Ahoj holky, chtěla bych se zeptat, zda máte velké stresy v práci a jak to zvládáte. Nastoupila jsem v únoru na novou pozici do velkého hotelu jako banketní koordinátor, byla to pro mě vysněná pozice, strašně jsem chtěla dělat na banketech. Připravuji konference od A do Z a je to velká zodpovědnost. Mám takový problém, pořád i po třech měsících dělám chyby, které nepříjemně ovlivňují moji práci a způsobují problémy ostatním. Vím, že každý dělá chyby, ale já se pak cítím strašně neschopná. Navíc kolegové poznali, že jsem spíš hodná a nedokážu být tvrdá a bezohledná vůči ostatním, takže se po mě docela vozí.Nevím, jak se s tím poprat, stres už se na mě projevuje ( bolest břicha na slinivce a žaludku) a to jsem si myslela, jak jsem dobrá. Teď najednou váhám a mám pocit, jeslti radši nemám jít na mateřskou. Ještě jsem ale chtěla chvilku počkat a ne zbaběle utíkat. Jsem tam terpve tři měsíce, nejsou na mě nijak zlí,ale někdy bych utekla. CHci ještě pár měsíců vydržet. nerada bych taky práci měnila, protože to nevypadá dobře po třech měsících měnit práci. Máte někdo podobnou zkušenost?
Zizu, delam na hotelu, sice jen recepcni, ale pred 3 mesici jsem byla povysena na vedouci recepce a muzu ti rict, ze ty nervy, co zazivam, bych neparala nikomu...Najednou na me vse padlo, mam plno jinych povinnosti, starosti, museim se rozhodovat za 4 holky, resit prusery cele recepce, tim padem se na me taky vozi cely personal...2 z kolegyn nemohou zkousnout me povyseni-jsem sluzebne mladsi a delaji mi takove naschvaly, ze doma brecim...taky jsem mekka a hodna, ale pomalu se ucim a stavam se tvrdsi...I kdyz mi to jde jeste pomalu a spatne, dokazu byt uz i neprijemna a nekdy i zla, ale jde to.Je potreba umet si dupnout, slusne, ale durazne treba i "servat", tve pracovni okoli musi videt, ze s tebou si zahravat nemuzou.Zuzi, vydrz to, odejit muzes vzdy, ale ted jeste ne, skus to jeste, uvidis, ze den po dni to bude lepsi a lepsi a za par mesicu se uz budes usmivat :-) Drzim pesti
Alco, diky, vim, ze je to jen prace. Ja jsem na recepci taky pracovala rok, v poslednich mesicich jsem jakoby byla vedouci recepce, rikam jakoby, protoze to byl maly hotylek a moc se na to nedbalo. . Taky na me dost lidi bylo neprijemnych, protoze ten hotel za moc nestal.
Je mi lito, ze Ti nekdo dela naschvaly, proste se musi pak trvde do nich:). Me to ale moc nejde. nedavno se mi stalo u nas v hotelu, ze jsem nesla jeden papir na concierge, to je u nas soucasti recepce. Byli tam nejak y lidi, tak jsem chvilku cekala az si to vyridi, chtela jsem ten papir predat osobne. Prisel vedouci recepce, rekl mi, ze to vypada blbe, kdyz tam tak stojim a vyhodil me pryc z recepce. Nezmohla jsem se ani na slovo a vybec nechapu, proc to udelal. Nejsem sice nijak krasna, ale mela jsem uniformu a nechovala jsem se nijak blbe. Proste nekdy si pripadam uplne ztracena a po vikendu se mi tam az zase tolik nechce. Urcite ale vydrzim.
zuzi -
docela tě chápu - já to taky znám. Jsem v práci 2. služebně nejmladší, ale vím, co to je odcházet z práce s pocitem : Panebože, co jsem zas zapomněla, co si na mě vymyslí? :-(
Vím, že mi kamarádka říká, jakmile za sebou zavřeš dveře od práce, mysli na něco jinýho. Jenže u nás jsou schopný tě seřvat i za něco jako je třeba to, že nevyměníš mokrý ručník - i když si nevšimneš, že je mokrý, protože používáš papírový, že si necháš hrneček na vyšetřovně a v civilu se pro něj musíš vrátit - i za cenu, že ti ujede MHD a další jede za půl hod. Nebo, že ti kolegyně zavolá, že tě nepřijde vystřídat v 6, ale až v 7 - protože se nestihne údajně dostat dřív - i když ví, že ti zkazí celou dov. (začátek) - měli jsme jet na kola a vyjíždět v 8ráno.
