Ahojky, omlouvám se, že se takhle blbě ptám na věk. Mě osobně na věku moc nezáleží a spíš se řídim srdcem, ale přítel je jiného názoru. Letos mu je 26let a mě 24let. Jsme spolu 6let a 3 roky spolu bydlíme. Moc jsem chtěla letos svatbičku, ale přítel mě odbyl s tím, že je na to ještě moc mladý :-S tak vůbec netuším co si o tom myslem. Podle mého názoru na to mladý neni a jsme spolu docela dlouho takže na co čekat a proč se nevzít? hodně mě to mrzí a nevim co si myslet. tak mě zajímá v kolika se vdáváte nebo kolik je Vašemu příteli a jestli měl třeba taky ze začátku silácké řeči,že svatba je jen papír a vyhazování peněz a že je to zbytečné a pak ten zázor změnil a vzal si Vás a ještě rád :-) díky moc za Vaše názory
marfisko neboj.. však ten pravý čas přijde.. Je těžké říct kdy je ten správný čas.. Pro některého chlapa to může být ve dvaceti pro jiného až ve třiceti!!
Mému příteli je 22.. chodíme spolu ale už skoro 6 let a víme, že jednou to přijít muselo :))))
Ahojky :-)
já se vdávala ve 24 a manželovi bylo 25 :-)
Říkal, že už má na svatbu věk a že by rád měl rodinu ;-) ...ale je fakt, že z kamarádů je skoro nejmladší a ženil se první ;-)
Marfiska, no tvojmu priatelovi nerozumiem, proste to nema logiku, ked ste uz tolko spolu a spolu uz aj byvate, naco potrebuje cakat? Cim ti to zdovodnil- okrem toho jeho pocitu slobody?
A co sa veku tyka, ja mam 22 a priatel 32, sme spolu takmer 4 roky a nebyvame spolu.
Blbe reci na konkretne nasu svadbu nemal, ale vo vseobecnosti trochu hej, co mi stale pripadalo blbe (aj ked on tvrdi, ze uznava, ze to tak mohlo vyzniet, ale ze na nas sa to nevztahovalo, lebo vedel, ze nasu svadbu chce... tak neviem =-) )
Kazdopadne, na prve vyrocie som dostala prstienok s takym vyznanim, ze by nikto nepochopil, ze sa ma jednat o zasnubenie, ja som to zistila az po 2 rokoch, ked sme sa len tak o niecom bavili :-D No psycho... takze dva roky som ludom tvrdila, ze to nie je taky prsten, ale len darcek a ono to v skutocnosti bol zasnubacik x-) Proste u nas viazla komunikacia. A svadba je preto az teraz, lebo priatel si myslel, ze najskor chcem dokoncit skolu, a take tie zodpovedne zalezitosti ]-(
Proste z toho celeho vyplyva, ze sa treba bavit otvorene a narovinu, aby sa predislo zbytocnym nedorozumeniam.
Preto by som sa na tvojom mieste este porozpravala s priatelom, ake su jeho skutocne dovody, preco svadbu "este" nechce. A kedy ju vlastne bude chciet... Dufam, ze nas este budes priebezne informovat, sama som zvedava... :-N
Marfis neboj, to oni občas tak hrajou, když se leknou. Už jsem to tu radila několikrát. Netlačit, nenaléhat, nebrečet. Jen se občas polehoučku zmínit...Můj chlap se taky moc ženit nechtěl (26), ale jelikož jsem mu pohrozila, že až se nám narodí dítě, bude mít moje příjmení, rychle se rozmyslel. Jsou ješitní. A teď pomáhá s přírpavami a těší se víc než já. Jen se musí zlehka. Jinak mě je 23 a chodíme spolu 7 let.
inak- zabudla som dopisat- skolu este nekoncim, mam este dva roky, takze po otvorenej debate sa na tu "zodpovednost" zabudlo ;-) (proste vraj bol vychovavany s tym,ze najskor musi byt vzdelanie a bral to tak, ze zrejme aj nasi maju roznaky nazor...)
