Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Volná diskuze

Partner je naprostý flegmatik

Profilova fotka
Ahoj všem. Ráda bych se zeptala, jestli máte doma taky flegmatika. ALe naprostého. Jde mi o to, že mého partnera nic nerozhodí. Téměř se nehádáme, když mě něco vadí, říkam mu to v klidu. Jenže s tím málokdy něco udělá. Neřeší, když trávím večer s jinými chlapi(kamarády, které většinou zná). Když někam odjedu a schválně se neozývám, třeba celý den, neřeší a neozve se.Až třeba pozdějc. Naučila jsem ho aspon poslat sms, když jede někam on. Prostě někdy mám pocit, že jsem mu ukradená. Ono to tak není, ale jsou chvíle, kdy si tak připadám. Mluvit s ním o tom je jako házet hrách na zeď. Vždycky mi jen řekne, no já jsem takovej a nic s tím neudělám. Ale já přece taky dělám nějaké kompromisy, aby nám bylo fajn, proč ne on? Abych si pořád nestěžovala, jsou situace, kdy mi ta povaha vyhovuje. Nikdo mi nedělá žárlivé scény, když přijdu pozdě, neřeší když jdu sama pařit, hraju s kapelou, můžu si v podstatě dělat co chci, a nemám doma zle. Odjedu si s kamarádkou na dovolenou a pohoda. A já na oplátku se chovám stejně, nemusím se nějak přetvařovat nebo tak. Ale prostě mi nějak tohle vadí. Jsme spolu 4 roky, 2roky spolu žijem, mě je 25, jemu 38. Není to věkem, není to najednou, i od jeho sestry mám potvrzeno, že je takový odjakživa. A já nevím, jak ho popohnat, nebo nakopnout k nějaké akci. I ke komunikaci ho musim přemlouvat. Musím říct, že jsem ted 5. měsíc doma bez práce(ale už v dubnu konečně jdu pracovat), tak je to možná i tím, že to víc teď řeším, protože mám čas na přemýšlení. Dřív mi to vadilo, ale spíš jsem to brala pořád z té pozitivní stránky. Předtím jsem chodila s chorobným žárlivcem, tak si vážím toho, co mám doma. Jen kdybych věděla, co dělat pro to, aby si mě víc všímal. Je to těžký-když žárlí,tak si stěžujem, když nežárlí, tak si stěžujem taky:))
Odpovědět
Profilova fotka
@veru324 ty bys ho ráda předělala k obrazu svému.. To se ti ale moc nepovede. Člověku povahu nezměníš. Buď ráda, že je to milej chlap, kterej tě má rád a nedělá ti scény, nežárlí, neřve na tebe a nebije tě. Mám něco podobného doma - manžel na mě nežárlí, ani mu nevadí, když mu vyprávím, jak laškuju s kolegama z práce (na velmi slušné úrovni, spíš jen takové dvousmyslné řeči). Sám mi nekoupí kytku, musím si o ní říct, není akční, aby udělal něco echt romantického, je spíš uzavřený, jsem asi jedná, komu se svěřuje - no a? Mám ho takového ráda, protože je to prostě on. S tím, jaký je, jsem si ho brala, nechci ho změnit a i kdybych chtěla, nemělo by to cenu, on by s nezměnil...
Odpovědět
Profilova fotka
Já to blbě napsala. Já ho nechci změnit, to vůbec ne, vím, že se to nedá. A jak píšeš, takový je od začátku a s tím jsem do toho šla. Vážím si toho, co mám doma, vím moc dobře, jakej v něm mám poklad. Ale jsou dny, kdy mi prostě ta povaha nevyhovuje, stejně jako jemu nesedí spousta věcí třeba na mě. Spíš jsem měla na mysli nějaký tipy, jak ho občas nějak vyburcovat k aktivitě, nebo si jen poslechnout zkušenosti jiných lidí, kteří mají doma partnera se stejnou povahou:)
Odpovědět
@veru324 Jako bys psala o mém manželovi. Já jsem také temperamentnější a musela jsem si zvyknout, někdy mi to také připadalo až jako nezájem. Ale tak to není a nezbývá, než si zvyknout. Po prvním oboustranně temperamentním vztahu si povahy druhého manžela cením. Jenže vyburcovat ho k něčemu, dá práci a čím déle vztah trvá, tím je to těžší :-D :-p Snažím se v tom najít pozitiva a vlastně si té volnosti vážit. Co by za to některá dala ;-) Taky ale musím říct, že někdy vymyslí nějakou akci, většinou v létě, ale v zimě je nuda. On je spokojený doma, jen já někdy potřebuju někam vyrazit, tak vyrazím s kamarádkou.
