Ahoj holky,chtěla jsem se s vámi podělit o své trápení.
Mám kamarádku,která odjela za prací do Prahy,domů jezdí tak jednou za měsíc a vůbec se mi neozve,když je doma.Dříve jsme spolu vyrážely na diskotéky nebo jen tak poklábosit na vínko.
Ale ted mi ani nedá vědet,že je doma a když se náhodou potkáme třeba na ulici tak se jen pozdravíme.Nejsem si vědoma toho,že bych jí něco udělala,ale moc mě naše odcizní trápí.
Máte někdo podobnou zkušenost s kamarádkou?!
mozno jej to trochu stuplo do hlavy a mysli si o vsetkych ze su "trapni ked su furt doma" (to som sa dozvedela ja od kohosi znameho doma ze tak rozmyslam =-) )
Ahoj ja jsme se prestehovala do Prahy a domu jezdim 1 mesicne.Kdyz uz tam jedu tak davam prednost rodine pred prateli vidime se velice malo.Kdybych mela pokazde travit cas s mymi prateli kdyz jedu domu tak bych nebyla s rodinou.Ale pokud to byla nejlepsi kamaradka tak je to neco jineho,jste aspon telefonicky v kontaktu?
no, ja se taky prestehovala, rodinu i nej kamaradky mam dost daleko. Ale kdyz jedu domu, snazim se ji videt, ale holt rozkrajet se nemuzu. Takze aspon kecame na skypu
Redkvicko, to me mrzi, ale obcas to tak bejva, ze clovek zmeni prostredi a s nim i pratele. Treba uz proste nema potrebu te vyhledavat a radsi je s rodinou. Mozna si i zvykla na velkomesto a lidi z nej a uz ji nepripadas zajimava :-(
Tak ja to mam podobne akorat s tim rozdilem, ze kamaradka ( kolegyne ) je tehule.. bydli na druhem konci mesta, sice si piseme.. ale docela me mrzi, ze jsme se pred tehu porad nekde flakli, chodili na ruzne akce, na vylety i s pritelama, ale ted mi spis prijde, ze vyhledavaji kamarady s detmi a my jsme tak trochu mimo misu :-S me by stacila vecere a nebo nekde jenom posedet.. :-|
redkvi to tak bývá, že se kamarádka časem odcizí. Mně se to taky stalo asi před 2 roky, každá jsme měla svého partnera a na sebe jsme neměly moc času a to jsme od sebe bydleli pár kilometrů. Pak jsem se přestěhovala, zpátky hned vedle jejího baráku a zase to bylo OK. Byly jsme u sebe snad každý den, navázaly jsme na staré přátelství a je to pořád stejné. I když se kamarádce narodila holčička a odstěhovala se o vesnici dál. Vždycky si na sebe čas uděláme. :-) Jde o to, jak to přátelství je silné, člověk za život naváže přátelstvích mnoho, ale jen pár opravdových je na celý život.
to se mi taky nedavno stalo, bohuzel :-( ale tak nejak jsem se s tim proste smirila. Ona nema zajem se mnou komunikovat, a me uz nebavi pokazde delat prvni krok a "vtirat se", to je pod mou dustojnost. Moc me to mrzi, protoze jsme byli kamaradky od zakladni skoly, ale to je vyvoj zivota - lide prichazeji a odchazeji. Kazda mame svuj zivot a uz nejak nemame spolecnou rec. Ale taky je mi to moc lito :-(
redkvicka: Ale pokud stojis o to, abys ji nes(z? =-) )tratila, tak ji pozvi na kafe a o sve obave ji rekni. Treba je jen hrozne unavena a proto uz se neschazi.
Redkvicko: kamarádka nemusí odjed ani mimo domov a může se stát to samé, také jsme měla kamrádku co jsme si byly jako sestry a z ničeho nic se začala chovat divně, vyvolávala konflikty, osočovala když se mi v něčem více zadařilo, apk zase byla jako mílius a pořád dokola taková sinusoida, pak mě to začalo unavovat jednala jak pod vlevem sekty a nakonec jsem to byla já, kdo s ní už nechtěl mít nic společného.
O další kamarádky co jsem si myslela že jsme kamarádky jsme taky přišla, když nám skončilo "společné pouto" např. škola, když jedna skončila v práci apod. Raději mít 3 kamarádky, ale 100% spolehnutí něž x a vyhledají tě jen když něco potřebují, anebo jsi jediná kdo má zrovna volno.
