Tchýně: hmmm.... za dvacet minut- a kdy?.... za půl hodiny- a kde?
Můj táta- máme ještě housky? a pak s uslzenýma očima odešel do kuchyně, kde půl hodinu žvýkal !suchou! housku...
Tak to byly takový perličky, ostatní reakce byly normální:D
@jetynka
ahoj, naše rodiny se seznámili na mých promocích, kam jsem je pozvala, jelikož dobře vycházím jak se svou, tak i s přítelovou nejbližší rodinou. V té době už jsme s přítelem spolu byli 2,5 roku. Všechny jsme je potom pozvali na slavnostní hostinu, bylo to fajn a moc příjemné posezení 8-)
Ahoj, taky se připojuju. U nás teda ještě zasnoubení neproběhlo, s přítelem slavíme příští týden 3 roky, z toho 2,5 roku už spolu žijeme. Přítel se chtěl zasnubovat už po 4 měsících chození, já byla realističtější a stanovila jsem ty 3 roky, tak se toho přítel drží, i když teď lituju, bo bych se klidně zasnoubila už před půl rokem :-D
jinak o zasnoubení doma asi řeknem, i když uvidím, oba mí rodiče jsou rozvedení a ve svatbě nevidí žádnou výhru, to, že už máme termín a všechno vymyšlené, jim řeknu až na poslední chvili, bo nechci, aby tam přišli lidé z mé rodiny, které nemusím, tak to oznámím tak pozdě, že nebudou mít čas upravit si práci nebo něco :-D svatbu si udělám podle sebe, konzultuju to jenom s přítelem a s nejlepší kamarádkou, která mi jde za svědka, a která se nejvíc těší na vybírání šatů, dokonce si kvůli nim vezme i volno v práci :-D
Jinak o svatbě řeknu jenom mámě, můj táta tam nebude, protože jak jsou naši rozvedení, tak spolu nemluví, jsou jak malé děcka, ale hold, když tam bude jeden, nebude tam druhý, tak jsem si musela vybrat toho méně konfliktního a více společenského rodiče:-P a tomu druhému to oznámíme někde v hospodě nad pivem a hned ten sňatek i oslavíme:-P takže tak....
nenechte si do svatby mluvit ani se vydírat, je to váš den a vaše událost a to, že to rodičům nevyšlo, neznamená, že to nemusí vyjít i vám;)
@eileenk Se snoubencem problém není. Nebyl nikdy možná to tak vypadá ale celkem jistě vím, že v tom to nevězí. Mne to prostě přijde jako lhostejnost. Může tam být třeba trochu brzda ze strany mámy, protože nám nemůže přidat žádné peníze(ale my nechcem, ani bychom si nevzali, máme na to našetřeno). Ale jinak mne nic nenapadá. Ona to neignoruje, takovou tou ignorací, kdy cítíš, že něco není v pořádku. To ne. Když se o tom zmíním, tak se usměje, odpoví a zeptá se jestli si dám polívku a odbočí, nebo odbočí jinak. Vypadá jako, že jí to rozhodně nevadí, ale nebaví jí to řešit. Když se o tom zmíním, ze slušnosti se usměje a zareaguje, ale uplně vidíte jak už spěchá někam jinam. Jako kdybych řešila něco, co se jí netýká a tutdíž nemá kapacitu se tím zabývat. Přítelova maminka se taky na nic neptá. Jako kdyby to brali tak, že to je JEN SVATBA. Každý je zavalený svými starostmi, chápu to. Ale přece jen, je to svatba! Hodně se třeba ptaj na děti, kdy budou. Tam ten zájem cítím. Ale já se nevdávám jen kvůli dětem. Pro mne není svatba jen nedůležitý předstupeň důležitých dětí. Pro mne je svatba jeden důležitý krok a děti druhý důležitý krok.
Ahoj, kdyz me pritel pozadal o ruku, byla jsem strasne stastna. Jako prvnim jsme to oznamili nasim maminam (pracuji spolu) a reakce u nich byla naprosto shodna: Vy jste se zasnoubili? To snad neni mozny, vy jste to udelali bez nas?!