Odpovědět
Profilova fotka
@civet asi to máme trochu podobně, koukám :-)
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 9 měsících
•
Holky, to je strasny, zrovna tohle me ted strasne moc trapi a kvuli tomu i premyslim, jestli vubec to ma cenu...ja jsem hrozna hyperaktivka (kolo, lyze, plavani, turistika....) a pritel takovy, jaky vy popisujete....k necemu ho dotlacit - akorat se chytneme. Je mi to hrozne lito,ale zase si rikam....ze mi opravdu se vsim pomuze v domacnosti, nepije, udela pro me prvni posledni....jen je takovy pohodlny:(
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 2 měsících
•
@veru324 no tak ja jsem mel to same v bledemodrem, ale zena. najednu stranu pohodlny souziti, nebot clovek ma klid a na druhou stranu si clovek pripada stale sam. bohuzel to nemelo setrvani a dneska jsme od sebe :-( nedokazala se mnou zit nebot jsem emocialni clovek a to se proste nedalo, vsechno ji vadilo, musela neustale mit kolem sebe "klid a vyrovnanost" - boze jak nudny!!! pokud ti to nijak moc nevadi tak proc ne, jinac od nej odejdi a najdi si nekoho temperamentniho, nebot to asi nema budoucnost :-|
Odpovědět
Profilova fotka
@flegmatick - podle toho co píšeš to mám trochu jinak. Přítel není nudný nebo že by chtěl mít okolo jen klid. Umí být dost akční, je docela dobrodruh a spíš si já připadám někdy usedle. Spíš je to jen o těch emocích a o tom, že ho nic nerozhází. A to bohužel ani dost závažné věci, nebo to prostě nedá najevo. Nicméně jsem se na to ptala před rokem a vztah stále trvá, neřeším to, pokud chci emocionální podporu, jdu na kafe s kámoškou :)) Díky svým koníčkům asi potřebuju chlapa podobné povahy, hraju se dvěma kapelama a jsem dost často pryč, hlavně přes léto. Jsem vděčná za to, že to můžu dělat bez výčitek, že nejsem doma. A není to jen tohle samosebou. Kolikrát je snad i lepší, že neventiluje to, co si myslí :))) V každém vztahu bude něco, co nebude vyhovovat, tohle v podstatě je asi maličkost.