to je průšvih začátečníka - oni tě oťukávají a zkouší, co si k tobě můžou dovolit - taky jsem byla to ,,hodná a blbá" ]-(
Minule jsem udělala scénu kvůli službám - byla jsem tu 6 týdnů každný den! Sice poslouchám, jak hodná jsem bývala dřív, ale už si myslím své!
Myslíš si, že tvé kolegyně jsou dokonalé? Napiš si seznam - co máš udělat a odškrtávej si to - taky to tak dělám ;-) :-o
A občas koukni na to, co dělaj ostatní za chyby. :-)
Každý občas něco zapomene! I kolegyně, co tu dělá 20let! Zrovna minulý týden mě seřvala jak malýho frucka a druhý den zapomněla už nevím na co - tak jsem jí to tam nechala i se vzkazem :-D Ne zlým, ale aby si uvědomila
Určitě vydrž! Já má zas stresy z těch nemocní co tu máme! A ty bolesti znám taky.
Chce to čas a vydržet
a seznam je fakt dobrá věc
Jo, musim si toho vic psat. jen me mrzelo, ze jsem mela v patek volno a volali mi asi 30krat z prace kvuli vecem co za me zrovna odnesli. Prisel tam sef a neco zjistoval, vypadala jsem jako blbec, ze si nepamatuju, jestli mel jeden mail co jsem dostala pred dvema tydny jednu prilohu. Mailu dostavam tak 30-50 denne, proste si to fakt nepamatuju. Takze jsem si dovolenou vubec neuzila a furt myslela na to, jak to tam za me vsichni odnesou.Navic se mi spatne pracuje v prostredi, kde se lidi hadaji a vidim, ze budu muset taky. Kdyz jsem chodila po pohovorech, jednou me nevzali s tim, ze jsem pry takova moc hodna. No nevim, nekdy mam pocit, ze nejhorsi zlo v praci delaji prave lidsky vztahy.
Bohuzial niektori ludia, tak ako i ja, maju take blbe povahy, ze sa nad vsetkym stresuju a strpcuju si zivot. Zavidim tym povaham co si pracovne stresy neprenasaju do sukromia. Tiez robim na recepcii a par krat mi praca dala pekne zabrat. Uz som rozmyslala, ze sa dam na jogu a budem trosku relaxovat. Ved to nie je normalne, aby sa clovek kvoli hlupej praci tak trapil. A to o tom, ze si moc dobra velmi dobre poznam. Ja tiez len kyvam hlavou , s nikym sa nehadam a nakoniec sa zozieram kvoli urcitym veciam, lebo s tym nesuhlasim, ale nebola som schopna odmietnut. Hlavu hore, nie sme sami a musime snazit byt viac asertivne.
Zuzi, já si myslim, že je to tak, že není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem :-( . A přeci jsme jen lidi....Každý na něco občas zapomene a něco zkazí a pokud ten člověk chce, aby to bylo vše 100%, tak většinou vždy udělá někde chybu. Každý máme jiný priority. Myslíš si, že děláš dobře a přitom za to dostaneš vynadáno. Nejhorší je to, jako u Tebe v nový práci nebo v nový funkci. To Tě pak každý hlídá, kde uděláš chybičky. Ty jsi z toho ve stresu, myslíš na to i ve volným čase a přemýšlíš jak to zastavit. Já to znám taky. Já nejsem třeba taková, že bych hrotila maličkosti a pokud kolegyně nějakou maličkost splete nebo zapomene, jdu a udělám to po ní aniž bych jí to vyčítala, ale naštve mě, když pak nějakou takovou blbost vyčte mě, to se pak bránim. Ale u nás to je spíš o generačních názorech... :-(
Tak zkus ještě chvíli vydržet, třeba přijde někdo nový, na koho se pozornost obratí a nebo se to zlepší. Kdyby jsi byla tak špatná, tak si Tě tam přeci tak dlouho nenechávají ;-) .