Pripadala jsem si jak mala holka, ktera neco provedla.
Ahojte holčiny, taky přispěju :-). Moje reakce, když se mě partner zeptal, byla poněkud rozpačitá, nevěřící svým uším, ale šťastná samozřejmě, ukápla i slza, byla jsem trošku mimo vnímání :-) A pokud jde o rodiče, tak hned druhý den jsme jeli k mým rodičům a jako správný gentleman se zeptal mého tatínka,jestli má od něj požehnání, že mě požádal o ruku a já řekla "ano". Bylo úžasné pozorovat, jak se rodičům lesknou oči štěstím a radosti, rozdělali jsme si vínko a byla pohoda ;-)
Moje máma se smíchem řekla snoubenci něco jako "no, to ti teda nezávidim :-D" táta ok, rodiče snoubence taky ok, babička ok, dědeček "no.. a nechcete si to ještě rozmyslet?" (jejich děti mají věkový rozdíl asi 14 let, syn si pořídil děti až ve 40, svatbu měl asi 3 roky předtím - takže mu to nešlo do hlavy, proč se jako ženit v 28). Brali jsme to s úsměvem, děda pak evidentně dostal spucung od babičky, takže na další návštěvě prohlásil "no, tak já jsem si to teda rozmyslel :-D "
Tak u nás všichni v pohodě kromě tchýně...Zasnoubili jsme se letos v únoru a nikomu jsme zatím nic neřekli.A oznamovali jsme to tak,že jsme nejříve nechali udělat oznámení a pak ho jako překvapení rozdávali.Všichni byli rádi,někteří dokonce říkali "no konečně,už bylo na čase :-) " (jsme spolu 10 let) a jediná tchýně se rozbrečela jako malá holka,že nemají s tchánem co na sebe,že si MUSÍ všechno koupit od hlavy až k patě a hlavně bulela kvůli penězům ( jako kdyby po nich někdo něco chtěl... ]-( ) Přitom jsme jí jasně řekli, že peníze řešit nemusí, protože na to našetřeno máme a po nikom nic nechceme.Ale prostě bylo vidět,že není ráda... ;-( A co se týče oblečení,tak tchán měl kalhoty od zeťáka a k tomu se jen dokoupila košile,kravata a boty (takže dohromady asi kolem 500,- Kč.A tchýně nakonec měla půjčené šaty od její známé a jen si dokoupila k nim bolerko asi za 3 stovky.A to ani nebylo tak nutný...Takže za oblečení dali "pár šupů" a ona tu stropila scénu jak malý dítě.Takže jsem měla po náladě a bylo mi do breku,když jsem viděla její reakci,že se chceme vzít...Ona totiž jednou prohlásila,že v dnešní době to neni tak důležitý se brát... A aby toho nebylo málo...Měsíc po oznámení svatby jsem otěhotněla a rozhodli jsme se opět udělat překvapení,že to oznámíme všem najednou až na svatbě.Jelikož už jednu holčičku máme a v době svatby jsme věděli,že to druhé mimi bude taky holčička, tak jsem to oznámila tak,že Nicolka bude mít sestřičku.Všichni byli opět rádi,tleskali a gratulovali,jenom tchýně si zase neodpustila blbou poznámku..."no...hlavně se nepokoušejte po třetí..." Ona si totiž myslela,že když máme první holku,tak že chceme druhý chlapečka a nakonec to bude holčička,tak asi měla strach,abysme kvůli tomu nechtěli ještě třetí dítě...Přitom jí to může být úplně u pr... kolik dětí budeme mít.Tak si dokážete představit,jak mi opět bylo... :-( Přitom spolu vycházíme dobře (ačkoliv jí mam už plný zuby,protože bydlíme společně v jednom baráku a společný vchod :-| :-N ) a malou zbožňuje.Tak nevim proč jí vadila svatba a další dítě.No...ona se mohla vdát a mít dvě děti.My asi nemůžem nebo co ]-( Na svatbě se tvářila jak pipina a všimli si toho všichni,ale když jsme měli hotové fotky ze svatby,tak je všude tahala a vychloubala se ]-(