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 1 roce
•
nyní řeším stejný problém, jsem poměrně mladá a nezkušená...ale jako bych opravdu viděla svého přítele...neozývá se klidně celé dny, někdy i více dnů...pak mě naštěstí upokojí tím, že když jsem spolu, že mi řekne jak mě miluje a tak a je mi mooc pěkně...ale jelikož oba dva studujeme, je těžké se pořád scházet...já bych s ním byla pořád, ale mu to klidně stačí jednou za týden...mám ale štěstí, že chodíme na stejnou školu, takže ho při troše štěstí potkám, ale to mi nestačí...trochu mi taky vadí, že mimo školu si přivydělává, ne že mi vadí to že chce něco dělat, nebo že ho to baví, ale že upřednostnňujě práci přede mnou, takže místo toho aby jsme si šli sednout, mi řekne, že musí do práce a není to jen individuálně...jsme spolu teprve dva měsíce, už teď bych ho nevyměnila za nic...ale bojím se, že si na to nezvyknu...na začátku to bylo příšerné...měla jsem z toho depky a nevěděla jsem, jestli to se mnou myslí vážně...teď je to už takové normální, ale občas se najde chvilka, kdy mám špatné myšlenky typu, že mě už nemiluje, že ho nudím a tak...chtěla jsem se jen podělit a vytáhnout to ze sebe a ne to řešit s těma samýma lidma...:)
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 1 roce
•
Dámy, když tu čtu vaše příspěvky, jako byste psaly o mém manželovi.Rak, introvert a flegmatik. Po roce manželství začal být sám sebou. Zprvu jsem myslela, že je unavený z práce, protože přišel z práce, napápnul se a rovnou k TV do zrnění. (to bývalo dříve, když skončily všechny programy v TV)Jakoukoli aktivitu jsem musela vymyslet já. Vše zařídit, obstarat.Uklidit si po sobě věci - to byly boje.Postupně jsem si začala připadat jako bytná a hospodyně.Odejít z domova nic neříci, pro něho normální..Nikdy se nezeptal, jaký program budeme mít na víkend, natož ho sám vymyslet! Proto mě klidně postavil před hotovou věc, že má nějakou práci, nebo se potichu vykradl z bytu časně ráno.Nechce nic řešit, protože žena má potřebu se hádat. Tak že komunikace žádná.Komunikace ve vztahu je základ pohody. Tihle lidé to nikdy nepochopí. Žijí jen pro sebe.Alespoň to tak na první pohled vypadá.Manžel si nikdy ani nevšiml změnu mého účesu.Za to, že v lednici je oběšená myš, toho si všiml ihned.První kroky z práce vždy vedly ke sporáku.Oni vlastně umí žít jenom vedle někoho, ne s někým.Alespoň ten můj ano.Moc mě to trápilo a víte jak to dopadlo? Po čtyřech letech tohoto vztahu se mi zhroutily klouby. Klouby jsou z psychosomatického pohledu - vztahy.Rok před tím jsem šla do lesa, vizuelně shodit kouli u nohy.Další rok se mi ty klouby definitivně zhroutily.pro člověka, který je aktivnější je opravdu utrpení s tímto žít.Ještě ke všemu, když jste ohňové znamení a on voda.Ta ten oheň uhasí.Jsem ezoterička, vím, že lidé se mají brát takoví, jací jsou.jenom že, jednoho dne vám ty nervy totálně rupnou.Mne tedy ruply.Nechci nikoho měnit k obrazu svému, ale každý by měl na sobě pracovat.Uvědomit si, že vztah je založen právě na komunikaci a pokud mám někoho rád a nechci ho úplně ztratit, tak se sebou něco začít dělat.Pokud si to ten partner nepřizná a nebo nechce, je lepší ukončit vzájemné trápení rozchodem.
Odpovědět
Přítel, panna, já lev... já se snažím doma dělat co nejvíc, peru - nemáme pračku už dva roky, takže ručně... uklízím, vařím, nakupuji, chodím do práce, platím nájem, elektřinu, všechno mám na starosti... přítel nedělá skoro nic, přijde z práce, usedne k notebooku a hraje do jedné v noci... po třech letech jsem ráda, že se naučil občas umýt nádobí, a vynést odpad, když mu ho připravím ke dveřím v bytě... občas ho mám plné zuby, a nejraději bych byla sama, ale mám ho ráda, takže to nějak přejdu, ale po těch třech letech je to těžší... prostě kdybych byla sama, bylo by to lepší... méně odpadu, nepořádku, nemusela bych tolik vařit, prát, platit tolik věcí... ale mám ho ráda, v létě máme mít svatbu, a já se těím, ale mám pochybnosti, jestli to za to stojí... protože i tu svatbu budu zařizovat a platit já... už na ní šetřím, a co jsem měla od ledna ušetřeno, jsem musela dát za nový vařič, co přítel odpálil při svých experimentech - nejlepší bylo, když jsem ten den přišla domů, těšilůa se na teplou večeři, a přítel na mne " štěně má depresi, nejde vařič"... .. nevím co dál..V bytě, co se děly jediné opravy - strhbutí tapet, vyštukování a vymalování, tak jsem dělala já... a stejně špatně :( je toho na mne moc, ale když příteli něco řeknu, jsem špatná já, a samozřejmě doma nic nedělám... byla jsem delší dobu bez práce, a nestihla jsem vystěhovat celý pokoj a udělat ložnici... uf... je to ze mne, vcelku úleva... už vážně nevím, co mám dělat, aby se začal snažit... ještě já mám byt, a přítel nic a pouze dluhy, které se nesnaží si řešit... miluji ho, ale nechci nezodpovědného kluka... jsem divná?