no, mela jsem spis stesti, nasoupily jsme totiz dve na tu smaou pozici a te druhe to moc neslo. Byla to fajn holka, ale nejak tu praci nepochopila a takze jsem vypadal vedle ni jako hvezda. Potom ale odesla jeste ve zkusebni dobe a ted jsem tam sama nova. Mam jednu dobrou kolegyni, ta me vzdycky podrzi. Prala bych si ale byt celkove silnejsi a ze vseho se hned nesesypat. Pak doma brecim budoucimu manzilkovi na rameni. Je hodny, vyslechne me a sanzi se mi pomoc, pro me je to ale zkalmani spis sama ze sebe. Asi to chce cas a bude dobre. Kdyz jsem byla na recepci, tak jsem po roce vedela, ze uz me nemuze nic prekvapit a blya jsem si sebou pak uz jista. Ale mam takovy pocit, ze se s tim ostatni vyrovnavaji lip.
Moc dekuju za odpovedi, jste fakt zlaticka, moc rada sem chodim.
Vidíš, tak to je taky plus, že jste tam byly dvě a té jedné to nešlo. Zkus opravdu ještě vydržet a pokud Ti to dál nepůjde a to nejspíš poznáš podle reakcí nadřízených, tak zkus poohlédnout po něčem jiném. Ty si taky můžeš jen myslet, že to nezvládáš. Nadřízení to mužou vidět jinak ;-).
Stres je zdravý, ale jen v malinké formě :-) .
Ja vim. Asi to zni hloupe, ale nerada bych praci menila, tak do roka bych uz chtela otehotnet,t ak nechci nastupovat neka¨m jen abych si to "odkroutila" do matersky. Ale vim, ze rodina je pro me urcite dulezitejsi.
To Tě chápu, to já bych taky nechtěla, když je to takhle. Já si spíš myslim, že to budeš zvládat čím dál tím líp :-) a nakonec budeš jen vzpomínat. Každý začátek bývá většinou těžký.
Dik, to je hezky to slyset. Doufam, ze to tak nakonec bude.Ale po 3 mesicich uz bych asi nemela delat tolik chyb. Za necele 3 tydny mam svatbu, tak uz stejne porad myslim jen na to.
Každý se učí jinak, ale pokud si o dost lepší jak ta holka, co nastoupila s Tebou, tak Tě tak podle mě i berou a občasný chybičky Ti odpustěj. Zkus si psát ten seznamík. Ono to může být i tou svatbou. Myslíš na spoustu věcí, který ještě musíš zařídit atd. a tak se prostě stane, že zapomeneš na něco z práce. Po svatbě budeš určitě víc v klidu a pak si najednou budeš pamatovat věcí... :-)
Promiň, že píšu až teď, on mě tam přítel nechtěl pustit ;-) . Teď mám taky dovolenou-to bude telefonů :-) . Já dělám v kanceláři něco jako sekretářku, v jedný malý firmičce :-N . No, jsme tam dvě. Jedna mladá, druhá skoro o dvě genarace starší, to pak je žúžo. Uvidíš, že se to po svatbě zlepší, hlavně budeš klidnější, vyrovnanější a šťastnější a v práci to půjde od ruky :-) .
