Jak píšu v názvu, jste tu některá, co už se prostě po letech soužití nechce vdávat? Mám to tak, že jsme s chlapem 9 rok, ze začátku pořád mluvil o svatbě, zda si ho vezmu děti, já vždycky trpělivě odpovídala, že ano. Pak přišly děti, to bylo, že svatba bude až budou větší, pak přišla stavba domku, tu teď doděláváme..takže teoreticky čekám, že s tím v dohledné době přijde...ale prostě už ten vztah není co byl. Mám pocit, že vedle sebe jen žijeme, stavba nás dost vzdálila, hádky kolem něho jsou téměř denně. Prostě už několikrát jsme mu v poslední době řekla, že pokud s tím přijde, že odpověď bude ne. Loni se mi ženil bratranec, chytla jsem sv. kytku, ač jsem vůbec nechtěla chytat (spadla mi k nohám :-) ) a chlap měl divné řeči. Letos plánuje svatbu můj brácha, můj mu má jít za svědka. Ouzko mi bude, to vím, děti se pořád ptají, kdy jako budu nevěsta, chtěly by jít za družičky, jako loni- Já prostě necítím, že bych se chtěla vdávat, dokonce ani nevím, zda s ním chci být, ale máme děti, dům staví prý kvůli mě....asi se navalilo všechno z posledních let, taková ta zklamání (ničím mě nikdy nepřekvapil, no to nebudu rozebírat) nechci, aby moje řádky působily, že jsem nevděčná, to ne, vím, že maká, abychom bydleli, ale já jsem prostě ze všeho znechucená. Nemyslím si, že dostavbou se vše urovná, budu pro něj zase důležitá a bude nám zase dobře...nevím, co mám dělat. Třeba si řeknete, že co sem lezu, ale tak nějak doufám, že nejsem sama a třeba se tady ještě některá "nevděčnice" najde :-)
@pirek
Souhlasím, dům vztah nezachrání a tady se evidentně vztah nějakým způsobem poškodil.
@nevestaevule
Já osobně mám tip, že zakladatelka prostě tu svatbu tehdy před dětma chtěla, jen to tomu chlapovi neuměla naplno říct. Ale pak přišly děti, dům a teď se prostě "přečekala" a už o svatbu nestojí, protože o tom vztahu pochybuje. I to se může stát, pokud je pro člověka svatba vlastně původně důležitá, ale potlačí to v sobě..... není to protimluv, prostě kdysi o ní stála, teď už ne.
A je pravda, že je fajn, že chlap rodinu zaopatří materiálně. Ale některým ženám to prostě nestačí - potřebují i to emocionálno, potřebují cítit blízkost a to jí postavený barák prostě nevynahradí.....
@koffen
nevím, co Ti poradit. V situaci, v jaké jsi teď už prostě dostavět musíte, takže bych zatla zuby a vydržela. A pak bych si zkusila s partnerem promluvit (narovinu včetně toho, jak se momentálně stavíš ke svatbě. Ale citlivě, s pochopením, že ho musela ta stavba hodně vyčerpávat) a zkusit ten vztah pomalu opravovat a znovubudovat. Ale na tom se musí podílet i on a pokud toho nebude ochotný, tak se s tím už bohužel asi nic nenadělá :( každopádně držím palce, ať to nějak vyřešíte.
@vineta Ale v každém manželství se objeví stereotyp,to je normální,jen si myslím že jako manželé mají k sobě lidi blíž,a nebudou se kvůli stereotypu rozvádět. Rozchod,ten je snadnější.
@koffen Ale ono by se to vážně mělo...když jsi chtěla šťastnou nevěstu a ženicha,tak jste se měli vzít dřív...přijde mi že svatby s dětmi už jsou taková ta formalita,nutnost...proto já se chtěla vdát bez dětí,i bez baráku...pro nás svatba byla startovní čárou do společného života,a podle mě to tak má být.
@88renca88 Manželství není všelék. Žít ve stereotypním manželství není o nic lepší než žít ve stereotypním vztahu. Pokud má pár děti, měl by být rozchod stejně promyšlený jako rozvod. Zásadní je přestat vztah zanedbávat, a to samozřejmě oboustranně.
@88renca88 Tak to, že by k sobě měli lidi jako manželé blíž, považuji za naprostý nesmysl. Kvalita vztahu závisí na jejich povaze a motivaci, zda na něm jsou ochotni pracovat, ne na osobním statusu.
@poinsettia Ja bych byla opatrna s tim hodnocenim, protoze sama na sobe vidim, jaky je rozdil v tom byt s nekym, kdo s vami planuje spolenou budoucnost a nekym, kdo o budoucnosti mlzi. Muzu je oba milovat stejne, ale ten, ktery se mnou sdili plany do budoucna mi proste bude bliz. Takze ja manzelstvi jako formalitu nevidim, je to I pocitove. A za sebe rikam, ze ja proste nikdy nebudu a nemuzu mit velmi blizko k nekomu, kdo se mnou sice treba momentalne je, ale budoucnost se mnou nevidi...
@88renca88 A ještě k té svatbě- mám ve svém okolí dost párů, které na to šly klasicky. Společné bydlení, svatba do tří let, 1. dítě, domek, 2. dítě, krize, stereotyp, úpadek vztahu, nevěry, někde již rozvod. Na serveru o svatbě jsme tu v zásadě samé novomanželky, myslíme si, že takhle je to správné, ale on nás život může sundat úplně stejně. On ten reálnej život dokáže ubít sebevětší lásku. Nezbývá, než nespoléhat na náhody a o vztah pečovat.
