Zdravím,
s kolegyněmi jsme vedly debatu na toto téma a zajímal by mě názor více žen (já jsem této možnosti otevřená a tak trochu o ní možná uvažuji :-))
Požádala některá z Vás o ruku partnera? (znáte nějakou +jaka je reakce partnera?)
A samozřejmě, jaký na to máte v dnešní době názor?
Moc díky a těším se na diskuzi :-)
Já si myslím, že dost záleží na tom, jak svého partnera znáš. Jestli by s tím byl v pohodě on. Obecně bych na tom, že by žádala žena, neviděla nic špatného, pokud to sedne jejich povahám, chování, vztahu apod.
Já osobně čekala na žádost o ruku minimálně 3 roky, partner to věděl, vlastně i obě naše rodiny to věděly, že se strašně toužím zasnoubit (svatbu jsem nechtěla hned, ale strašně moc jsem toužila po tom, říct, že si ho jednou opravdu vezmu a bude můj muž), takže už si do něj občas i okolí rýpalo. Ale nikdy mě nenapadlo požádat já jeho. Věděla jsem, že má ze svatby trochu strach (děsí se tance a trochu mu vadí být ve středu pozornosti), takže bych ho tím dostala akorát do stresu. Takhle si sám "určil" okamžik, kdy ten strach aspoň trochu polevil nebo ho dostatečně převážilo to, že si mě chce vzít.
@sahrazad1 teda nechci ti do toho kecat, ale tohle je dost bezny model (muz si pripada nepotrebny), ale vubec nevychazi z toho, zda zena do svazku stupuje s tim, ze umi primontovat polici. Prijde mi, ze hodne vztahu, i velmi tradicnich, se zkratka dostane do momentu, kdy chlap je porad v praci, zenska si musi vse zaridit sama a ve finale toho chlapa ani nepotrebuje na tyhle veci. Do toho ho manzelka prestane porad tak chvalit a obdivovat jako kdysi, zatimco nejaka mladsi cicetka okouzlena jeho vyzralou zkusenosti vzdechne, jak je uzasny... a uz to je. Na to neni treba vyhrozovat tim, ze kdyz si zenska obstara domacnost sama, chlap se zacne citit menecenne. Naopak mi prijde fajn, pokud do toho oba vstupuji se znalosti svych schopnosti dovednosti... a podle me ta manzelstvi pak konci z jinych duvodu nez kvuli opravene pracce 😂
Moc díky za všechny komentáře :) Rozhoděn by to nebylo s žádným klekáním, pugetem, možná ani s prstýnkem..Já sama bych upřímně nechtěla poklek a kytku :D (v tomhle nejsem romantik asi, nebo spíš jsem stydlivá)..
Od rozhovoru vždy ubíhal od odpovědi. Má staršího bratra. Než měl svatbu on, tak měl přítel výmluvu, že první bratr. Jenže ten už je ženatej :) a tak krom toho, že všechny jeho babičky rýpou, kdy budou prababičky (rýpou do přítele i do jeho bratra), tak samozřejěm do toho mého rýpou i ohledně svatby (děsný! takže ja mlčim, zakecávám, odvracím téma jinam.) Posledně už ale na to řekl větu, (kterou beru jako pokrok od věty (3 roky zpátky),že svatba je jen kus papíru.) - na větu - čím častěji se mě bude ptát, tím spíš se to oddálí (něco v tomhle smyslu, ne přesně tahle slova). Takže :D
což to samé platí o prudění prarodičů ohledně dětí. Jasně, já děti chci už dlouho (prostě mateřská povaha od malička, učitelka ve speciální školce, prostě to tak nějak cítím..no jenže nám je oběma 26 a chtějte to po klukovi v 26.....)
No nic, počkám na 5 leté výročí (teď v červnu) a zase hodím (trošku důkladněji) řeč na toto téma po 3/4 roce, tak uvidíme...
