Šťastné manželství po přechozeném vztahu?

figee figee

Autor diskuze

23.01.2022

Ahoj holky, chtěla jsem se zeptat, jestli se někomu podařilo zachránit přechozený vztah a nakonec je z toho šťastné manželství? Pokud ano, jak? Vůle je z obou stran, jen už je kolem toho všeho tolik tlaku a diskuzí, že se z toho vytratila všechna ta radost a přirozenost. Jsme spolu pět let. Moc děkuju.

Odpovědět

danelai danelai

23.01.2022

Ahoj, nechci tě odrazovat, ale zažila jsem opak 😞 Byla to velká láska, která zvládla dálku (rok jsem bydlela kvůli studiu 195 km od něj), různé krize (byl málo sebevědomý, ale zároveň hodně žárlivý a já měla spoustu kamarádů), úmrtí v rodině, změny prací a škol a další. Po třech letech jsme se sestěhovali, což bylo ze začátku náročné, ale pořád tam byla ta láska. Po čtyřech letech už to začalo být smutné, protože se naši kamarádi brali nebo stavěli domy, zatímco my jsme žili jen v pronajatém bytě a občas mi některý z jeho kamarádů naznačil, že přijde brzo prstýnek a nepřicházelo stále nic. Po pěti letech to upadlo do totálního stereotypu, byla jsem špatná z toho, že mě ještě nepožádal, co dělám špatně, a tak jsem se rozhodla, že si pořídíme pejska, abychom ten vztah oživili, aby to bylo zase jiné. Bohužel to náš vztah nezměnilo. Uplynulo skoro šest let a dostal se do "tlaku", kdy bylo jasné, že to udělá. Říkala mu to jeho sestra (která byla ve vztahu necelý rok a zasnoubila se), říkali mu to mí bratři (že na svatbu peníze vždycky budou), říkali mu to i jeho rodiče, aby mě konečně požádal a už i já mu posílala různé články o přechozených vztazích, aby si to uvědomil. Když jsem se po šesti letech dočkala toho prstýnku, začala jsem plánovat svatbu. Bohužel on se nechtěl podílet ani finančně, ani celkově - neměl vůbec zájem. Sám navrhl svatbu mít až za další dva roky. Došlo mi, že si mě vlastně vzít nechce, že měl jen strach, abych ho neopustila, proto koupil prstýnek a že svatbou by se ten vztah vůbec nezměnil. Po šesti a půl letech následoval rozchod a já se odstěhovala "s holým zadkem" zpátky k rodičům. Byla jsem nešťastná, že když jsme se dostali už tak daleko, že to bude dobré, že je to další krize a že přijde ta svatba. Záhy se ale ukázalo, jaký je to člověk a mě spadly z očí ty brýle. Uvědomila jsem si, jak jsem si ho celou dobu idealizovala, jak jsem se snažila převážně jenom já a jak jsem se v tom vztahu nudila. Pak jsem poznala svého současného nastávajícího, se kterým jde všechno přirozeně. Založili jsme vztah na vzájemné důvěře, komunikaci a úctě k tomu druhému a i když jsme neměli vůbec nic, postupně jsme dva roky rekonstruovali byt po babičce, ve volném čase jezdili na kolech, chodili na procházky, pořád něco podnikali a vymýšleli. Sám od sebe mě po třech letech požádal o ruku a řekl mi, že to je potvrzení toho vztahu. Nikdo ho do ničeho netlačil. Máme termín, místo, oba se podílíme finančně stejně a na svatbu se můj vyvolený těší snad víc než já a dokonce spolu dáváme dohromady i svatební noviny, protože ho to baví. Umíme být spolu i každý o samotě a nikdy se nenudíme. Z mé vlastní zkušenosti je to o tom, jakého člověka máš po svém boku. Můžeš se snažit jak chceš, vymýšlet zábavu, činnosti a různá oživení, aby se do vztahu navrátila radost. Pokud však "za pilu tahá jeden člověk", je to marné. Uvědom si, že to není jen o svatbě, že s tím člověkem chceš strávit celý život. Umíš si to představit?

Odpovědět

lucie6543 lucie6543

11.02.2022

Já čekala na prstýnek 7 let. Poslouchali jsme to ode všech snad od 3 roku do 5. Pak už rodina pochopila, že nemá cenu do něčeho tlačit. Přítel moc dobře věděl, že se chci vdávat a čím více jsem to po něm chtěla, tím méně chtěl on. Došlo to do fáze, kdy jsem při každém lehkém náznaku romantiky čekala a prstýnek a on si to moc dobře uvědomoval. Jeho to odrazovalo. Já už byla nešťastná, protože všichni říkali, že když takhle dlouho čeká, tak to nikam nevede. No, a když jsem konečně přestala otravovat, tak přišla žádost o ruku. Já šťastná, on šťastný, rodina šťastná 😄 A udělali jsme si všechno podle sebe. Ničí rady jsme neposlouchali a byl to náš obou nejhezčí den. A rozhodně to náš vztah posílilo. Každopádně si nedovedu představit, že by neměl stejný pohled na věc jako já. On toho zařídil opravdu mnoho na svatbě. Snažil se to udělat co nejhezčí a zapojit i trochu vtipu. Nedovedu si představit, že by tam vedle mě stál někdo jiný. A také si nedovedu představit, že bych měla strávit zbytek života s někým jiným. Ta svatba je taková velká třešnička na dortu 🙂

Odpovědět

tamaraad tamaraad

11.02.2022

Napíšu to stručně ... NEPODAŘILO! U nás naštěstí ke svatbě nedošlo. A s odstupem času mohu jen potvrdit, že svatba není prostředek, jak přechozený nebo jakkoli jinak poškozený vztah dát do pořádku. Držím Ti palce, není to jednoduchá situace.

Odpovědět

tyna_r tyna_r

21.02.2022

Ahoj, u mě se to také nepodařilo, ale přesto si myslím, že to určitě možné je. Záleží na okolnostech a pokud, jak píšeš, je vůle z obou stran, tak to je dobrý předpoklad k úspěchu. Já jsem byla s přítelem 8 let. Na svatbě už jsme byli prakticky domluvení docela dlouho... Nicméně, s žádostí dost otálel, až přišla velká krize, já se zamilovala do někoho jiného a neustáli jsme to. A z mé strany už pak nebyla vůle opravovat. Nechci to tu úplně rozmazávat, ale viděno zpětně, to bylo selhání nás obou. Z jeho strany myslím určitě tím, že byl právě už "uhoupaný", nechával to být, a pak se nestačil divit. A z mé zas ve spoustě jiných věcí. Takže myslím, že je možná lepší ustát tu chvilku tlaku a nervozity 🙂 Než to pak řešit rozchodem. Po tolika letech to už nebývá snadné a asi to nepřebolí s pár čokoládama u telky navíc. Přeji ti sílu k překonávání všeho nepříjemného a šťastný život po boku správného muže! ❤️

Odpovědět

drejka123 drejka123

22.02.2022

Ahoj, ani u nás to nevyšlo. Byli jsme spolu 5 let, ale už nás přítomnost toho druhého až spíš otravovala. Hlavně ve vztahu jsem se snažila spíš já, z jeho strany jsem moc žádnou snahu neviděla. Až když viděl, že mě opravdu ztrácí, to zkoušel zachránit žádostí o ruku, ale já už v té době byla zamilovaná do svého současného nastávajícího, kde to funguje od začátku úplně jinak a na naše 3. výročí vztahu budeme mít svatbu. ❤️