Ahoj holky,
prosím Vás, chtěla by jsem se zeptat. Jsem těhotná, 15 týden. Přítel chce letos svatbu, že to bude dobrý pro miminko i pro nás. Přivést dítě do úplné rodiny. Přítele si vezmu ráda, jen mě zajímá, jak jste se cítily Vy, které jsme se taky vdávaly jako těhulky? Užily jste si to? Byly jste spokojený? Nebo mám radši počkat? Jinak svatbu by si představoval koncem listopadu. :-)
Děkuji
@leeliy Ja bych do toho sla :) Pokud jsi si jista svatbou, tak bych to neodkladala.. pak totiz budete davat finance na dite a uz to bude tezsi to usporadat :) Ja se jako tehotna nevdavala (zatim ani tehotna nejsem), ale dost holek se tady vdavalo s briskem.. v dnesni dobe uz se nad tim nikdo nepozastavi a pokud netrpis nevolnostma, tak si to podle me uzijes i tak..
Svatbou si jistá jsem. Jinak by jsem nechtěla ani dítě. Přítel je pro mě všechno. :-) Já teda svatbu chtěla letos září/říjen. Ale to jsme se o tom bavili ještě když jsem nebyla těhotná. Nakonec jsme to odhoukali, že to necháme být. No a ejhle, začínám 4.měsíc. :D Nevolnosti nemám, jen mám strach, že si to tak úplně neužiju. Ale třeba zrovna jo :-)
Každopádně děkuji :-)
Ja jsem se nevdavala tehotna a ani dite zatim neplanujeme. Ale co se me tyka, nikdy bych se tehotna vdavat nechtela, vlastne vubec bych nechtela mit svatbu kvuli diteti. Tot muj nazor, nerikam, ze ho musi sdilet vsichni, ale ja sama jsem stastna za to, ze manzela a me k tomu rozhodnuti nemuselo nic popostrcit.
Nerozumim tomu, co znamena, ze bude pro dite lepsi narodit se do uplne rodiny. To, kdyz se nevezmete, tak nebudete uplna rodina? To, jestli budete oficialne manzele bude lepsi spis pro sousedy nez pro to male. Podle me je svatba v tehotenstvi jen zbytecny stres navic. Nechci privolavat nejake komplikace, ale muze se stat cokoli, budes mit treba narizeny klid a bude po svatbe. Budes omezena a tim nemyslim alkohol, ale celkove ta unava a stres muzou sve. Ja osobne bych si chtela radeji tehotenstvi prozit relativne v klidu.
Ale jak rikam, to je muj postoj k veci. Rozhodne te od toho nechci zrazovat, ale kdyz se ptas...
Ne, my by jsme neměli svatbu z donucení. Brát jsme se chtěli letos, ale pak jsme to posunuli. Rodiče měli na dlouho odjet na dovolenou a tak nějak jsme se o tom přestali bavit. A teď s tím přítel přišel znova. Není to o svatbě z rozumu nebo z donucení. Mně tím třeba udělal radost! :-) Já sama by jsem s tím nepřišla. A tím do úplné rodiny myslel hlavně to, aby jsme se jmenovali všichni stejně.
Vím, že se může stát cokoliv a proto nad tím přemýšlím. O alkohol mi nejde. Ale jsem ráda i za tento názor. Nepsala jsem to sem proto, aby mi to každý schvaloval, ale aby jsem si přečetla názor všech :-)
Ahoj, pokud by byla svatba během druhého trimestru, tak to jde. Já konkrétně jsem se cítila dobře od 4. měsíce do konce 6. Pak už to stálo celkem za prd. Vdávala jsem se, když bylo synovi 8. měsíců. Nechtěla jsem se vdávat těhotná, provází to spoustu nepříjemných řečí od okolí a hlavně jsem si to chtěla užít. Mít krásné šaty a tančit i pít, prostě se bavit. Syn byl strašně hodný, měla ho na starosti moje mamka a nebyl žádný problém;-) Malému dítěti je jedno, jaké máš příjmení;-) Horší to je, když se dostane do školkového věku - to byla pro nás hranice. Být oficiálně rodina, než půjde do školky:-)
Ale znám spoustu holek, co prostě chtějí rodit už jako vdané a je to pro ně důležité. Každý je jiný. Pro mě byla svatba jedinečný zážitek, který už se nikdy (doufám) opakovat nebude a chtěla jsem si ji užít na 100 %. Jako těhotná bych nemohla... Mimochodem, vzhledem k tomu, že už jsme dítě měli, tak se nikdo nezeptal, jestli se MUSÍME brát:-D
@leeliy Ahoj :) je fajn, že to bereš tak, že si ráda přečteš všechny postřehy a ne tak, že za odpověď, která se ti třeba nemusí líbít, se urazíš - jak tady občas vídám (některé nevěsty chtějí radu, spousta dalších holek jim napíše upřímný názor a ony se pak urazí)... No ale k tvému tématu.... Já v podstatě souhlasím s tím, co napsala @kacenkakaca a @nike007. Já bych se těhotná nevdávala, raději bych počkala až bude mimi větší a pak bych plánovala svatbu. Já se tedy vdávala netěhotná a opravdu je to docela stres, den před svatbou byl jeden z nejnáročnějších dní v mém životě! V noci před svatbou jsem nemohla vůbec spát, a unava se v sobotu dostavila, ikdyž jsem na svatbě vydržela až do 3 do rána, pak dalších xxx dní jsem na svatební cestě dospávala :-D :-D Ale prostě jsem si svoji svatbu chtěla maximálně užít - bez jakýchkoli omezení - a tak se i stalo :-) Moje švagrová se vdávala těhotná, byla taky nejak ve 4.měsíci a jako zvládla to - ale teda brzy večer byla ráda, že jede domů. V podvečer si musela převléct šaty, protože to už v nich nemohla vydržet, a celkove rikala, že byla proste cely den unavena, a ze nebýt těhotná užila by si to více... ale to je jen jedna zkušenost, naopak ti mohou holky co se těhotné vdávaly, napsat, že je to v klidu, ať do toho jdete. Ale stejne je to hlavně na vás. Zkus si napsat pro a proti - třeba to pomůže :)
no, záleží, v jakým stylu to chcete pojmout. pokud pár lidí a téměř žádný zařizování, proč ne...
