Zdravím dámy, musím se vám s něčím svěřit a chtěla bych od vás slyšet, co si o tom myslíte, protože já to prostě nechápu.
Bydlím už nějakou dobu s přítelem a taky spolu už dlouho chodíme. Potom, co jsme se k sobě přestěhovali, začal mít takové narážky, jakože "proč dávat na schránku dvě jména, když se za chvilku budeme jmenovat stejně" a pořád něco na téma svatby. Pořád mluvil o kolegovi z práce, který se oženil a pořád mluvil o kolegovi z práce, který se zasnoubil. Skoro měsíc v kuse to u nás bylo nejčastější téma. Taky se mě ptal, jaký prstýnek by se mi líbil a pak mluvil o ALO Diamonds a tak. Dokonce jsme se spolu docela detailně bavili o svatbě, o obřadu a hostině, mluvil uvolněně a otevřeně, občas o tom i sám začínal, takže jsem každou chvilku čekala, že se mě zeptá. Jenomže se ten krásný klekací moment pořád nedostavoval a začala jsem být nervózní. O svatbě se u nás přestalo úplně mluvit a když už někdo mluvil, byla jsem to já. Nedávno (po pár sklenkách vína) jsem sebrala odvahu a zeptala jsem se ho, jestli něco z těch řečiček o svatbě myslel vážně. Nastala dlouhá chvíle ticha a odpověď jsem nedostala. Ptala jsem se ho, proč se o tom se mnou teda bavil, řekl, že prostě tak, že ví, že nemám ráda, když pořád mluví o práci, tak že se snažil najít jiné téma. No nezabily byste ho??? :-S To mě dost vzalo, protože jsem už už čekala, že to přijde (za týden mám narozeniny, pak jsou Vánoce, Silvestr, Valentýn, pak máme výročí, příležitostí by bylo dost) a on mi tímhle způsobem řekne, že o tom mluvil jenom, aby zabil čas. Naštěstí jsem to teda nijak nehrotila, nic jsem nepřipravovala, i přesto, že už jsme se bavili o datu i místu, ale docela pěkně jsme to téměř celé naplánovali a já už jsem se viděla na svojí svatbičce. Bylo to strašně divné, jako bych pokaždé mluvila s někým jiným, nejdřív nadšený zamilovaný chlap, který do toho chce co nevidět praštit a potom tenhle, který o tom "zatím vůbec nepřemýšlel a říkal to jen proto, abychom se měli o čem bavit"...Potom jsem byla na kávě s jedním známým, co je jeho kolega a ten mi řekl, že co to je za fámu, že si mě chce vzít, že ho od toho odrazovala celá kancelář, že je prý moc mladý (přitom ten ženatý a ten zasnoubený kolega jsou stejně staří). Myslíte, že se i přes svůj ohromný počáteční enthusiasmus nechal takhle lehce zviklat kolegy? Nebo že je to jenom divadýlko, abych si myslela, že mě nepožádá a on to na mě pak mohl vybalit v příhodném okamžiku? Netuším, jestli jsem šílená já, nebo jestli on je prostě divný.. :-(
Děkuji za odpovědi :-)
@slejsa Prostě ho nemají rádi a prý je ještě nepřesvědčil, že mi zajistí takový životní komfort jaký si pro mě představují a na který jsem zvyklá. A já jim nějak nejsem schopná odporovat hlavně protože mě na tý škole drží. Začlo i slabý citový vydírání, že jakmile si ho vezmu tak od nich už s žádnou pomocí nemám počítat. A jestli přítel na mě ten papír tolik potřebuje že to o rok déle nevydrží a že kvůli němu tu školu nedodělám. Termín jsme měli 13.7.2013 a školu končím v roce 2014. A prý jsme si spolu ještě nezkusili žít naplno a řešit věci ve společné domácnosti. V tom jediném s nimi souhlasím. A pak mě prostě tak nahlodali ve všem, že jsem začla pochybovat jestli je to ten pravý. Málem jsme se i rozešli. V naší výchově jsou docela rozdíly, které se tady špatně vysvětlují a taky nechápe některé moje koníčky a do jisté míry mi v nich brání. V poslední době se už situace uklidňuje a opět mě přesvědčuje, že jiného nechci. Hodně teď spolu o všem mluvíme, jak si to představujeme spolu do budoucnosti a co od sebe očekáváme a do vztahu přibylo více tolerance. Svatba je dočasně odsunutá, přítel nechce o přípravách ani slyšet když není daný termín, ale já si potají plánuju ať to pak můžeme zorganizovat za kratší dobu. I kdybych si ho teď vzala, tak nejsem schopná být s ním častěji než o víkendu a to ne ještě každý víkend. Nicméně od té doby co šel k nám žadat o ruku a rodiče se k němu takhle zachovali, tak s nimi nadobro skončil. Raději na mě čeká hodinu v autě než aby se s nimi potkal.
