Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Zásnuby a snubní prsten

Přechozené vztahy

Profilova fotka
http://klimes.mysteria.cz/clanky/psyc... K zamyšlení... Tohle téma, je, jak tak koukám, asi celkem "evergreen", nicméně nerada bych tu působila jako někdo, kdo si chce na svém milém mermomocí vydupat žádost o ruku (i když ano, byla bych za ni ráda). Na co se chci zaměřit víc je jak bojovat proti "přechození vztahu" (viz výše) - je nám 26 a 30 let, zanedlouho to bude 6 let, co jsme spolu. Z toho 4 roky spolu bydlíme, z mého pohledu všechno klape jak má (sice ne bez konfliktů, ale jak s oblibou říkám "neumím si představit člověka, co by mě po tak dlouhé době štval míň než on :) ). Aktuální problémy, které nám "brání" vztah někam posunout jsou v zásadě tyto: 1) přítel si před rokem "konečně" našel dobrou práci, kde se velmi realizuje a věnuje jí téměř veškerý čas, aby "to někam dotáhl"..s tím, že já rozhodně nesedím doma v koutě a nečekám na něj :) pracuju na plný úvazek, k tomu studuju a mám spoustu aktivit. Sečteno a podtrženo z toho nicméně vychází, že na sebe máme dost málo času s tím, že se aktuálně nerýsuje moc možností, jak z toho "kolotoče" vypadnout a být víc jeden pro druhého, věci, kterými se zabýváme, jsou celkem náročné na čas i psychiku (když si promítnu první roky vztahu a chtě-nechtě sklouzávám k takovému tomu "to bylo tak krásné, zatímco teď už to není ono", musím racionálně zohlednit i to, že tehdy jsme prostě měli "čistou hlavu", žádné starosti, a tak nebyl problém běhat z party na party nebo třeba strávit celý den v posteli všelijakými příjemnými aktivitami :) Já si každopádně ten nedostatek společně stráveného času (to, že vedle sebe po vyčerpávajícím dni v práci padneme do postele za společně strávený čas nepovažuju)uvědomuju a jsem ochotná se přizpůsobit jak jen to jde a pracovat na tom, abychom vztah "nešidili". Ostatně obecně vzato jsem ta aktivnější co se týče plánování věcí, které bychom mohli dělat/zažít...přítel tvrdí, že "na to nemá hlavu" a že "když přijde z práce, tak chce mít jenom klid", i když se poslední dobou snaží trochu překonávat, aby mi udělal radost. 2) toho, že se v práci snaží něčeho dosáhnout, si strašně moc cením výsledek je ale bohužel v nedohlednu, protože stále vydělává (a ještě minimálně rok a půl bude) na dluhy, které si způsobil sama-dodnes-pořádně-nechápu-čím ještě než jsme se seznámili. Aby nedošlo k mýlce, rozhodně netřeme bídu s nouzí, máme kde bydlet, co jíst...ale jet na dovolenou, vzít si hypotéku, vzít se...na to prostě není a ještě dlouho nebude. Nejsem žádná zlatokopka a jeho peníze bych nikdy nechtěla, mám svoje...ale vyhlídky jsou prostě poněkud tristní :) 3) úplně nejzásadnější a nejsmutnější věc je, že my o své budoucnosti prostě nemluvíme. Přítel občas prohodí něco o dětech, z čehož je jasné, že své geny by rád předal dál :), ale "konstruktivní" debata typu: za jak dlouho je reálné pořídit si vlastní bydlení a jaké, jaký je názor na svatbu a kdy, kolik dětí a