Přemýšlím o tom životě po svatbě. Je mi jasný, že si občas budeme lízt na nervy, ať víc či míň. Když máme teď nějakou přestřelku, tak to přítel zaspí nebo sedne do auta, jede se projet a je zas OK, ale já ne. Už asi 4 roky toužím po motorce. Předtím mě to nijak zvlášť nebralo, až jednou kamárad přijel se supersportem, posadil mě na to, nastartoval to a pak mě svezl, tak jsem se do toho úplně zamilovala. Kdykoliv teď slyším mašinu anebo ji vidím, tak mi naskočí husí kůže. Možná některá víte o čem mluvím. :-) Přítel si ale nepřeje, abych si motorku někdy pořídila. :-| Chápu ho, ale stát se může cokoliv i bez motorky. Neskutečně si přeju prohánět se na mašině. Mě by snad ani nic jinýho na odreagování nempomohlo. :-) Máte taky něco, co vás zaručeně odreaguje? :-) Mimochodem...ještě mi pomáhá Jim Carrey. :-D
Já se odreaguji třeba v sauně, to mám ráda a je to i zdravé. Taky nejlépší relaxace je v přírodě, např. fotíme okolí a tak. Nebo nějaký výšlap, výlet do okolí. Taky když pokecám s kámoškami a máme nějakou svou akci. No a taky při starých filmech s O. Novým. :-D
Mám super osvědčené téma - tím myslím pro sebe osvědčené... ;-) Ale třeba může pomoci i ostatním... Je to pečlivě uschovaný zápisník s názvem "Fackovací notes". :-) Musím říct, že můj přítel se tam nevyskytl ani jednou, zato o nadřízených a některých neoblíbených členech rodiny by se tam toho našlo hodně. Strašně mi to pomáhá v tom, že nenávidím nespravedlnost a mám tendence každé bezpráví řešit. Bohužel ne vždy a s každým je to možné. Když si zapíšu, jak mě někdo naštval (a napíšu to i hůř :-) ), jakej je to blbec (a taky se to dá napsat hůř), vyventiluji svůj nahromaděný vztek a přitom nikoho neurazím :-)
luko: Ani ne, začala jsem to psát v šestnácti. Tehdy si to náhodou přečetla máma a mimo jiné ji to přimělo k rozvodu s mým otcem :-D Teď jsem tento sešit po delší odmlce obnovila ;-)