ale když tady vidim, jakej stres si lidi dokážou uhnat kvůli tomu, jak se chovaj hosti ještě před svatbou, natož tam, jak si drásaj nervy kvůli barvě ubrousků a dalších milion píčovin, tak takhle bych se teda těhotná fakt nevdávala....sou to hrozný starosti, pokud to chcete hrotit. a to by bylo pro mě prioritní. nepořídim si dítě do stresový situace když vim že teda nastane. (samozřejmě, pokud se stane něco nečekanýho, nevybereš si).
ale pokud to chcete maličký, stres ti to nepřinese, a možná si ani nebudeš nic moc muset "užívat" ve smyslu fakt hrozně pařit, při čemž by ti těhotenství jinak možná bránilo:-D
jo a když budeš mít malý dítě,tak taky budeš hrotit, co s ním při svatbě, nebo já nevim,můžeš nedejbože hodně přibrat a nemoct to shodit..cokoliv.... takže i po porodu to má svoje nevýhody... je to na vás.
Holky, my do svatby jdeme. Termin mame 22.11. Ale musim rict, ze pritel je zlatej a pomaha se vsim. Termin v kostele, misto hostiny, catering mame. Muzika uz je zamluvena, fotograf ceka na potvrzeni jen. Zatim to jde v klidu vsechno :-) Dokonce i maraton svatebnich satu jsem zvladla. A rodina je uzasna, pomuze se vsim. Takze ja myslim, ze si to uziju i s briskem. A samozrejme chci mit peknou, sladenou svatbu. Ale dulezitejsi nez barva ubrousku je pro mimco a ten slib co si dame s pritelem :-)
aktualizuji :D já byla na své svatbě v 8. měsíci-svatba rok po zásnubách, nechtěli jsme měnit datum-měli jsme 10.10. v 10:10 :D miminko plánované-sice jsem chtěla bříško menší a rodině to na svatbě oznámit,ale takhle nebylo třeba nic vysvětlovat :D syn se narodil 17.11. tedy měsíc a týden po svatbě emoticon) svatba úúžasná, jelikož jsem náš svatební dort dělala sama, šla jsem spát v den svatby asi ve 2ráno...v 6budíček z recepce hotelu, že přijel kameraman s fotografkou a kosmetičkou/kadeřnicí v jednom :D takže bez snídaně, nebyl čas... vše probíhalo hladce, cítila jsem se senzačně-místo lodiček jsme se s manželem shodli, že si vezmeme oba tenisky emoticon) taky mi bylo celou dobu nááramně pohodlně emoticon ani jsem si bříško neuvědomovala, krásně jsem se bavila, jedla, pila, tancovala jako nikdy :D bříško mi občas připomněla babička-ať při tom tanci tak neposkakuju nebo když div neburcovala záchranáře, že někde rodím-byla jsem odnést svatební dary na pokoj :D :D :D vydržela jsem s manželem asi do 3 do rána-vydržela bych déle,ale tu už všichni odpadli a manžel z posledních sil hrál aspoň oběšence se svým posledním přeživším kamarádem :D nic, odklidila jsem vše potřebné na pokoj a odvedla si zklamaného manžela, který sice nemohl chodit skoro,ale litoval, že se nepokračuje emoticon) dokonce nad očekávání proběhla i svatební noc jak se sluší a patří-nepředpokládala jsem to já ani manžel, že by se mohlo něco dít...ale prostě emoce z celého dne dělají divy :D a že to bylo.. nekonečné s tím mým miláčkem :D :D :D měla jsem z toho lehkou nervozitu, ale bylo to neskutečně parádní všechno emoticon))) neměnila bych ;)