Ja jsem zasnuby vubec necekala, rekla jsem ano a pak jsem brecela, ze na to nejsem vhodne oblecena :D za dva dny sel muj nastavajici pozadat rodice, mamka brecela a mezitim se zlobila, ze neni vhodne oblecena :-D ale jinak byli skveli, tatka hned zacal planovat hostinu a mamka saty. Hruza to byla u pritelovych rodicu, pozvali jsme je na veceri i s nasima a jejich reakce byla jen hmm a nic vic, pri dalsi navsteve nam rekli, ze nam nedaji ani korunu - pritel jim hned rekl, ze jsme to ani nechteli a ja jsem jen rekla, ze si to tedy aspon udelame podle sebe. Jsou to 4mesice od zasnub a ja jsem se dozvedla, ze vsude chodi a vypravi, ze nechape proc se bereme a kam pospichame - jsme spolu 7 let, v dobe svatby spolu budeme necelych 8, hlavne pred nasima to porad natrasaji, je to kravka a nikdy jsem ji nemela rada, ale tohle uz je moc. Nejradsi bych ji uz nenavstevovala, ale porad je to jeho mamka :(
Moje budouci tchyne je naprosto nadsena a natesena, jsem podle ni to nejlepsi, co jejiho syna potkalo. :-D. moji rodice jsou podle reakce pres skype take radi. Kdyz jsem skypovala domu, byla u toho cela rodina, tak jsem rada. Osobne jsem je videla az po 2 mesicich a tak jsem takovou tu prvni reakci prosvihla ;-). Ac jsme spolu jen 2 roky, vsichni to cekali... Je nam pres 30 a tak nikdo necekal, ze spolu budeme roky a roky jako za mlada :-D
My jsme s přítelem 6 let, když mě přítel požádal o ruku měla jsem obrovskou radost, pak jsem se začala obávat reakce jeho rodiny. Jeho rodičům jsme to oznámili zhruba před měsícem. Přítelovo mamka zadržovala slzy, nakonec se jí to podařilo. Jeho táta reagoval, že jsme se měli vzít jen se svědky a pak jim to oznámit, protože to bude jen spousta práce. Jako kdyby jsme od něho něco chtěli. Moji rodiče jsou rozvedený, mamce to chceme oznámit tenhle víkend a tátu jsem neviděla ani nepamatuju. Jediný kdo nám potom zbývá je přítelovo babička, která mě celých šest let nesnáší. Největší naše obava :-|
Ahoj holky, já mám bohužel stejnou zkušenost... Když jsme oběma rodičům (byli zrovna všichni pohromadě na návštěvě) oznámili, že jsme se zasnoubili a v létě se chceme brát, tak koukali s otevřenou pusou a nikdo z nich neřekl pěkně dlouho ani slovo... Vůbec jsme takovou reakci nechápali, žijeme spolu 8 let a se všemi máme skvělé vztahy, dokonce do nás sem tam rýpli, kdy už se rozhoupeme ke svatbě, a pak taková studená sprcha. Přítelova máma se pak začala vyptávat co a jak plánujeme a jak mě požádal, takže trapné ticho přerušila, ale nikdo neblahopřál, neřekli, že by z toho měli radost, prostě nic :-( Když jsem se pak ptala, v čem je problém, tak mi řekli, že už jsme spolu tak dlouho "na hromádce", že je to prostě překvapilo... Alespoň že reakce všech kamarádů byla úžasná, hned nás objímali a gratulovali, takže to malinko vylepšilo dojem z oznámení velké noviny.