Zkus najít nové známé a možná se z nich vyklube nej kamarádka :-)
ahojky mám podobný problém,s kamarádkou jsme se znali od základní školy,prošli jsme spolu i střední školu ale po škole už to nějak nebylo ono,ale scházeli jsme se,nedávno se odstěhovala do Prahy a to byl dá se říci konec,ale ted mi ublížila tak že už s ní nikdy nechci asi nic mít,14 před svatbou mi vyčetla že jsem si ji nevzala za svědka nadávala mi napsala že už dávno nejsme její kamarádka a na naší svatbu si chtěla vzít místo přítele ženatého milence ]-( ]-( :-( vždy jsem se jí také ozývalaprvní já a pak mi to přišlo jako vtíravost ted už je to vyřešené bohužel... ;-(
ale asi je to tak život nás mění každý máme své zájmy,koníčky a už to nikdy nebude jako na škole...
myslela jsem, že se nepřidám, ale dneska mě kamarádka docela naštvala....
byla s jakousi kamarádkou na Krétě, včera se vrátili a ona ani nedá vědět, že je zpět. Zjistila jsem to až, když mi blikla na icq. tak nic, tak jí píšu, jak se měla a ona jen že dobrý a že nemá čas, že jede s kýmsi na vodu.... :-|
Asi jsem nějaká přecitlivělá, ale docela se mě to dotklo. My jsme totiž byli na vodě minulý víkend a ona měla jet původně s námi. protože nemá partnera, tak jsem jí sháněla někoho do lodi a ona už přitom věděla, že chce jet na tu Krétu a ani to neřekne a nechá ,ě hledat jí parťáka :-(
vždycky jsem si myslela, že mi půjde svědčit, ale asi řeknu bráchovi, mám pocit, že se mi vzdaluje....ani si neudělá čas
taky jsem to zažila, ale nic si z toho nedělej, postupem času se lidi mění, tedy u mé kamarádky to tak bylo. Od dětství jsme byly nejlepší kamarádky, pak se to zlomilo, když se zamilovala do jednoho mladíčka. Ostatní pro ni přestali existovat, změnila své chování, tak se naše cesty prostě rozdělily, to se v životě stává. Pro někoho je kamarádka důležitá, pro některé holky je pouze jejich přítel a nic víc a většinou i to samé vyžadují od svých partnerů, aby se odtrhli od svých známých. Třeba to má tvoje kamarádka zrovna tak :-x
Lidi prichazeji a odchazeji.Vim,ze to mrzi,ale nenadelas s tim nic.Ano,muzes se kvuli tomu trapit.Ale proc proboha?Zkus si s ni promluvit a uvidis. :-)
ahoj, já to znám i z té druhé strany, z té své. Taky jsem měla pár kamarádek, se kterými se už nevídám. Já jsem například v tomhle docela hrozná, párkrát to bylo z toho důvodu, že jsme přestali chodit do stejné školy či se jinak pravidelně vídat. Nějak to je nad mé síly to udržovat dál. Nedokážu to moc vysvětlit, možná to je také tím, že jsem docela línej pecivál a taky se mi párkrát stalo, že mi kamáradka volala a já radši zůstala doma, než šla s ní. Nemyslela jsem to lze, ale prostě jsem cítila, že už je to tak trochu uzavřená kapitola. když se ale náhodou potkáme, tak pokecám velmi ráda.
Jen se dvěma kamarádkama jsem se nerozešla moc v dobrém a s tou jednou se už nechci moc vidět.
Pak mám jednu kamarádku, se kterou bych velmi ráda udržovala styky i nadále, ale zase ona pořád nemá čas, myslím si, že to má tak trochu podobně jako já.
redkvick.a: nemáme nahodou stejnou kamarádku?? Ta moje nej se taky odstěhovala do Prahy za prací..už je tam 4roky. První 2roky to bylo pořád stejné..jak kdyby se neodstěhovala - jezlila jednou na měsíc domů a vždy jsme se viděly, pokecaly.. A pak to začalo úplně upadat..řekla mě, že nemá ráda moje kamarády, ale bavila se s nima taky, všechno jí začalo připadat nudné, vesnice = vidlákov, začala mluvit o tom, že do takové díry se už nikdy nevrátí..že je lepší chodit denně nakupovat na Zličín.. vůbec sem nechápala co se s ní děje.
Dovezla nám představit svého přítele.. parádní kluk - baví se s náma momentálně víc jak ona. On jezdí pokaždé s ní, ale nemůže nikam chodit bez ní.. takže je v cizí rodině, zavřený doma a nikam nesmí, protože ona si to nepřeje a už vůbec si nepřeje, aby se stýkal s náma nebo s našima kamarádama. Když je u nás, tak mu 4x do hodiny volá, ať už přijde zpět..
Vrcholem byly Vánoce - to už jsem zjistila, že tady nejde zachránit vůbec nic.. a hodně mě to mrzelo a mrzí ještě teď!!Domlouvaly sme se na předání dárků - v tu dobu co chtěla ona, tak jsem zrovna já nemohla, tak jsme se domluvily na pozdějí.. no a pak se to už jen odkládalo a furt neměla čas.. najednou nebyla pořád doma.. nakonec mě dárek nechala poslat!!!To mě opravdu hodně mrzelo.
