Ahoj, jsem tu nový. Zaujala mě diskuze na téma psychopat chlap. Já mám opačný problém a zajímalo by mě jestli v tom nejsem sám. Moje žena někdy v začátcích řekla, že nikdy nemůže být šťastná a že občas vystrčí růžky..začne vidět černě..a chce ubližovat. Tenkrát jsem tomu nedával žádnou váhu, ale dnes, kdy tyto stavy přicházejí periodicky 1-3x týdně začínám být rozmrzelý. Nejde o fyzično, ale ty slova..ten tón..ten křik..to vydírání dětmi....!!!! Hrozný. Setkal jste se s tím někdo?? Poradíte??
cacora - no vidíš, když si uvědomíš chybu je to první cesta k úspěchu, neboj to zmákneš ;-)
no jo no holt to chce neustále makat jak na sobě, tak na vztahu a to by měli oba - jak tohle prostě není tak pude vztah do kytek a jenom láska je pro vztah sakra málo
tak přeju at´to zmákneš a hezkej den
jinak doufám, že smart tu svou situaci nějak uspokojivě vyřešil .-)
ja si to uvedomuju vsechno, na vztahu se snazim makat jak sroubek, ale bohuzel to nevidim u nej...:( jak rikas, m me moc jsitou...ja se chystam posledni tyden v srpnu k nasim, zkusim se mu neozyvat a...snad mu budu chybet:((
tobe taky pekny den:)
souhlas s martinkou :-)
zkus si to predstavit z druhe strany, jak se on citi, takhle Te videt. chuti do spolecne travenych chvil mu to neprida.nejspis je z te nepohody dost unavenej a rika si, ze cokoliv udela, nebude ti dost. mozna, ze Ty jemu potrebujes byt vic nablizku, nez on Tobe. a Tvoje zavislost na nem je jen odrazem toho, jak on Ti unika (ono to tak preci je, nejvic chceme toho, koho je tezke ziskat :-)
budes muset ubrat plyn, jinak o nej prijdes.
ale na druhou stranu, trocha cynismu - muzu je spousta, vzdycky je mozne si polepsit ;-)
ahoj všichni co jste přispěly (radily, dávaly tipy..). Tak uplynuly 3 týdny. Po tzom co jsem doma udělal (tvrďáka:-)) se žena začala chvat jako mílius. 14 dní vydžela absolutně bez problémů, pak přišel 1 drobný atak (kvůli dceři z předešlého manželství) a jelikož jsem vytrval a choval se fakt o dost víc drsněji než dříve tak ji to poměrně rychle přešlo a zase pokračuje v "hodné ženě". Takže Vám všem moc a moc děkuju. Rady jsem vzal za své a ZATÍM to vypadá že to opravdu pomohlo.
cacora: zpětně si čtu Tvé přízpěvky a musím říct, že v nich vidím sebe samu před několika lety... Taky jsem vyšilovala pokaždé, když partner "odmítl" být se mnou, nebo šel raději ven s kamarády. Neskutečně mě trápilo, že se mu se mnou nechce chodit na procházky a nesdílí žádné mé zájmy. Taky jsem byla jedna z těch co na hrad, na kole i do kina sama. Pak už jsem to vzdala a přestala se snažit vyvíjet jakoukoli byť i samostatnou iniciativu. Po několika letech jsem otupěla, hysterické výlevy ustoupily a na konci 6tého roku mi došlo, že není chyba v něm, ale v našem vztahu. Nebyl to člověk se kterým bych mohla strávit zbytek života, zkrátka každý jsme žili někde úplně jinde, na jiném kousku planety. On ve svém světě a já v tom svém. A s někým, kdo se nedokáže ani trochu přizpůsobit, když já se o to hloupě snažím, být nedovedu. Partnera jsem potkala toho pravého (alespoň jsem o tom přesvědčená) a mé emočně nestabilní stavy se vytratily. Najednou nežárlím, nevyvádím jako fúrie, protože mu 100% důvěřuji a ve všech ohledech je mi partnerem i oporou. Trávíme skoro veškerý čas spolu a když zrovna náhodou jednou do měsíce zajde někam s kamarády, naopak jsem to já, kdo ho ještě přemlouvá, ať se klidně zdrží. Jsou to přeci přátelé. Nechci tu dělat reklamu na ideální vztah, ani Ti radit, abys opustila stávajícího přítele, ale nejlepší by asi bylo otevřeně si promluvit, co Ti vadí a proč a jestli on je ochoten to někdy změnit. Pokud ne, je už jen na Tobě, zda to vydržíš, či ne...
