Ahojky, omlouvám se, že se takhle blbě ptám na věk. Mě osobně na věku moc nezáleží a spíš se řídim srdcem, ale přítel je jiného názoru. Letos mu je 26let a mě 24let. Jsme spolu 6let a 3 roky spolu bydlíme. Moc jsem chtěla letos svatbičku, ale přítel mě odbyl s tím, že je na to ještě moc mladý :-S tak vůbec netuším co si o tom myslem. Podle mého názoru na to mladý neni a jsme spolu docela dlouho takže na co čekat a proč se nevzít? hodně mě to mrzí a nevim co si myslet. tak mě zajímá v kolika se vdáváte nebo kolik je Vašemu příteli a jestli měl třeba taky ze začátku silácké řeči,že svatba je jen papír a vyhazování peněz a že je to zbytečné a pak ten zázor změnil a vzal si Vás a ještě rád :-) díky moc za Vaše názory
Ahoj, nám oběma bude v listopadu 25, takže na svatbě ještě 24 :-) Teď v červnu to budou 4 roky co spolu chodíme, úplně spolu nebydlíme, ale bývá u nás často.
Víš, já myslím, že každý chlap je jiný, a každé holce vyhovuje jiný typ. Třeba ten můj říkal, že si mně chce vzít, ještě než jsme spolu začli chodit. Teď jsme schopní se uživit, ikdyž já ještě budu studovat, takže jsme se nějak normálně dohodli, že už je čas, nemám pocit, že by byla z jedné strany větší snaha. Oba jsme to asi brali jako logický posun našeho vztahu po té době, co jsme spolu. Možná je to i tím, že naši rodiče se brali mladí, oba jsme z úplné rodiny a dobrého rodinného prostředí, taková výchova k tomu člověka přímo vede :-D Já bych to asi nesla špatně, kdyby se přítel svatby bál, asi bych si to brala hodně osobně.
Ale někdo třeba na svatbu nevěří, třeba má ve svém okolí hodně rozvodů, nebo z nějakého jiného důvodu, nemusí to být nutně tím, že by si nebyl jistý, že jsi ta pravá. Ale asi je dobré si o tom promluvit a zjistit, jak to vlastně je. Upřímně řečeno, po 6 letech vztahu a 3 letech společného bydlení už ten pravý čas je, a já úplně chápu, že jsi z toho smutná, taky by mi to vrtalo hlavou, v čem je problém. Po takové době už by mohl vědět, co chce. Každopádně je to věc vás dvou, nemůže po tobě chtít, abys jen čekala, než on se rozhoupe a bude se na to cítit, třeba se nerozhoupe nikdy a co ty pak s tím? Není to jednoduché, držím pěsti ať to vyřešíte ;-)
Tak teď jsem přečetla celou diskusi :-N
Ještě bych chtěla napsat odpověď na otázku "Proč svatba? Co se změní?"
Podle mně se změní dost, například v nemocnici ti řeknou informace o zdravotním stavu. Můžeš rozhodnout o operaci nebo léčebném postupu, když se mu něco stane. Můžeš za něj vyřizovat různé věci. Teď nejsi podle zákona "nic", pak budeš na prvním místě - a on vzhledem k tobě to stejné. Budete za sebe navzájem zodpovědní a budete mít oficiálně nejbližší rodinný vztah. Co se dědictví týká, to je taky důležité, kdyby se nedejbože někomu z vás něco stalo, druhý přijde o půlku toho, co společně budujete - dostanou to rodiče, např. by se musel vystěhovat, nebo rodiče vyplatit, osobní věci partnera si nemůže nechat, pokud mu je rodiče nedají... Prostě celkově manželství je z hlediska rodiny stavěno na první místo, teď nejste vzhledem k sobě nic.
Takovou odpovědí bys ho určitě dostala ;-)
Podle mě k tomu musí chlap dojít apokud se na to necítí v 26, tak se třeba bude cítit ve 27.Mě bylo v době svatby 24 a manželovi 29 ;-) .Předtím jsme spolu byli 5let. 8-)
marfisko jestli mohu radit já rozhodně netlač na pilu, z toho co tu píšeš, tomu rozhodně nepřispěješ. Připadá mi, že máš podobný typ muže jako já - nerad vede diskuze a konfrontace týkající se našich citů a pocitů a po takovýchto konfrotacích často déle trvá než se vztah vrátí zase do normálu.