@artemis3 Tak to je nemilé...:-( A proč spolu nebydlíte? My spolu bydlíme 3,5 roku já studuji a chodím na brigády a snoubenec pracuje a jde to. Jinak pravda je, že bych si asi nevzala nikoho s kým bych si nezkusila bydlet a řešit ty každodenní problémy a starosti ;-)
@slejsa Cesta do školy (Prahy) mi trvá 5 hodin a je nemožné se dostat ráno včas do školy a večer ze školy zase zpátky a byt už máme koupený u nás v jižních Čechách, takže jsem přes týden na koleji. Přítel teď má práci 3km od bytu, takže kvůli pár měsícům se nevyplatí hledat něco kolem Prahy. Na brigádu přes školní rok taky nemám štěstí a tenhle rok ani čas. A nějaký ten víkend jezdím k rodičům, kde mám blízko ustájenou kobylu, kterou zatím nemůžu mít tam co je byt. Ona ještě není moje, ale když vydržím se o ní starat, tak na konci kalendářního roku 2013 je moje. Já vím, že přítel mi má být bližší než zvíře, ale přeci jen se těžko vzdám koně po 9 letech péče o něj.
@artemis3 Ahá, tak to je blbé :-( Ale opravdu bude lepší vydržet, zkusit si bydlet spolu, abyste věděli, zda to bude klapat a pak se brát. Alespoň máte Tvé po škole kam jít, když máte koupenej společenje byt ;-) Jinak kobylku Ti schvaluji, sama mám doma dva (dřív byli tři) koně ;-)
@slejsa Taky to tak teď nějak cítím, jen mě mrzí jak se zachovali rodiče. Měli nám v klidu říct tyhle důvody a ať se rozmyslíme sami, když je to náš život. Takhle je teď přítel už úplně nesnáší a skončila veškerá jeho snaha kontaktu s nimi. Dříve v té stáji taky bývali tři koně a teď už je tam kobyla sama, takže se těším až jí přestěhuju někam do stáda :-D
@artemis3 já jsem se taky vdávala při škole,sice jsme do roka a do dne nedodrželi,nešlo to,ale ničemu to nevadí a jsme šťastní i tak!!! Takže se klidně vdej při škole,fandím Ti!!
@kayh Já si taky myslím, že si připravuje "klid před bouří" a vyplatí se v tomto u Tebe případě na to pokud možno nemyslet a už vůbec o tom nemluvit, prostě chce nečekaný okamžik. Já jsem to čekala (jako nijak jsem to neprožívala, ale říkala jsem si, že už k tomu asi dojde) k šestému výročí, nic, k zakončení vejšky, nic, Vánoce 2010, nic, narozeniny, nic, 7.výročí...nic., Pak už jsem to ani nečekala a neřišila to. Věděla jsem, že si mě jednou chce vzít, tak jsem to nechala být...netlačila jsem ho otázkama kdy? do kouta, chlap potřebuje mít pocit, že to byl jeho nápad a fakt skvělej nápad :)
A nakonec to přišlo prostě naprosto nečekaně na dovolené jen tak. A jsem za to tak ráda, myslím, že ten moment překvapení je tak silný a zážitek. Ale zpětně mě celkem baví vzpomínka jak jsme šli na véču na moje narozky a já po véče čekala, že to asi příjde... a ono nic :), místo toho jsem dostala jiný super zážitek - tandem :)
A jinak taky už měl prstýnek doma přes půl roku a prostě čekal na vhodnou příležitost ;)
@stastnanevesta Kdyby jsme se náhodou znovu rozhodli že do toho praštíme, tak už mám pomalu jasnou představu co chci na svatbě mít, takže by nebyl problém to během 2 měsíců zařídit (samozřejmě vím, že budu mít omezený výběr termínů a služeb). Ale raději bych přeci jen počkala po škole, máme aspoň čas si ještě vyřešit nějaké otázky do budoucnosti, pak už by se nedalo tak lehce couvnout.
Děkuju za podporu :-)