kdy...vlastně ani nevím, jestli se mnou dlouhodobě počítá, protože ani na toto řeč nepřišla. Jsem z podstaty cynik a vím, že naplánované vzdušné zámky se často rozplynou z minuty na minutu, ale po takové době si myslím, že odpověď na otázku, zda jsem "žena pro život" nebo "žena prozatím" bych si zasloužila. Já dost dlouho nechávala věci plynout s tím, že "jsme pořád ještě mladí a máme čas", ale uvažuju čím dál víc konstruktivně...chci normální život, svatbu, rodinu...sice ne hned, ale určitě chci. A pokud budou jeho představy od těch mých diametrální, nemá smysl vedle sebe "umírat pomalou smrtí". Za posledního cca půl roku jsem na toto téma chtěla asi 3x zavést řeč, resp. dnes potřetí. Poprvé to bylo krátkou dobu po dost nepříjemné hádce, odvolal se na tu hádku s něčím ve smyslu že "v současném stavu není schopen se o takových věcech bavit", podruhé to nějak zamluvil, to už ani nevím...a dnes, i když jsem byla milá, neinvazivní a vpodstatě jsem po něm nic nechtěla, hlavně jsem zdůrazňovala, že ho teď rozhodně neženu k oltáři ani do porodnice, ale že mi prostě přijde zvláštní a ne úplně správné o společných plánech po takové době vůbec nemluvit..nějak spontánně vyhrkl, že děti chce, svatbu nechce (s tím, že mi tedy ani nesdělil, jestli ty děti chce se mnou nebo je chce obecně). Dost mě to vzalo, tak jsem na chvíli odešla s tím, že za mnou hned za chvíli doběhl, že jsem to asi špatně pochopila, že o tom nepřemýšlí, nemá to v plánu, atd. ...prostě to začal nějak vysvětlovat, já už nevím. Dala jsem mu dost jasně najevo, že pokud by se naše představy o životě zásadně rozcházely, mám v plánu to ukončit, protože je to jediné rozumné řešení. Jinak ale žádné scény, pláč, křik...nic. Naopak jsem mu řekla ať toto téma teď raději necháme úplně být a že pokud o tom bude chtít mluvit, bude muset pro změnu začít on (a kdoví jestli já budu chtít). Dá se říct, že ta debata byla jen hloupá shoda okolností a že i to další, co jsem vyjmenovala, se dá lehce změnit...já ale začínám mít pocit beznaděje a pocit, že to "přechození vztahu" prostě není jak odvrátit, aspoň z mé strany. Nebudu se s ním hádat, nebudu na něj zlá, ale moje vnímání našeho vztahu se začne posouvat od "toho,co má smysl" k "dokud není nikdo lepší a dobře se nám spolu bydlí, budiž". Nechci to takhle, ale nemůžu si pomoct, sice se nám spolu (vedle sebe?) dobře bydlí a žije, ale společné aktivity, nějaký "drive", který by ten vztah měl mít...nějaký směr...to tam prostě není a je to špatně. A sama to nezměním. Jestli to někdo dočetl až sem, zaslouží medaili :) přijímám jakékoli rady, názory i kritiku, nejsem zrovna člověk, co by si byl na tohle dlouhé, složité a pro mě bolestné téma schopen jen tak mýrnyx-týrnyx postěžovat kamarádce u kafíčka...nemám ani tu potřebu, stejně tak nějak tuším, co bych si od koho z mých blízkých vyslechla :) proto jsem zvědavá spíš na naprosto nezaujaté názory zvenčí.
Odpovědět
1
2 3 4
Profilova fotka
přestala jsem číst u 7. řádku :( jsem bez medaile a bohužel i bez rady..
