Ahoj holky!Nevím, jak u vás, ale v našem okolí se neustále vyskytují lidé, kteří se strašně diví, že se bereme(jsme spolu skoro 5 let), nebo že je to brzo )já 2, přítel 29 let) atd.Dobří kamarádi a blízká rodina nám fandí, ale ostatní se hlavně hrozně diví atd.Co vy říkáte takovým chytrákům??Mě už pomalu dochází odpovědi a už mě přestává bavit na takové otázky reagovat...Jak to řešíte vy??
P.S.:koukala jsem, jestli tu není stejná diskuze, ale nic jsem nenašla..tak pokud tu něco takového je, tak se omlouvám... 8-)
Asi je to opravdu normální...Já jsem se svým skoromanželem ;-) 9 let (je mi 25 a jemu 28) a i teď nad tím pořád přemýšlím, jestli to není brzy :-D Můžu se přiznat, že poté co jsme si zarezervovali termín, tak jsem 14 dní nespala. To nekecám! V noci jsem se pořád budila a přemýšlela, jak to všechno zvládnout, jestli jsem se rozhodla správně....Vždycky jsem se těšila na svatbu a teď mám taky smíšené pocity. Ale věřím, že to nějak dopadne a pak už bude vše OK ;-)
Holky díky za vaše odpovědi, už se mi trochu ulevilo. Myslela jsem si, že jsem už blázen, fakt se mi honí hlavou takový myšlenky,až mi je ze mě samotné zle. Ale vidím že to k tomu asi občas patří. Nikdy bych nevěřila jak dokážou nervy rozhodit psychiku člověka. :-)
Jo tahle otázka mě provází taky. Proč se berete??????
Mě je 24 a příteli o dost let víc.(to je asi ten věkovej rozdíl, někdo to rozdejchá a někdo ne) Prostě nám to klape a plánujeme rodinu. A řekla jsem, že když rodinu, tak si mě musí vzít. Svobodná matka neeeee to ani náhodou.Přeci trochu jistoty potřebuju. :-N
Ahoj, já si taky dovolím přispět. Zrovna dneska ráno mě miláček překvapil větou: Miláčku, slib mi, že mě nikdy neopustíš! a já mám od té chvíle náladu pod psa...Svatba je prostě velký okamžik našich životů a my jsme oba dost velcí nerváci a všechno prožíváme naplno a emotivně. Prý se bavili kluci v posilovně, že prý u všech je to přeci do konce života, než přijde rozvod... a on měl prostě potřebu se mě zeptat a ujistit se, že to cítím jako on, že ho miluju...
Nevím proč, ale i nás se každý ptal, jestli musíme... Máma sice měla radost, ale protože jsme oba z rozvedených rodin, tak mi akorát radila, aby jsme si ještě užili než přijdou dětičky, že pak je to úplně něco jiného... My děti plánujeme stejně až za delší čas, takže jsme to zahodily za hlavu a je mojí nejlepší rádkyní co se týče šatů a účesu atd...
Mě je 24 a příteli 26. Možná, že jsme mladí, ale na druhou stranu, milujeme se, plánujeme společnou budoucnost a jinému už nikdy "miluji tě" neřeknu... Řekli jsme si, že dokud teď můžeme na svatbu ušetřit, vezmeme se, protože se o tento zážitek nechceme připravit a bůhví, jak na tom pak budeme.
Moje kamarádka je zasnoubená už přes pět let a loni v zimě si postavili baráček a říkala mi, že prostě na svatbu nemají penízky, že radši koupí kuchyňku a na svatbu nespěchá.
100 lidí, 100 názorů...
Moris: Já bych to řešila jak psala Majinka...dát si s kámoškou, která Tě povzbudí, panáka :-D ...nebo kafe to je fuk, hlavně že Ti řekne jak skvělýho máš chlapa ;-) a že Ti ho závidí :-D
No já žádnej nervák nejsem... Co se týče svatby tak mám akorát obavy aby to všechno dopadlo jak má (obřad, všichni přijdou, kytky taky dorazí, prstýnky nezapomenout, na hostině všechno v pohodě...), spíš jen organizační věci. V tom, že ho miluju a chci si ho vzít, mám jasno a jen se těším ;-)
No to patří ke svatbě, přece... jsou závistivci a hlavně lidi, co se jim manželství moc nepovedlo :-S a pak se pletou do věcí, do kterých jim nic není.