Nazdárek! Tyhle stresy z práce znám taky. Zhruba před rokem jsem začala pracovat v jedný firmě jako asistentka. Práce to byla super, bavila mě, kolegové byli v pohodě, ale ani bych nevěřila, jak mi jeden člověk dokáže otrávit život. Náš pan ředitel byl opravdu blbec ze všech blbců největší. Nafoukanej, arogantní......myslel si o sobě, že je ředitel zeměkoule. Nic co jsem udělal nebylo dost dobrý......no prostě mě deptal. Ke konci už jsem z toho měla takový stresy a depky, že jsem měla v pohodě vždycky jenom pátek odpoledne, když jsem vypadla z práce, v sobotu jsem se začala stresovat, že už bude neděle a pak pondělí a v neděli to už jsem byla úplně v háji. Kolikrát jsem na tom byla tak, že jsem seděla zavřená doma, brečela jsem, nechtěla jsem nikam jít ani nikoho vidět. O dovolený ani nemluvim, každý ráno jsem se budila stresem, že mi budou volat. Tak strašně se mi ulevilo, když jsem tam skončila, že si to snad ani nikdo neumí představit. Teď mám super práci, super lidi kolem sebe, super ředitele, kterej je úplně normální člověk a ani za nic bych neměnila. Ale musím říct, že to byla docela dobrá škola pro budoucí život, protože teď jsem tak obrněná, že už mě nějakej takovej blbec fakt nerozhodí. Všechno špatný je holt pro něco dobrý :-)
Nějak jsem se rozpsala..........no nic, zuzanka26 a ostatní, kterej maj podobnej problém moc držim palce, aby to zvládli a hlavně, všichni jsme jenom lidi a nikdo nemůže být stoprocentní 8-)
ahojky holky, taky patřím mezi ty "hodné" a nevím jak se bránit, při škole jsem dělala zaměstnání na VPP, kolegyňky byly super (všechny tak ve věku do 30let), ale práce byla pakárna, hloupý PC systém, ve kterém když se něco spletlo tak se to mohlo opravit až při dalším účtování, přičemž se chyby musely nahlašovat až do anglie (na mateřský společnosti)... navíc byl i hloupý v tom, že když se přidávali do systému zákazníci tak při špatném číslu týdne hrozilo, že se neuloží data - takže stresy ohledně toho, že se účtování asi 7 holek za celý den bude muset opakovat... :-S
ale já sama razím pravidlo, že s prací se sžijete tak po 8měs (víte jak to tam běží, co se dělá za úkoly a ty taky zvládáte), já měla první 3měs depku, že toho nechám, byla jsem pomalá, nic mi nešlo... hodně mi pomohlo že přibíraly nové holčiny i po mě, ale pak jsem byla trochu vyděšená, protože to některým šlo později takřka jako mě a to za kratší dobu... :-N ale ani 1,5 roku v té práci mi nezabránilo dělat chyby - založení důležitého dokumentu, vymazání zákazníka ze systému (omylem:-)) člověk si pak připadá jako naprostý idiot, ale naštěstí to kolegyńky a hlavně šéfová brala v pohodě, protože i ona se na vedoucí pozici vypracovala z toho samého místa jako jsem zastávala já... takže si myslím, že povaha vedoucích pracovníků a jejich charakter značně usnadňují / ztěžují práci...
ale zkuste vydržet, já si dávám tak 6měs, když se pak budíte v noci stresem, nebo máme pocity úzkosti každé ráno, či se vůbec bojíte jít do práce, tak to nemá smysl, odpočiňte si na ÚP a najděte si něco jiného.... ;-)
Ahoj holky, ja uz nejakou dobu mezi ty "hodne" napatrim...Zivot me naucil.
Zacalo to pred nekolika lety, kdyz jsem delala v USA jako servirka. Jelikoz jsme s mym tehdejsim pritelem byli na americke pomery velice pracoviti, nas manager nam zvednul plat, takze jsme brali vic, nez nasi sluzebne o mnoho starsi kolegove. A samozrejme i kdyz jsme se dohodli, ze to zustane mezi nami, "nejak" se na to prislo...a to potom byly naschvaly...clovek pozna, kdo je kamarad a kdo ne..samozrejme jsem to mnohokrat obrecela, ale rok a pul (mela jsem vizum na 1.5 roku) utekl jako voda a uz jsem to neresila.
V dalsi praci to samy v blede modrym...Dokonce jsem si rikala, jestli nemam ve sve "aktivite v praci" trosku ubrat, abych se vyhla temhle problemum..ale ted si rikam, ze jsem dobre udelala, ze jsem se tomu postavila celem!
Zacalo to zvysenim platu, pak se na to prislo, stejne jako v predchozi praci, potom povyseni (preskocila jsem 6 sluzebne starsich kolegu!!! = 6 novych nepratel :-( ). A tak jsem se soustredila na svoji praci, nikdo se se mnou moc nebavil.. Clovek si to potom musi ale vynahradit v soukromem zivote. Nesnazit se udrzet "pratelstvi" s kolegy z prace, nema to cenu, driv nebo pozdeji ti to stejne vmetou do obliceje.