Odpovědět
Já dočetla!!! :-D Ale na konci mě napadlo, že tohle všechno by měl číst spíš tvůj přítel :-) Fakt bych to celé upravila pro něj a hodila mu to třeba do mailu ;-) Oni ti chlapi jsou prostě většinou natvrdlí a možná by si to potřeboval v klidu a s chladnou hlavou takhle všechno přečíst, bez možnosti ti do toho skákat, chytat se nepodstatných věcí a debatu zahrát do autu. Vypadáš docela odhodlaně něco změnit, tak bych v tomhle případě volila ultimátum : "je to tak a tak, já to tak nechci, a pokud pro náš vzah nehodláš nic dělat, tak končím." Na tohle přežívání jste hrozně mladí, je to velká škoda. Měli byste být na vrcholu plánování budoucnosti a ne se míjet večer doma a dělat mrtvé brouky... Tak přeju, ať se netrápíte a brzy to vyřešíte!! ;-)
Odpovědět
Taky jsem dočetla :-) Těžko se dá někomu mluvit do vztahu a ovlivňovat jeho rozhodnutí o tak závažném kroku. Nicméně za sebe jsem zastáncem komunikace, i když je to někdy nepříjemné, je podle mě důležité mít jasno. Pozitivně bych viděla to, že když jsi z debaty odešla, přítel za tebou přišel a snažil se vysvětlit možné nedorozumění, že mu to nebylo jedno :-) Ale asi bych nečekala, až s tím někdy sám začne, je dobré mít jasno a v případě, že se budou názory na budoucnost příliš lišit, se to raději dozvědět včas. Držím palce :-)
Odpovědět
Profilova fotka
Těžko říct, s přítelem jsme plánovali budoucnost od začátku. Jestli jste si řekli že se milujete, tak někdy můžeš zkusit říct, miluju tě a chci být s tebou navždycky. Uvidíš jak bude reagovat. Jestli si umíš představit s ním být až do smrti, založit s ním rodinu atd, tak mu to řekni. Jestli on to tak nevnímá nebo ti ani není schopen říct, jestli jo nebo ne, asi bys vedle něj ztrácela čas? 6 let není málo...
Odpovědět
@la_dryade mne se libi, jak tu nekdo navrhoval, at mu to das precist, treba by to pochopil. Ale jestli se ti to nelibi, tak me napadlo na to jeste jednou zavest rec, rict mu, jak to mas ty ( a jak to mas se svatbou, praci detma, kdy bys je chtela?), a rict mu, ze bys chtela vedet jak to ma on. A jestli o tom jeste vubec nepremyslel, tak ze to chapes, tak at si to rozmysli treba do konce roku, to je dost dlouha doba, ze bys rada vedela, na cem jsi.
Odpovědět
Profilova fotka
Přečetla jsem celé :-) Podobných diskusí tu bylo více. Vztah po nějaké době. Žena přemýšlí o společné budoucnosti, chce svatbu, založit rodinu a chlap neví. Jemu vyhovuje domácí servis, pravidelný sex, ale neví, jestli s tou ženou chce být napořád. Mně to vždycky děsně rozčílí. Ženy prostě nemají neomezeně času pro založení rodiny, ale spoustu času ztrácí v podobných vztazích, kdy chlap neví. Doprčic, dělají ze sebe hrdiny, ale opravdových závazků se bojí. Nejsou to samozřejmě všichni chlapi, ale poslední dobou to slýchám velice často. Já nevím, mít doma takového muže, asi bych mu řekla svoje stanovisko a dala mu nějaký čas na rozmyšlenou. Pokud názor na budoucnost se u obou rozchází, nemá moc smysl ve vztahu pokračovat. Protože pak bude minimálně jeden, nebo oba nešťastní. Osobně mám štěstní v tom, že můj budoucí muž mi rovnou řekl, že se mnou chce strávit zbytek života už asi třetí den vztahu :-)
Odpovědět
Profilova fotka