Já to teda slýchám od vlastních rodičů (jsou spolu 30 let)
Jen proto, že mám staršího chlapa a má děti. To je pro rodiče hroznej problém.
Mějte se krásně. A hlavně to je přece čistě naše věc. x-) pá pá
Ludia, ani neviem do akej temy to mam zaradit, ale som strasne sklamana a smutna.Prave som sa po dlhom case stretla so svojimi starymi priatelmi, nakolko doma uz davno nebyvam a velmi som sa na nich tesila. Prva otazka, ktora padla bola: uz si tehotna? To som brala akoze fajn, dnes to tak bezi. Co ale naozaj velmi zabolelo bolo, ked som svojej kamaratke, s ktorou sa pozname 20 rokov, spolocne sme drali lavice, byvali sme spolu 3 roky a prezili sme taaaaak vela a mam ju strasne rada....rozpravala, ze som statna a ze asi prezivam najstastnejsie obdobie v zivote a ze sa velmi na svadbu tesim...Namiesto odpovede:"tak to som rada, tesim sa s tebou", som sa dockala:" Tak to ta velmi lutujem, som rada, ze nie som v tvojej kozi, ale aj napriek tomu dufam ,ze raz tiez pridem o idealy a budem schopna sa zalubit do hocikoho..."Aj ked by ma to za inych okolnosti rozculilo a viem, ze ked sa z toho vyspim, budem to vnimat inak, ale boli to....cely zivot som si predstavovala ako bude mojou druzickou a ako sa budeme spolu tesit, ale toto...Rana priamo do srdca...je mi z toho nanic
Holky, ja mam ted obdobi, ze vubec nevim, proc bych se mela vdavat. Ani nevim, jestli se chci vdavat a ani nevim, jestli si toho svyho vubec chci brat....Dobry, ne? 2 mesice pred svatbou..... :-S
Nejak ted resime x veci najednou (stehovani z podnajmu do podnajmu, svatbu, koupi noveho bydleni na kterem se nemuzeme shodnout), porad se jen hadame, coz za posledni 4 roky vubec neznam....nic neklape tak nejak pohodove, jsme oba vztahovacny, nabrouseny....v sexu to taky neni nic moc...proste depka jako blazen....Rikam si, ze kdyz jsme na sebe takovy kvuli bydleni, jaky na sebe budeme kvuli treba jeste dulezitejsim vecem. Jsem z toho uz fakt nestastna, porad jenom brecim a do toho mam resit svatebni pripravy....No, ted babo rad ;-)
Simi to je stres, az pomine hadat se nebudete ( nebo mozna ne v takove mire jako ted)
to jsem taky mela pred svatbou ( akorat bez toho stehovani )
to se spravi
Evi, dik. Vim, ze az rozlouskneme to bydleni, tak ze to bude zas dobry, ale uz jen to, ze kvuli nejakemu stresu jsme na sebe neprijemny mne hrozne stve...Ale zas na druhou stranu neznam par, ktery se nikdy nehada...(anebo se nehadaji, ale jeden musi byt "putka", aby vzdy ustoupil tomu druhemu) a to my ani jeden z nas nejsme.
ona nekdy taková dobrá a konstruktivní hídka je užitečná.
pročistí napětí, řeknete si co potřebujete , zařídíte se podle toho a je to v pohodě
ale málkdo tu správnou hídku dokáže ukočírovat aby nebyla destruktivní
My se jednou za čas taky pohádáme, ale jsme bohužel oba tak tvrdohlaví, že je to itálie, skoro. :-N Ale je to potřeba jak se to negativní nakumuluje tak je lepší to ze sebe dostat trochu si očistit dušičku a to co nás trápí.No a nedávno toho bylo dost, ale asi po 10 munutách jsme se prostě krásně usmířili.Vždycky to dlouho nevydržíme a jeden z nás přijde, ale většinou přítel.V poslední době, pak nechápem co to v tu chvíli do nás vjelo.A myslím, že sem tam má každý pár podobné období kdy to trošku zaskřípe a štvou nás i malichernosti.Ale pak je třeba období kdy je to měsíc naprosto krásné..A o tom to asi je.