@zanett Mají spolu děti, staví pro ně dům. Takhle nepočítání nevypadá. Tady se spíš na svatbu trochu pozapomnělo, ale vztah na úrovni manželství funguje.. Jinak souhlas, stejná očekávání ve vztahu jsou základ.
@vineta To sice jo,ale nikdo asi nemůže od udřeného chlapa čekat,aby vrkal zamilovaně jak hrdlička. Co může být větší důkaz lásky než to,že chlap postaví barák,a ještě kvůli zajištění rodiny má dvě práce? Mnoho chlapů by se na to vybodlo.
@vineta Ja jsem reagovala na poinsettia, ktera rikala, ze si nemysli, ze by k sobe meli lide v manzelstvi bliz. Ja si zkratka myslim, ze v manzelstvi jsou si lide casto blizsi, nez jen pri chozeni, alepon ja to tak mam a spousta mych znamych taky.
@zanett Možná jde o to, že ztotožnujete společnou budoucnost se svatbou. Chápu, že pro někoho je manželství pocitově důležité. Ale lidi jsou různí a každému vyhovuje něco jiného - to je to, co se snažím říct. Pokud by mě přítel o ruku nepožádal, žila bych s ním dál, protože si vzájemně důvěřujeme, podporujeme se, chceme být spolu, a můj vztah s ním by tím neměl o nic menší cenu. Sdílet plány do budoucna lze i bez svatby, a naopak manželství není zárukou společné zářivé budoucnosti, obrovské procento rozvodů je toho důkazem.
@poinsettia Aha, uz rozumim ;-) Ja teda s tebou nesouhlasim, ale rozumim ti. Ja jsem se taky s byvalym snazila byt I pote, co mi rekl, ze svatba proste nebude, ale uz mi to neslo. Proste jsem s nim nevidela tu budoucnost, protoze kamen urazu cistlo jedna bylo, ze se nechtel zenit. Sice jsme mohli spradat I jine plany, ale pro me byla svatba 'startovaci cara' a kdyz to on odmitnul, tak proste uz pro me ten vztah zmenil hodnotu a do roka to slo do kytek. Holt kazdy je nastaveny jinak. ;-)
@poinsettia Tak to si řeknem až budeš vdaná. Já si taky za svobodna myslela že se svatbou city nezmění,a ono jo. Aspoň my s manželem k sobě máme blíž,a milujeme se víc než za svobodna.
@zanett Nesouhlasit je v pořádku :-) pokud ti nevyhovovalo být ve ztahu, který zjevně ke svatbě nevedl a pro tebe to bylo vzhledem k tvým představám o budoucnosti zásadní, tak proti tomu samozřejmě nemůžu říct ani slovo :-) Jde mi o to, že tahle věc se nedá zobecňovat nebo říkat, jak by to mělo být.
@zanett Nám se třeba vztah sňatkem skutečně prohloubil. Ale myslím, že dítětem bychom dosáhli podobného efektu. A pokud je člověk dospělý a zodpovědný a potomek je plánovaný, řekla bych, že to vztahu poslouží podobně jako sňatek. Závazek je to neskonale větší.
@zanett Jak já s bývalým-taky mi řekl že se ženit nechce,a do roka bylo po vztahu. Podle mě kdo miluje 100%,tak do svatby jde. A kdo si nechává zadní vrátka-pryč s ním :-)
Ještě mě napadá k té stavbě domu - ono je hezké si říct, že oba dělají maximum, ona se stará odeti, on staví ve volném čase dům a má dvě práce. Zdánlivě harmonie, ale toto jsou ryze praktické věci a teď už i nutnost. Spousta lidí se vrhne do stavby domu čiste jen proto, že nemaji predstavu, co všechno to obnáší a co všechno to stojí. Já si myslím, že nejtvrdsim platidlem je čas, čas strávený společně, čas, kdy vznikají ty nejkrásnější vzpomínky,ten čas,kdy jsou ty nejkrasnejsi zážitky. Žít se totiz musí teď, sice s myšlenkami na budoucnost,ale nejde žít z budoucnosti, z očekávání,že štěstí přijde až bude dostaveno, nebo až něco jiného. Pro nás s mužem je důležité spolu žít a užívat si jeden druhého, ty veci okolo jsou vedlejší. Prioritu máme my dva a náš vztah, naše manzelstvia podle toho jednáme. Mohli jsme roky stavět barák a zničit se u toho, ale rozhodli jsme se tak, že jsme dali přednost něčemu, co nám naopak společný čas dalo. Projevovat lásku prací je pochopitelně, ale i já patrim mezi ženy, kterým tohle nestaci, které potřebují ty emoce. Tím neříkám, že zakladatelky muž dělá špatně, jen simyslim,že jejich společně rozhodnutí je vzdálili.
Další věc je společná budoucnost se svatbou nebo bez. Tady jde o to,že kdo po svatbě touží, zapadá do jeho žebříčku hodnot v podobě oficiálního manželství, tomu život na hromadce stačit nebude. Kdo po svatbě a manzelstvi netouzi v té oficiální rovině, může se ve vztahu i přesto dopracovat stejně daleko jako v manželství. To, jakou toma váhu ať v manželství nebo ne,jakmoc sijsou lidé blízcí záleží vždy na nich dvou a ne na okolnostech. Nikdy bych si nedovolila tvrdit, že šíje nekdos nekym bliz nebo dál v závislosti na tom,zda v manželství žije nebo nezije.
@88renca88 tak já za ty, co už teda vdané jsou, prohlašuji, že nelze generalizovat a že moje city svatba nezměnila, byly stejně silné už před svatbou a svatba pro mě důležitá nebyla...