Děkuji moc za dosavadní reakce :) nutno říct, že nejsem typický člověk, co by něco vehementně naznačoval, vzdychal nad svatebními šaty apod., tak by si možná někdo myslel, že tam chybí to "hloupého trkni"...jenže nechybí. Já mu prakticky řekla to, co tady píšu...že to, že se tato témata otevřou, opravdu neznamená, že jeden týden poběžíme do banky vyřizovat hypotéku (kterou by nám aktuálně stejně nedali) a druhý hned na to vybírat svatební dekorace...ale že svatbu a děti jednou chci a po té době, co spolu jsme, bychom se o tom měli aspoň rámcově bavit. Nic víc aktuálně k životu nepotřebuju. Čekám už x let než si napraví finanční resty (na pořádné dovolené jsme za celý vztah byli jen jednou), podporuju ho v tom, aby se pracovně realizoval...ale přijde mi, že myslí jen na sebe, na kariéru a mě vidí jako něco, co nespěchá..co počká...co tu vždycky bude. Na druhou stranu sebeobětování není můj styl - uklízím sice víc než on, ale bez práce to taky nemá :) pere si sám, nakupujeme střídavě, teplé večeře každý den zdaleka nehrozí...takže se nedá říct, že bych podléhala falešným iluzím, že "dokonalé hospodyňky se dočkají dříve". Jedu si svoje, věnuju se práci, studiu, koníčkům, na dovolené jezdím s kamarády...ale to vše ne proto, že bych to tak chtěla, ale jako "nouzové řešení", protože s ním...prostě nic není,no. Pořád jsem si říkala, že musím být chápavá, že to asi vázne na penězích protože jeho ty dluhy trápí, stydí se za ně a vůbec je to takové tabu, které se u nás doma téměř neotevírá, protože přítel má vždycky tendenci vyletět jako čertík z krabičky..a že snad za ten rok a půl, kdy by mělo podle všeho být splaceno, se taky začne realizovat něco společného. Jenže aktuálně jsem nabyla dojmu, že to není ani v jeho dlouhodobém plánu. Resp., že plán je práce práce práce, vydělat peníze, koupit si věci, které chce (např. nové auto), pak možná někdy nějaké dítě (se mnou nebo s jinou? to je jedno - hlavně předat geny)...a prostě tak nějak vegetovat. Co se mě týče, ač na to netlačím a oproti slečnám řešícím nepokleknutí při žádosti či nevyhovující design prstýnku by mi stačily jen nějaké ty společné reálnější plány, je nutno říct, že pokud by vše mělo jet "klasickým stylem" (jako jsem si ve své naivnosti kdysi vysnila:) ), ideální doba pro žádost o ruku by byla opravdu už někdy teď:) Má práce se vyznačuje tím, že musím splnit 3 roky poviné praxe a následně absolvovat zkoušku. Po absolvování té zkoušky však ještě nebudu pro uvedenou funkci (modří už možná vědí:) ) splňovat podmínku věku - mezi předpokládaným absolvováním zkoušky a splněním této podmínky je dvouleté "vakuum" (28-30 let), kdy by se ideálně dalo stihnout první dítě (ideálně jak z biologického hlediska, tak z hlediska následné kariéry). Vzhledem k tomu, že s rolí svobodné matky se nějak nejsem s to smířit, svatba by tímpádem měla být nejpozději do osmadvaceti. No a příští měsíc mi bude 26:) Vymyšlené to mám krásně, jen se už (jakožto pesimista "od kosti") spíš obávám, že žádný takový happyend nebude. Ale ono o to samozřejmě nijak definitivně nejde, stihnout tuhle "časovou osu" :D ...jde prostě jen o ty plány. V říjnu se chystám na 3 týdny do Nepálu, napadlo mě to teď nechat "uležet" (i sama si potřebuju vydechnout) a před odjezdem mu napsat na toto téma dopis či mail (ráda řeším věci hned a na rovinu, ale správně tu kdosi podotkl, že mi tak do toho přítel aspoň nebude moci skákat nebo něco špatně pochopit, zapomenout...atd.). Nedám mu sice ultimátum, ale chci, aby měl čas o tom přemýšlet...a aby taky pokud možno něco vymyslel. No a až se vrátím, tak uvidíme, jak to s námi bude. Je to podle vás dobrý nápad?
