Ahoj holky,
jsme s přítelem už skoro 6 let, z toho spolu 2 roky bydlíme (já 22 let, přítel necelých 24 let.). Už nekolikrát jsem mu naznačila, jak bych chtěla svatbu - Kdyby mi teď někdo řekl, že se zítra vdávám, tak by mě to ani nepřekvapilo (mám vše do detailu vymyšlené) :-D .. Problém je, že to ne a ne přijít. Když se o svatbě spolu bavíme, tak se docela zapojuje, Jednou řekne, že příští rok by to bylo fajn a pak se ho někdo zeptá a najednou začne, jak máme čas atd.... v červnu nás čeká romatický víkend, tak doufám, že se třeba vysloví, ale co když ne? Už mě to čekání nebaví ... :(
@dd44 ahoj, už jsem se tu zapojila do jiné diskuze, kde si můžeš přečíst i moji story...
Mám stejný problém jako hodně holek tady, vdávala bych se, ale přítel se nemůže rozhodnout/odvážit/rozmyslet - reálně vlastně nevím, kde je u něj problém.
Chtěla bych se jenom dostat k tomu věku, jak jste to tu všechny odsoudili "22 let, taaak mladá, prď na to" ............
Letos mi bude 23 let. Přítelovi 26 let. Jsme spolu letos 7 let, bydlíme spolu 4 roky (3,5 let v podnájmu, 0,5 roku ve vlastním - máme hypotéku na 1/2). Už asi dva roky máme společné účty. Neřešíme, čí peníze jsou čí a co si za ně kdo koupí. To co je jednoho, je i toho druhého a naopak. Máme auto, televizi, veškeré vybavení bytu na půl. Od 17ti makám a studuji, abych to někam dotáhla a mohla si dovolit vše o čem si sním.
Chci jenom říct, že věk nehraje roli - i když 22let se vám zdá "hrozně" málo. Já se s tímhle setkávám všude... když řeknu, že mi je 22 a chci se vdávat tak odezva je "bože proč,vždyt jsi tam mladááá" ... v práci když řeknu kolik mi je tak všichni "jeee, to jsem nevěděl, a jak jsi se proboha dostala na tuhle pozici? To jsi tak šikovná? na to, že je ti 22, to přece nemůžeš mít tolik zkušeností" .... prostě pokud nemusím, svůj věk nikde neříkám, protože je to pro mě překážka. Holky ti tady říkají, ať to neřešíš, když je ti "teprve" 22 let, ale já si to nemyslím. Na věk se vykašli.
Nějakou objektivní radu, co se týče našich chlapů a toho, jak je zlomit, ti ale dát nemůžu. Sama jsem z toho v pr*. Vyzkoušela jsem všechno. Nefunguje nic :D ale čekat do nekonečně taky nemá smyl. Já jsem si sama pro sebe stanovila pomyslnou čáru, datum, do kdy nejpozději budu čekat, a pokud se nic nestane, tak si vezmu čas na promyšlenou a zřejmě to ukončím, i když by to bylo těžké a přítele moc miluji.
Budu držet palce :)
@martipoky Děkuji ti za odpověď. Jsi asi jediná, kdo ten věk chápe. Myslím si, že na svůj věk jsme toho prožili dost. Máme také jeden účet, bydlíme sice v bytě, který patří mamce, ale teď máme hypotéku na pozemek (1/2) - chceme např. za 5 let začít stavět baráček, máme také společní účet, takže u nás neexistuje žádné moje nebo tvoje, prostě je to naše. On to bude těžko chápat člověk, kterému je 22 a přítele má třeba rok a někdo, kdo má přítele od 15 let a zažil s ním všechno. Je to opravdu první láska, tak proč by nemohla být poslední se vším všudy :) Děkuji všem za odpovědi. Rozhodla jsem se nechat to být a uvidíme :)
@martipoky Ten závěr, jak si dáš datum, a pak budeš promýšlet zní trochu jako v tom vtipu "měla přijít v pět, počkám do šesti, jestli v sedm nepřijde, tak se v osm naštvu a v devět půjdu domů" :-D
K tomu věku (a přejdu to nadbytečně vychloubání, co jsi všechno dokázala) - zřejmě na to nahlížíte hlavně délkou vztahu a ten už je dost dlouhý, bez ohledu na váš nízký věk. Z toho pohledu to chápu. Na druhou stranu zkuste alespoň přijmout názor druhé strany, my, kterým je třeba přes 30, prostě zpětně hodnotíme, jak jsme se cítily ve 23, co jsme si myslely o životě, co se za tu dobu změnilo. Nementorujeme, nepoučujeme, jen dáváme svůj pohled na věc, svou zkušenost (já si třeba ve 23 byla na 100 % jistá, že se NIKDY nebudu vdávat :-D ).