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 3 letech
•
ahojte lidicky jmenuju jse Jozef a pisu tady o sebe protoze jsi myslim i moje partneka jsi mysli ze potrebuju pomoct nebo poradit.....Ziju z partnerkou us 6 roku mame spolu krasne 2 kluky ,ale poslednou dobou nam vztach skripe trva to uz asi 4 roku ,nechci svou partnerku nechat protoze ji miluju i moje deti,ale pokat jse nezmenim nebo jse oto nepokusim tak pridu one.kazdy mi rika ze sem Flegmatik,vcetne moji partnerky napr:ona my neco rika nebo neco pomne chce tak ja ji ignoruju,,,nebo deti neco delaj a ja aby jsi nejak neublizily tak ja vstanu a jdu pryc a nezajima mne to ...napr:potrebuje nekdo pomoc jestly financne nebo fizicky tak proste mne to nezajima a hned jse sni dam do hatky coz ji i vyhrozuji.tak mi prosim vas napiste co jsi omne myslite jakej typ cloveka jsem ,ja by se chtel nejak zmenit i vduchu jsi rikam ach boze udelam to tak chtel bych to tak ale jak mam znekim otom mluvit tak to neumim vysvetlit ale pritom vim co chci.tak radeji nechavam vse u sebe a neresim to.prosim vas pomozte my dekuji.
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 2 měsících
•
Profilova fotka
Taky to máme docela podobně ....
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
Ono je občas dobré ve vztahu že každý má své koníčky a tak jak si užijí volnou chvíli je na nich. Pokud žena chce sportovat a muž se válet tak at jde žena s kámošky tak to máme doma my, u nás jsem taky ta víc aktivní já, ale nějaký výlet jednou za čas musíme podniknout samosebou společně...To by zase nebylo ono...V tomhle je to těžké rozhodnutí někdy
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 1 roce
•
Znáte ten pocit... Ptám se "partnera" (ono nejde říct že bychom byli spolu, proto v uvozovkách :-) ) jak se měl. "Ušlo to." Druhý den se ptám, jak bylo ve škole (...) "Ale jo, ujde." A takhle pořád dokola. No tak jednou jsem na něj vyjela s otázkou: "Jak jsi se dnes měl, kromě toho že to jde, ujde, šlo a ušlo? Je něco nového? :-) " Odpověď: "Nic." -------- 8-( :-. =-) :-S ]-( :-| Dělám něco špatně? Já s ním komunikuji, ale on prostě ne. Nevím jestli je to ta jeho povaha (když čtu tady ty příspěvky, tak si tak nějak říkám, že asi jo... On je flegmouš, a to pořádný...), nebo jestli prostě komunikovat nechce...
Odpovědět
@kikikuky ja si ako flegmatik rozhodne nepripadám, ale tiež som nemala rada otázky od rodičov, čo bolo v škole a priateľa sa na toto tiež nejak nepýtam...jasné, bavíme sa o tom, ako sa kto má a vačšinou tieto veci tak nejak vyplynú (ak niečo naozaj bolo), ale ak sa u neho nič nedeje, tak nečakám, že mi o tom bude pravidelne hovoriť.
Odpovědět
Profilova fotka
Příspěvek byl smazán adminem, protože nesplňoval Pravidla přispívání do fóra.
Profilova fotka
Příspěvek byl smazán adminem, protože nesplňoval Pravidla přispívání do fóra.
1
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?