Odpovědět
Profilova fotka
@herminavons Nápodobně ;-)
Odpovědět
@la_dryade Jak to shrnout...jediné řešení tvojí situace je promluvit si...nic jiného nepomůže.Nevím jakým způsobem ho k tomu přimět, někdo rád tyhle otázky probírá třeba večer přitulený v postýlce, někomu k tomu pomůže sklenice vína..určitě nejlépe víš co se k vám nejlépe hodí:) a jinak ještě jedna malá rada..pokud to trochu půjde omez alepoň něco z aktivit..já jsem teď právě taky před křižovatkou, 20 let jsem součástí něčeho vyjímečného,ale teď už mi přijde že je čas odejít a i když to bude pro mě těžké jinak to nepůjde...jinak já a můj drahý jsme spolu sice kratší dobu,ale letos mi bude 29 a tak mi to taky hlodá, jestli je se mnou protože mu to momentálně vyhovuje..nebo je to něco víc..a na třetí výročí jsme si promluvili, že by prý nebyl proti rodině(do tří let chce mít mimčo,prý už aby se narodilo a klidně i dvě když to stihnem) a je mu jasné že je to u mě provázané se svatbou...i když pro něj je to složitější(rodiče rozvedení, tak nevěří na dokud nás smrt nerozdělí),ale že se mnou do toho půjde. U nás je tak důležitý faktor, že spolu ještě nebydlíme, takže až se na podzim přesthěujeme, prý se vysloví (předem jsem řekla že já ho nepožádám, a pokud se chce jen domluvit, tak ale potřbuju vědět kdy už můžu začít něco zařizovat) a až se začne plánovat, tak uvidíme, jestli to dotáhneme do konce...takže asi tak. Základem je komunikace,abych to zestručnila.
Odpovědět
@la_dryade Modří radí důkladný rozhovor s přítelem. Plán je to pěkný, leč tyhle věci se většinou naplánovat nedají (včetně té jistoty jmenování). Můžeš mu předhodit svůj plán a uvidíš. Ale jestli to skončí svatbou, je ve hvězdách.. Já jsem na svého muže čekala tři roky, než se dostal tam, kam já. A jednoduchý to nebylo. Hodně štěstí! (Jo a říct mi někdo po třech dnech, že se mnou chce být navždy, tak zdrhám, až se mi za patama práší.)
Odpovědět
Příjde mi, že je spokojený s tím, co má doma, tak proč něco měnit? Kamarádka chodila s přítelem 10 let a když se ani po promoci nevyjádřil, rozešla se s ním a teď má dítě s kolegou, který si ji ale taky nechce brát. Četla jsem knihu "Proč se muži bojí manželství" a tam byp popsaný přesně takový typ muže - "neopravuj to, když to není rozbité." Myslím, že si Vás nechce vzít. Jak dlouho máte do státnic?
Odpovědět
@vineta Další modrá říká, že si sama myslela, že se nikdy vdávat nebude a že si taky myslela, že vyznání tohoto typu by ji hnalo pryč, stejně jako říkáš. A pak přišel On. Po 3 dnech jsem ukončila několikaletý vztah, po 5 dnech mi řekl, že spolu budeme mít krásný život, po 14 dnech jsme zvažovali, zda neodletět vzít se do Vegas (pak jsme se uklidnili :-D )
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
Když ono je právě stěžejním problémem i se vůbec propracovat k tomu důkladnému rozhovoru.. Jistota jmenování je samozřejmě veškerá žádná, ale obecně lze říct, že v pozdějším věku jsou děti z biologického i "kariérního" hlediska malinko větší problém (i když samozřejmě ne nepřekonatelný). ..je dost možné (ba pravděpodobné), že si mě vzít nechce (něco v tom smyslu ostatně přece řekl :D) - otázkou je ale taky, proč. Je to ten typ, co prostě svatbu považuje za zbytečnost? Čeká na někoho jiného? Nebo jen nechce teď? Čert ví .)) Můžu jen doufat, že se na toto téma bude schopen v dohledné době nějak konkrétněji vymáčknout, abych případně mohla zavčas odkráčet s hlavou vztyčenou (a doufat, že si příště nevylosuju podobný "kus" :) ). Jedny státnice mám za sebou, do druhých (doktorských) mám 3 roky, z hlediska situace to ale není prakticky vůbec podstatné. @hitchhiker: co přesně, prosím, myslíš tím "omezením aktivit"? :)
Odpovědět
@la_dryade Na časový plán bych se vykašlala, ono i kdybyste se do toho pustili hned, nemusí to vyjít (otěhotnění), i se jmenováním může být problém, dalších tisíc věcí může být jinak. Prostě bych trošku upustila od té racionality a ideálního harmonogramu, protože tě to podvědomě možná tlačí trochu víc, než by bylo třeba. Jinak moc poradit neumím, podle mě je klíčový tvůj pocit, zda ho stále miluješ a zda myslíš, že i on tebe. Otázka je, co dál, když přijdeš na to, že to nemá budoucnost, pokud nemáš nikoho jiného. Ovšem nechápu, jak můžeš žít s někým tak dlouho a jezdit třeba na dovolenou bez něj, pokud je ten důvod ekonomický. Chápu, že on má dluhy a je fajn, že je řeší ze svých příjmů a ty máš svůj příjem, ale já bych třeba v té situaci tu dovolenou zaplatila ze svých peněz...