Nic jsem jí neudělala.. a přestat se s někým bavit jen proto, že bydlí na dědině a nechodí nakupovat na Zličín mě přijde dost ubohé.. no jo, prostě jsem vidlačka z vidlákova ... :-x
No ja som sa už dosť dávno odsťahovala 500 km od domova a chodím)teraz už s manželom a dcérou) na SR tak 2 x do roka. Vždy samozrejme chcem vidieť celú rodinu, to má prednosť. Ale keď mi zvýši čas tak nikdy nezabudnem na kamarátky. A určite im vždy napíšem že sme prišli
Ja tu kamosku docela chapu. Kdyz jsem se pred dvema lety definitivne odstehovala za kopecky, kamaradi mi taky vycitali, ze kdyz prijedeme domu, nemame cas cely vikend. Snazili jsme se s nimi vidat, jak jen to slo. A ouha, casem se mi doneslo, ze jsme namysleni a ze uz nam stari kamaradi nejsou dost dobri. Zustali jen ti nejlepsi. A je fakt, ze nebyt mailu, skypu a icq, uz jsem davno nejsme v kontaktu. Osobne se vidame s nekteryma tak jednou az dvakrat do roka. Rodice, babicky, tety, strejdove nas chteji videt taky a ono litani z navstevy na navstevu taky dost unavuje, zvlast, kdyz clovek dojede jen na vikend (v patek na noc - 800km, v nedeli po obede zpet 800km 8-( ).
Nezatracuj tu kamosku, treba ma jen pocit, ze uz si nemate zas tolik co rict 8-) Brnkni ji a vyved ji z omylu ;-)
Já už tohle cekem chápu, kdysi v pubertě jsem měla kamarádku, seděla jsem s ní v lavici, chodily jsme na zábavy, často jsme se vídaly a hodně toho o sobě věděly, spoustu věcí spolu řešila atd., no a pak jsem se posunula trochu jinam, navíc jsem se dostala na VŠ a ona až o rok později, nevídaly jsme se, možná jen občas, dvakrát do roka a pak ten kontakt vymizel úplně. Já jí nevyhledávám, ona mě taky ne, asi to prostě byla "jen" kamarádka a ne přítelkyně, protože tu jsem našla úplně v někom jiném, máme toho více společného a i když od sebe bydlíme stejnou vzdálenost jako s tou z dřívějška, tak se vídáme často, voláme si atd. Prostě člověk se v životě posouvá, získává nové známé.
S tim odjezdem pryc z domova to mam stejne... kdyz tam prijedu jednou za tri tydny az mesic, tak nasi chteji, abych byla doma, zastavit se u babicky, vetsinou nejaka oslava, kdyz jsem doma tak malo, tak planuju prijezdy tak, abych nemusela dvakrat za sebou atd...
Co mi vadi, je odcizeni kamaradky, se kterou jsme si byly hodne blizke, dokonce pres nase zahranicni staze to vydrzelo a jak jsme se obe vratily domu, ma jine lidi, jine kamarady... na me si nechce udelat cas a mne to hodne dlouho mrzelo a mrzi doted, ale utnula jsem to - nema smysl se porad doprosovat, aby se mnou nekam sla. Kdyz mela 30tiny, tak jsem ji zvala a porad ze nema cas a pak mi napise, jak si skvele oslavila trikrat narozeniny. Fakt me to mrzi hodne, ale rozhodla jsem se nenechat si tim kazit naladu. Zivot je kratkej na takovy trapeni :))
zavolat to jsem zkoušela.. na meily neodpovídá a na ICQ se moc nezdržuju.. Nikdy jsem o ní neřekla křivého slova, prostě ukončila veškeré kontakty .. asi tak jak píšete - člověk se v životě posouvá..
tak to my si občas napíšem, ale spíš proto, že jsme obě stejnej obor a že teda ona ode mně jakože profesně nebo studijně o rok zkušenější čerpá info, pak se rozešla s přítelem, tak to jsme si volaly, ale já teda přiznávám, že pro určitý věci mi to jako nijak citově nezasahuje, ale řeknu svuj názor, to jo
Ahoj, trochu bych oživila téma ;-) .
Já jsem zvyklá udržovat řadu přátelství... ze škol, z práce, z dětství... ale prostě lidé jsou různí, dost se mění a s někým se dál kamarádit prostě nejde |-| . Vždycky jsem se snažila být dobrou kamarádkou, vyhýbat se podrazům a pomluvám, ale v určitém okamžiku jakási trpělivost prostě přeteče a musím si říct, jestli ten dotyčný (nebo ty dotyčné) mi za můj čas stojí :-p .
U jedné "kamarádky" vím, že neopomněla dostatečně prodrbat naší svatbu, stejně tak se nechovala přátelsky, když jsem čekala mimčo a ani se nedokáže zpříma podívat do očí a pořádně pozdravit 8-( . Chvíli jsem doufala, že čas všechno zpraví, ale asi to není souzeno :-| .
Určitě souhlasím s tím, že každý člověk se někam posouvá... někdo dopředu, jiný opačným směrem ;-) .