Ahoj holky, zajímalo by mě, jak zásnuby přijali vaši a přítelovi rodiče? Jsme jediní u koho to celé proběhlo až příliš klidně? Máte někdo podobnou zkušenost?
vidím, že reakce rodičů jsou vesměs podobné. u nás to bylo taky tak. můj přítel je cizinec a požádal mě o ruku ve svém městě (byla to krása- limuzína, šampaňský,..). ale našim jsem to nemohla hned říct osobně, tak jsem jim volala. mamka mi řekla, že to tak nějak čekala a že gratuluje, ale táta mi řekl: no však to je vaše rozhodnutí, dělejte, jak myslíte. až jsem se z toho rozbrečela. ale jak už jsem psala, byla to jen reakce z překvapení, teď už je v pohodě a plánuje :D takže hlavu vzhůru :)
@linee No právě...Já je prdím neuslyší nic o mě a ani nic o nás za celou dobu co žiji s přítelem zavoala tel jen asi 2x jinak ,že by volala jak jsme s přípravama na tom tož to néééé na co... ;-)
Taky přispěji:
My jsme spolu taky už strašně dlouho. Když jsme se brali, tak jsme spolu chodili 6 let a z toho 3 roky spolu žili.
O ruku mě požádal asi 3x :D Jednou s prstýnkem, dvakrát jakoby ujišťující se.
Když měla svatbu moje mladší sestra, tak tam vykřikoval, že mě si vezme za rok :D
V září měl narozeniny, slavili jsme to u jeho rodičů (o prstýnku věděli už dávno, v té době jsme byli zasnoubení asi dva roky)..no a on pozval moje rodiče. Kolem osmé večer, když byla super nálada, pilo se, smálo se atd..tak si stoupl za mě a povídá, že 17.4.2010 se budeme brát. Najednou všichni zmlkli, ale pak jako se to uvolnilo a bylo to fajn..druhý den se nás jen ptali, jestli to opravdu platí :D no a od té doby jsme žili přípravami. Máme oba super rodiče, hodně nám pomohli, zařídili, i když jsme si to hlavně režírovali my..moji rodiče spolu sice nežijí, ale rozvedení nejsou. Mají super vztah mezi sebou i s mým mužem. On tyká jim, já tykám jeho rodičům. Letos máme druhé výročí od svatby a 8 let našeho vztahu. Máme sedmiměsíční holčičku Viktorku :-)
@nwa No tak samozřejmě, že mě někdy vytáčí, to ne že ne, ale to je moje chyba..nedělají nic špatného, jen se o nás prostě rádi starají, ale pozor, do ničeho nekecají. No a někdy mě ta přehnaná láska naštve :D ale to je můj problém, nikdy mi ani slovem neublížili, naopak, cítím z nich, že mě mají rádi. Ze začátku jsem ten pocit neměla u jeho mamky. Protože my spolu chodili už v 15 a já se s ním rozešla..tak mě pak asi nemusela, ale to se srovnalo. Nikdy mu o mě prý nic špatného neřekla..tak třeba to byl jen můj pocit..
@nwa Mam stejny pristup. Mne treba v zivote na telefon nezavolali (asi 2x, kdyz jsem byla na skypu). potrebovali jsme s nimi s manzelem neco duleziteho vyresit a prvni co rekl tchan, ze se mnou on resit nic nebude, protoze nejsem schopna jim zavolat a mluvit s nimi normalne 8-( tak mi bylo jasne, ze jim je to jedno. Jen me mrzi, ze zapominaji, ze maji syna, o ktereho jde v prvni podstate. Mrzi me to hlavne kvuli nemu, nekdy mam vycitky, ze za to muzu ja, ale vidi to i on sam (nepomohli by ani, kdybychom volali kazdy den), tak kdo o mne nestoji, budu se mu vnucovat?