Odpovědět
Profilova fotka
@zorro4: však na ten časový plán taky kašlu, psala jsem ho jen jako příklad "ideálního stavu", neb se na to kdosi ptal :) proč ho nedotuju ze svých peněz má hned několik důvodů - především si nemyslím, že je to správné. Dluhy si nadělal především tím, že si "žil nad poměry" v době, kdy jsme spolu ještě nebyli - nevidím sebemenší důvod, proč jeho prohýřenou minulost aktuálně kompenzovat svými penězi z plného úvazku a doktorského stipendia ("jedu jak fretka" abych byla schopná je vydělat). Na dovolené, které absolvuju s kamarády, důsledně šetřím a především jde vesměs o fyzicky náročné vysokohorské pochody (můj milý neujde víc jak 8km, a to nalehko, takže zaplatit mu dovolenou tohoto typu by byl vpravdě "dajanský dar" :) ). Ale aby to nevypadalo, že jsem necita, která myslí jen na své dobro, a jeho nechá, aby si vše, cosi způsobil, "vyžral i s navijákem", tak např. teď k jeho třicetinám jsem nám zaplatila výlet do Londýna (což je město, které zajímá primárně jeho) a věčně vymýšlím a kupuju aspoň nějaké víkendy v ČR, na Slovensku a tak. Odmítám ale šetřit třeba na dovolenou u moře pro něj, on totiž zas úplně takový chudáček, co se peněž týče, není (ale to by bylo na delší povídání). Říká mi, že mě miluje, ale znáte to, "slovem nezarmoutíš". Já ho miluju, ale nehodlám ztrácet čas a nechat se vodit za nos..a pomalu ale jistě se (jak už jsem ostatně psala výše) dostávám do toho "přechozeného" stavu.
Odpovědět
@la_dryade Tím spíš by bylo fajn mu to sdělit, ať má šanci s tím něco udělat.. Jinak zajímal by mě výzkum mezi tou vysněnou pracovní skupinou žen- dle mých skromných odhadů odchází na mateřskou do jednoho roku po jmenování prakticky téměř každá. Ono ta čekačka (plus ten plat), současný vztahy apod. moc opačnýmu postupu nepřeje.
Odpovědět
@la_dryade Díky za dovysvětlení. Jakkoliv mi je tvé myšlení blízké (modří, no), dotovat ho a uhradit zcela nějakou dovolenou sama, tam vnímám rozdíl. Ale to zřejmě pokryjí ty víkendy atd. Já se navíc se SJM strašně špatně vnitřně sžívám :-D :-D :-D Ty jo, já bych asi tvůj vztah nedala. Já bych asi nemohla žít s člověkem, co k dluhům "prožral". Nemohla bych žít ve vztahu bez cestování (to jsem zažila) a s odkládáním všeho na nějaké jednou...
Odpovědět
mnoo to co pises je docela smutne.... mam kamaradku co je take tak chapava, ale jen co pritel s platil dluhy a zacalo se mluvit o stehovani a budoucnosti, nasel si jinou..... nerikam ze se to stane Tobe, ale uz jenom to, ze se s Tebou o urcitych vecech nechce bavit je alarmujici... To by me osobne asi vadilo.... Ja myslim, ze to mas celkem srovnane, a ze vsechno zle bude k necemu dobre... at uz je to, to ze se ted trapis, a on koncne dostane message {chlapy jsou vazne z marsu, a posta nekdy facha jako za starych dobrych casu} anebo najdes nekoho kdo o Tebe bude stat tak moc, ze tohle ani resit nestihnes.... kazdopadne preji hodne stesticka....
