Ahoj holky, asi zbytečně šílím, ale mám takové dilema. S přítelem jsme spolu necelý rok, ale známe se cca 14 let. Dohodli jsme se, že bude napřed svatba a pak dítě (jeho přání, je mu 30) a že dítě stihneme do mých 30 (moje přání). Jenže mi za 2 týdny bude 28 a začínám panikařit, že se to nedá stihnout a že mi ujíždí vlak. Nejsme zatím ani zasnoubení a biologické hodiny tikají.. Za chvíli bude Valentýn, moje narozeniny i výročí, tak si říkám, jestli mám čekat prstýnek nebo už mi úplně hrabe. Nadhazovat mu to nechci, domluvili jsme se, jak si to představujeme, tak nechci, aby měl pocit, že ho do něčeho tlačím. Jinak plánujeme do budoucna dovolené, že bychom jednou chtěli domek, jaká jsou pěkná jména pro děti, sám od sebe mi chodí ukazovat fotky miminek co se narodily známým, atd., takže se společnou budoucností počítáme oba. Co myslíte?
@saidy Nic neplánovat, nečekat, neorganizovat a bude to nejlepší. Pak totiž dopadneš jako spousta "nadržených" tady a nafoukneš se, že tě zase nepožádal, budeš mu to vyčítat a nakonec z tebe vyleze, že se vlastně vdávat nechceš ;)
Pokud to chceš nějak nenápadně nadhodit pro klid duše, tak mu třeba řekni, že babička/tetička/rodiče/kámoška/kdokoliv do tebe ryl, kdy teda bude miminko a jestli nejsi těhu apod. a tím se dostanete k tématu. Klidně mu řekni, že jsi jim odpověděla, že chcete první svatbu a pak miminko a to chcete stihnout do 30, což je vlastně za 2 roky, takže svatba bude už brzo ;) A uvidíš, buď se chytne a popovídáte si o tom nebo ho to aspoň nakopne.
Podle mě by nemělo jít o to, co stihnout do kdy, ale být si jistá, že tenhle člověk je ten pravý, se kterým chceš být do konce života a hlavně založit rodinu. Vypadá to, že se v tobě dost bouří hormony, které křičí "chci díte", protože ti a si doopravdy už tikají biologické hodiny, ale dávej si pozor, aby to nezavinilo to, že budeš mít dítě s někým, kdo tě potom třeba opustí. Za mě rok je strašně krátká doba, aby se dva lidi poznali, tak jak se mají znát jen partneři. To, že se znáte 14 let je super, ale určitě jste se neznali nijak do hloubky. Ono společné bydlení, starost o chod domácnosti, finance atp. přece jen otestují, jak dobře dokážete fungovat jako pár. Přeji ať to dopadne dobře :)
rozhodně nic nečekat...pak budeš každé narozeniny, každý svátek atd. něco očekávat a budeš akorát zklamaná, že se to nestalo. Ve výsledku se v tobě bude hromadit akorát frustrace místo radosti, jakým hezkým dárkem tě překvapil. O ruku se dá požádat i jindy než jenom na výročí nebo vánoce a může to být stejně slavnostní a výjimečné. Necelý rok chození může být krátká doba na to, aby už teď plánoval, že tě požádá... Pokud máš pocit, že už to teď musí přijít každou chvilku, kvůli tomu, že hoří váš časový plán, který ste si vysnili, tak to rozhodně není ten správný důvod žádosti o ruku. Bohužel je se musíš smířit s tím, že většinou to nevyjde přesně tak, jak si to člověk naplánuje a je třeba se tomu přizpůsobit. A ještě jedna poznámka, samozřejmě nevím, jak to má ten tvůj chlap, ale moje zkušenost je taková, že přítel si myslel, že naplánujeme svatbu za tři měsíce úplně bez problémů. Což jistě jde, ale v našem případě z různých důvodů ne... Takže představa např. dítě chci ve 30 takže rok plánuju svatbu, pak nějaká doba na otěhotnění, těhotenství, tak aby se to stihlo do 30, musím teda požádat ve 28 je možná tvoje, ale chlapi takhle nepřemýšlí....alespoň ti, co mám já ve svém okolí :-D
To je jak Rachel z Přátel, ta taky při oslavě 30. narozenin zjistila, že jestli chce vše nstihnout podle plánu (manželství a děti), tak už by vlastně měla se svým životním partnerem být - a tehdy chodila s tím dvacetiletým týpkem z práce :-D A tak za rok otěhotněla s Rossem. Takže na plány bacha!
