Ahoj, chtela bych se zeptat, jestli jste si "vas den" uzily tak, jak jste cekaly? Ja jsem si ho uzila moc, ale jinak, nez jsem si predstavovala. Meli jsme velikou svatbu, cca 100 hostu, zahradni party, ziva kapela apod, celou dobu jsem se tesila, jak prijede spousta lidi, s kazdym si popovidam, ale nakonec jsem z toho mela dojem, ze jsem s nikym poradne nemluvila... Cely den byl jak ve snu, spousta veci sla tak trochu mimo me... A jak jste to mely (meli) vy?
ahojky ilci :-)
no, my jsme teda žádný trapasy neměli, skoro mě to mrzí, ale užili jsme si to, i manžel později přiznal, že by si to zopakoval třeba každých pět let i s obřadem :-D
My si to užili taky moc, vždycky se rozplýváme u fotek. Opravdu ten den uteče jako voda, snažila jsem se si ho užít, ale stejně mám občas "okno".
A k trapasům. Manžel chytil hrozný nervy, vypadal že zkolabuje takže jsem ho celou řeč pozorovala jestli neomdlí a mačkala mu ruku. On si krotil knoflík (málem ho utrhl). U předávání prstýnků si myslel že si snad pro ně máme dojít a vykročil směrem k oltáři, já ho zatáhla zpátky (burácel smích), nešel mi nasadit prstýnek na jeho prstík. Jo a při polibku mě chytil za zadek :-D bylo slyšet mojí maminku jak to okomentovala ;-)
Jinak bylo fajn, dala bych si to znova. i stím stresem, docela mi to chybí :-)
Hmmm......mne je tak trochu ľúto.....že pri tom celom ako sme sa tam všetci super bavili.....som sa zabudla pofotiť s rodičmi, sestrou, a zase s manželovými rodičmi....a tak,,že mladý........ale tak zas,je aj video....
bolo to úplne podľa mojich predstáv, ktoré som nevedela pred svadbou definovať... :-D
nakoniec bolo pre mňa najpodstatnejšie šťastie v očiach rodičov, láska v očiach drahého a nadšenie hostí...
že či. užili je slabé slovo. ja som sa z celej svadby vyžívala. bolo to neopakovateľne krásne. len to malo jednu chybyčku krásny-stále chodili gratulanti.
A my sme sa do postele v to rano ci uz den nedostai vobec a vzhladom na to, ze v predsvadobnu noc sme nespali vobec.......sme si to paraadneee uzili :-)
no, my jsme lehli o půl čtvrtý ráno a ve čtvrt na pět jsme šli spát....o ránu už ani nemluvím, vzbudili jsme se v devět a na snídani jsme šli o půl jedenáctý....a našemu broučkovi v bříšku to vůbec nevadilo.... :-D :-D
Pajamo- jestli se dobře pamatuju, tak jsi měla svatbu v kapličce na Libeňáku!?
My to tam měli taky před 3 týdny, bylo to tam moc krásný a přesně jak píšeš ty, fotky prohlížíme dokola
( i manžel- jinak velký flegmatik ...)a vokna jsme měli oba, je to fakt zvláštní ;-)
To předávání prstýnků u nás bylo úplně stejný- vyrazili jsme oba i s malým družbou pro ně za tou paní,
takže jsme zase muceli couvat, což s mojí krátkou vlečkou byla fakt sranda
Taky jsem zvorala podpis a malej družba(4) se chtěl taky podepsat,ale oddávající z něj byly u vytržení
a byly na něj moc hodné 8-)
a ten stres a těšení na to všechno mi najednou taky chybí, je to takový divný,
už jen chodit do práce a po sv cestě máme teprve 4 dny... :-(
Mam stejne pocity jako vetsina z vas. JAKO VE SNU. Prislo mi ze jsem svou svatbu neprozivala jak jsem si vzdycky predstavovala. Bala jsem se ze budu brecet, ze omdlim atd..., ale kdyz jsme prisli do kostela tak jsem se nebyla schopna soustredit takovych 15 minut co p.farar rika....
Uzila jsem si to a dobre se bavila a vsechno ale proste mi to prislo jiny, nez jsem cekala. Nelituju toho, akorat je to takovy zvlastni pocit.....
já si to všechno uvědomuju až zpětně, a kdo byl na svatbě, zjišťuju až z fotek...prostě jsem měla jen zornej úhel před sebou, co bylo za tím, už šlo mimo mě.... 8-)
Se vším tady souhlasím....také mi připadá, že jsem se na svou svatbu jen odněkud dívala :o) Hrozně rychle to uteklo, se spoustou lidí jsem si nestihla ani popovídat, natož třeba vyfotit :o) A jak napsala aculka....také mi chybí takový ten stres a těšení se na něco...půl roku jsem se vlastně na "NĚCO" těšila a teď je to pryč...ale jinak z fotek a videa vidím, že jsem si to asi užívala pěkně, jen mi to někdo musí připomenout :o)) Já byla fakt jak ve snu :o)
Ivet: já jsem měla tuhle "depku" že jsem si tu svatbu vlastně ani neužila, a manžel mi povídá, že jsem na té svatbě fakt nevypadala, že se nějak trápím nebo si to neužívám... v tu chvíli to bylo skvělé, a teď jen zpětně řeším, co mohlo být lepší.... a tak jsem si řekla, že si nechci sama "otravovat" vzpomínky na vlastní svatbu... a myslím jen na to hezké (což byl skoro celý den :-D )
dani: no právě, mě se taky každý diví, protože všichni říkají, že svatba byla bezva, že jsem byla jak sluníčko, že nám to moc slušelo, zábava byla parádní...a jak říkáš, teď jen zpětně řeším, co mohlo být lepší...ale ono už to člověk nespraví, takže je opravdu lepší se na to vykašlat a vzpomínat na to hezké...nebo to chce zaměřit svou pozornost na něco jiného :-D
já mám někdy pocit, že si tu svatbu užili lidi okolo mě mnohem víc než já... ale to je fakt to zpětný rzmýšlení, co mohlo být lépe... už se těším na jinou svatbu, jak si to užiju :-D
dani: přesně tak...ale ono se to říká, že nejlepší svatba je ta, co není Tvoje :o) My jdeme na první svatbu kamarádů, kteří se nechali námi inspirovat, 2.6. 2006, tak už se taky těším, jaké je to z "druhé strany" :o)
Holky, až mě překvapuje, že některé z vás prožili svatbu tak jako já.