..no Smarte, ak je to pravda a zena sa zlepsila tak gratulujem !!! Len pozor na to aby si zase neukazal svoje slabe JA a zenuska nezacala na Tebe zase " orat " . Asi treba na nu fakt tvrdu ruku ;-)
s oráním je konec:-)...v tom už mám jasno! A rozleželo se mi v hlavě i to, že dělat ze sebe "kašpara" taky není to pravý ořechový. Takže jsem opravdu v dobré víře a v dobrém rozmaru obou nalajnoval náš vztah ve smyslu....nějakých těch mantinelů, a zopakováním toho, že nikdo není tak úžasný aby se ten druhý kvůli němu obětoval i trpěl a že jsem schopen odejít. Zatím to zabírá:-)
smart.33 strasne sa tesim s tebou, ak si spätne precitas nase prispevky od zaciatku, tak sme tvoju zenusku celkom dobre odhadli uz na zaciatku, vsak? :-) ziadne psychicke poruchy, stacilo urcit hranice a vsetci su spokojni. vzdy je to o tom, co clovek dovoli. a potom je to uz aj o ucte k sebe samemu. zvladol si to na jednotku, tak prajem nech to co najdlhsie vydrzi...
super, smarte, jen tak dál! snad je to na dobré cestě. jak píšeš, základ je, nenechat sebou orat a dát najevo, že vše si líbit holt nenecháš.
tak hodně štěstí!
..teraz som si precitala clanok v dnesnom Blesku, pokial je pravda co Steindler hovori, tak ho mozem len lutovat ako dlho s takou psychopatkou vydrzal http://www.blesk.cz/clanek/showbiz-do...
tak to je fakt psycho, chudak! a je fakt, ze u nas chlap moc nema sanci ziskat deti do pece, a kdyz natrefi na takovouhle zmiji, tak ma na vyber - budto to vydrzim, nebo prijdu o deti...
smarte, tak to mě těší, že se žena umoudřikila - jen tak dál a drž si své hranice i nadále ;-)
s tim Steindlerem je to síla, otázka je jak daleko je pravda, když to píše blesk,
ale jinak je fakt, že pokud si ženská postaví hlavu, že děti nepučí otci, tak je s ní těžké pořízení, nevím jak dnes ale můj táta měl totéž se svojí dcerou z prvního manželství, její matka mu znemožnila styk s ní - i když na ní poctivě celý život platil, neustále za ní jezdil, o dceru měl zájem atpod. kolikrát se stalo, že za ní jel a ona mu zabouchla dveře před nosem, že ho k ní prostě nepustí a soudy neudělaly nic 8-( - vpodstatě víc se začaly stýkat až když sestře bylo 18 a dnes je to v pohodě, ale přišli o její dětství, které mohli trávit spolu a to jim nikdo nevrátí |-|
Ahoj,
myslím, že mám s tvou ženou podobný problém...Když jsem si nejistá sama sebou, umím svýmu nejdražšímu opravdu pořádě zatopit...bohužel...A co přitom dokážu říct??? Fakt hrůza. Osobně mi hodně pomáhá, že při mých záchvatech mlčí a pak jde třeba na hodïnu pryč. Pak si dost dobře uvědomím, jak se chovám a co mi za to stojí....A prevence? Jednoduše sport sport sport....Chodím pravidelně cvičit (stačí párkrát týdně). A pak jsem sama se sebou tak spokojená, že mě ani nenapadne být protivná...spíš kolem něj skáču :-) Problém je, když jsem třeba dlouho nemocná, nebo není čas kvůli práci...To je pak otřesné. Naštěstí už vím, kdy mě můžou záchvaty popadnout a varuji předem. Když není opatrný, zas se obhajuju, že jsem přece řekla, ať mě dnes nechá v klidu být...
