Jak píšu v názvu, jste tu některá, co už se prostě po letech soužití nechce vdávat? Mám to tak, že jsme s chlapem 9 rok, ze začátku pořád mluvil o svatbě, zda si ho vezmu děti, já vždycky trpělivě odpovídala, že ano. Pak přišly děti, to bylo, že svatba bude až budou větší, pak přišla stavba domku, tu teď doděláváme..takže teoreticky čekám, že s tím v dohledné době přijde...ale prostě už ten vztah není co byl. Mám pocit, že vedle sebe jen žijeme, stavba nás dost vzdálila, hádky kolem něho jsou téměř denně. Prostě už několikrát jsme mu v poslední době řekla, že pokud s tím přijde, že odpověď bude ne. Loni se mi ženil bratranec, chytla jsem sv. kytku, ač jsem vůbec nechtěla chytat (spadla mi k nohám :-) ) a chlap měl divné řeči. Letos plánuje svatbu můj brácha, můj mu má jít za svědka. Ouzko mi bude, to vím, děti se pořád ptají, kdy jako budu nevěsta, chtěly by jít za družičky, jako loni- Já prostě necítím, že bych se chtěla vdávat, dokonce ani nevím, zda s ním chci být, ale máme děti, dům staví prý kvůli mě....asi se navalilo všechno z posledních let, taková ta zklamání (ničím mě nikdy nepřekvapil, no to nebudu rozebírat) nechci, aby moje řádky působily, že jsem nevděčná, to ne, vím, že maká, abychom bydleli, ale já jsem prostě ze všeho znechucená. Nemyslím si, že dostavbou se vše urovná, budu pro něj zase důležitá a bude nám zase dobře...nevím, co mám dělat. Třeba si řeknete, že co sem lezu, ale tak nějak doufám, že nejsem sama a třeba se tady ještě některá "nevděčnice" najde :-)
Tady nejde oto,že jste spolu dlouho, aleo to,že ten vztah jde do kopru. Dříve jste vždycky dali přednost něčemu jinému než vztahu, nqkonec vás stavba domů rozdelila, bohužel, zvláště, jestli stavíte svépomocí, je deprese z nekonečna naprosto normální. Musíte si uvedomit, zda spolu chcete byt nebo ne. Pokud ano, musíte na vztahu začít pracovat, samo se to dohromady nedá.
@kacenkakaca díky moc za názor. Já už ale asi nevím jak. Nemám chuť, když vidím, že moje snaha se mi nevrátí. Můj už není to co býval, jako povahou se hodně změnil. Mám pocit, že by mu ani nevadilo, se rozejít. Máme ale děti, které ho bezmezně milují a on je taky. Ale já prostě nevím, jak docílit toho, aby se vztah urovnal, abychom si byli zase alepoň trochu vzácní.
@koffen Proč jste se nevzali, než jste měli děti? Na tom samozřejmě není nic špatnýho, pokud to cítí oba stejně, ale většinou to dopadá tak, že žena čeká na žádost o ruku, zatímco muž má všechno - ženu, útulnou domácnost, dětičky, a nemá tak vlastně žádnou motivaci se ženit. Takových případů jsou nejen tady mraky.
Jinak si myslím, že tvoje pocity jsou s ohledem na okolnosti normální. Máte problém a měli byste si o tom promluvit. V klidu mu řekni, jak se cítíš, protože on to pravděpodobně vůbec netuší a nemůže s tím nic udělat.
@stastnevdana Proč jsme se nevzali? Nevím, nikdy s žádostí nepřišel. Otázka, zda si ho někdy vezmu byla vyslovena několikrát. Vždycky jsem odpověděla, že ano, že si ho někdy vezmu. Vždycky bylo něco, proč ne. Pak jsem ho asi už i štvala s debatama o svatbě. Ano, má všechno, zařídím všechno okolo domácnosti, dětí. On dům. Promluvit si s ním, to už jsem se snažila několikrát. Nemá sílu něco řešit, vždycky řekne, nech tyto řeči, až to doděláme, pak bude dobře, ale já vím, že všechno bude stejný...
@koffen Hlavně by jste spolu měli o tom mluvit, pokud o svých pocitech a přáních nekomunikujete tak se není čemu divit. Takhle špatně bez komunikace by dopadnul každý vztah. Určitě to nevzdávej už předem, už kvůli těm dětem.
@radkaja jenže takhle dopadá většina vztahů po dobu výstavby, hlavně svépomocí. Deprese, vyčerpání, člověk nemá sílu řešit víc než jen kdy se bude moct vyspat. Pokud to trvá dlouho, je tojen horší a horší. Tady navíc nejde o společný podnik, ale zakladatelka má děti, chlap stavbu, takže hadam ani není moc společných témat.