Měla jsem strach, aby všechno dobře dopadlo, tak jsem se snažila všechno zařídit, udělat a zorganizovat sama..bylo to jak ve zlém snu. Všichni kolem se bavili a já seděla na hostině a byla jsem na složení..ani jíst jsem nemohla a ještě týden po svatbě se z toho všeho vzpamatovávala.
Jediné, co mě velmi těší..je chvála od tatínka..řekl, že jsme to měli krásně připravené a to je pro mě pocta. Horší je to s mými pocity a lítostí nad tím, že už to nikdy nezažiju, že jsem si to neužila a jsem z toho velmi smutná..ani manžel neví o mých pocitech. Nechci mu zkazit radost z toho dne.. Až později mi moje milovaná sestra řekla, že svatba byla pro nás dva , né pro ostatní..vzala jsem to prostě za špatný konec.
Nejhorší na tom je, že moje matka se chovala jakoby se vdávala sama..já den před svatbou i v samotný svatební den vařila a připravovala snídaně a ostatní jídla pro 20 lidí a jí to ze židle nezvedlo..cítím se ukřivděná a nechci ani psát, co se díky ní během svatebních dní u nás doma dělo..chci raději zapomenout!
Mám ale úžasného manžela, kterého miluji a před chvíli nám začal krásný, společný život..to je pro mě nejdůležitější. :-)
very, tak věř, že sama nejsi. My jsme to také měli pár takovýma věcma trochu zkažené....mí rodiče se docela snažili, mamka dělala výslužky, chystala večer jídlo, taťka obcházel lidi s pitím...rodiče manžela se prostě jen bavili (a to je ani hanba nefackovala za to, že nám ani svatební dar nedali - víme, že jsou na tom finančně špatně, ale ani se nám za to neomluvili :o(, prostě se přišli pobavit a hotovo. Stejně tak manželův svědek - bratr...celou funkci pojal jako "musím to podepsat" a tím to pro něj končilo. Nebýt mé úúúúúžasné svědkyně, asi bychom se pod tíhou zařizovaných drobností oba složili už na svatbě. Celá jejich rodina mě hrozně zklamala, že z toho mám někdy fakt "depku". I když část té mé taky...spaly u mě ségra a jedné z nich přítel (aby mi jako pomohli)...no nakonec ten skorošvagr po mě ještě ráno chtěl, abych mu dělala snídani, protože spal až do 7:30 (v 8 se začli všichni sjíždět), tak takové věci jako stůl a lavice před barákem (kde jsme se scházeli) jsem s naším sousedem chystala sama, nikoho ani nenapadlo mě např. vyfotit při přípravách atd...takže vlastně poděkování patří jen rodičům. ti byli skvělí a hlavně nás za svatbu také pochválili...takže nesmutni, nejsi v tom sama ;-)
Very: to mě moc mrzí... a myšlenky co všechno mohlo být lepší se z hlavy těžko vyhání.... Jedna "bývalá" nevěsta tady si s manželem udělali svatby dvě... ta první nevyšla, tak za myslím dva roky si udělali druhou, přesně podle svého...
A kdybys to řekla maželovi? Myslím, že mu radost nezkazíš a on ti může svým pohledem na věc ukázat něco, co ti třeba trochu pomůže najít na tom dni něco hezkého...
Přeju ti, aby váš život byl krásný, plný lásky a užívali jste si ho spolu, bez ohledu na to, jaký byl ten první den...
Dani: tak v tomhle máš pravdu...já to manželovi řekla...takže si na ně spolu zanadáváme a řekneme si, že to zase tak špatné nebylo...chce to podporu druhého :o)
Tak to je přesný..u nás moje mamka všechno sabotovala. Jelikož jsem to tušila, objednala jsem výslužky v cukrárně, jídlo pro všechny jsem vařila týden dopředu a úklid celého domu jsem dělala týden před svatbou- sama. Tekly mi nervy a za těch několik dní jsem zjistila, co je v mojí mámě. Nechala mě v tom vykoupat a ještě mi házela klacky pod nohy..až manželovo maminka za mnou přišla a pověděla mi, že za celý týden mě neviděla jíst, ať se už zastavím, prospím se a najím se. Jenže to už jsem měla zablokovaný žaludek a nic nešlo sníst..
Jediné, co měla mamka udělat bylo, rozdat výslužky podle seznamu na papíře..nezvládla to..hudebníci dostali tři a na fotografa a matrikáře se nedostalo. Myslela jsem, že se propadnu hambou a den po svatbě jela za fotografem alespoň s dortem.DĚS!!