Valentýn - taky vás nepožádal?:)

Zobraz úvodní příspěvek

Zobrazit profil

cestmira cestmira

Autor diskuze

19.02.2016

Tak už je tu zas toto téma :). Vztah fajn, bezmála osm let za námi, splolečnou budoucnost plánujeme, bydlení máme ... On ví, že to chci, mě řekl že se tomu nebrání, ale furt nic nepřichází. Čekám už skoro dva roky - jeden rok potajmu, pasivně. Druhý rok jsem začala něco naznačovat a ověřila jsem si, že je mu to jasné a pak zas pasivní čekání. Pak to přešlo do fáze, kdy jsem se tím čekáním cítila docela ponížená, navíc se svatbami se okolo nás samozřejmě rozthrl pytel. A teď? Vím, že s ním chci být, máme na pohodu vztah, ale na svatbu už jsem se totálně přestala cítit. Už se na ní netěším, už se prostě prošvihla ta doba. Je to trochu tím, že na sobě cítím, že už nejsem ta mladá "krasavice", mám se sebou mnohem víc práce - nějaká vráska a dokonce i ta šedina už se objevila =-), řekla bych teda, že dost předčasně, ale máme to v rodině :((. Navíc mi našli jeden zdravotní problém, kvůli kterému vyfásnu nezvhlednou jizvu, která bude vidět. Podle mě se lidi mají brát, když jsou mladí a krásní :). Navíc já vím, jakou svatbu by si přítel představoval - velkou a honosnou, ale já o ní už nestojím. Nebudu chtít šaškovat před sto lidmi obarvená a zjizvená. Pokud se přítel vyjádří, tak budu chtít malou svatbu nebo žádnou svatbu. Docela se to ve mě mele, přítel je milionovej, ale tohle prostě podělal. Hlavně to, že to neudělal spontánně, když věděl, ví že po tom toužím. Chystám se to na něj vybalit (svěřit se mu se svými pocity) a jsem si na 90% jistá, že se po tom vyjádří, ale už to nebude ono. Mám takovej pocit, že na to, až si o to řeknu vyloženě čeká a tahle jeho pasivita mě neskutečně vytáčí. Je mi ...smutno :(:

---

0

Líbi se mi to

Odpovědět

Více...

Poslat soukromou zprávu

Nahlásit příspěvek

Článek se načítá