Ale neboj talls i takový stav jsme měli, týden jakoby bez duše na všechno jsem reagovala ¨negativně, on to samé pak to neklapalo ani v sexu a neměli jsme vůbec na něco chuť.No a tím jak jsme si to o tom víkendu tak hezky vyříkali vše co nás trápí tak jsme pak celý zničení z toho lítání po bytě a nadáváním padli na postel najednou jsme se schodli, jak to bylo směšné proč se vbec tak hádat.No a..opadlo to z nás a vrkali jsme jak hrdličky a jak se milujeme.Lidská psychika je jedna velká záhada..
Ahoj holky, take prispeju do diskuze. Ja jsem se vdavala ve svych 21 letech po 1,5 roce znamosti. A kdyz jsme oznamovali nasi svatbu, tak jsem radsi pro jistotu dopredu vzdy dodali, ze nemusime a byl pokoj. Jinak v te dobe jsem studovala - nastupovala prave do druhaku VS a stale jeste studuju i manzel (i kdyz ten uz i nekolik let pracuje). Ve skole kdyz jsem si menila prijmeni na studentske karte, se mi jedna pani zeptala, zda si preju prodlouzit ISIC licenci - mezinarodni prukaz na sve studentske karte, ktery ma vyhody, kdybych jezdila jako student do zahranici. A ta pani, jak videla, ze jsem vdana, mi sama hned rikala, to vy ale asi potrebovat nebudete, protoze budete asi spise tahnou kocarek nez jezdit na do zahranici, ze? To jsem tedy koukala, jak hned automaticky predpokladala, ze kdyz jsem se tak mlada a studujici vdala, ze musim byt tehotna.....
talls, to je normální stav, my se před svatbou taky hádali! Vyčítala jsem mu takové nesmysly, že ho nic nenapadne, že co mu neřeknu tak nezařídí, prostě nulová iniciativa - i když nulová rozhodně nebyla ;-) Ještě, že měl dost pochopení, asi sem se chovala jako cvok... Takže klídek, zase to přejde a bude dobře, stres prostě musí někudy ven... :-)
sally: Tak to taky cucim. Ja jeste nevim jestli budu studovat az budu vdana - jsem na rok na jazykovce a v cervnu koncim. Od cervence pracuji, ale mam podanou prihlasku na VS tak uvidim jestli se tam dostanu. Ale to, co Ti rekla ta zenska, to je drsny. Dost drzy ]-(
Taky přispěju - říkala jsem, že s přípravama končím - ať si ten zbytek zařídí sám. Nejvíc mě naštval, když jsme byli u jeho rodičů a on řekl, že se z toho můžou všichni pos.... (ošklivé slovo) a že je to jen formalita. (Samozřejmě tím nemyslel svý rodiče, protože těm je to celkem jedno - nedávají moc najevo, že by je to zajímalo a týden před svatbou letí na dovču. Prý jsou rádi, že v tom největším shonu vypadnou....) :-( Fakt mě to zamrzelo. Vím že je to formalita ale každá z nás to chceme mít perfektní a dokonalé. Neznám holku, který by to bylo jedno. Ještě, že mám svou svědkyni, která mě v tomto případě podrží... ;-) a tento server, kde se mohu "vypovídat" :-D
kasla: chlapi kecaj, ale nemyslej to tak, já jsem si občas taky vyslechla pár narážek typu: to teda nevím, co budeš po svatbě zařizovat, na prstýnky nejdu, kvůli nim se svět nezboří atd...a přitom všude říká, jak to mám krásně všechno zařízené a jak jsem šikovná...rodiče jsou zlatíčka teda...to taky znám...ale nenech si to ničím a nikým zkazit :-)
Díky Terezo. Na druhou stranu mi furt říká, jak se těší až bude ženatý a až bude nosit ten prstýnek (vybral je on - zalíbily se mu na první pohled). Je fakt, že já takovej radostnej pocit teď nemám ... až budu vdaná. Ale v tomto případě je to asi celkový stres (nejen z té svatby).
