U nás to začalo neformálně a skončí to taky neformálně, takže s oznamováním rodičům to bylo stejné. "Tatí?" "Copa?" "Máš něco na 9.května?" "Hm... to asi ne" "Tak si nic neplánuj" "Ok.....proč vlastně?" "Protože budeš vdávat dceru" A bylo :-)
Pokud máte tvůrčího tatínka, doporučuju, aby moment žádání o ruku nevěsty zůstal zdokumentovaný:)
Toho svého jsem poprosila, aby mi o tom napsal článek do svatebních novin. Tady máte úryvek:
Asi za 10 minut přišli mladí a sedli si za nama k telce, jejich hladový a žíznívý kukuč ně byl naprosto jasný. Tož říkám, „Když už jste tu, dáte si s nama štamrplu slivovice?“ Ještě sa ozvala žízeň z celého dňa a bylo vidět, že sa netvářili nechtěně, ostatně jak vždycky, když ide o slivovicu. „Tak dáme“, špitl tiše Mára, asi sa bál nahlas mluvit. Mu říkám, tož prosím ťa běž a ulej z demižóna, všecku nalétů slivku sme vypili na výletě. Oba sa jaksi vypařili jak para nad hrncem. Chvílu sa nic nedělo, si s matičků pravíme, asi si nedajů, tož jsme sa zase natáhli jak na perón.
Najednůc sa objevila jakási podezřelá osoba ve dveřách, schovaná za pugétem s flašků v ruce. Osobně sem si myslél, že jsem zase zazdil nějaké ty důležité dny mojí polovičky, ale když jsem viděl jak začala bulet, koktat a hledat papuče, docvaklo mi, že je zle…
Máma v noční košili, já v pyžamu, no idylka jak scénář pro TV NOVA.
Musím říct, že mě taťka hoodně překvapil, básnické střevo totiž moc nemá a a i když bydlíme na Valachoch, tak valašsky neumí:-D