mně bude 24 let a jemu 29 let, jsme spolu 7 let, ale je pravda, že asi hlavním iniciátorem svatby jsem byla já. On ze začátku si z toho jen dělal legraci a já jsem prostě řekla, ať mi řekne nějaký rozumný důvody proč to odkládat a já jsem mu na všechny uměla pěkně argumentovat,a tak hold rezignoval a teď je rád, že se prý rozhoupal a požádal mě o ruku :-D jo hold chlapi jsou chlapi
ahoj holky, moc děkuju za odpovědi...asi by to chtělo si ještě pořádně promluvit máte pravdu, ale pochybuju, že změní názor :-( právě nechápu na co chce ještě čekat, když jsme spolu 6let a i spolu bydlíme, udělali jsem si za společný peníze kuchyň a spoustu dalších věcí a svatba pořád nic :-( v podstatě když o tom tam přemýšlím tak mi to nějak rozumně nevysvětli pokaždý, když se o tom bavíme tak mi jen řekne, že je ještě na to moc mladý a že se prostě teď ještě ženit nechce :-S tak fakt nevim jsem z toho špatná napadají mě takové myšlenky jako třeba, že čeká že přijde nějaká lepší než já atd. moc bych si to přála..on má i takové docela výkyvy třeba k vánocum jsem dostala prstýnek vyloženě to nebyla žádost o ruku ale dal mi ho na levý prsteníček a jednou říká že to je zásnubní podruhé že ne prostě se bojí nebo já fakt nevim co to znamená. přitom spolu bydlíme takže by se v podstatě nic nezměnilo, když se to tak vezme takže si myslim, že obávat se o svobodu taky nemusí. Nikdo z jeho kamarádů neni ženatý,ale taky žádný z nich nemá dlouholetý vztah takže nevim jestli se třeba nechce shodit před kamarády nebo tak něco ach jo :-(
Marfisko - nic si z toho nedělej. Můj miláček je např. ovlivněn tím, že v jeho okolí jsou všichni kamarádi ještě svobodní :-N Ale už z něj vypadlo, že příští rok mimi i svatba, tak jsem v klidu.
Takže nám v době svatby bude - mně 31 a jemu 30. V té době spolu budeme cca 2,5 roku :-)
marfiska, vcera isiel poobede na HBO 2 celkom fajn film, neviem ako sa volal a zaciatok som nechytila, ale islo o svadby a chlapa dost podobneho tomu tvojmu... a dopadlo to happyendom, zistim ako sa to volalo a mozete si to pozriet spolu ;-)
Ahoj Marfiska - ťažko povedať, prečo odmieta, možno je to naozaj preňho bezvýznamné a zbytočné, len papier, a možno preto, že naozaj sa cítí moc mladý, keďže kamoši sú ešte slobodní, a chce ešte chvíľu počkať...to Ti môže povedať len on...
Ja mám 22, priateľ 29, deň po svadbe bude mať 30 :-) , a sme spolu rok, svadbu chceme obaja, keď vieme, že sa chceme, nie je na čo čakať...a včera ma drahý potešil, lebo povedal, že sa na svadbu veľmi teší :-)
Držím Ti palce, aby to dobre dopadlo, neboj, ono to raz príde aj naňho ;-)
děkuju za podporu...mě strašně deptá to, že jsme spolu tak dlouho, rozumíme si, bydlíme spolu takže se vlastně změní jen to jméno a budeme nosit prstýnek a je to prostě pro něj takový velký problém. když tvrdí, že chce se mnou být a plánuje různé věci jako, že uděláme nový obývák atd. tak proč je to problém chce se mnou být a přitom si mě nechce vzít to je zvláštní....ani mu asi nedochází, že by mohl třeba o mě timhle odmítánim přijít. tak dejme tomu smířim se nebude svatba letos tak to plánovat třeba na jaro příští rok, bude mít alespoň čas na smíření se s tim ale prostě vidět tu snahu do budoucna, že to přijde a ne pořád slyšet teď ne a nevim kdy. to mě prostě nebaví a nevidim v tom budoucnost. ]-(
anais: moc děkuju název jsem si napsala a rozhodně zajdu do půjčovny a půjčim to...snad se bude chtít dívat, ale bude mu hned jasný kam tim směřuju, doufejme, že se třeba nad tim trošku zamyslí =-)
mozno by mu bolo dobre naznacit, ze o teba moze prist, mohol by si uvedomit, co vlastne chce.
Ja osobne- ako sa poznam- by som s tym nemala trpezlivost. Proste by nastala riadna burka a este väcsia debata :-N Povedala by som mu, ze takto to vyzera, akoby si chcel nechat otvorene zadne dvierka, keby sa mu nieco znepacilo (alebo nieco nove zapacilo) a mohol zo vztahu lahsie vycuvat. Ale mozno to je skutocne len taky strach z nepoznaneho. Ale aj tak je to zvlastne...