Já bych navrhla odpočinek, dopřát si čas pro sebe a pro vztah. Stavbu neresit,třeba zadat firmě, pozastavit,pokud je čas nebo, pokud není možnost, to celé prodat a začít znovu s něčím jiným a spolu. Chce to čas bez stavby a bezdeti pro ně dva.
@kacenkakaca Ale to právě zase máme. Barák řešíme, navíc spolu i pracujeme v jedné firmě. Nejsou peníze zadat dodělání firmě a máme na dostavbu 3 měsíce. Na byt, kde teď jsme už máme zájemce na pronájem, takže musíme to nějak dotáhnout. O prodeji jsme už taky uvažovali, ale každý to rozmlouvá, no aby ne. Strávil tam 2 roky života, 2 roky dětí mu utekly. Navíc má vedlejšku, aby na to vydělal. My si ale ani neumíme už užít čas volna, bez dětí. Minulý týden jsme byli na koncertě bez dětí na který jsme se těšili 3 měsíce a byl super, ovšem spolu jsme moc nebyli. Ostatní kamarádi se k sobě měli, my ne. Snažila jsem se si to s ním užít, ale pařil radši sám, někde jinde :-(
@koffen Přijde mi že už máte ten vztah přechozený...to přijde v každém vztahu. Nemůžu tě soudit ani nechci,ale nebyla hloupost mít děti,barák za svobodna? Znám spoustu lidí kteří takto žili,nakonec si řekli že svatba je zbytečná,navíc po těch letech zmizela láska,a šli si každý po svých.
@88renca88 A jak by svatba pomohla? Vztah by zřejmě vypadal stejně, ubitý povinnostmi a závazky, akorát by neřešila, že se nechce vdávat, ale zda se má rozvést..
@koffen Ano, mam takovou zkusenost, v minulem vztahu jsem po letech jsem rezignovala na to mit svatbu, zanedlouho na to sel ten vztah do kytek (trval 10 let).
Myslim, ze ve vasem konkretnim pripade je problem to, co zminuje @88renca88 - ten vztah je prechozeny. Je to na delsi povidani (ta problematika prechozenych vztahu), ale myslim, ze vim, jak se citis :-x
@vineta Souhlasim, ale myslim, ze v manzelstvi ma clovek vetsi motivaci ten vztah udrzet a pracovat na nem, nez kdyz v manzelstvi neni. Ale taky si myslim, ze ta svatba mela prijit bud pred detmi, nebo kratce po nich. Kdyz se veci nechaji dlouho 'lezet ladem', clovek pak zajede to stereotypu, ktery mu jakz-takz vyhovuje, tak proc by to menil, chybi motivace. Hlavne panove maji pocit, ze kdyz maji partnerku, deti a zazemi, tak je svatba zbytecna 8-(
@zanett Nemyslím, že tohle je přechozený vztah, alespoň ne v tom původním významu. Vždyť mají děti, tj. k posunu ve vztahu došlo, přestože tím posunem nebyla zrovna svatba. Tohle je stereotypem. A dostatečným impulzem k pokusu vztah zachránit by měly být děti, manželství už tu podle mě velkou roli nehraje.
A co zkusit na pár dnů odjet někam pryč a vypnout? Kdyby jsi měla možnost dát na pár dnů děti k babičce a dědečkovi tak by to bylo fajn. Přeci to nevzdáte a nezahodíte dlouholetý vztah. Držím palce:o)
Na tom koncertě jste ale jak jsem vyrozumněla nebyli sami, byly jste tam s kamarády, takže se mohl někam zašít. Měli by jste odjet třeba někam na víkend jen sami dva a snad by tam byla i příležitost si o tom popovídat.
Podle me je problem,ze jste to vzali odzadu a ted teprve zjistujete,ze to mozna nebyl dobrej napad, deti barak a pak az mozna svatba, do ktery se vam uz ocividne ani jednomu stejne nechce. Na vztahu se musi pracovat,ale na to ted nemate ani cas ani chut a to je spatne. Souihlasim s Kacenka a podobne, uzit si cas jen spolu, dat deti k nekomu na hlidani, jet na dovolenou,proste si uzit jeden druhyho.
