Jak se da zvladat vztah, kde na sebe dva nemaji temer zadne soukromi?
Je mi 24, pritel je o 7 let starsi, chodime spolu asi dva roky. Rozumime si a zaciname pomalu uvazovat o svatbe... Pritel je verici, takze jen tak se mnou zit na hromadce nechce, ja to respektuji. Jsem cerstva absolventka VS, ale zatim nezamestnana, takze bydlim u rodicu. Pokoj sdilim s bratrem. Pritel bydli na private s kamarady, vlastni pokoj nema. Takze je to, co se tyce soukromi, dost kriticke. O prilezitostech k sexu ani nemluvim... Docela me to trapi, tak to obcas resim, pritel me uklidnuje, ze je to pry docasne... Mate nekdo zkusenost s takovou situaci? Co byste mi radily?
mabinogi: Je to možné, ale... kdo z nás má STANDARDNÍHO chlapa? ;-) Psala jsem to spíš proto, aby uživatelku některé ty názory nerozlítostnily, nemrzely ji.
"standardni" chlap, co je zamestnany, kor VS vzdelany a ma xmesicu pritelkyni s niz planuje zivit nebydli s kamaradem na private. a at je verici nebo neni...
No tak takhle nějak si taky představuju standardního chlapa. Má školu (nebo ji studuje), pracuje nebo si aktivně práci hledá, pracuje na společném bydlení, dbá o sebe a pracuje na společném vztahu a budoucnosti. Cokoliv jiného je pro mě lenochod, na kterého bych hodila bobek (já, neříkám, že nutně by musel kdokoliv jiný).
Mabinogi: Absolutní souhlas. Pokud chlap nemá zájem o společné bydlení, tak bych o nějaké svatbě ani neuvažovala a nejspíš bych i brzo zdrhla. A upřímně, pro mě je nepřijatelný i třicátník, který se řídí názory rodičů. Jinak já neodsuzuju věřící lidi (alespoň se o to snažím :-D ), ale z některých pokryteckých projevů katolíků se mi opravdu zvedá žaludek. Ještě že tohle nemusím řešit ani v jedné ani ve druhé rodině.
Holky: Tak nějak...
Já jsem s manželem chodila od 19 let. Při VŠ si našel práci, ušetřil na slušné auto, vystudoval a ještě si během VŠ něco uspořil. Byt jsme teda dostali, ale kompletně ho sám zrenovoval a upravil (makal i jako zedník na brigádách, takže to uměl - profesí je statik, takže tomu rozuměl :-) ).
Hned na začátku jsme vyjasnili hranice a pravidla a už v těch dvaceti jasně mluvil o svatbě a o tom, že se mnou počítá.
Dostudoval, všechno splnil a vzali jsme se...
To vše stihnul do 24 let...
Teď jsme přijeli z výletu, sedí vedle mě u svého pc, něco si dodělává do práce a já asi láskou a štěstím umřu... x-).
Jde to... škola neškola křesťan nekřesťan...
Skvělí chlapi existují... :-)
allegria: Ale jasně, já ti (i ostatním) přece rozumím. I já mám skvělého chlapa - tedy skvělého pro mě, samozřejmě. :-) Ale ten pisaltečin může být skvělý zase pro ni... jinak. Jen chci říct, že neznáme souvislosti. Nevíme, z jaké přesně dotyčný pochází rodiny, co ho k tomu či onomu vede, co k dotyčné dívce opravdu cítí... atd. Kdysi jsem taky chodila s 26letým klukem, mně bylo 19, a ten bydlel ještě u maminky. A taky se mi to moc nezamlouvalo, to je pravda. Já nevím, mně přijdou všechny ty diskuze, kde někdo řeší své soukromé věci, takové... ošemetné. Ale pokud autorce zde uvedené názory pomůžou a nemá se komu jinému svěřit, upřímně jí to přeji. Stejně jako to, aby se ten její dotyčný začal teda chovat jako chlap, pokud se tak opravdu nechová. ;-)
Manogue: No mě jen přišlo, že si Zuzi právě není moc jistá, jestli je ten její jen pravý a skvělý...
A ten její pro mě standard není - to je vše.