@danyysek nechci vás strašit a dělat zle, ale tohle je opravdu věc, kterou je potřeba si vyjasnit a to i třeba důrazně, jelikož mám třeba ve svém okolí hodně blízkou kamarádku, která na zadost čeká už třeba 5 let... jsou spolu už 9 let... její partner řekne, ze dokud nejsou děti, je to zbytečne a vím, ze ona je z toho hodně špatná, ale děla kvůli němu hrdinku, ze je s tím v pohodě...
pak znám i případ, kdy se chlap k ničemu neměl a ta holka to kvůli tomu ukončila, jelikož se proste už chtěla posunout dal...
jako můj chlap by mě taky sám od sebe nepožádal, ale když jsem mu rekla, jak jw to pro mě důležité, tak mi řekl, ze proste chce, abych byla šťastná a nemá s tím problém...
Souhlasim. Taky mam blizkou kamaradku, ktera uz se hodne chce vdavat (taky uz ji je tricet), chlap je vyrazne starsi, ale proste nic... a je to v situaci, ze cela rodina stoura, ona se presne snazi odvadet rec, protoze vi, ze jinak bude mit doma zadumciveho chlapa a sama se skoro boji o tom zacit, aby se "nelekl". Prijde mi to jak tanec kolem horke kase a souhlasim s tim, ze tohle by si partneri meli ujasnit. A sama za sebe vim, ze uz jsem se chtela posunout dal, mit jistotu, to znamena svatba, zaklad pro deti. Ne kazdy to tak potrebuje, nekdo zalozi rodinu na hromadce, proc ne, ale meli by to mit mezi sebou vyjasnene. Byt v situaci me kamaradky, tak me klepne a asi to utnu... jak dlouho vy jste spolu? Taky uz jsem videla pary, ktere spolu byly devet let, zacali randit pred dvacitkou a pred tricitkou chlap odesel, protoze mel pocit, ze se jeste dost nevyradil a ze se vlastne jeste nechce vazat. Tim nechci strasit, jen ze i tenhle model se bohuzel deje - zatimco zenska uz vybira svatebni servis a pocita plodne dny :-D
Myslím,že vše co tu bylo řečené je tak nějak pravda někdo to má tak jiný tak. Hodím sem pohled mého partnera. Je rozvedený jeho první manželství nebyla procházka růžovou zahradou stalo se v něm mnoho nepěkných věcí. S partnerkou byl velmi krátce když otěhotněla tak s ní zůstal po třech letech bylo další dítě a brali se v době kdy starší syn šel do školy aby se jmenovali všichni stejně. Od té doby co se vzali šlo vše do háje bývalka mého chlapa se začala ukazovat v pravém světle a bylo to horší a horší. Takže se po třech letech odstěhoval a po čtyřech byli rozvedení. Věděl jak moc ráda bych si ho vzala a jak moc si přeji svatbu a případně i vlastní dítě když to zdravotní stav dovolí a furt nic... I jeho máma ho kvůli tomu prudila a on měl prostě strach. Kdybych ho požádala já tak by utekl prostě k tomu musel dospět sám a teď připravujeme svatbu u které vím, že je hlavně kvůli mě protože si to přeju, ale přišel sám a bez nátlaku ve chvíli kdy už jsem to hodila za hlavu a neřešila co bude hlavně, že jsme spolu. Tak je třeba i otázka jestli se ty chlapi něčeho nebojí...