Ahoj všem, co mají zkušenosti s psychopatama. Žila jsem 2,5 roku s klukem, který mě psychicky týral a už bych to nikdy nechtěla zažít. Skončila jsem docela blbě, ale po roce jsem se z toho vyhrabala. Jsem přesvědčená, že pokud je člověk opravdu tak psychicky nemocný, že manipuluje, ubližuje a záměrně týrá, pak se s tím nedá nidky na 100% nic dělat a pokud člověk nemá děti, tak radím rychle pryč. Já jsem si to zažila a už bych víckrát do toho nešla. Ale trvalo mi 2,5 roku, než mi to došlo.
Cacora: ahojky, přečetla jsem si tvůj příběh a protože trošku o psychologii něco vím, chci ti napsat svůj názor. Podle toho, co píšeš mi připadá, že jsi na partnerovi tak trochu závislá. On pak nemá takovou potřebu trávit s tebou volný čas a být na tebe hodný. Zkus si udělat svůj program, svoje kamarády a někdy až bude chtít on někam vyrazit, tak zkus říct ne. Vím, že je to v tuhle chvíli pro tebe asi těžké, ale zkus to a vytrvej, určitě to zabere. Budeš si vážit víc sama sebe a on pak tebe.
Jinak se musím přidat ke brumdince, že pláč není ideální zbraň na chlapi - oni nevědí co s tím a cítí se zahnaní do kouta. Zatím co ty čekáš, že tě začne litovat a utěšovat, on je naštvaný a zklamaný a možná si myslí, že ho vydíráš. Hodně síly a štěstí
prazacka: mám úplně stejnou zkušenost jako ty, žila jsem takhle 5 let, naštěstí před svatbou mi to došlo a rozešli jsme se. Ale někdy je rozdíl mezi tím, že jsou lidi rozdílní a tím, že když chlapa uháníš, nemá prostě chuť být s tebou, což mi připadá u cacorky, ale nechci soudit, ani nikoho urazit
leeena_4 AHOJKY A MŮŽEŠ PROSÍM NAPSAT CO TI PROVÁDĚL? Já měla taky to štěstí se stím setkat tak bych rada srovnala to jejich chování ,ja jsem odesla po 4 letech.....A ještě jsem si ho vzala .....chybama se člověk učí .Ted uz jsem sama s dětma ,odešla jsem od něj ,nebylo to lehky ,zanechalo to ve me hodne velky jizvy ,ale už jsem pryč a začnínám znova :o)
honzalucka: písnu ti až budu mít chvíli na IP - nechci se rozepisovat moc veřjně ;-) Zatím se měj krásně a dobře si udělala, že začínáš znova - hodně štěstí
:-D
Honzalucka: tak s IP to zatím nemumím, tak ti ve stručnosti zkusím napsat, v čem to týrání spočívalo: Na začátku jsem byla nejchytřejší, nejkrásnějí a nejlepší ženská na světě. Postupně mi začal dělat scény a namlouvat mi, že jsem neschopná, když něco připálím, zapomenu, atd. Hledal záminky a každou blbost nafouknul jako blázen. Např. byli jsme zasnoubení (díky bohu, že jsem si ho nevzala) a já mu špatně vyžehlila límečky na dvou košilích a on z toho udělal přednášku, že jsem neschopná, ža neumím vyžehlit ani košili a ruší svatbu. Takovýhle maličkostí bylo desítky do týdne a já ztrácela sebevědomí a pak jsem se radši jeho chodila ptát, jak mám co udělat, aby to nebylo špatně (špatně - podle něho to bylo vždycky, když se mu chtělo) a tak mi zase nadával, jak jsem nesamostatná, atd. Když jsem si dovolila s ním před kamarádama nesouhlasit, urazil se a prohlašoval, že jsem trapná a že se za mě stydí. Na plovárně mi řekl, že každá druhá holka má lepší zadek a ať s tím něco dělam - podotýkám, že mám normální sportovní postavu... atd..... mohla bych pokračovat hodně dlouho, ale je v tom společný jmenovatel - ponižovat, aby on vypadal jako ideální a já jako troska