Holky hádky jsou normální, mě občas také přepadne myšlenka, proč se vlastně brát a co když to nevyjde atd.Ale přitom vím, že ho moc miluji a chci s ním v budoucnu založit rodinu a to je pro mě rozhodující..a navíc svatba bude aspoň jeden pořádnej mejdan ne? :-D :-D 8-) ;-)
kaslo, oni to ti chlapi totiž prožívají víc než my a dávají to úplně jinak najevo...btw byl to on, kdo mě požádal o ruku :-)akorát na ten oblek ho ještě budu muset dotáhnout, byl by schopnej si ho jít koupit den před svatbou anebo nejlépe ráno ve svatební den...
Ten můj má naštěstí oblek z promoce - tak to máme z krku a kravatu mu vyberu já - musí přece ladit s mojí sukní... :-) No a s tou žádostí..... když jsme spolu chodili asi půl roku - rok (teď jsme spolu 5 let) tak si mě chtěl vzít. Pak to nějak ustalo a teď, během dvou, let se nám žení a vdávají všichni okolo a bylo spoustu řečí co my, tak mu to asi taky začalo vrtat..... :-)
tak u nás je to tak. Mému Láďovi je 29 let a mě bude v květnu 22. Ze začátku jsme o svatbě nesnily, ale pak se něco ve mě pohlo a byla jsem si jistá, že bychom to mohli zkusit jako manželé. Láďa se na to necítil a já trochu na něj přitlačila. Prstýnek jsem od něj dostala po krásném milování, kdy mi klečel u nohou a bušilo mu srdce o závod. Já teď mám závěrečné zkoušky a budu snad nastupovat od července do nemocnice - do práce. Tak se to snažíme teď co nejvíc udělat. Prstýnky vybral on a trefil se. Já vybrala oblek, společně oznámení, udělali jsme sezanm hostů - to byla fuška, ale stále si to užíváme. On mě pořád popichuje, jestli si ho stále chci vzít a já mu stále odpovídám, že mnohem víc než kdy jindy. Jsme spolu skoro 5 let a proč se bereme? Protože si to moc přejeme
Proč se bereme? Protože jsme takový romantický pár, máme se moc rádi a neumíme si život bez sebe představit. Petrovi je 29 a mě skoro 26. Chtěli bysme časem miminko. Když mě žádal o ruku tak mi donesl 11.11. 11 bílých růží a v restauraci u večeře mě požádal o ruku a dal mi prstýnek. Naše dovolené jsou vždycky moc krásné a i na ostatní společné chvíle rádi vzpomínáme. Ale nejsme jen snílci - rok spolu žijeme a jsou zde i chvíle kdy se pohádáme nebo jsme mrzutí. Tak jak tu většina z vás píše, také na nás doléhá stres posledních měsíců,kdy zařizujeme svatbu a vyřizujeme bydlení. Ale vždycky naše spory či nedorozumění umíme vyřešit a přijde sluníčko do duše. Je mi s ním moc dobře a neumím si představit, že bych ho neměla. Je to partner, který mi rád se vším pomůže. Teď jsme také většinu věcí vybírali a zařizovali spolu. Miluji ho.
Ahoj Talls, vidím že jsi v dobré depce, já ji mám už týden a to se vdávám za 14dní!!! Taky mě kolují hlavou takový myšlenky až hrůza a přitom jsem se na svatbu tolik těšila. Na druhou stranu prostě Peťu strašně miluji, je to moje zlatíčko a na druhou stranu si říkám proč si ho brát, když se co chvíla hádáme k vůli jeho nezodpovědnosti,která mě na něm štve ze všeho nejvíc! Ale pak si vzpomenu vždycky na to naše nádherný usmiřování a představa že bych ho neměla? .... no brrrrrr. Jak to tak vypadá tak všechno jsou to předsvatební nervy, který dokážou člověku pěkně zamotat hlavu. Prostě někdo to prožívá v klidu a nezaobírá se otázkama a co když ... a někdo jako jsi ty nebo já se nad tím zbytečně moc zamýšlíme.(teda aspoň tak si to vysvětluju!!!) Takže snaž se být v klidu a říkej si že vše bude zase dobrý. Já se snažím tak uklidňovat.Pa