marne jsme ji, a cele vesnici, vysvetlovali, ze prirustek do rodiny necekame, ze se jen chceme vzit... :-)

hafici hafici

17.07.2012

Sice jsme spolu přes 6 let, ale žádost o ruku mě opravdu překvapila. Ne že bych se nechtěla vdávat a on ženit, ale zároveň jsme po tom ani jeden nijak zvlášť netoužili. Bylo nám spolu dobře jen tak, bydlíme spolu prakticky od začátku, víme, že patříme k sobě, bavili jsme se i o dětech, ale ne o svatbě. Řekla jsem mu, že nemá smysl se o svatbě bavit, dokud mě nepožádá o ruku (nesnáším tzv. dohody o svatbě, brr). Čímž jsem jakékoli debaty zatrhla a jen mě čas od času napadlo, jestli spolu budeme navždy jen tak nebo jestli se někdy zeptá. Ale rozhodně jsem nebyla taková ta přítelkyně čekatelka, která se na to celá třese a pomalu nemyslí na nic jiného. To jsem fakt neměla zapotřebí a bylo mi to celkem jedno :-D No a na jaře jsme jeli na prodloužený víkend do Londýna, kde na moc romantickém místě prohlásil, že by se mě chtěl na něco zeptat... Ve mně hrklo, absolutně jsem to nečekala, i když mi hned došlo, co že to má na jazyku. Poklekl, zeptal se, já řekla ano, vytáhl prstýnek... Celá situace byla i trochu vtipná, zničehonic uprostřed dne, kdy pobíháme po památkách a muzeích a chováme se úplně normálně, takové vážné téma... :-)