jo jo máš pravdu, u nás taky bouřka byla a hodně dlouhou dobu byla krize jenže pak se to nějak urovnalo a jsme teď zase v pohodě, ale mě to pořád leží v žaludku a občas to vytahnu na povrch a je zle jenže nic tim nedocílim stejně si stojí za svym a nic ho nepřesvědčí..asi by potřeboval fakt lekci aby si tim uvědomil, že mě zase až tak jistou nemá a že by mě mohl ztratit a pak jen záleží na tom jeslti by mu to vadilo, že mě ztratí....jenže jakou lekci mu mam dát? zase aby to nebylo okaté. třeba za měsíc jedu na 11dni k moří s kamarádkou, protože nechtěl jet nemá moře totiž moc rád a hlavně teda vedro takže jsem se rozhodla a jedu sama už to máme zaplacené...takže si říkám,ž e to bude taky zkouška a že si uvědomí,ž e těch 11dní mu budu chybět nikdo mu nebude dělat večeře a bude ležet sám v posteli a mohl by si uvědomit,ž e by to takhle mohlo být napořád a pak možná....jenže stejně tomu moc nevěřim, už přestávám doufat, že by změnil názor. on teda říká, že svatba jo, ale neví kdy a rozhodně ještě za dlouho a to já zase tak dlouho čekat nechci nemam přeci důvod, chci vidět nějakou tu budoucnost toho vztahu
rodinu to mi ani nepovídej, o tom jsme taky diskutovali, jako chce, ale taky samozřejmě ne teď představuje si to asi tak v mých 30letech a to máš ještě 6let!! a to fakt ani náhodou tak dlouho čekat nechci....chtěla bych svatbu tak letos nebo přístí rok a po svatbě třeba za rok za dva mimčo
Marfisko - na toho mého žádné tlaky nefungují, musím vždy vyčíhat vhodnou chvíli a pak stručně a jasně na téma promluvit. A pak zas dlooooouhé mlčení a vykecávání se jen tady :-D Ale v té vhodné chvíli se pak vždy zeptám na vše, co je pro mě důležité, a zase ho nechám žít ;-)
Mne bylo cerstvych 19,manzelovi 22 a pul.Brali jsme se po 2,5 letech a byli jsme rok zasnoubeni...Jsme spolu skoro 2 roky po svatbe,a je pravda,ze z mych vrstevnic jsem bezkonkurencne prvni,a vypada to,ze jeste nekolik let budu x-)
hm, tak to je dost vazne, ja si tiez neviem predstavit babo v 30-tke. No podla toho, co pises, je tvoj drahy v podstate nezrely a chce sa vyhnut pocitu zodpovednosti. Zrejme ma pocit, ze si teraz vlastne moze robit co sa mu zachce a nie je nicim viazany.
Poviem ti, co by som robila ja, samozrejme, nikto sa s tym nemusi stotoznovat, a je to ovplynvnene tym, ze nedokazem existovat s pocitom, ked neviem na com som.
Takze:
najskor by som si rozmyslela, ci ho milujem tak, ze som ochotna znasat jeho predstavy, ktore sa v konecnom dosledku nemusia vobec splnit, pretoze zaruku, ze o par rokov bude chciet svadbu a rodinu mi nikto neda, ci ho milujem tak, som ochotna zit aj bez svadby a dietata
a s tym suvisi aj premyslenie si, ci zatlacim aj s rizikom, ze ked partner zaciti vacsi tlak a tym aj ohrozenie, mozem ostat aj bez neho (vezme nohy na plecia)
ak mi na zaklade premyslania vyjde to, ze urcite chcem rodinu a nechcem cakat roky, a radsej budem riskovat rozchod, ale aspon si overim , nakolko som pre partnera dolezita, tak postup by bol takyto:
° pekne urobit obom kafe a sadnut v pokoji a povedat, ze nechcem cakat roky na nieco, co sa
ani nemusi splnit, a potrebujem vediet, ako vazne nas vztah berie
° na zaklade odpovede sa zariadit, ak sa nevyjadri jednoznacne, bude sa vykrucat, tak by som
povedala, ze aj ked ja vztah beriem vazne a milujem ho, nemozem zit s vedomim, ze on
ma ine priority
° zdvihnem kotvy, napr. aspon nacas by som sa vratila k rodicom (ak by nebola ina moznost),
a on ma zatial prilezitost porozmyslat, ake su jeho priority a sancu uvedomit si, co vlastne
chce, a ci je prenho pocit slobody dolezitejsi ako ja, ak sa nebude snazit a necha to tak, tak
sa iba potvrdi, ze on si len uzival vyhody takehoto vztahu
Takze tak.
Anais - já si původně plánovala mimi nejpozději v 25-ti, ale život si se mnou kapku pohrál, takže teď je mi 30 a mimi ještě nemám, ale teď už aspoň mám chlapa, který stojí za to, abych s ním měla rodinu a společné příjmení ;-)
silente, jasne, ze sa neda vsetko dokonale naplanovat a plany sa mozu este 1000x zmenit, a to co si napisla moze sediet napr. s moznostou, ze chlap sa zlakne a utecie a po nom mozno este dlhodlho nikto iny nepride, no zaroven clovek vie, ze s tym prvym by sa tie plany tak ci tak neuskutocnili...