@veruko24 Ten můj to takhle ale s přehledem pochopil. Po škole jsem nastoupila do práce, na 3 roky za mateřskou, shodli jsme se, že pak by bylo fajn, kdybych šla na mateřskou já... V další fázi dohody mezi námi padlo, že svatba dříve, než dítě a že se nechci vdávat těhotná. Rok v práci a přišli zásnuby, dva roky v práci a bude svatba, takže se zatím držíme "plánu" :) A mimochodem jsem to také čekala, ale asi bych raději za překvapení :)
@romikkeiko my když jsme se bavili o budoucnosti, tak jsme se shodli na tom, že nejdřív chceme svatbu a potom až dítě, a že to nechceme odkládat až na pokročilý věk, ale potom už se nezamyslel nad tím, že tu svatbu budeme nějakou dobu plánovat, že se s tím kříží další události, které to rozhodně neurychlí a vůbec ho taky nenapadlo, že se nechci vdávat těhotná (když bych si to mohla vybrat :-D), takže ten průnik plánování z hlediska času tady nebyl :-D teďka už to máme všechno vyjasněné, ale podle mě to každému hned nedocvakne a někdo nad tím ani neuvažuje, prostě to nechá pocitově, kdy se mu to zdá nejlepší
Pokud stačí do třiceti otěhotnět, tak svatba může být v 29,5. Naplánuješ ji klidně za půl roku. Takže do 29. narozenin můžeš být úplně v klidu, že máte dost času, a nechat to na něm. Pokud cítíš, že se společnou budoucností počítáte oba, proč ho tlačit do svatby dřív, než se na to bude cítit připravený a přijde s tím sám?
Hale a chceš to stihnout, nebo chceš být s člověkem, kterého miluješ a vážíš si ho a chceš s ním strávit zbytek života? Protože z toho příspěvku mi přijde, že to spíš chceš stihnout...
@saidy Já jsem zastánce přímé komunikace, takže já bych si s ním otevřeně promluvila. Že jste mluvili o nějakém časovém plánu a jak on to vidí. Jestli třeba nezměnil názor. Do ničeho bych ho netlačila, pokud by opravdu změnil názor, snažila bych se najít takovou cestu, která by vyhovovala oběma (rozhodně bych netrvala na svatbě a dítěti do třiceti za každou cenu). Pokud je to rozumný chlap, pochopí, že potřebuješ vědět, na čem jsi, a bude se aspoň snažit o tom s tebou komunikovat. Jinak souhlasím s tím, že chlapi v tomhle mají zkreslené představy. Můj muž by taky býval začal plánovat svatbu dva měsíce před termínem a pak byl při přípravách překvapený, že pokud nechceme jen obřad na úřadě, je to vlastně dost nemožné :)
Díky za tolik reakcí, to jsem až nečekala :-) Asi jsem to v úvodním příspěvku špatně napsala, není to tak, že bych chtěla dítě a bylo mi jedno s kým. Žijeme spolu prakticky od začátku, máme společné peníze, máme psa (původně byl můj, ale přítel se o něj taky stará a pes ho zbožňuje). Už jsem v minulosti jednou vdaná i těhotná byla, ale potratila jsem a bývalý vztah to neustál a rozvedli jsme se. Přítel to všechno ví. Nechci se honem vdát abych měla "splněno", chci si ho vzít a mít s ním děti, protože ho miluji, vážím si ho, máme společné zájmy, plány do budoucna, názory na bydlení, výchovu dětí, protože je nejen partner ale i kamarád, protože vím, že s ním chci zestárnout,.. Mluvili jsme o tom, jak si představujeme budoucnost na dalších pár let a říkal, že jeho představa je, že se časem vezmeme a pak budeme mít děti a říkala jsem mu, že souhlasím, jenom bych ráda měla první dítě ještě ve věku začínajícím dvojkou, s čímž zase souhlasil on, že to stihneme. A do toho všeho moje biologické hodiny bijí na poplach :-.