A jinak ten chvalozpěv na m. prosím omluvte, to jsem si jen nemohla pomoct :-D x-) :-D x-) a musela jsem ho někde pochválit. Prostě mám občas takový stavy zamilovanosti - i po 5 letech spolu.
Ps. S těmi diskuzemi souhlasím - je to ošemetné.
allegria: Není co omlouvat, vždyť je to krásný. Spousta žen v diskuzích na různých serverech manžely a partnery haní a pomlouvá, tak proč si svého chlapa naopak nepochválit? :-D
ahoj holky, diky za prispevky...
Co me vedlo k zalozeni tematu? Proste me ten problem mrzi a asi jem chtela slyset nezaujaty nazor... Ale je pravda, ze je dost tezke si z toho neco vzit, protoze do naseho vztahu nikdo nezaujaty nevidi.
Pritel sice nasi spolecnou budoucnost podle jeho slov planuje a pocita se mnou, ale ja bych rada o tom vic mluvila, aby to dostalo jasnejsi obrysy...rekla jsem mu ze to v takovehle podobe moc dlouho vydrzet nehodlam a ze proste vztah se potrebuje nejak vyvijet a vypada to, ze to bere na vedomi. No uvidime.
Jinak teda zadne nasilnicke ani psychopaticke sklony nema, toho se nebojim, i kdyz teda samozrejme, clovek nikdy nevi. A je sikovnej, podnikavej, je schopen nas zajistit...to jo. A vubec si celkove rozumime, ve spouste veci se shodneme, mame podobne zajimy, dokaze me podrzet, kdyz je potreba. V tomhle jsem spokojena :)
Akorat bych to teda chtela posunout... To s rodicema je podle me spis takova vymluva, i kdyz urcitou roli to taky hraje...on se spis asi potreboval popasovat s tim, ze v nekterych vecech jsme rozdilni - ta vira (i kdyz ja s krestanstvim sympatizuju, teda s tim ucenim, dost me to oslovuje. ale s cirkvi se teda ztotoznit nedokazu), takze se do takovych veci nehrnul. Spis bych rekla ze "ziti na hromadce" neuznava v pripade, ze ti dva uz neplanuji svatbu a nehodlaji spolu byt uz naporad. Samozrejme, nemusi to vyjit, ani kdyz planuji ale..¨.
Jsem mu to v posledni dobe dost vycitala, tu nasi situaci, to nesoukromi, mam tendenci u vycitek brecet, takze ho to asi moc nemotivovalo. Takze ted je rada na nem...zadne vycitky, budu cekat, jak se on rozhoupe. Ale rozhodne ne vdecne...i kdyz ho mam opravdu hodne rada.
To zní dost rozumně. ;-) . No tak dej pak třeba časem sem vědět, jak to dopadlo. Někdy se tu objeví někdo s problémem a po letech lidi zajímá, jak to dopadlo.
Zuzi, jak to tak čtu, zvlášť ke konci ten tvůj poslední příspěvek-že necháš svého chlapa, až se sám rozhoupe. Dovol, abych ti napsala něco taky já. Nečekej, že pokud se nerozhoupal doteď, že se rozhoupe za týden, za měsíc..z vlastní zkušenosti vím, ž existují chlapi, na který neplatí nic jiného než tlačit tlačit tlačit. Můj chlap je přesně takový. Neodsuzuji ho za to-je to prostě typ člověka, kteý potřebuje do všeho postrčit, který potřebuje vědět, že udělá dobře, že mu to schvaluji. Jestli mi rozumíš. A takový typ chlapa se nikdy nerozhoupe sám, to bys ho musela mučit :-) Já jsem toho svého musela donutit, aby mě seznámil se svojí mámou, pak mi tak nějak naznačoval, že by si mě chtěl vzít, ale na plnou hubu to opět neřekl, takže jsem s tím přišla já, společné bydlení taky budu muset rozlousknout já...Prostě co si sama neudělám, to nemám. Mně to ale takhle vyhovuje, protože jsem ráda ve vztahu ta dominantní, samozřejmě v tom dobrém slova smyslu, jako ženské mi to dělá dobře. Proto ho do těchto vážných rozhodnutí musím strkat já, protože on si zaprvé není nikdy ničím moc jistý a za druhé prostě potřebuje, aby ho někdo za tu ruku vedl a řekl mu, to je správné, to ne apod. Neříkám že mi taková povaha chlapa nevadí, ale neodsuzuji to. Mnohem lepší je si o tom v klidu pormluvit, zeptat se, co by chtěl, jak by si to představoval. Taky občas chytím hysterčák a dělám scény, ale už jsem se poučila, že je to zbytečné. Takže nečekej, že sám něco začne. Nezačne. Tvůj přítel je možná podobná povaha jako ten můj. To znamená do všech vážných věcí ho strkat, ale jemně. ;-)
lulinka a jsi si jistá, že ti to nikdy nezačne vadit a nebudeš mu to vyčítat, že všechna důležitá rozhodnutí děláš ty? Nechybí ti třeba opora? Možnost se na někoho spolehnout? Co kdybys nedejbože onemocněla, byl by schopen se o tebe postarat? Já bych se teda vztahu s takovým chlapem bála. =-)
Luli: Tak hlavně že vám to vyhovuje. Já už jsem tu nějaký svoje názory psala, ale záleží samozřejmě na každým, jak si to zařídí. Přeju vám, ať jste spokojení x-).