@wanessa1 Jo, ale u tvého chlapa s touhle zkušeností ten strach chápu :D Ale u kamarádčina téměř čtyřicátníka, který je prostě přerostlé dítě a bojí se závazků... Tomu nerozumím. Ten se bojí toho, že jeho kamarádi s ním dneska už nepaří tak, jako dřív, protože "je manželky nepustí". Ale nevidí to, že manželky mají mnohdy doma děti a potřebují pomoc a - co třeba zase vidim já u svého chlapa - někteří se na manželku jen vymlouvají, protože prostě chtějí být o víkendu v klidu doma a nikam se jim nechce, protože jim je prostě čtyřicet a chtějí svůj klid :D
@danyysek My jsme se na svazbe proste domluvili. Uz seznameni jsme vedeli, ze jsme ten konzervativmi typ, svatba, pak deti a proste jsme tak nejak vedeli, ze se vezmeme, jen nebylo jasne kdy, pak se vdavala muzova sestrenka, a doma jsme se o tom pak bavili, co meli hezke a tak, a proste jsme se dohodli, ze se za pul roku vezmeme taky. (brali jsme se brzy, po dvoulete znamosti, ja bych i pockala, ale muz mi rikal, ze to mema smysl oddalovat, ze spolu stejne budem a stejne se stejne vezmem.) Zadne zadani o ruku jsem nechtela, ani prstynek zasnubni, nenosim je. Ale asi za tyden s nim prisel a zeptal se me. Nejsem proti tomu se domluvit, nadhodit to tema prvni, ale nejakou nenasilnou formou 😉 zavest na to rec, nadhodit, ze je to pro tebe důležité, a ze bys ses kupr. Do dvou let chtela vdat. (apripadne taktne naznacit ze nez se ta svatba prichysta bude to chvili trvat). Ale ne jako nátlak! Ze to nechas na nem. Podle toho, co jsem mezi radky pochopila, tak priteli asi meni proti myslu si te vzit, ale mozna se citi byt okolim tak trochu nucen. Muj kamarad na takoveto nnarazky svobodnych ptal, kdy se nudou vdavat oni, vdanych, kdy se budou rozvadet 😝
A víte že existuje tradice kdy je jeden den v který může žena požádat muže o ruku a je to naprosto v pořádku (nebo bralo se to tak i dřív) a ten den je jednou za 4 roky.... Taky sem uvažovala o tom že svého teď už muže požádám o ruku když se k tomu pořád neměl (byli sme spolu téměř 7 let a měli dvě děti) nakonec sem si řekla že počkám až bude znovu 29.2. a pokud se do té doby nerozhoupe udělám to sama.... A jsem strašně ráda že jsem tomu ten čas dala protože ten samý rok mě o tu ruku požádal jen o 5 měsíců dýl..... A já nepřišla o ten moment toho překvapení a okouzlení.... Takže nemyslím si že je špatné požádat chlapa o ruku ale 1) je dobré ho opravdu znát aby ho to právě "neponížilo" známe mužské ego 2) je potřeba zvážit jestli te ženě nebude pak líto že přišla právě o ten "doják"
3) to že žádá muž má i své velké opodstatnění přece jenom my ženy ve většině případů pak chystáme tu svatbu řešíme veškeré přípravy apod. kdežto muž má právě to vybírání prstýnku to vymýšlení toho překvapení a otázka je jestli je dobré ho o to připravit (třeba vím že pro mého muže to byla opravdu bojovka a jen výběr prstýnku mu trval několik týdnů a to tajné chytání si užil)
Nedá mi to a do téhle diskuze plné ženských a mužských rolí hodím naši zkušenost. Obě dvě jsme ženy, čekat na žádost od muže tedy nebylo úplně rozumné, to bychom se fakt nedočkaly :D Nakonec jsme se shodly na tom, že by nám oběma bylo líto, kdyby tu druhou nemohla překvapit a požádat ji. První tedy žádala přítelkyně mě, pak jsem si to naplánovala já. Mnoho lidí okolo nás nechápalo, proč to tedy děláme nadvakrát, když v tom druhém případě je tak nějak jasné, že ta druhá kývne. Já jsem se na tom ale hezky vyblbnula, vytiskla jsem naše fotky, úryvky z našich oblíbených písniček, moje úryvky z deníku, do kterého jsem si psala, když jsme se seznámily a podobně. Možná to bylo zbytečné, ale je to jedna z mých nejhezčích vzpomínek ♥
muža by som nežiadala o ruku.. keď sa nemože chlap rozhúpať, treba nadhadzovať tému svatba tak často až to tomu somárovi dojde a požiadao ruku on sám 😀😀
Na téma "čekání na žádost o ruku" tu, na základě zkušenosti jedné uživatelky, kdysi vznikla poměrně podnětná (a dle mě i poučná) diskuze: http://www.beremese.cz/forum/zivot-pr...
Jinak souhlas s @drabek.