Dobrý den nevěstinky Jsem tu na skok z koníka a zaujaly mne vaše diskuze. Jsme s přítelem takřka 5 let, stejnou dobu i spolu žijeme, štěstí nám do cesty připravilo naši dcerku (15měs) a jediné, co mi chybí ke štěstí je stejné příjmení.. Vím, není to jen o tom, jsme rodina i tak, jen je krásná představa to nějak zpečetit. Přítel je rozvedený, tak se do toho moc nežene, ale vyloženě ne neřekl, jen takové to teď kupujem byt, teď to a ono...Jenže vidím, že pořád bude něco.-) Tak jsem si řekla, že to na něj vybalím já, prostě ho požádám o ruku, ač sem čekala, že se to stane opačně..ale vdávat v 60ti se nehodlám:-) Co myslíte?
Vím, že pro mého přítele by to bylo ponižující, kdybych ho požádala. Chlap musí mít pocit, že se ke svatbě rozhodl sám. Myslím, že by byla chyba ho žádat o ruku. Spíš si o tom promluvte jako dospělí lidi i když se tím připravíte o romantiku.
@verusak87 Jako dospělí lidé:-) No jo, mluvíme o tom, ale já chci skromnou svatbu, obřad pro pár lidí a večer grilovačku pro přátelé a muj drahý si vzal do hlavy, že když se vdávám poprvé, tak musí udělat velkou svatbu, z té představy mám husí kůži:-) Ale ono se to teď snad nějak vrbí, tak uvidíme.. nechám se překvapit.. Taky chtěl, aby malá byla o něco větší, aby šla za družičku, to je jedno k druhýmu:-) a já to vidím spíš jen prakticky, míň vysvětlování v jeslích, školce, u lékaře...slevy na daně:-) sem moc praktická...