Ona ta nezralost není ve věku - za 10 let ti bude uvažovat třeba úplně stejně, tomu mému je 40 a je to to samé.
V knize proč muži milují potvory a hodným holkám zůstanou oči pro pláč - radí něco v tomto duchu -
Chlapi jsou ješitní a žárlivý ... kdyby se kolem tebe začal motat někdo kdo by tě toužil zbavit svobody a mít s tebou babo, tak by se ten tvůj rozhodl velmi rychle, cítí prostě že tě má moc jistou, proto není kam spěchat ... on může být pár let ještě nezávislý a ty si stejně počkáš. Oni tak prostě uvažují. Sama teď přemýšlým co s tím, ale chystám se k nějakýmu radikálnímu kroku - povolím uzdu, přestanu tlačit a budu se více zabívat sama sebou - jako bych po jeho pozornoti už netoužila. NA TAKOVOU ZMĚNU CHOVÁNÍ ZAREAGUJE KAŽDÝ JEŠITNÝ CHLAP A ZAČNE SE CHOVAT POZORNĚJI a třeba se i rozhoupe.
No jen to vydržet, být taková :-/.
děkuju moc za rady..nevim třeba se i opravdu zasekl a pomůže o tom chvíli nemluvit a netlačit ho, je takový dost dvrdohlaví a nerad poslouchá ostatní tak možná proto si řekl, že nebude poslouchat a basta...a určitě je ješitný to jo takže na změnu v chování by snad i zareagoval jenže jak píše pav001 jak to vydržet :-(( ale ženská asi musí být tak trochu mrcha jinak nemá šanci :-(
Tak mě bude při svatbě 24 a příteli 28 let. Jsme spolu 4 apůl roku, zasnoubení asi 3 roky.
I když to nevypadá a oba se na svatbu těšíme, ani u nás to nebylo jednoduché. chtěli jsme se vzít už dávno, ale kvůli financím to nešlo. v momentě, kdy bylo na obzoru zlepšení jsem začala plánovat svatbu, ale bez daného termínu. Přítel si od června našel práci, která nás oba uživí (já ještě studuju) a 25.8. se bereme, v sobotu jsme byli domluvit datum. Ale než bylo jisté, že práci bude mít, byl nevrlý, nechtěl se o tom bavit a vyčítal mi, že na nic jiného nemyslím. Bylo to ale jen tím, že neměl jistotu. Teď když ji má (ve čtvrtek jde podepsat smlouvu), vidím, jak je spokojený. Možná i proto, že na zařizování nebudu mít tolik času ;-) Jen se mu moc nechce zařizovat, myslím, že od chvíle kdy budeme mít vyřízené papíry se o nic starat nebude a nechá to na ženských a ozve se , jen když mu něco bude proti srsti.
Jinak si myslím, že svatba je logický krok ve vztahu, když ho ti dva berou vážně.Taky si myslím, že jste se měli vzít hned jak jste se nastěhovali, nebo do roka poté. Teď už je zvyklý na své pohodlí, a nechce se mu se ženit, když pro něj se tím nic nezmění.Možná taky nechce být mezi kamarády první, kdo to má "doživotně". Kolem nás už spousta manželů je, i mladších než my.Taky bych už vytasila zbraně, kdyby chtěl ještě čekat.
andelka:děkuju za odpověď. teď si taky říkám, že jsme se měli vzít hned jak jsem se k němu stěhovala a rodiče si taky lámou hlavu a říkají, že neměli dovolit abych se k nim nastěhovala bez svatby...no jo no chybama se člověk učí. jak říkáš je asi taky dost pohodlný a¨nic mu nechybí tak proč by si mě bral, musím s tím něco udělat asi nejspíš zabere, že mu ukážu že mě nemá jistou
tak myslim ze jsem jedna z nejmladsich tady co se vdava :-D je mi 22 a priteli 29, takze u nej dobry, ale me lidi rikaji, proc se vdavam tak mlada..ja ty "hromadkare" nechapu.. 8-( :-x ale jeste na tom nejsem nejhur, 2 me kamaradky se vzavaly jeste pred 20 x-)
marfiska nerada bych te nejak nastvala,ale kdyz se JEN zmeni jmeno,tak proc na tu svatbu tak tlacis?