Odpovědět
Jezis ted jsem si precetla, ze tohle je opravdu stary prispevek..... tak jak se dari???? Jsi ok???
Odpovědět
Já to vezmu trochu stručně, protože tvůj styl psaní je hrozně vleklý a sežral mi už tak moc času. - píšeš pěkně - působíš rozumně - nerozumně, z bůhvíjakého důvodu, přehlížíš jasné výroky tvého milého, které ukazují na to, že si tě vzít nechce. Čtu dobře, že ti řekl "svatbu nechci!" ?- Je na tom něco k nepochopení? - zkoušela jsi s ním promluvit 3x a projevil odpor, proč si myslíš, že po 4. to bude jinak? Změní názor ze strachu, že tě ztratí? Chceš to tak? Mě můj milý dlouho štval s tím, že říkal že svatbu chce, ale k ničemu se neměl. Bylo to pěkně na palici, ale říct mi "svatbu nechci", tak balim kufry, ne že budu předstírat, že vlastně nevím co chtěl říct, to tvoje "začal to nějak vysvětlovat, už nevim" - to je v překladu "nelíbí se mi, že nemá stejnou představu jako já, tak jsem přestala poslouchat a tudíž nevím". Tak příště nastraž uši, kriticky vyhodnocuj co říká a budeš vědět víc. Ale podle mě je zbytečný čekat do příště, když už se jasně vyjádřil. Ty nechceš být svobodná matka a on řekl, že se nechce ženit - kompromis si neumím představit.
Odpovědět
@la_dryade Jinak jsem přehlédla tvůj poslední příspěvek s dovysvětlením a napadla mě otázka - víš vůbec co prakticky manželství znamená o co vlastně v podstatě běží, co před úřadem prohlašuješ a podobně? Manželství je v podstatě ekonomické společenství s dost jasnými pravidly (otázka je jak je kdo dodržuje) a z tvého popisu si nejsem jistá, že by se ti podle nich chtělo žít nebo je dokonce respektovat. Víš třeba, že dluhy, které má nasekané by v případě, že by se mu něco stalo, zdědili třeba vaše nezletilé děti?
Odpovědět
Profilova fotka
@vineta No jo, každá to má jinak s těmi tři dny a životem navždy... :-) Já jsem totiž vždycky byla hrozný cynik a pesimista a na chlapy jsem měla opravdu smůlu, což mě v tom ještě víc utvrzovalo. Tvrdila jsem, že se nikdy nevdám, všichni chlapi jsou stejný, a že mě je bez chlapa líp. A pak se objevil jako blesk z čistého nebe Mr. Big a já jsem prostě věděla, že to je to pravé. Žádné výmluvy a žádné pochyby. Mé původní racionální já jaksi selhalo... :-) A bylo to oboustranné. Ale nutno dodat, že je nám oběma ke třiceti a už máme něco za sebou.
Odpovědět
@herminavons Však já nemám nic proti blesku z čistýho nebe, já také věděla hned na druhém rande s manželem, že je ten pravý, jen je fajn, když se to nechá prověřit časem, než se do toho praští. No a stejně tak si trvám na tom, že kdyby to někdo vyslovil hned, tak bych se vyděsila- měla jsem takového prvního přítele a tehdy jsem tedy neutekla, protože mi to lichotilo a přišlo mi to romantický, no časem se ukázalo, že to tak měl s každým počinajicim vztahem. Takže tak😉.