@zanett@88renca88 podle me nic jako prechozeny vztah neexistuje. Tady nejde o to, ze se nevzali, ale ze vzdy dali prednost necemu jinemu, vzdy melo pred vztahem neco prednost. Ale souhlasim, ze v pripade, ze jsou oba z paru zalozeni prosvatebne, muze byt ta samotna absence svatby problem. U paru, kde by svatbu nechteli nebo ji vnimali jako formalitu by to nebyl problem, ale tady se na ni cekalo a neprisla. Ale k tomu bylo potreba vyvinout nejakou aktivitu ...
Nazývat nějakým vztah "přechozeným" je podle mě naprostá blbost. My s manželem byli přes deset let, než jsme se vzali. A když mi někdo řekl, že máme přechozený vztah, otevírala se mi kudla v kapse. Souhlasím s @kacenkakaca, že něco takového prostě neexistuje. Myslím, že podobné problémy by se objevily tak jako tak, ať se svatbou nebo bez ní.
Každopádně jestli můžu mluvit ze svojí zkušenosti, taky jsem se jeden čas už vdávat ani moc nechtěla. Každý vztah má svoje lepší a horší období a myslím, že je normální, že člověk občas pochybuje, jestli to má ještě cenu. Na druhou stranu jsem si já vždycky uvědomila, co je pro mě v životě důležité a že i když mě manžel občas neskutečně rozčiluje, vím, že v zásadních otázkách se o něj vždycky můžu opřít. Myslete na to, co na partnerovi máte ráda a za co si ho vážíte - třeba to, jak miluje děti a stará se o ně. A nepřebíjejte to tím, co ráda nemáte. Protože to je vždycky ta jednodušší cesta.
Jinak je to asi ohrané, ale nám pomohlo, když jsem partnerovi řekla všechno, co mi vadí a trápí. Sice měl nejdřív spoustu řečí, že žádný problém nemáme, že si mě všímá a blablabla. Když jsem něco navrhla, co bychom mohli dělat, aby se to srovnalo, vždycky to zavrhnul. Časem se mu to ale rozleželo a sám nad tím přemýšlel. A nakonec jsme se vždycky v klidu dohodli a všechno se srovnalo. Ale uznávám, že není lehké k tomu chlapa přimět :)
Držím vám palce!
Můj názor je ten, že to nikdy není černobílé...resp. nechci se tě dotknout, ale píšeš, že manžel se změnil, že ty se snažíš, apod. Neříkám, že to tak není, ale z největší pravděpodobností jsi se nějak změnila i ty. To, že tě nepřekvapí apod. tak to předpokládám, že je pořád stejné, že jsi to o něm věděla i dřív. Víš je skutečně možné, že on zkrátka tu svou lásku vyjadřuje tím, že vám satví domov...bere to tak, že se o vás chce postarat, děti, aby měly zahradu na řádění, apod. Co když je toto ten jeho způsob vyjádření lásky. Možná že bys radějc bydlela v paneláku a chtěla, aby ti lásku vyjadřoval jinak, ale to, že to dělá jinak než ty čekáš neznamená, že to nedělá. Nechci se jej zastávat, neznám vás ani jednoho, ale on skutečně maká, chodí na vedlejšák a nejspíš jen pro sebe by to nedělal. Já vím, že ty makáš doma a je to taková ta práce, která se bere pomalu jako samozřejmost, takže oproti stavbě domu nedoceněná, ale v globále jej stavíte spolu a děláte oba co je ve vašich silách. Myslím, že jsi asi vyčerpaná, řešíte peníze, málo času, apod. a není čas na nic. Odcizujete se, hádáte a tak to jde dokola. Nemyslím si, že je úplně mimo když říká, že až dostavíte bude líp. Jasně, že se z něj nestane romantik, co tě překvapí kyticí, apod. , ale odpadne jeden velký stres a budete mít spoelčné místo, kde budete trávit čas, pozývat přátelé, rodinu, apod. Taky fajt, že je tvůj partner skvělý táta je naprosto klíčové. Neříkám, že jsi fňukna, chápu, že jak se cítíš más své opodstatnění a tvůj partner není bez viny, ale co takhle se na to zkusit podívat jinak ...vydělává, staví pro vás barák, má dvě práce, miluje děti, děti milují jej. Určitě má partner chyby, ale zkus se zamyslet, zda prostě i ty po něm nechceš příliš a z čeho skutečně pramení tvá frustrace. Kolem je tolik neschopných, líných a podivných chlapů, kteří kašlou na své děti, podvádí ženy, apod. Tak mu zkus věřit, že skutečně, jak dostavíte bude líp, zkus věřit, že dělá maximum z lásky k tobě a dětem:-)
Holky, děkuji za Vaše odpověďi. Je to tak, že jsme prostě oba rezignovali. Svatba je pro mého zbytečná, to ano, říká to. A já už při každé zmínce kohokoliv o svatbě říkám, že si ho prostě nevezmu (on ví, že je to šprajc) ale pořád se někdo ptá. Upřímně si sama sebe nedokážu ani v budoucnu představit v té roli šťastné nevěsty a jeho šťastného ženicha. Včera jsem nevydržela a narovinu se ho zeptala, zda mu tento stav vyhovuje. Řekl, že je prostě strašně unavený a otrávený, že už prostě nemá chuť ani čas ještě něco řešit, dávat mi najevo nějakou náklonost apod. Že prý už chce být přestěhovaný, mít nás všechny 3 u sebe, vidět, jak pobíháme po zahradě a už nic neřešit ohl. baráku. Nejhorší je, že tuším, že až se přestěhujeme a vše se jakžtaž uklidní, tuším, že s tím, že se vezmeme, přijde. Ale já vím, že to nebude protože chce, ale protože by se to mělo.