Tobě je teda 20 a přítelovi 34? Nebo jak jsi to psala?
luli: diky za tip, ale timto to myslim neni. Pritel je dominantnejsi nez ja a vodit za rucicku nepotrebuje. Spis spatne snasi moje hysterceni, takze myslim, ze takova pozice "mrtvej brouk" bude asi to prave :)Tedka resim jinou vec - nastup do prace, takze jsem se hodila do klidu. Pokud tobe ale nevadi, ze jsi ve vztahu ten tahoun a dela ti to spis dobre, tak proc ne a neni asi co resit :)
Jojo, mně je 20, příteli 34. Samozřejmě to není úplně takovej extrém, který potřebuje vodit za ručičku. Spíš se bojí zásadních rozhodnutí, ale rozhodně nemám strach, že by se o mě nepostaral nebo by utíkal před problémy. Je to velice nerozhodný člověk. Já právě nikdy nechtěla nikoho dominantního, takhle mi to naprosto vyhovuje. Spousta lidí si myslí, že ho šikanuju, ale to už je taky extrém :-)
Ještě dodatek k příspěvku od allegria-jak jsi psala o tom, že tvůj přítel je skvělý, jak všechno zvládl. Máš pravdu, že tohoto si na svým chlapovi taky dost cením, protože dokázal splatit svůj byt, ve kterým se mnou počítá, koupil si auto, které taky poctivě splácí, hned jak zaplatí auto, začne opět šetřit na svatbu. Já jsem studentka, která si přivydělá akorát někde na brigádě a vím, že spousta chlapů by nebylo ochotných si k sobě nastěhovat holku na škole, když nemá slušný příjem. Přítel mi řekl, že je připravený se o vše postarat, dokud budu studovat a že to rzohodně zvládneme. Vím, že se budeme muset hodně uskromnit, ale zase si myslím, že z platu 15000 se dá vyžít, pokud se na tom ti dva domluví. Takže rozhodně nemůžu svýmu příteli vyčítat, že někdy potřebuje do nějakých rozhodnutí šťouchnout, protože si na něm velice vážím toho, co pro mě dělá. Asi tak ;-)
lulinka z tvého původního tlačit, tlačit, tlačit jsem si myslela, že je to úplná lemra líná, ale jestli si zvládl pořídit auto a byt, tak to asi není taková trága. To já znám fakt mnohem horší. ;-) Znám chlapy, kteří fakt bez pokopnutí neudělají lautr nic, a vidím jejich ženy, jak jsou z nich zoufalé a pod tlakem situace se z nich stávají semetriky. =-)
Já bych nemohla mít chlapa ani dominantního ani submisivního. Dominantního bych neposlouchala a submisivní by mě rozčiloval. Potřebuju mít sobě rovného partnera, se kterým budu opravdu ve všem partner. :-)
No sama uvidíš, jak ti to bude vyhovovat po nějaké delší době. ;-) Přeci jen ještě do těch 25 se člověk pořád přetváří a hledá si svoji cestu.