@ajriska Jemine, kolik bych já za takový vztah dala:) Ja jsem si naivne myslela, jaky budu mit skvely vztah s tchyni a svagrem se svagrinou. Pak jsem se z toho probrala a zjistila, ze zajem o kontakt mam jen ja (ja jsem byla ta, ktera je zvala k nam, volala nebo cokoliv). Oni mi na narozeniny napsali sms a tim konverzace na cely rok konci... Muj manzel si s moji mamkou tyka (to asi nevi ani tchyne). Mne tchyne na svatbe rekla, at ji rikam "mamko", ale nadale tykam. To je pro mne nejhorsi kombinace. Takze ji vykam, ale neoslovuji. Ani nevis, jak muzes byt rada, ze mate takovy vztah. Mohu jenom tise zavidet :-)
@linee Přesně jak já.Nejvíce mě mrzí,že to vidí přítel a může srovnat s našima.S mamkou si volám každý den a zajímá ji vše ikdyž je nemocný.Ale kdybych tady umírala tak oni by ani nezavolali myslím přítelovi rodiče.To je škoda mluvit..Holky držte se já musím letět... :-)
@nwa@linee
No u nás je to vesměs podobné jako u vás. Moje rodiče by se pro nás oba rozkrájeli, ale jeho rodinka to nemůže překousnout. Když mě můj budoucí požádal o ruku, skorošvagr nelenil a aniž by se v čemkoli ujistil, zvedl telefon a zavolal své matce, jestli ví, že se jako chceme vzít. Ta se samozřejmě urazila, že to neví jako první a od nás (předesílám, že nebyl vůbec čas jí zastihnout, abychom jí tomhli říct) a vlepila mému skoromuži, že kdyby jí to neřekl, tak se to ani nedoví a blablabla. Když s ní o tom chtěl můj skoromuž mluit, odsekla mu, že na tohle opravdu nemá čas a že má svých problémů dost a že je brzo na to, aby se ženil... no, hrůza. Od té doby se to jen veze. Švagr nás pomlouvá kudy chodí a tchýně není schopná překousnout, že je její syn se mnou šťastný... :-( Takže zásnuby jako řemen :-D
my jsme s manželem spolu deset let a u některých mi jejich výraz na naše oznámení přišel jako "no konečně" :-D.A vypadá to, že teď pro změnu všichni čekají na našeho potomka:-)
Tak se taky musím přidat. Moji rodiče na zásnuby reagovaly tak, že si oddechli, že nejsem těhotná a že se budem "jenom" brát. Prý to čekali, jen má mamka si rýpla kde prý má kytku :-D No u partnerových rodičů to bylo... zajímavější, přítel jim to chtěl říct hned ten večer jelikož jsme ještě bydleli u nich, tak jsme jim to oznámili a ... měla jsem pocit, že se bavíme o tom co dávají v televizi. Tchán řekl "tak to gratulujeme", díkybohu aspoň nevypadal nešťastně a tchýně pendlovala mezi kuchyní a obývákem s neurčitým výrazem.Prostě kouzelné zakončení dne :-D
taky se přidám.. u mojí mamky první reakce byla, že to je pěkně naprd, že její přítel už má na ten termín zamluvenou dovolenou. Ten ale naštěstí zareagoval skvěle a řekl, že když je to půl roku dopředu, tak není problém to přesunout. Takže z mamči reakce jsem byla hodně zklamaná, tušila jsem, že nebude skákat radostí, je rozvedená, takže na instituci manželství moc nevěří, ale doufala jsem, že aspoň nějakou radost projeví. Můj táta podle očekávání nejdřív nereagoval vůbec, bavil se o tvarohu (ano, opravdu o tvarohu), až později začal plánovat a už mi i volal a ptal se co a jak a podobně. Přítelovo rodiče, mamča byla nadšená, zamáčkla slzu a chtěla vidět prstýnek a táta, ten dělal že to neslyšel, koukal na televizi a dodneška se tváří, že žádná svatba nebude a že se ho to netýká.. :-S
Moji rodiče si myslí, že si děláme z nich srandu a jeho rodiče to vzali úplně v klidu nějak to moc neřešili. Pár gratulací od nich a od příbuzných jinak pohodička.
Tak u nás jsme to nejdříve oznámili naščim, což je logické, protože přítel musel požádat taťku o moji ruku :-D Přišli jsme za našima ke koním do výběhu (kde zrovna něco dělali) s kytkou pro mamku a flaškou Ferneta pro taťku, přítel zo oznámil, předal pozornosti. Mamka byla dojatá a taťka taky, ale ten se to snažil přejít tím, že musí jít dodělat, co má rozděláný a nevěděl, co říkat :-D Bouchli jsme šáňo, připili si a bylo to super, mezi koníkama, v přírodě ;-)
Pak jsme to jeli oznámit přítelovo rodičům a ty byli nejdřív vyděšený, co tam v neděli večer bez ohlášení děláme a když jsme jim to řekli, neskrývali nadšení a už začli plánovat. Dokonce už hlídají cukr, mouku, atd. v akci, aby bylo na cukroví :-D :-D
ahoj, my jsme zasnoubení od února a zatím jsme to nikomu ještě neoznamovali, protože jsme v děsu, že když to oznámíme takhle brzo, tak by to celá rodina hodně řešila, takže to chceme oznámit až někdy koncem roku...nebo myslíte, že půl roku dopředu je to moc pozdě? =-)
Moji rodiče byli rádi, fandí nám a pogratulovali nám. Snoubencova maminka neměla žádnou rekaci, nepogratulovala mi, nic...Takže by mě zajímalo, jestli mě po svatbě přivítá do jejich rodiny anebo se nedočkám ani tohoto:D Ale docela mě to zamrzelo...