Souhlasím s tím, že muži většinou vůbec netuší, že příprava svatby, respektive provedení všech potřebných rezervací, zabere rok. Jejich představa je taková, že požádají, za dva měsíce je svatba, a za další měsíc je na cestě dítě. Takže bych navrhovala nějak nenápadně ho obeznámit se skutečností, že musí počítat s tím rokem. :-)
@saidy Kdyz uz jste jednou potratila, tim tuplem bych si davala bacha na sve telo i mysleni, ktere hodne ovlivnuje, nestresovala zbytecne, neprepocitavala, neocekavala. Veci jako jestli se dite narodi pred svatbou nebo po, zda to bude kluk nebo holka, zda to bude ve 29 nebo 30, to jsou prece koniny. Dulezite je, abyste mela stastnou, zdravou a spokojenou rodinu, vsechno ostatni jsou drobnosti. ;)
@stastnevdana
To bych si dovolila rozporovat, my máme 4 měsíce a je to moc, nenutí nás to nic moc rozhodovat. A znám spoustu jiných manželství, která se uzavřela v řádu týdnů, max. dvou-tří měsíců.
@pirek Já měla svatbu taky narychlo, a dost se to v tom odrazilo. Mluvím ale o tom, že dnes, když chce člověk třeba nějaký zámek, konkrétní restauraci nebo fotografa, rok předem už bývají rozebrané termíny.
Já jsem asi definitivně blázen. Bavili jsme se o svatbě i dětech (plán je, že děti až po svatbě, první dítě do mých 30 - za 2 týdny mi bude 28). Můj muž je poslední dobou sladký jak cukr (to on je vždycky, ale teď extra), chodí mi ukazovat fotky miminek co se narodily jeho známým a jak nemožná jména jim někteří vybrali, mluví o tom, co musíme mít na domku, až jednou budeme stavět a jeho rodiče s ním včera chtěli probírat, že oběma svým synům spořili a jednomu dali peníze teď (kupovali s přítelkyní pozemek), tak že je dostane taky a kam s nimi, kdybychom chtěli taky v dohledné době stavět a pak tak zvesela prohodili, že po tomhle je čeká ještě jedna investice a mají to všechno (narážka na naši svatbu - přítelův brácha se žení letos a rodiče jim na to přispěli). A ještě chtěl v autě rozebírat, kdo má jaká stavebka a kam ty peníze má dát, atd. Na moje narozeniny chce jít na romantický víkend do místního zámečku (dostal to od kolegů ke svým narozkám s tím, že ať už konečně je ta svatba a děti, tak se tehdy smál, jestli je to v ceně). A přišel s tím, že u nás už dlouho nebyla moje mamka a jestli se nechce někdy stavit. 8o Asi mi už fakt hrabe :think:
@saidy Žádný očekávání a nadhazování.
Normálně bych si s ním sedla a řekla mu to, jak to je...
