Ahoj, máme necelé 2 týdny do svatby( s přítelem jsme už 9 let) a já cítím divný pocit že dělám špatně :( přítel si furt myslí že je vše v pořádku i když mu furt se snažím vysvětlit že to mezi námi neklape. Připadá mi že mě vůbec nevnímá co mu říkám a jak se cítím :( nevim zda svatbu zrušit a absolvovat tu ostudu a oželít peníze které se do svatby dali a nebo podstoupit svatbu a zjistit zda to pujde či ne ? Rušil taky někdo svatbu na poslední chvílí ? ;(
Cítíš, že on není ten pravý, nebo Tě děsí představa svatby jako takové (pozornost, moc lidí, názory okolí na to, jak by vše mělo/nemělo vypadat,...)? Nebo jsi snila např. o malé svatbě v parku a nechala se uvrtat do něčeho, co nechceš a teď máš pocit, že tohle (tento styl svatby) nejste vy?
To urcite neni lehka situace, ale pokud mas o vasem vztahu uz ted pochybnosti, tak necekej, ze svatba to vyresi a najednou nastane velky obrat a vsechno se samo od sebe zmeni... rusit svatbu na posledni chvili jiste neni neco prijemneho, ale nevim, jestli rozvod by nebyl horsi...
Uf, 2 týdny před svatbou tohle řešit .... to je nepříjemné. Hlavně spolu prosím vás mluvte. Radši si sedněte co nejdřív a pořádně to proberte. Otevřte si lahvinku vína a v klidu a postupně to vemte ze všech úhlů - jak aktuální vztah vnímáte, co se vám v něm líbí a nelíbí, jak vidíte společnou budoucnost, co a jak bude fungovat dál, co vás děsí....
Píšeš, že mu stále vysvětluješ, že vám to neklape - proč jste to sakra nechali zajít až tak daleko? Jak dlouho máš tyto pocity?
Moje kamarádka takhle rušila svatbu asi týden před svatbou a nelituje toho.. Už má jiného manžela a s ním miminko. Ale v tomhle nemůže nikdo radit, to je Vaše čistě soukromá a hodně složitá záležitost. Pokud tenhle stav trvá u Vás už delší dobu, tak by se spíš jako lepší jevilo svatbu opravdu zrušit nebo spíš odložit, a zkusit zapracovat na tom vztahu. To, že se momentálně zruší svatba, nemusí být nutně konec. Ale jít do svatby s tím, že zkusíme, jestli to půjde nebo ne, to asi není úplně ideální.
Já vím o dvou lidech, kteří svatbu zrušili krátce před termínem. Jedni se pak, po pár měsících, dali znovu dohromady, druzí ne a zdá se, že nelitují. Známí kolegy se zase vzali a po týdnu rozvedli. ... Smutné je, že to celé visí na tobě - jelikož přítel evidentně žádný problém nevidí. Trošku si myslím, že posunout svatbu a zapracovat na vztahu je asi dost nerealistické, řekla bych, že v těchto případech zrušení svatby = rozchod. Pro chlapa je tohle velké ponížení, ono co si budeme povídat, pro ženu by bylo taky. ... Ale řekla bych jednoznačně, jestli máš velké pochybnosti, jdi od toho. Jo, lidi si o tom budou povídat, možná si i někdo bude ťukat na čelo, možná ti to někdo vyčte. Ale pokud si myslíš, že vám to stejně nevyjde a rozvádět se budete třeba rok po svatbě, tak si o tom budou všichni povídat úplně stejně a je to rok života, který ti nikdo nevrátí. ... ALE - bohužel nikdo ti na 100% poradit nezvládne, jenom ty víš, jak na tom ve skutečnosti jsi / jste. Poradit si musíš sama. :-(
Děkuji za rady. Proč to došlo tak daleko ? To ja sama nevim.
Vím že ho milují a on mě taky, a vždycky problémy nák přejdeme ale nevyřešíme do konce tak mi připadá že. Toho před sebou mam dost k řešení ale chlap je chlap a přece on nebude mluvit o pocitech atd.
Myslim že mám strach i ze svatby ale to je ten menší problem než to jestli je ten pravý .
Je to. Komplikovaný a nemám odvahu to asi ani už zrusit.
Řešila jsem před devíti lety.. tenkrát jsem se rozhodla ji nezrušit, ačkoliv jsem měla. Ale chtěla jsem se vyvarovat tomu, až budu všem vysvětlovat, proč z toho sešlo. Tak jsem to riskla. No a místo toho jsem vysvětlovala o půl roku později, proč jdeme od sebe a za další půlrok, proč se do roka od svatby rozvádíme. A popravdě, doteď to mám "na talíři". I po těch letech musím neustále odpovídat na otázky "A jak dlouho jste spolu byli?" "A proč jste se rozešli?" a s nadcházející mojí teď již druhou svatbou se to jenom zhoršuje. Už jsem se dočkala i reakcí na oznámení zásnub "No, tak aby to nedopadlo jako posledně."
Je mi z toho popravdě smutno. Tenkrát jsem to měla rozseknout a tu svatbu prostě zrušit. Ale byla jsem mladá a bylo mi to "blbý". Ale samozřejmě záleží na vaší konkrétní situaci. U nás ty problémy opravdu eskalovaly, navíc tam bylo podezření na nevěru, která se záhy potvrdila apod. Asi by to chtělo otevřeně si promluvit. Prostě "hele, musíme o tom mluvit, problém prostě máme. Podle mě určitě. A to takový, že i uvažuji o tom, že se brát nechci. Pojď to konečně řešit!"