Odpovědět
Profilova fotka
Když to je zapeklite...někomu prostě trvá dele dospět k zásadním rozhodnutim...my jsme s manželem začínali vztah jako tajni milenci, on to bral od začátku trochu jinak, já jsem ještě po půl roce tvrdila, že se jen kamaradime...ke společnému bydlení jsem se taky moc neměla, přišlo mi to zbytečné...jeho kamarádi tehdy stavěli dům a ja nechápala, jak muže někdo obětovat rok, dva ze svého života a strávit je na stavbě...a svatba?? nikdy...no a jsem půl roku vdaná, zijeme spolu, stavíme svépomocí domek od jara a já mám pocit, že jsem přesně tam, kde mám být...ale tlačit mě k tomu někdo ještě před dvěma lety, balím kufry a utíkám...musela jsem k tomu dozrát...a hlavně na mě nikdo netlačil, tak nějak jsme ty kroky pomalu vahave dělali spolu...co jsem tím chtěla říct, no vlastně to bylo spíš obecně k tomu, proč chlapi váhají jít dál... :)
Odpovědět
Profilova fotka
@cestmira http://www.epravo.cz/top/clanky/rezim...
Odpovědět
@la_dryade Pravda je, že ve 30 by už mohl aspoň tušit. Otázka taky je, v jakém (rodinném) stavu má kamarády.. Uvidíš, co ti řekne, myslím, že plán s Nepálem je dobrej, bude mít čas nad tím pouvažovat a dát ti odpověď o nějakém výhledu, ale asi nečekej, že dojde k něčemu tak zásadnímu za tři týdny. Spíš ho to teprve nakopne k úvahám, co se životem. Důležitý je, zda tomu bude přikládat tu důležitost, zda si uvědomí, že je to pro tebe zásadní otázka, že se na to nevyprdne a bude se snažit ti dát odpovědi- to by myslím do začátku stačilo..
Odpovědět
@la_dryade Ano, znám, ale to nesouvisí s nečekanou životní tragedií a případných přechodů pohledávek nebohého zadlužence na děti. Ale jako jo, dá se snáze odmítnout ta část, kterou za svůj život společně vybudujete a zbytku co patřilo jenom jemu odmítnout úplně. Jen standardně se to bere prostě tak, že po svatbě není žádné moje/tvoje, ty a já, ale tvůj plat je zároveń jeho platem a naopak, už je jenom "my", svazek je zároveň závazek. Manželství je trvalé společenství dvou lidí, kteří zvážili majetkové a hmotné zajištění rodiny ... takže zvažovat a pak zužovat? Good Luck ... jen mám takový dojem, že přítelovi by bylo z pochopitelných důvodů milejší raději nevstupovat než následně složitě, drahými notářskými zápisy, zužovat.
Odpovědět
Profilova fotka
No u vás by manželství bylo opravdu velká změna, protože jak sama říkáš, vůbec nežijete spolu, ale vedle sebe. Za sebe bych nejprve zkusila spolu žít opravdu jako pár, tzn. omezit i ty oddělené dovolené, byť ty sama si na ně vyděláš. Jenže párové soužití znamená, že máte oba stejně, citově i materiálně.
Odpovědět
@cestmira Jestli jsi to nepochopila, tak la_dryade je justiční čekatelka. Myslím tedy, že ji o právu nemusíš poučovat. Jinak teda zrovna od tebe pokyn k racionalitě a rozumu do hrsti je fakt srandovní, po tom, co jsi předváděla v diskuzi svatebních čekatelek.
Odpovědět
@zorro4 No asi ne moc zdatná justiční čekatelka, když mi ke komentáři o přechodu dluhů na potomky pošle odkaz za oddělen režim sjm - jak asi souvisí sjm s dětmi!? A jo klidně do mě šij, když nejsou argumenty tak se shazuje diskutující, že? Klasický AF ad hominem - trapné, ale třeba se tak cítí na výši když někoho ponížíš, tak si to užij! :)
Odpovědět
1
2 3 4
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?

Podobné diskuse

Šťastné manželství po přechozeném vztah…
23. 01. 2022 6
Jste tu některá, která se po letech vzt…
10. 04. 2016 51
Zásnuby - domluvené nebo překvapení?
17. 02. 2015 73
Moje matka se mi neustále snaží rozmluv…
15. 08. 2013 27
Po jak dlouhé době vztahu vás požádal p…
03. 07. 2013 305