Soustredte se na kamarady, co nemaji s vasi praci vubec nic spolecnyho. ;-) A snaste se zapomenout na problemy v praci ve Vasem volnem case.
No a jak to se mnou vubec dopadlo? V zamestnani jsem vydrzela jen do te doby, nez jsme meli s pritelem (nynejsim manzelem) dostatek uspor na nase plany a potom nazdar bazar.
Ted mame vlastni restauraci a jako majitel muzete na nejake kamaradstvi v praci zapomenout. Clovek musi byt tvrdy, jinak se po Vas budou vsichni vozit, ja vim, neni to lehky, zvlast kdyz clovek na to nema povahu.taky mi to nekolik let trvalo, musela jsem nekolikrat dostal pecku do obliceje, abych se probudila.
Az do me svatby jsem sem tam dostala nejaky ten mailyk od predchozich kolegu z prace, poslala jsem jim nase svatebni oznameni s pozvankou (vedela jsem, ze nikdo neprileti, jelikoz nebudou kvuli me cestovat pres cely Atlantik, ale jako slusnost), ale od te doby ticho po pesine..
Ani jeden z mych "kamaradu" z predchozi prace se neobtezoval poslat blahoprani, nebo zvednout telefon..asi zase neco "prasklo" z tajnosti o vysi platu nebo tak... 8-(
Tak holky, hlavu vzuru, vycenit zuby a nabrousit drapky! Nenechte si nic libit! Vase pracovni pozice je zaslouzena tvrdou praci, a kdyby ji chtel nekdo z osob co Vam zavidi Vasi pozici, byla prece k mani, jen se trosku vic snazit.. :-)
No holky taky mám zrovna stres v práci už pomalu dva týdny. Kolegině onemocněla a zřejmě dlouhodobě, dělám s Alčátkem určitě ji znáte . To ona mě sem zaregistriovala at si krátím 12ky v práci. No a tak pinglujeme pořád směny dokola ani volno na osobní život nemáme. Nejhorší je na tom to a to mě nejvíc štve, že s tím nikdo nic nedělá. Pořád slibujopu jak nám najdou náhradnici , ale pořád nic. Nikdo nehne ani prstem. Měli by si uvědomit že nejsme roboti . Já jsem tak naštvaná, že jsem dnes už hledala i jinou práci.
No jsem zvedavá jestli se na mě usměje štěstí , ale spíš ne protože já jsem dítě smolař. ]-( :-S :-p
Evi tak to znám. Dělalä jsem rok na recepci, nekdy to byla parada, kdyz jsem mela treba 6 dnu volno,ale pak ty nocni, 12ky a vubec, vsimla jsem si, ze nekteri lidi se tak nejak na me povysuji.... Jednou mi nejaky host dïktoval adresu a myslel si, ze neumim napsat nazev jedne ulice... trochu se me to dotklo. Byla jsem stastna, kdyz jsem tam odtud odesla. Je na tom blby to, ze proste porad tam musi byt nekdo a nejde jen tak odejit nebo neprijit do prace, protoze Ti neni zrovan dobre.... takze ber si do prace nejakou dobrou knizku, vim, ze na nocni nai pak uz nejde cist, ale internet je dobra zabava.... Drzim palce, at vsechno vyjde x-)
Ahojky zuzo tak kolegině už je v práci tak to s temi směnami už nebude tak hrozné. A od 2.6 mám 14dní dovolenou tak si aspon pořádně odpočinu pozdravuj drobečka co držíš v náruči pappapa Eva
No to my máme v práci takovej stres, že se tam po roce střídaj zaměstnanci.Máme šéfovou ženskou, která si absolutně neumí zorganizovat čas a je zmatkář a tím svým magořením zblbne 50 lidí ve firmě a je schopná to udělat i najednou.Ona třeba dá někomu práci, tomu dotyčnýmu ta práce trvá 3 dny a ona to pak ztratí.Nebo dává pořád jednu a tu samou práci za sebou pořád za sebou, ona na to zapomněla, že už je to 3x udělané.Nebo dá jednu a tu samou práci třem lidem a dělá to každej a každej jinak.Takže nakonec je to tam kde to bylo.Všechno potřebuje HNED, každýmu rozdá nesmyslný úkoly a pak se nestíhá ta práce která se má dělat a pak strhne platy za to, že to není hotové.Atd.Bych tady napsala z fleku knihu.My už jsme s kolegyněma v takové fázy, že se tomu smějem.Už jsme i přišly na to, že když ty úkoly neuděláme, tak se "udělají"samy.Takže ona úkoluje a my to strkáme rovnoú do šuplete.....
