Ahoj, vím, že je to v podstatě moje věc,ale přesto bych se vás chtěla zeptat na vaše zkušenosti. S exmanželem jsme se brali po 5 letém vztahu, z lásky, byla to krásná svatba se vším všudy.
Po 3 letech přišla na svět dcerka, rok a půl na to syn,ale také přišli problémy menšího i většího rázu a krize, která vedla k tomu, že jsme se jedne druhému odcizili.
nakonec jsem požádala o rozvod, našla jsem si přítele a od exmanžela odešla.
S přítelem jsme s polu byli rok,bydleli jsme spolu,ale začla krize i tam, žárlil na exmanžela,děti milovala,le potom žárlil i na exmanžela na kvůli dětem a začal být majetnický, žárlivý:-(rozešli jsme se a já se přestěhovala do domu k bývalému exmanželovi.
Posléze jsme se dali dohromady a funguje nám to.
jsme myslím oba poučeni z našich minulých chyb.
teď zvažujeme, že by jsme se znova vzali.
jen na úřadě, a osalvu uděllai třeba v létě, na zahradě. Tím, že už jsme savtbu jednou měli se vším všudy, a podle našich představ nemusíme si nic teď kompenzovat.
jen asi oba máme strach, si myslím,aby jsme se znova nespálili...já mám děti po rozvodu ve své péči,máme pořízený barák na hypo po svatbě...v podstatě i já mám pořád stejné příjmení...
máte někdo zkušenost? vyšla druhá svatba se stejným partnerem?
Díky moc.
@snezenka123 kolegyně v práci je podruhé vdaná za stejného partnera. I s tou pauzou jsou spolu už více neř 20 let. Do druhého manželství vstupovali už bez těch růžových brýlí, znali svoje chyby. Funguje to líp než poprvé ;-)
Možná to pro tebe bude dost divný názor, ale před Bohem jste manželé stále. On rozvody neuznává. Takže pokud spolu žijete a je vše OK, tak já jsem jednoznačně proto vzít se. Věřím,že i děti to ocení
No, ono asi nejde o to, jestli uznáváme Boha, nebo ne, já třeba ano, i když do kostela nechodím,ale jsem křtěná a svatbu v kostele jsme neměli.
Někde jsem četla takové rčení že druhá svatba je vítěztví nad strachem:-)
Což by i dávalo smysl, prostě se nebát,ale věřit.
proto jsem se po třetí! :-N dala s exmanželem dohormady, no vydalo by to na román, sepsat to:-)
moc děkuji za vaše příspěvky...prstýnek snubní mám v krabičce, nemůžu jej nosit, i když občas si ho jdu prohlédnout, nechci jej nosit, protože mi to připomíná něco, co mi nevyšlo..a na konec našeho manželství nemám dobré vzpomínky ;-(
občas se zasním, jaké by to bylo, nosit opět prstýnek, i když vím, že to je kus kovu a i když je dotyční nosí, chybám se se ani tak nevyhnou :-|
jsou to smíšené pocity
Asi to chce čas, vzít se třeba tak za rok, dva. Vdávala jsem se v září 2004, rozvod byl v dubnu 2011...třináctka je štastné číslo, tedy jak pro koho, i když pověrčivá nejsem:-)
já myslím, že je důležité, jak je to pevné rozhodnutí ze tvé strany. Já mám tetu, ta se rozvedla se strejdou, samozřejmě kvůli chlapa, pak zjistila, že to zas tak ideální není a vrátila se ke strejdovi (mají též dvě dět), byla druhá svatba a po dvou letech opět od něj odešla...zatím nevíme, jak to s nimi dopadne, ale, z pohledu tohoto případu, to bylo v duchu - 2x nevztoupíš do stejné řeky....já bych to udělala tak, že bych to neřešila formální svatbou, ale jen pěkným soužitím, třeba až budete spolu nějakých dalších 10-20let by bylo hezké vzít se už třeba jako babi a děda i s vnoučaty, taková krásná rodinná oslava....takhle bych to vyřešila já, ale pokud oba cítíte, že je svatba pro vás teď důležitá z jakéhokoliv důvodu, tak do toho běžte!!! ;-)
@yumy Však to byla jen půlka věty. A na druhou stranu jsou i scestné tyhle dotazy, protože ty dva nikdo nezná. Takže rozhodovat se podle toho kolik holek zde napíše pro a kolik proti je taky ujeté.
Takže přeji hodně sil v rozhodování
jen tak mimochodem, nebudu se samozřejmě rozhodovat podle toho, kolik mi napíše holek, že do toho mám jít, nebo naopak.
Jen mě zajímaly vaše zkušenosti, nebo zkušenosti vašeho okolí.
Vím, že každé manželství je úplně jiné, stejně tak jako lidé v něm žijící, a každý pokud se rozvádí , má různé důvody, proto vím, že se to nedá srovnávat!
Jen jak píšu, mě zajímaly zkušenost.
Možná číst, že to někomu vyšlo i podruhé mě těší a dodává mi odvahy ;-) jít do toho znovu, i když se v podstatě jedná jen o papír, že.
Důležité je, aby to ve vztahu klapalo, to je nejdůležitější.
Díky moc. ;-)
Jsem 6 let rozvedená, žiji sama, můj dospělý syn je mi velkou oporou. Žádost jsem podala já, exmanžel se rozvádět nechtěl. Lituji mého rozhodnutí, ale přiznávám můj velký podíl na rozvodu. Zjistila jsem, že rozvodem jsem se měla napravit, pracovat na sobě, což stále dělám. I když má bývalý vztah na dálku, chci udělat první krok ke sblížení, zároveň musím respektovat jeho. S jeho rodinou jsem ve velmi dobrých vztazích. Věřím - naděje