@nevestaevule Ano, co jsi napsala, je přesné. Vím, co v něm mám za poklad, že maká, není líný, stará se o rodinu. Myslím, ale že takových se spousta a svý ženě ještě umí dát najevo, že si jí váží, že jsou rádi, že jí mají. Já toto už bohužel od něj necítím. V životě jsem měla několik situací, kdy jsem bojovala se svým zdravím, dokonce o svůj život, on byl u toho, ale ani to nezměnilo jeho postoj, aby mi dokázal, že je rád, že žiju a je se mnou. Věřím, že až se situace trochu uklidní, bude to lepší, ale myslím si, že nejde teď žít tak, jak žijeme a pak zase hned očekávat, že vše bude ok ze dne na den. Chtěla jsem ho vytáhnout někam na víkend, buď jen sami dva nebo i s dětmi (protože s námi teď fakt netráví moc času), ale myslím, že bychom si to stejně neužili. Pořád by to byl čas strávený zbytečně někde jinde než na dostavbě domu.
@koffen Já bych tomu dala čas, píšete, že za 3 měsíce se máte stěhovat a myslím si, že se to tím opravdu zlepší - i to sám říká, chce Vás mít s dětmi u sebe, mít tu štastnou rodinu a asi se prostě tak moc dívá dopředu, že zapomíná na to, že mu utíká přítomnost. My jsme se brali po 9 letech a ted jsme začli rekonstruovat..Můj muž je taky takový, umí se zaměřit jen na jedno - to je ted rekonstrukce, já bych už chtěla děti, ale vůbec se ted o tom nedá bavit - kouká jen na tu rekonstrukci a neumí do toho řešit, že začínám být nespokojená:( Ale vím, že jak bude hotovo, bude zase líp.. Věřím, že se to u vás tím přestěhováním vyřeší! Skončí ty nekonečné a dlouhodobé nervy a stresy a pak bych být Vámi jen s mužem odjela někam na wellness, protože si to očividně oba zasloužíte!
@koffen Jestli řekl, že už se těší, až budete přestěhovaní, bude vás mít u sebe a koukat, jak pobíháte po zahradě...pak myslím, že je to skvělé. Dům jsme sice nikdy nestavěli, ale jsou věci, díky kterým člověk nemá čas na nic jiného a věnuje se plně jim. Věřím, že až se přestěhujete, bude to opravdu o moc lepší.
A jestli se nechcete vdávat a vyhovuje vám, že žijete takhle, tak se přece nevdávejte. Štětí a lásku to stejně nikomu nezaručí a jestli byste kvůli tomu měla být ve stresu, pak je lepší zůstat svobodná :)
@petamatej Taky tomu chci věřit.