Ja vim ze svatba je krok do budoucna,ze je to jakesi zlegalizovani vztahu,ale v konecnem dusledku je to opravdu jen papir.
Vis byla jsem stejna,furt jsem tlacila na pilu ze kdy svatba a proc jeste ne a tak,no a nakonec mi doslo ze je to opravdu jen o papiru,ze prakticky se skoro vubec nic nezmeni.
anya
no tak s tim co jsi psala vcera naprosto souhlasim,to ano .
Ja necetla uplne celou diskusi,ale to co jsem zatim precetla tak z toho mi spis prijde,ze se mafiska proste domaha svadby za kazdou cenu a jde ji vic o tu svadbu nez o partnera.Rika ze ho desne miluje,ale ze jestli se ted nerozhodne,nebo ji neda nejakou kloudnou odpoved,tak ze to s nim bali.To mi neprijde ze ho tak miluje,spis ze chce mit svy jisty,a o partnera tam az tak nejde.
bednaroi. jde o to jak včera psala anya teď jsem n aveřejnosti vůči němu nic, neřeknou mi jeho zdravotní stav, kdyby se mu něco stalo v kdyby to bylo vážný tak mě za nim ani nepustí, protože jsem pro ně cizí, děti by měli jiné příjmení, bydlim v jeho domě a kdyby se najednou rozhodl tak může říct tak jdi a nebudu mít nic a nikomu nedokážu jsem do toho taky dávala peníze a nic bych si v podstatě ani nemohla vzít, když by nechtěl, nic bych za ně nemohla vyzvednout atd.
Holky,tedy zírám.Takže nejprve: mě i přítelovi je 29. Oba jsme předtím měli dlouhé vztahy,které skončili a ani jsme nikoho nehledali, netlačili na pilu...ale prostě jsme se potkali a hned jsme věděli,že jsme jeden pro druhého.Nepamatuju si jméno slečen,které se bavily o tom,že nechtějí čekat na mimčo do 30, že si to neumí představit....ani já jsem si to neuměla představit v jejich věku,ve 22 jsem si to plánovala na 25, ve 25 na 27atd.Teď nic neplánuju.Jsem zralá žena, jsem hrdá na to,jaká jsem,že jsem našla,co jsem hledala,vím co od života chci,když přijde mimčo,dokážeme mu společně dát maximum.Takže vůbec neřešíme,neplánujeme,až přijde tak přijde a my se na něj těšíme, stejně jako na svatbu a na společný život. ;-)
Já marfisku chápu, myslím, že tu nejde o to, mít svatbu za každou cenu, ale spíš o to, jestli ten vztah někam spěje. Beru to ze svého pohledu, my jsme vždycky o svatbě mluvili jako o samozřejmosti, která jednou přijde a na kterou se oba těšíme. A řekla bych, že pokud by to takto bral i přítel marfisky, byla by klidnější, nemám pravdu? Problém je asi hlavně to, že on neví, a neví taky, kdy bude vědět. A 6 let spolu, to už je nějaká doba, nechce po něm přece názor po půl roce...
Marfisko, opravdu si s ním zkus promluvit o tom, co vlastně svatba přinese a jestli on o takový svazek má zájem. Řekla bych, že když člověk má někoho opravdu rád, přeci chce mít možnost se o něj postarat, v dobrém i ve zlém. Nic jiného, než svatba, to neumožní. Taky mu zkus vysvětlit, že se z tebe nestane baba, která chce mít chlapa pod pantoflem, že je to mýtus, že ty budeš pořád stejná jako jsi teď.
Anya: děkuju za podporu. Přesně tak to myslim, jde mi o to plánování budoucnosti, který nevidim. Tak nebude svatba letos tak jo nechce tak ať řekne třeba jo tak za rok za dva bude. Ale když mi řekne ženit se nechci a když se zeptám kdy tak mi řekne to vůbec nevim kdy. Tak to pak dělá docela blbý dojem, že se mnou prostě do budoucna nepočítá. A abych čekala dalších 6let a pak mi řekl já se ještě necítím na svatbu a nevim kdy se budu cítit tak to by bylo na mě teda moc. Stačilo by mi říct narovinu buď z jakého rozumného důvodu nechce svatbu nebo za jak dlouho by jí chtěl a ne pořád nevim nevim to pak člověk neví na čem je.