ahoj, tak to já nic do šuplete nemůžu strčit. Co neudělam, tak počká a nakupí se a pak mam pocit, že se zbláznim. Občas je toho vážně moc, obzvášť když mám ještě k normálnímu blázinci dát dohromady papíry pro účetní... no jo, hold strasti podnikání a vlastní firmy... ale zase mě nikdo nebuzeruje, jedna výhoda- ale opravdu asi jedinná
Ahojky, tak znovu provětrám toto téma. I když myslím z trochu jiného pohledu. Holky pracuji jako účetní, takzvaně sama na sebe, prostě živnostník. Holky já z té práce asi zešílím. Je to tolik informací a zákonů, které snad nemůže ani jeden člověk do hlavy pobrat. Dost velká odpovědnost. Mě ta práce baví, ale strašně mě stresuje ta možnost, že někde udělám chybu. Taky jsou pořád nějaké novely a tak a je dost těžké vše znát na 100%. Sice znám dost účetních a všechny mi řeknou, že to ani nejde, vědět vše, jenže co když to bude mít za následek nějaký průšvich. Píšu, protože zrovna dnes na mě padla dost depka, řeším tady složité problémy a už jsem uzlíček nervů. V takových chvílích mě napadá, jestli bych raději neměla změnit práci, ale zase si říkám, že každá práce je odpovědná, vše má svoje, tak nevím. Není tady taky nějaká účetní, jak jste na tom?
Jo, jo existuje a mám ho, ale moc nevěřím, že kdyby došlo na lámání chleba, že by se pojišťovna plácla přes kapsu. pojištění je na neúmyslně způsobené účetní chyby, ale to prokazování by bylo asi těžké. No moc se na to nespoléhám. Nicméně složitý problém jsem vyřešila a depka přešla, kéž by to tak šlo vždy.
Holky, vy jste zlatíčka! Takovou diskusi jsem potřebovala. Jsem taky ta "hodná", všechno si strašně beru a připadám si jako úplný debil. Moje šéfová je svými náladami proslavená a já jako její asistentka to samozřejmě odnáším nejvíc. Kolikrát jsem taky zklamaná sama ze sebe, jaké hloupé chyby jsem schopná udělat. Člověku to fakt sráží sebevědomí a sebeúctu. Snažím se to tak nebrat, ale učím se pomalu.
Držím vám palce, ať to zvládáte co nejlíp.
já beru práci jen jako práci, jinak bych se musela zjevit, pojištění na "blbost" mám, není to jen na účetní chyby, ale i na ztrátu nebo nechtěné zničení věcí...
no bezva téma pro mě.... já mám taky stresy v práci. makám 12 hodin denně a ještě doma o víkendech (mám připojení z domova do práce). Dělám vedoucí produkce v jedné reklamce a už mi jde z toho hlava kolem. Prachy jsou tu super, ale věčně se to dělat nedá. Objevili se mi už zdravotní problémy, z toho věčného sezení na židli mě bolí za krkem a taky srdce mě nějak zlobí. Jsem pořád unavená. Na druhou stranu je tu super kolektiv, nejlepší jaký jsem kdy měla, je tu legrace. Bohužel mi nezbývá moc času věnovat se manželovi, 80% času trávím v práci. No snad to ještě 2 roky vydržím (pokud bude firma fungovat), pak bych chtěla mimi. Šetříme na bydlení, tak se velký příjem hodí. Svojí práci fakt miluju, ale je to náročný....