Moje strana rodiny to přijala s dojetím, manželova (zejména tchýně) jako když došel toaleťák. Nejsem tou, koho by si pro svého syna byla představovala. Jediný trapný okamžik na svatbě se pak týkal jí a při vyhlášeném tanci (nevěsta - otec ženicha, ženich - matka nevěsty) prohlásila, že to teda ne a jala se se svým mužem tancovat sama...no..takže nastala celkem trapná chvíle, naštěstí se mne hned ujal strýc - báječný člověk...ale chápete tu situaci? Děs...:(
@ariellaida Ježiš, tak to je fakt koza, to snad ani nejde jinak říct :-D. Ale ztrapnila se jen sama a je super, že strýc takhle rychle a pohotově zareagoval :-).
@adrianapetrova No, bylo to fakt trapný, vyrůstala jsem s babi a dědou, děda umřel 2 měsíce před svatbou, takže na chlapě žádnej "blízkej chlap". Takže naštěstí pohotovost strýčka situaci zachránila. Babi říkala, že to tak nemůžu brát, že prostě je "hloupá", no ale zamrzelo to i tak...
V podstatě oboje rodiče lhostejne...akorat přítelova mamka ze bychom ty peníze spis mohli dat na novou kuchyn a moje mama ze je to zbytečný ze se dneska stejne všichni rozvádí :-D ale noc si z toho nedelame...:)
U nás to bylo asi tak: zasnoubili jsme se na dovolené, kde byla i moje sestra a můj nej kámoš a neřekli jim to. chtěli jsme to nejdřív říct rodičům. a protože můj má rodiče (hlavně tatu) zaujaté proti mně, tak jsem navrhla, abychom tedy nejdříve šli za nimi a řekli to jim než mojí mamči (chápete to? ona byla až jako druhá, aby ji mohl požádat o svolení!). no a reakce? jeho mamka byla ticho, pak se zvedla a došla si pro brýle a jediné, co řekla, bylo "ukaž" (myslela prsten) a jeho tata neřekl vůbec nic!!!! ale vůbec! ani že třeba tak si dáme panáka aspoň nebo něco, NIC!!! vlastně ani jeden! druhý den jsme jeli za mojí mamčou, které jsme v ten samý den a stejnou hodinu, co jsme šli ke tchánům, napsali SMS s fotkou prstýnku - ta hned volala a nevěřila vlastním očím a uším a navíc u toho byla sestra, která byla překvapená, že jsme jim to neřekli na dovči a utajil to :-) ale hned gratulovaly, to bylo hezké! zároveň jsme to dali na FB, protože se všemi se nevidíme, bydlí daleko, takže to takhle viděli vlastně všichni zároveň a nikdo se nemohl cítit upřednostněný. a kdo nám gratuloval? vlastně všichni kromě jeho rodinky - mamka, tata a dokonce ani jeho ségra! pro ně prostě nejsem dost dobrá... a moje maminka druhý den dostala kytici a můj ji hezky požádal, i když se zpožděním, o ruku :-) ještě se mu vysmála! :-D ale v dobrým... tož tak.
Zdravím, moje zkušenost je všelijaká... U mých rodičů splnila očekávání (reakce 0) a u přítelových mile překvapila. Co mě ale zarazilo bylo chování mé nejlepší kamarádky. Nejdřív gratulovala a měla radost, ale když jsem jí řekla, na kdy plánujeme svatbu, tak z toho byla docela rozmrzelá, protože z vážných důvodů (které plně chápu a uznávám) možná nebude moct přijít. Mě to taky moc mrzelo, snažili jsem se to kvůli ní vymyslet jinak, ale kvůli dalším plánovaným svatbám v rodině termín dřív mít nemůžeme, jedině o hodně dříve a to zase nedáme finančně (vše si platíme sami) a i s ohledem na rodinu by to nebylo úplně ideální. No a na to mi řekla, že nechápe v čem nám několik měsíců pomůže, že tak snad na to buď máme, nebo ne... No připadala jsem si jako nejhorší sobec, co ještě k tomu neumí hospodařit s vlastními penězi :-o Mrzí mě to hodně, celý ten tón, ve kterém se ten rozhovor odehrál, protože jak od rodiny nečekám nic, tak od ní jsem čekala podporu a že se s ní budu moct o tu radost podělit :-S