marfiska: přeju ti, ať máš sílu to vyřešit. Přeju ti, ať vám to dobře dopadne. Ale pokud to nepůjde, radím ti vzdej to, život je moc krátký na to, aby člověk jen čekal. Někdy je prostě nejlepší odejít, dokud je čas, ze začátku je to těžký, ale pak třeba získáš něco, v co bys už nikdy nedoufala. Však není jedinej na světě, ikdyž se to teď tak může zdát ;-)
Marfiska - zkus mu v nějaké vhodné chvíli říct, že je pro Tebe moc důležité vědět, jak si Vaši budoucnost představuje. Že nechceš data a přesné časy, ale prostě jistotu. Snad Ti odpoví ..... ;-)
Uvidíš, no :-N Já z toho mého taky vše tahám, neboj, prostě třeba chlap, co nerad mluví o budoucnosti a bojí se plánování ;-) Toho mám doma např. já :-D
Ahojky, já i můj přítel jsme měli oba dlouhé vztahy. Já teda dva dlouhé, protože jsem trošičku starší než můj přítel, v čemž ale nevidíme žádný problém. Ani jeden jsme ale nikdy neměli potřebu "svatbit", spíš jsme se tomuto tématu vyhýbali. A teď jsme spolu jen rok (známe se ale o mnoho let dýl) a od první chvíle víme, že to chceme. Svatba je cca za 3 týdny, prostě to musí být souznění duší a některá dušička se třeba jen zatím hledá. To nemusí znamenat, že hledá něco jiného, jen musí "dospět".
Já se budu vdávat letos ve věku 26 let a přítel se bude ženit ve věku 29 let. Jsme spolu pět let. Rok a půl spolu bydlíme. I když mi přijde, že tu patříme k těm starším, přesto jsme ještě pod průměrem. Podle Českého statistického úřadu je průměrné nevěstě v ČR 28 a půl a ženichovi 31 let. Ten vyšší věk je způsoben tím, že hodně párů se bere až poté, co se jim narodí dítě (děti). Jinak průměrný věk prvorodčiky v ČR je 26,5 roku.
ahojky, tak me bude letos 30 a priteli 25 :-) jsme spolu vic jak 3 roky....... zatim mi staci ze vim ze si me chce vzit :-) ale datum neni a asi ani dlouho nebude.... i kdyz ja bych se vdavala hned :-))
Ahoj, my máme svatbu v srpnu. Mně tou dobou bude čerstvých 28 (a manželovi bude 27 v prosinci 07). Budeme se brát po 5 letech vztahu, přičemž od začátku jsme věděli, že jsme "hrníček a poklička", že k sobě prostě pasujeme, že on je ten pravý a já jsem ta pravá.
Děti máme v plánu tak za 2 roky, až bude bydlení a trochu sociální "zámezí", jak říká můj nastávající :-)
mužíčkovi byla 25 a mě 22 když jsme se brali (v den svatby jsme spolu byli 2,5roku)........všem okolo KROMĚ NÁS to pripadalo brzo brat se v nasem veku.............ted se milaček vsude chlubi jakou ma mladou ženušku :-D
Ahojky, tak mě je 23, manžílkovi a necelých 10 let víc, brali jsme se, když mě bylo 21 a spolu jsme v tu dobu byli něco přes rok a půl...O věku to podle mě rozhodně není...
Ahoj Marfisko. Mám hodně podobný problém, vlastně stejný. Jsem moc mladý, na co papír, atd..Taky mě to zneklidňuje, jestli čeká na lepší. mě je 22 a přítelovi 23 - mládí tu je, ale chodíme spolu dlouho, dnes je to 5 let, 87 dní a 22 hodin, z toho 3 roky spolu bydlíme. Náš vztah byl na dálku, přes dva roky jsme za sebou dojížděli 250 km a přeci to vydrželo. jsem zvědavá, jak to dopadne. Už před ním ani o svatbě nemluvím, protože se rozčiluje, takže mlčím, ale bolí mě to. Mám nějaké problémy a bojím se, že bych třeba nemusela mít děti, tak už do toho chci jít, ale vdávat se po dítěti nebo těhotná fakt nechci. jedině opravdu pohrozit, že naše dítě bude mít příjmení po mě. Uvidíme. Přeji vám všem holčinám, aby vám vše vycházelo.