Mě to právě nevyhovoje na jednu stranu. Kdybych věděla, že to takhle bude, nepřistoupila bych na to, aby děti měly jeho příjmení, štve mě to, že mě všude oslovují přijmením dětí, ač mi nenáleží. Mrzí mě, že se k téma manželství staví, že je to jen formalita. Prostě neměl takové přesvědčení dřív. A teď, aby se ženil, protože se to po něm chce, protože by to tak mělo být, protože se všichni kolem nás berou, nechci. Lidi se podle mě mají brát z lásky, ne protože jsou spolu dlouho, tak by to tak jako mělo být. Nevím, co prostě očekávám. Asi jsem ve svým 34 letech stále ještě malá holka, co neví, co chce :-)
@koffen Já myslím, že takový názor má spousta chlapů. A rodinu už dávno tvoříte a její funkci také plníte i bez oddacího listu, proto je to pro něj třeba jen formalita. Přiznám se, že mně to taky nepřijde tak zásadní, jsou v životě mnohem důležitější věci, tak proto ty chlapy asi trochu chápu. Nechtějte po něm žádné zázraky :) Vlastně jediné, co se tou svatbou změní, je to vaše jméno, jinak všechno poběží stejně. To, že máte společně děti a dům mi přijde o dost větší závazek než svatba. Víc by mi vadilo, kdyby nechtěl děti, než že neskáče radostí ze svatby. A vlastně věřím tomu, že jako normální chlap to jen neumí dát najevo a ani nerozumí tomu, co a proč by měl najevo dávat :)
@koffen Tak ono to, že se o vás stará, děti miluje, vydělává peníze a ve volném čase do vyčerpání staví barák (navíc je tlačen termíny), a těší se, že tam vy všichni budete běhat po zahradě...nevím co už víc může být od chlapa důkazem lásky :-) Třeba není ten typický romantický typ, ale vzhledem k situaci a všemu stresu a vypětí si myslím, že se to od něj nedá spravedlivě čekat, protože na to prostě už nemá kapacitu. A muži často do svatby skutečně vnitřně dozrají a nežení se jen proto, že se to od nich očekává, ale proto, že chtějí. Já bych na něj úplně přestala tlačit a tuto situaci s ním řešit, je vidět, že to mometálně jde absolutně mimo něj a nic z toho v tuto chvíli nevytěžíš, akorát bude více naštvaný. Dej tomu nějaký čas, až se přestěhujete, zabydlíte, odpočinete si. Připadá mi kontraproduktivní a unáhledné, to řešit v tuto chvíli.
Ještě vydrž než ten barák dostavíte a trochu si odpočinete (hlavně přítel) a pak uvidíš jak se to vyvine. Určitě si pak udělejte ten čas jen na Vás dva, prostě se snažtě znovu vskřísit tu lásku. Pokud přijde až moc rychle se svatbou, tak mu řekni, že se napřed musíte dát znvu dohromady, źe svatbu jen s musu nechceś.
Teď promiň, ale že chlapa není co dřív? Co od něj čekáš? Sama píšeš, pracuje dvě práce a staví vám dům - pro tebe, do toho děti?! To by na lopatky položilo snad každého, že se ti od něj snaha nevrací? A ten dům a dvě práce jsou co? Kde má brát sílu na vrácení?
A že šel pařit radši sám? Ani se nedivím vždyť každý potřebujeme občas upustit páru.....
Přijde mi že po něm i sobě chceš nemožné
:-D promiň, ale když si přečtu tvé poslední dvě reakce, tak vůbec netuším, co chceš. Na jednu stranu ti vadí, že děti nemají tvé příjmení a vadí ti i to, že nechtěl o svatbě moc slyšet. Na straně druhé už máš obavy, že jak dosatvíte domek, tak přijde s žádostí :-D
Nechci dělat závěry, ale tady z toho mě prostě přijde, že on může udělat cokoliv, ale když to nepřijde ve formě, čase a pojetí, jaké ty chceš, tak prostě už to není ono.
Boha jeho :-D , staví pro vás barák, řekne ti, že vás chce mít všechny u sebe na zahradě a tušíš, že si tě chce vzít konečně...jen je prostě unavený a podrážděný (není se čemu divir při tom frkotu, taky chápu, že ty máš toho hodně, nezpochybňuju tvé vytížení), ale dovedeš si to představit, že on ze svého pohledu třebas dělá opravdu to, co si myslí, že se od chlapa očekává - zajistit rodinu, postavit domek, apod. a ty jsi nespokojená...trošku nedvděčné. Pokud chceš po něm, aby on projevoval svou náklonost, začni u sebe, zkus někdy ty své myšlenky potlačit, uvědomit si a ocenit...možná se i on otevře trochu. Tím neříkám, že se chová vzorně a ty jsi ta špatná, je to vždy na obou stranách, ale z toho co jsi napsala jsem i já jako ženská zmatená a nerozumím tomu, tak co chudák on :-)
Na psychologie.cz nedávno vyšel článek "Postav dům". Autor tam zmiňuje častý mýtus, že až bude dům hotový, konečně pak začne ten šťastný život, a toto tvrzení rozporuje. Nic takového totiž samo nepřijde a navíc během stavby může dojít k nevratnému poškození vztahů právě tím, že lidi už na ně nemají energii.
To jen tak na okraj k tomu, jak se chlap chudák obětuje a koffen po něm furt něco chce.