Že se prostě chceš vdávat a mít děti, na tom přece není nic špatného :-)
@mikinkacs to už jsem udělala, bavili jsme se o tom na podzim a vyšlo z toho, že on chce napřed svatbu a pak děti a já chci první dítě do 30. Ani jeden jsme s přáním toho druhého neměli problém, tak jenom čekám, kdy to přijde :-)
@saidy Tak v tom případě bych to neřešila a dala tomu čas :-) ono chlapům trvá, než se rozhoupou, než zjistí velikost prstu a vyloženě sto let trvá, než vyberou prstýnek. Pak se musí samozřejmě odhodlat k žádosti a být vhodná příležitost.
Ono se to nezná, ale z jejich pohledu totálně složitá věc :-)
@saidy Mě ještě napadá jedna věc - ví, že čekáš na žádost o ruku? Píšeš, že jste o tom mluvili na podzim, tak třeba předpokládá, že jste domluvení a hotovo vyřízeno. Teď třeba zas čeká on, že přijdeš s tím, že je čas začít připravovat svatbu.
Diskuzi jsem nečetla, ale za mě - žádost nevychází od tebe, takže sice v očekávání být můžeš, ale ty nejsi pánem situace, a zbytečné tlačení může mít opačný efekt.. no a co se týče miminka.. tak to se už vůbec naplánovat nedá :D měla jsem to tak hezky naplánované, že po svatbě vyřadím antikoncepci a do měsíce, dvou se budem moct radovat, a ono to nejde úplně tak, jak si člověk vysnil.. a postupně vyřazuju ty plány a nároky, co jsem měla a jen se přizpůsobuju sitauce, a jen se člověk modlí, at je zdravej a šťastnej a co přijde, to přijde, nejde to lákat přes koleno..
Pro jistotu bych nic neočekávala, aby to překvapení bylo pro tebe větší a krásnější :-) ;-)
my jsme s partnerem na začátku vztahu mluvili o tom, že se brát nepotřebujeme. On zklamaný předchozím manželstvím a já to k životu nepotřebovala, hlavně když se budeme mít rádi. No a za 3 roky vztahu to na mě najednou vybafl nečekaně bez prstýnku. Bylo to krásné překvapení, jen jsem si to musela v hlavně srovnat, že se teda asi fakt budu muset pustit do příprav a že se ze mě stane vdaná paní. Teď jsem ráda, že máme společné příjmení.
Snažím se v to nevkládat zbytečné naděje, ale stejně. :-D Teď o víkendu mám narozky a už od začátku února chodí s dotazy, jestli chci jít o víkendu do místního zámečku - je to celkem nóbl restaurace s hotelem, welness, atd., běžně se tam dělají svatby (dostal od kolegů ke svým narozkám poukaz na romantický víkend pro 2) nebo někam jinam na navrhl asi nejdražší restauraci v okolí, kterou jsme kdysi chtěli zkusit a jak jsme viděli ceník, rozmysleli jsme si to. Tak jsem mu říkala, že tu restauraci asi ne, že by to stálo balík, tak to prý nevadí. Je ochotný diskutovat, kdy je nejlepší část roku na svatbu (zmiňoval i říjen, který jsem na podzim říkala, že by se mi líbil), probírat jména pro děti a předevčírem při nějaké takové debatě přišel s tím, že bychom na naši svatbu mohli natrénovat něco extra na první tanec. Tak teď nevím, jestli má něco za lubem nebo ne, narozeniny neslavím, kulaté letos nemám :-)
@saidy I když se znáte dlouho, jako partneři spolu zase tak dlouho nejste. Takže bych to nikam netlačila. Jestli žádost přijde, tak přijde, jestli ne, tak ne. Hlavně bych se na to neupínala. Myslím si, že jestli budeš mít dítě ve 30 nebo o rok dva později, není zas tak zásadní..
@danielamj díky, ale zatím není až tak k čemu, oficiálně se ještě nezeptal. Sice ho zajímalo, jestli bych si ho vůbec chtěla vzít a že kdyby se zeptal v létě, příští léto by mohla být svatba, ale žádná "oficiální" žádost o ruku zatím neproběhla :-)