A s tou pomyslnou čárou doporučuji mu o ní říci, nedávat si nějaké vnitřní lhůty a čekat, že v té době na to musí přijít. Třeba vaši partneři mají jen pocit jako většina z nás a většina lidí kolem, že je času dost...
@zorro4 Mam stejny nazor, ale jedna technicka; rikas, ze by mela @martipoky priteli rict o tom pomyslnem terminu, ktery je tusim letos v cervenci, jestli si to pamatuju dobre. Co kdyz on na to zareaguje tak, ze je vydirani a natlak a bla bla bla? Uznavam ale, ze kdyz mu o tom terminu nerekne, tak on se bude asi dost divit a bude mu to treba pripada nefer ('Kdybych to byval vedel, ze se se mnou chces v cervenci rozejit, pokud te nepozadam, tak bych to byval udelal. Melas to rict'). Takze ona vlastne nemuze 'vyhrat', at udela cokoliv (rekne mu o tom, nebo ne), protoze on by na ni teoreticky v obou situacich mohl vytahnou nejaky sikovny protiargument a ve vysledku by si nepomohla. Sama nevim, co bych v takove situaci delala a to jsem o deset let starsi nez martipoky, ale I moje zkusenosti jsou na toto prekerni dilema kratke....
@zanett jak říkáš, nemůžu ani mlčet, ani mu to říct. Je to těžký. Prostě nechám to na osudu. Buď se něco stane a dobře to dopadne... nebo se taky nestane nic a dobře to nedopadne.
@martipoky Ja bych mozna zkusila nejakou zlatou stredni cestu, I kdyz nevim, jestli by to slo udelat nejak kulantne; treba bych mu ten cervencovy termin naznacila, nez mu to rict natvrdo. I kdyz chlapum se nema nic naznacovat, neb to nepadne na urodnou pudu, ale prece jenom zni lip rict ' V cervenci mame vyroci, mam trochu nutkani to brat jako pomyslny meznik ve vyvoji vztahu, takze by se na to datum hodilo oficialni pozadani o ruku, co myslis?', nez na nej vybafnout 'Nepozadas-li me do XX. cervence, tak s tebou koncim a sbohem!'. A nerict mu nic a pak se spakovat akorat povede k tomu, ze ti rekne neco ve stylu 'Lina huba holy nestesti'.
@zanett Já bych si primárně nestanovovala žádný termín v sobě. Ona ta zklamání z nevyslovených požadavků... Nedávno se muž vracel z dlouhé služebky, neviděli jsme se 3 týdny. Zeptal se, zda by mi nevadilo, kdyby po příletu nešel domů, ale sešel se se svým korejským kamarádem, který ráno odlétá pryč. Mně to nevadilo, což jsem i řekla, ale PŘEDPOKLÁDALA jsem (:-D ), že když jsme se 3 týdny neviděli, bude domů pospíchat (takže jsem čekala doma s vínem, nafintěná atd.). O svém předpokladu jsem mu pochopitelně už nic neřekla, ve 2 ráno jsem šla spát nas****. Ale do rána jsem se vyklidnila s tím, že pokud jsem chtěla, aby přišel domů dřív, mohla jsem mu to normálně říci.
Poučení z této historky - ve stejné situaci bych si v sobě vyjasnila, nakolik je pro mne důležité, aby se ta žádost odehrála do nějakého data. Pokud to důležité je, pak bych ho s tím seznámila, nikoliv se lhůtou na den přesnou, ale seznámila, že třeba letos to ještě čekám, pak se zařídím jinak. Protože jak dopadají čekatelky víme z druhé diskuze.
A jestli zareaguje o vydírání nebo naopak, že nepochopil, však to je vlastně jedno, jde o výsledek, ne o cestu.
@dd44 Ahoj...Je ti 22 let,kam chvatas?Verim,ze pritele milujes,chces s nim byt naporad...A verim,ze i on to ma podobne,ale je mu 24 let..To jsou kluci jeste v puberte a podle me rozhodne nemysli na svatbu...To kdyby si prisla s touhle otazkou,kdyby jsi byla o 10 let starsi,tak to pochopim,ale ted mas jeste cas...Hlavne se na to neupinej nebo se z toho zblaznis...Fakt neni kam chvatat.Ja uz jsem rok a pul vdana,bylo to super,ale u nas se nic moc nezmenilo.Takze jestli jde faktjen o ten jeden den,kdy budes centrem pozornosti,tak nechvatej.....
Ahojda...a mně je 20 a vdávat se letos budu... vlastně nejen proto, že se milujeme, ale prostě chceme a pomalu se připravujeme na cestu k miminku... svatba- koupený byteček - miminko :) jestli to tak cítíš, tak opravdu kašli na věk a řekni mu to že bys chtěla. Pokud třeba plánuješ v dohledný době miminko v nejbližších letech, tak nevidím nic špatného na tom aby to věděl, že po svatbě toužíš :))))))))))))))