Stala se taková věc - táta přišel s tím, že se bude ženit... Což by se možná ve většině případů dalo považovat za šťastnou událost... Jen kdyby to nebylo tak divné...
Když táta před dvěma týdny přišel s tím, že se bude ženit, nebyla jsem nějak nadšená z toho, že bych na tu svatbu měla jít, ale říkala jsem si - je to můj táta, tak by bylo divné nejít.... Ale není nakonec divnější na tu svatbu jít? Zakopanej pes je totiž v tom, že si bere ženu, kvůli které před 5 lety odešel od mamky... A kromě toho vyšlo najevo, že s ní mamku dalších 12 let podváděl. A kromě toho nám (mně s bráchou) poté, co odešel od mamky nepřišel nic vysvětlit a trvalo mu asi rok, než se odhodlal se s námi sejít. Od té doby se občas vídáme, ale ji jsme ještě neviděli a vůbec se o ní nebavíme. Ani o seznámení nestojíme a táta se doteď taky nepokoušel nám ji představit.
A teď babo raď - jít či nejít..? Nečekám, že mi tady napíšete běž nebo nechoď. Ale možná napíšete odobnou vlastní zkušenost nebo mě jen navedete na další věci, které je při téhle prekérce třeba vzít v úvahu...
Ahoj, chci se oženit ale máme velký věkoví rozdíl, rozhoduji se ale přítelkyně neustoupí. Tak nevim jak se rozhodnout. Zkuste se někdo zeptat na náš rozdíl a odpovím. Díky Kecálek.